Australský ovčák

Sháníte australského ovčáka nebo máte štěňata australského ovčáka na prodej?

Základní informace

FCI Skupina I - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká, Sekce 1 – Ovčácká a pastevecká plemena, Číslo standardu FCI: 342
Alternativní názvy plemene Australský shepherd
Velikostní zařazení Střední plemena
Země původu USA
Kohoutková výška 46-58 cm
Hmotnost v dospělosti 18-28 kg
Věk 12-13 let
Typ srsti středně dlouhá, rovná nebo zvlněná
Náročnost na výchovu nízká
Povaha učenlivá, aktivní, pracovitá

Charakteristika plemene

Velikost Střední (Hodnocení 3/5)
Nároky na pohyb Spíše vyšší (Hodnocení 4/5)
Cvičitelnost Vysoká (Hodnocení 5/5)
Vhodný pro Začínajícího chovatele (Hodnocení 1/5)
Množství chlupů v domácnosti Střední (Hodnocení 3/5)
Péče o srst Střední (Hodnocení 3/5)
Vztah k dětem Pozitivní (Hodnocení 5/5)
Zdravotní problémy Průměrné (Hodnocení 3/5)
Finanční náročnost Střední (Hodnocení 3/5)
Schopnost být sám Nižší (Hodnocení 2/5)
Inteligence Velmi vysoká (Hodnocení 5/5)
Lovecký pud Malý (Hodnocení 2/5)
Jaký je hlídač Ohlásí návštěvu (Hodnocení 2/5)

O plemenu

Australský ovčák je příjemný rodinný a sportovní pes větší střední velikosti. Na pohled připomíná známější border kolii, je však o poznání podsaditější tělesné stavby a má klidnější temperament. 

Ještě před deseti lety to bylo vcelku neznámé plemeno, nyní ale jeho obliba strmě stoupá. 

Díky své mírné a dobře cvičitelné povaze se hodí i pro začínajícího chovatele nebo do rodiny s malými dětmi, je však třeba pamatovat na to, aby měl pravidelně dostatek pohybu. 

Přednosti a nevýhody

Hlavní výhodou australského ovčáka je jeho přátelská a ovladatelná povaha. Je to nezáludný a nekonfliktní pes, kterého při dodržení základních pravidel zvládne i naprostý začátečník. 

Jeho slabou stránkou je sklon k určité pohodlnosti, někteří chovatelé si také stěžují na příliš velký apetit a tendenci pojídat odpadky a jiné pochutiny, na které venku narazí. 

Historie

Původ plemene

Ačkoliv název plemene by sváděl k domněnce, že jde o australského psa, není tomu tak. I když se o jeho původu zachovaly pouze kusé informace, které nejsou dostatečně podloženy, pravděpodobnou pravlastí australských ovčáků je Baskicko - oblast na pomezí Francie a Španělska. Cesta k dnešní podobě plemene však byla ještě komplikovanější.

Koncem 19. století se do USA dováželo množství baskických ovcí, chovaných hojně v Austrálii. Spolu s ovcemi přicházeli pyrenejští ovčáčtí psi a různé typy anglických pracovních kolií. Tehdy se prý mluvilo o australských ovčácích jako o „malých modrých psech Basků“. Baskové pocházeli z míst mezi Francií a Španělskem a migrovali po celém světě. Vozili s sebou společně s ovcemi merino psy, kteří s největší pravděpodobností vzešli z předků katalánských, skotských a pyrenejských ovčáků. Rozhodně ale není vyloučeno, že jim koluje v žilách i krev jiných evropských ovčáků. 

Zda skutečně byli předkové australských ovčáků pasteveckými psy Basků migrujících Evropa – Austrálie – Amerika, jak zní asi nejpravděpodobnější teorie, nebo zda se jedná o křížence britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty, již nezjistíme. Jak zamotaná historie plemene může být, zjistíme, když se různě dočítáme o možnosti dávného přikřížení bulteriérů, dalmatinů, kelpií nebo divokých psů dingo.

Přidržíme-li se teorie o ovčáckých psech doprovázejících australské chovatele baskických ovcí, můžeme za druhou vlast australského ovčáka pokládat Kalifornii. Zde se tito psi dále křížili, ujal se však název „Australský ovčák“. 

