Akita inu

FCI Skupina V - Špicové a primitivní plemena, Sekce 5 - Asijští špicové a příbuzná plemena, Číslo standardu FCI: 255
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Japonsko
Kohoutková výška 58-70 cm
Hmotnost v dospělosti 35-50 kg
Věk 11 - 12 let
Typ srsti krátká, rovná
Náročnost na výchovu vysoká
Povaha věrná, vyrovnaná, inteligentní

Velký, majestátní pes vzbuzuje na první pohled respekt. Má typický vzhled špiců z dálného východu – ostrý čenich, vztyčené malé uši, široce posazené oči se zdviženými vnějšími koutky a nápadný, nahoru zatočený a bohatě osrstěný ocas.  

Z asijských špiců je suverénně největší a (nejen) díky legendárnímu věrnému Hačikovi také nejznámější.  

Plemeno stále získává na oblibě, ale nezkušení kynologové by si tohoto jedinečného psa měli raději odepřít.

Historie

Původní psi japonských ostrovů byli malé až střední velikosti, ke zvětšení akit došlo v polovině 19. století, kdy byli psi zvaní akita matagis, původně určení pro lov medvědů, kříženi s molossy (s Tosa inu a mastify) a následně využívání jako bojoví psi. Na jednu stranu se tím zvýšila popularita plemene a stoupl počet chovaných jedinců, na straně druhé ale akity ztratily mnoho ceněných vlastností původních špiců.  

Největší krizi, která vážně ohrozila existenci akit, znamenala druhá světová válka.  Nejen, že omezené příděly potravin komplikovaly výživu velkých psů, ale navíc v Japonsku nebylo ničím nezvyklým, že se ze psů získávaly kožešiny pro výstroj vojáků. Psi byli za tímto účelem dokonce konfiskováni ze soukromých chovů. Chráněni byli pouze němečtí ovčáci, používaní pro vojenské účely. Našli se proto i chovatelé akit, kteří se pokusili toto nařízení obejít tím, že své psy s ovčáky křížili.  

Po skončení druhé světové války tak bylo akit nejen velmi poskrovnu, byly navíc rozdělené do tří  spontánně vzniklých typů: původní matagi akity, zvláště mohutné bojové akity a ovčácké akity s největším podílem krve německých ovčáků.  

Právě tehdy začalo rozdělení akit na dvě větve, v současné době již oddělené do dvou samostatných plemen - japonské akita-inu a  americké akity, odvozené z potomků psa Kongo-go z linie Dewa, u kterých je více patrný vliv přikřížení německého ovčáka a mastifa.  

Zatímco Američané tedy vytvářeli „nový“ typ akity, japonští chovatelé se vcelku úspěšně snažili o návrat k jejich původní podobě. Výsledkem jejich snahy jsou japonské akity, jak je potkáváme dnes.

Povaha

Akity jsou hrdí, klidní a vyrovnaní psi. Potřebují od začátku pečlivou socializaci a důsledné vedení. Je nezbytné, aby věděli, kdo je pomyslným vůdcem smečky, jinak se mohou pokusit se do jejího čela probojovat sami. Bylo by ale hrubou chybou, jít na ně s „tvrdou rukou“ - tělesné tresty u nich jen zvyšují agresivitu. Akita není pes pro každého a už vůbec ne pro začátečníky.  

Při správné výchově je ale oddaným rodinným psem, ostražitým strážcem domova i svých lidí.  

Výcvik

Pokud se vám povede získat si u akity respekt, máte napůl vyhráno. Tito psi jsou bystří, snadno se učí a rychle chápou. Nesnesou dril. Potřebují obměňovat náplň práce, jinak ztratí motivaci. Nehodí se tedy příliš k vrcholovým sportovním aktivitám, těžko z nich vyloudíte takový zápal a nadšení, jako mají border kolie nebo ovčáci. Pokud mají dobrého psovoda, jsou schopni složit i zkoušky pro canisterapeutické psy a uplatnit tak svou klidnou a vyrovnanou povahu.  

Krmení

Akita je překvapivě nenáročný strávník, oproti jiným psům podobné velikosti jí stačí menší množství potravy, obvykle se také nepřejídá. Potřebuje ale potravu bohatou na živiny, kvalitní a vyváženou – jako ostatně každý pes. Nezáleží pak příliš na tom, zda jde o superprémiové granule, domácí vařenou stravu, nebo BARF. Vedle optimální hmotnosti je také výborným ukazatelem výživového stavu psa stav srsti. 

Srst a péče

Krycí srst akit je hrubá a rovná, podsada jemná a hustá. Z barev je povolená červenobéžová, sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami), žíhaná a bílá. Vždy musí být přítomné tzv. Urajiro – bělavá místa na hlavě (čelist, líce), spodní straně krku a těla i ocasu a na vnitřní straně nohou.  

Akity nejsou náročné na péči, jejich srst má výbornou samočistící schopnost, dokonce postrádají typický psí pach. Pouze při pobytu v bytě může být pro majitele nepříjemné, že dvakrát ročně silně línají. 

Zdraví

Jako u většiny velkých psů, i u akit se vyskytují onemocnění kloubů (dysplazie kyčelního či loketního kloubu, osteochondroza atd.), hrozit může i torze žaludku.  

Onemocněním typickým pro akity je porucha mazových žláz, sebózní adenititda, proti které neexistuje účinný lék, lze jen mírnit její projevy. Oproti jiným psům mají také o něco citlivější zažívání.