Moderní historie

Ujednocení typu plemene je přisuzováno J. Sislerovi, který jezdil po Americe a vystupoval v rodeových programech se svými psy. Ti byli tak úžasní a lehce zapamatovatelní, že s nimi chtěl kdekdo krýt své feny. Sám Sisler odchoval několik vrhů a svými psy často nechal připustit ovčácké psy farmářů. Tím se psí odchovy ujednotily a dalo se hovořit o stejném typu, o plemeni „australský ovčák“.

O rozvoj australského ovčáka se ponejvíce zasloužila organizace nesoucí název Australian Shepherd Club of America se zkratkou ASCA. Ta vznikla v roce 1957 a byla, dalo by se říci, že je, stále velice aktivní. Počet členů tohoto klubu pro jedno plemeno je jedním z největších v celé Americe. 

Nesnaží se jít jen jedním směrem, ale zabývá se jak obediencí, pasením, tak i agility. Snaží se pomoci každému majiteli tohoto plemene, který projeví zájem a velmi důkladně monitoruje zdraví australských ovčáků. Pro zdárný rozvoj plemene a zkvalitnění jeho chovu se nejen tento klub snaží udělat opravdové maximum. 

Američtí chovatelé se dlouho bránili registraci v AKC, protože se báli rozdělení linií na výstavní a pracovní. Nutno konstatovat, že obavy byly na místě...

V roce 1972 byly založeny nezávisle na sobě dva spolky sdružující majitele a chovatele tohoto psa, vznikajícího plemene. Každý spolek měl vlastní plemennou knihu a o pět let později existovalo na šest tisíc jedinců hlásících se k australskému ovčákovi. 

V roce 1976 byl vytvořen první standard, následující rok schválen a v roce 1980 se oba kluby spojily. To již počet australských ovčáků zapsaných v těchto dvou knihách došplhal k číslu 20 000. 

Roku 1991 vznikla aktualizovaná verze standardu, když plemeno uznal Americký Kennel Club (AKC). FCI uznala australského ovčáka v roce 1996 prozatímně a až v roce 2007 definitivně. 

Jedná se o poměrně mladé plemeno psů, jehož obliba prudce stoupá od poloviny 20. století společně s rozmachem westernového ježdění. Do Evropy se australský ovčák dostal právě s westernovými koňmi. Uznáním FCI získal ještě více na atraktivitě a začal se objevovat ve výstavních kruzích. 

Toto plemeno je momentálně rozšířeno skoro v celé Evropě. Největší pozornosti se mu dostává v Německu a ve Francii. Ovšem ani Itálie, Rakousko, Španělsko, či dokonce Finsko rozhodně neusínají na vavřínech.

Chov v České republice

První australský ovčák k nám byl importován přímo z USA, paní Martinou Hodkovou (majitelkou chovatelské stanice Diandra). Jednalo se o fenu Vore's Crazy Cassandra. Bohužel měla vysoký stupeň dysplazie kyčelních kloubů, a tak nebyla nikdy použita v chovu. Přesto jezdila na výstavy, a mohla tak pomoci ve zviditelnění v tu dobu u nás zcela neznámého plemene. 

O čtyři roky později importovala paní Hodková druhého australského ovčáka, rovněž z USA. Tento pes se jmenoval Imageneer Now or Never a postupem času se stal šampiónem pěti zemí. Třetím importovaným psem byla fena Billie, pocházející z italské chovatelské stanice. Tu k nám přivezla Petra Varhanová (ch. st. of Secret Key) v roce 2002. Následoval do páru pes Chief Of the Broadleafs. 

A konečně se postupně dostáváme k feně Beckie Puella Fera, která v chovatelské stanici Bohunky Huňkové „Puella Fera“ přivedla na svět první česká štěňata tohoto plemene. To se psalo datum 5. 11. 2002. Právě nekonečné čekání na první vrh štěňat a bleskově stoupající počet border kolií v ČR zapříčinily, že se o ausících ještě několik let moc nevědělo, a tedy o ně veřejnost nejevila zájem.

V současné době jsou australští ovčáci poměrně často chovaným a oblíbeným plemenem.

Vzhled

Osrstění je hrubé, rovné či zvlněné, střední délky. Podsada poskytuje dostatečnou ochranu před rozmary počasí, nejhustší a nejdelší srst najedeme na trupu a břiše, hříva a náprsenka je u psů výraznější než u fen. 

Barevných kombinací nabízí australský ovčák mnoho – merle ve variantách red a blue, černou a červenou. Může být jednobarevný, v kombinaci s bílou a/nebo tříslovou bikolor nebo trikolor. Všechny barvy jsou rovnocenné. 

Vyskytuje se mnoho odstínů, rozložení melírování i velikosti bílých znaků apod., což vede k tomu, že každý jedinec je ve své podstatě barevný unikát. Ovšem není povoleno všechno, a i když je červený či modrý melír – merle základním zbarvením, může v některých provedeních být nestandardní. Proto chcete-li psa i na výstavy, nebo jej uchovnit a odchovávat štěňata, je nutné dobře vybírat i s ohledem na kvalitu a rozvržení zbarvení srsti.

Aby toho nebylo málo, merle jedinci bojují s nedostatečným zbarvením nosní houby. Většině jedinců se tmavé skvrny na čenichu během štěněčího a pubertálního věku sice zvětšují, ale u štěňat, která mají větší polovinu nosní houby světlou, není dlouho jasné, zda skvrny v dospělosti pokryjí dostatečnou plochu, která by dovolila dále daného jedince využívat v chovu.

Délka srsti se u jednotlivců může lišit.

Merle zbarvení, v překladu „grošování“, je vlastně ve své podstatě dědičný defekt, který vznikl díky poškozenému genu, jenž ovlivňuje pigmentaci. A zde také najdeme důvod, proč nemohou být oba rodiče merle a klade se důraz na to, aby merle zbarvený jedinec byl při páření spojen zásadně s trikolorním black nebo red tri. Spojením dvou merle jedinců velmi hrozí velké zdravotní komplikace potomků, včetně výrazného procenta vyskytující se hluchoty.

Povaha

Ovčáčtí psi se právem pokládají za jedny z nejinteligentnějších psů, kteří se snadno cvičí a rychle chápu. Australský ovčák nepředstavuje výjimku. Rád se učí, baví ho práce. I když nesrší takovou přemírou energie, jako border kolie, i on se hodí především pro aktivní lidi s dostatkem času a prostoru. Existují chovné linie pracovní a výstavní, psi z exteriérových linií mívají klidnější povahu a nižší nároky na pohyb a vytížení. 

K lidem bývají kamarádští, jen někteří jedinci mohou být trochu nedůvěřiví nebo ostražití. Agresivita k lidem v pravém slova smyslu se u tohoto plemene nevyskytuje. To však neznamená, že není dobrým hlídačem. Snad každý australský ovčák ohlásí návštěvu, která se přiblíží k brance. 

Z některých ausíků jde díky hlubokému hlasu při štěkání opravdu až strach. Ovšem mít strach, že by někoho škaredě pokousali, není na místě. Známé osoby nebo osoby v přítomnosti jeho pána a v přátelské atmosféře bez obav pustí dál. Avšak na podezřelé osoby je schopný upozorňovat i delší dobu. 

Rozhodně však nepatří k uštěkaným plemenům. Kromě štěkání při hlídání nebo výjimečně při bouřlivé hře, nemá potřebu dalšího hlasitého projevu. Nevole sousedů spojené s držením psa na zahradě či v domě se tedy není třeba příliš obávat. 

Doma chápe hranice pozemku, který má hlídat, a nemá snahu ze zahrady utíkat a toulat se.

Inteligence a cvičitelnost

Australský ovčák je nadprůměrně bystrý pes s vynikající pamětí. Ke své rodině si navíc vytváří úzkou citovou vazbu, rád majitele potěší a tak ochotně spolupracuje. 

Tu a tam se může stát, že právě „nemá svůj den“, pak je lépe na něj příliš netlačit a chtít po něm pouze nutnou provozní poslušnost. 

Ausie může být příjemným rodinným psem, šikovným sportovcem, ale i oddaným asistenčním či canisterapeutickým psem. Někteří australáčci se věnují také záchranářským pracem.

Vztah k dětem

Jak bylo zmíněno výše, plemeno je vhodné i k těm nejmenším dětem. Ausie je mírný, přátelský a díky své vnímavé povaze moc dobře ví, že má před sebou lidské mládě. 

I tak je třeba mít na paměti, že žádný pes není (a ani nemá povinnost) být naprosto svatý a nechat si líbit úplně cokoliv. 

Přiměřeně věku proto dítě učíme správnému přístupu ke zvířeti a především respektujeme, že pes má také nárok na chvíli klidu. 

Výchova

Australský ovčák se vychovává snadno, ale stejně jako všechna plemena i on má své pubertální období, kdy si myslí, že si může dělat, co ho napadne. 

Štěňata jsou zpravidla vnímavá a zvědavá, nebojí se cokoliv prozkoumávat a s radostí následují svého pána. Proto je velmi vhodné nechávat hned od štěněčího věku psíka často na volno a s kapsou plnou pamlsků jej utvrzovat, jak vypadá správné přivolání. 

Štěňata ausíků nemají tendence se příliš vzdalovat ani lovit, cokoliv se kolem šustne. Na druhou stranu jejich zvědavost a touha si hrát často u štěňat vyvolává chuť se běžet skamarádit s každým kolemjdoucím člověkem, psem, nebo i jiným zvířetem. A zde je potřeba dávat velký pozor. 

V první řadě je nutné se vyhýbat místům, která mohou být pro rozverná malá štěňata nebezpečná (např. blízko silnice), a další problém číhá ve špatně vychovaných psech či nebezpečně se chovajících zvířatech (hovězí dobytek apod.).

Ve štěněčím věku se australští ovčáci velmi dobře učí poslušnosti i pachovým pracím. Je škoda toho nevyužít, protože období puberty na čas vnímavost při výcviku zastaví či vrátí o několik kroků zpět. 

Štěně můžete učit základům chůze na vodítku, sedni a lehni, samozřejmě i přivolání a pochopení výrazu „fuj“, ale také další cviky, jako je například „na místo“, „zůstaň“ či „štěkej“.

Rozhodně lze doporučit snažit se hned od počátku u štěněte rozvíjet hravou formou chuť do aportování, protože to je věc, ve které ne každý ausík vyniká. Když na rozvíjení chuti k aportování ve štěněčím věku zapomeneme, v dospělosti se to už velmi těžko dohání.

Výcvik

Co se týče poslušnosti, je to plemeno chápavé, vnímavé a dostatečně chytré na to, aby se naučilo mnohým cvikům poslušnosti. Ovšem na vrcholové výkony typu IPO3, myšlen soubor několika precizně až strojově provedených cviků v nějakém časovém intervalu (jako je např. u všestranných zkoušek), není většina ausíků stavěna. 

U složitějších cviků s potřebou dlouhodobějšího maximálního soustředění nepodává stabilně stejné výkony, někdy má své dny a hlavně způsob výcviku musí psovi tzv. sednout. 

Australan nesnese dril, ostré povely či nějaké tvrdší vysvětlování cviků. Pak se uzavře do sebe, ztrácí radost z takové činnosti a pohled na smutného psa je stejně smutný. Naladění psovoda a psa na stejnou notu při výcviku na cvičáku je opravdu často velmi složité. 

To se ale bavíme o přípravě na zkoušky typu IPO nebo ZVV apod. Jednodušší zkoušky, jako např. ZOP, ZPU či BH, australský ovčák při troše snahy majitele bez problémů zvládne. 

Stačí výcvik chytit za správný konec, na psa nespěchat a najít dobré cvičiště psů. Pak jde všechno skoro samo a spokojenost je na všech stranách.

Většina australských ovčáků má přirozené vlohy pro stopování či jiné pachové práce. Je škoda, že tato činnost neláká pro svůj zdlouhavý postup a časovou i prostorovou náročnost mnoho majitelů psů, protože v této činnosti může australský ovčák opravdu vynikat. 

Zabrousíme-li do výcviku obran, je nutné konstatovat, že to není silná stránka australských ovčáků. Někteří jedinci se do tohoto aktu vůbec nechtějí zapojit, jako by si s tím nevědí rady, jiní sice po systematickém výcviku se dostanou do určitého stupně, kdy jsou schopni i složit nějakou zkoušku lehčího stupně, ale velké razance při zákusech se u tohoto plemene nedočkáte

Jistě, najdou se i výjimky, ale nelze na to spoléhat a ani u mladého psa vhodnost jedince na výcvik obran nepoznáme.

Tedy v souhrnu sice není možné s čistým svědomím tohoto psa doporučit k vrcholovému výcviku všestrannosti, ale rozhodně ho lze doporučit ke všem základním zkouškám, zejména těm, které obsahují základní poslušnost a vyrovnanost povahy a nebo se zaměřují na pachové práce plus základní poslušnost.

Zdraví / nemoci

Australský ovčák patří k poměrně zdravým plemenům, potkat ho mohou typické ortopedické problémy větších psů – dysplazie kyčlí a loktů, 

Vzhledem k příbuznosti s koliemi se mu nevyhnulo dědičné onemocnění očí, CEA (anomálie oka kolií), PRA (progresivní atrofie sítnice) a hereditární katarakta (dědičný šedý zákal vzniklý primárně, tedy na zcela zdravém oku, nikoliv jako důsledek úrazu či jiného onemocnění). 

Další zdravotní komplikací kolií a příbuzných psů je mutace genu MDR1, která způsobuje přecitlivělost na některá léčiva. Především jsou citliví k lékům na bázi ivermectinu. Jestliže je psovi tato látka podána, může to vést až k úhynu daného jedince. Mezi podobně nebezpečné patří i další látky vyskytující se ve veterinární medicíně: Ondansetron, Domperidone, Paclitaxel, Mitoxantrone, Etoposide, Rifampicin a Morphine. Těmto všem lékům je potřeba se vyhnout, i když ne pro každého jedince může mít jejich přijmutí fatální následky.

Povinná a doporučená vyšetření

Povinná vyšetření

Klub chovatelů málopočetných plemen, který chov australských ovčáků zastřešuje, uvádí tato povinná zdravotní vyšetření chovných psů a fen:

- Vyšetření DKK s výsledkem max C (2/2) včetně. (po 15 měsících věku)

- Vyšetření DLK s výsledkem max. 2/2 včetně. (po 15 měsících věku)

- Klinické vyšetření dědičných očních vad (DOV) s výsledkem „prostý“, které nesmí být starší 12ti měsíců. Při případné reprodukci jedince nesmí být vyšetření DOV starší 12ti měsíců a to vždy před každou reprodukcí.

- Při plánovaném krytí musí mít alespoň jeden z rodičů negativní genetická vyšetření na PRA-prcd (progresivní atrofie sítnice), CEA (anomálie očí u kolií) a HSF4 (hereditární katarakta).

- Dokládá se také vypracovaný DNA profil zvířete. Stejně jako u výše zmíněných genetických chorob je také možné doložit výsledky testů obou rodičů dotyčného zvířete (s ověřením paternity).

- Dále jsou z chovu vyloučení jedinci s absencí 3 a více zubů (premoláry a moláry). Ostatní zuby řeší standard plemene.

Doporučená vyšetření

Renomovaná laboratoř Genomia nabízí pro plemeno australský ovčák ještě řadu dalších nepovinných genetických vyšetření. 

Velmi vhodné je vyšetření na mutaci v genu MDR1. Ta vede k přecitlivělosti na řadu léků, což může vést až k úhynu zvířete. 

Doporučované jsou i testy na závažná neurodegenerativní onemocnění - Neuronální ceroidní lipofuscinóza typu 6 (NCL6) a degenerativní myelopatie (DM). 

Péče

Péče o zevnějšek australského ovčáka patří mezi středně náročné. Důležitá je pravidelná údržba srsti, o které si více povíme dále. 

Pozornost věnujte také uším - vnitřní strana boltce i zvukovod by měly být na pohled čisté, bez nadměrného mazu a pouze lehce narůžovělé. Oteklé nebo začervenalé ucho si zaslouží vyšetření u veterinárního lékaře. K dispozici jsou také preventivní i léčebné ušní roztoky, jejich použití je ale vždy třeba konzultovat s odborníkem. 

Dále je vhodná občasná kontrola drápů, pozor zejména na pátý prst na předních nohách, chůzí se neobrušuje a mohl by zarůstat. 

Péče o srst

Ačkoliv je srst delší, díky své struktuře není příliš náročná na údržbu. Stačí pravidelné vyčesávání kartáčem s dostatečně dlouhými zuby, abyste dosáhli až ke kořínkům srsti. 

Poměrně častou chybou je kartáčování pouze svrchní vrstvy chlupů. Pes vypadá na první pohled upraveně, avšak při pohmatu můžeme cítit pláty zplstnatělé srsti. Kůže pak může mít sklony k zapářce a podráždění. 

Krmení

Australský ovčák nemívá žádná výživová specifika. Je lhostejné, zda krmíte granulemi, či domácí stravou. Vždy je ale zapotřebí přizpůsobit množství a složení potravy věku, zdravotnímu stavu zvířete a v neposlední řadě i intenzitě fyzické zátěže.

Australáčci jsou známí svým apetitem. Rádi ukradnou odložený rohlík nebo klobásku přímo z grilu. V tomto ohledu je zapotřebí jisté ostražitosti a důslednosti při výchově a i tak nelze předpokládat, že by je to věkem přešlo.

Celkově jsou to dobří jedlíci a jen opravdové výjimky jsou v podávaném typu krmení vybíravé. Rozhodně však s ohledem na jejich zdraví, srst, dobrou barvu i dobrý metabolismus je zapotřebí podávat jen kvalitní krmivo, nikoli jakékoli nejlevnější.

Průměrné náklady na chov

Chov australského ovčáka a patří ke středně finančně náročným. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. 

Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Jakožto středně velké plemeno spotřebuje australský ovčák přibližně 6-7 kg granulí měsíčně. Granule solidní (nikoliv nejlepší) kvality vás tak vyjdou na 400-500 Kč měsíčně. 

Máte-li výstavní ambice nebo se psem provozujete nějaké sporty, je vhodnější připlatit si ještě nějakou tu stokorunu za superprémiovou kvalitu. 

Další možností je domácí strava. Ta by měla být založen na kvalitních surovinách a vyváženém poměru živin, rozhodně ji proto nelze pojímat jako úspornou variantu krmení. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 150 - 400 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov australských ovčáků dva kluby: 

Klub chovatelů belgických ovčáků

Klub chovatelů málopočetných plemen

Knihy o plemenu

Australský ovčák

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

Zájmem chovatelů i nových majitelů štěňat by mělo být především zdravé štěně, které svou povahou i exteriérem odpovídá standardu plemene.

Absolutní jistotu odpovídající povahy i exteriéru vám samozřejmě nikdo nezaručí, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete násobně nižší, než u nákupu „štěněte co vypadá plus mínus jako australský ovčák“. 

Každé plemeno má některá zdravotní vyšetření chovných jedinců povinná, mnoho chovatelů provádí navíc i vyšetření doporučená. 

Plánujete-li psa jako rodinného kamaráda či na sport, lze ušetřit peníze například pořízením zvířete s drobnou vadou exteriéru (nestandardní zbarvení, chybně postavené ucho atd.) nebo jedince, který nemůže být uchovněn z jiného důvodu (kryptorchismus, zdravý přenašeč genetického onemocnění atd.). 

Chovné stanice

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena australského ovčáka?

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte v rozmezí 16-30 tisíc korun. Cena se odvíjí například od výstavních či sportovních předpokladů, případně podle pohlaví a zbarvení štěněte. 

Dražší bývají potomci výstavních šampionů, ze zahraničních spojení nebo po pracovně vynikajících rodičích. Větší sumu obvykle zaplatíte za fenku než za psa, hodně se ale odvíjí od konkrétního chovatele. 

Chcete-li naopak ušetřit a nemáte výstavní a chovatelské ambice, poptejte se po štěněti s nestandardním zbarvením, zálomkem na ocase či jinou drobnou exteriérovou vadou, která však nemá vliv na povahu a zdraví zvířete. Nižší kupní cenu také mívají zdraví přenašeči některého z dědičných onemocnění. 

Pro koho se australský ovčák hodí?

Aussie je milý a vyrovnaný pes s nadšením pro jakoukoliv aktivitu. Hodí se pro majitele každého věku, je výborným psem i do rodin s dětmi a rozhodně ani nestrádá, když si jej pořídí samotář. K dětem jsou hodní a výrazně trpěliví.

Díky vlídné povaze a učenlivosti se dobře hodí i pro začínajícího chovatele. 

Ausíky si zamiluje každý. Lehce zapadne do jakékoliv společnosti, ovšem nesnese věčné nicnedělání. Potřebuje zábavu, činnost, pohyb. Není to sice žádné hyperaktivní stvoření, které by nedokázalo v klidu v domě či na zahradě odpočívat a užívat si pohody, ale rozhodně by si ho neměl pořizovat ten, kdo je celé dny v práci a ve volném čase chce odpočívat u televize nebo počítače.

Toto plemeno si libuje v zážitcích a velice rádo cestuje. Nejspokojenější je, když se kolem něj něco děje, a přitom nedělá ostudu. Přizpůsobí se snadno nastalé situaci a nebývá na obtíž. U australáčků bezezbytku platí, že jak si ho majitel vychová, takového bude mít.

Kde bude spokojený?

Má-li dostatek pohybu, lze ho bez problémů chovat i v bytě. Ausík nemá tendence ničit zařízení bytu a dospělí jedinci vydrží i pár dní nicnedělání. Nebývají hysteričtí a nesnaží si za každou cenu prosazovat jen to své. Ovšem když mu neposkytnete dostatečné zaměstnání, zábavu si vyhledá sám. A dost pravděpodobně takovou, jaká se vám nebude líbit.

Na druhé straně to rozhodně není pes, který by mohl být celé dny sám na zahradě nebo v domě. Lidskou společnost ke svému životu opravdu potřebuje a vyžaduje. 

Jak se australský ovčák snáší s ostatními zvířaty?

Jakožto ovčácké plemeno ausie nemá tendence pronásledovat a lovit zvěř, což oceníte zejména při výletech do přírody. Díky absenci loveckého pudu se většinou dobře snáší i se zvířaty jiného druhu, včetně koček či fretek. 

Někteří majitelé popisují tendenci australského ovčáka shánět dohromady slepice nebo volně puštěné králíky, vlastně se je tak snaží „pást“. 

Pro svou poměrně dobrou ovladatelnost, vytrvalost, nadšení z pohybu a kamarádskost je výborným doprovodným psem ke koním. Je skoro neodmyslitelným psem u westernových koní, a tak právě zde se s nimi momentálně potkáváme asi nejčastěji. Od koní se nevzdalují, ale zpravidla se ani nemotají pod kopyty. Na závodech se drží v blízkosti svého auta a úplně splynou s davem, aniž by nějak škodili a museli být pod neustálým drobnohledem.

Jak se snáší s jinými psy?

V zásadě je australský ovčák snášenlivým plemenem, pouze psí samci si někdy chvíli ujasňují, kdo je tady ten dominantní.

Ve společné domácnosti bez problémů uvítá i druhého chlupatého kamaráda, se kterým vyplní chvilky, kdy jeho pán nemá čas. Některé hry se vám mohou zdát až tvrdé, protože jejich pošťuchování je spojeno s velkým rozpětím hlasových projevů.

Jaké jsou vhodné aktivity pro australského ovčáka?

Australský ovčák je vhodným plemenem pro sportovně založeného majitele. Hodí se pro toho, kdo se rád často vydává do přírody na procházky nebo sportovat. Může běžet i vedle kola nebo koloběžky či bruslí, přičemž zůstane dobře ovladatelný. Můžete se zaměřit jen na jedinou činnost, nebo jich dělat i více. Vhodné jsou všechny, které vás baví a ke kterým máte přístup. Samozřejmě, ve všech nebude váš pes vynikat, ale všechny bude dělat s nadšením sobě vlastním.

Mnozí jedinci se postupem času, s ohledem na individualitu v dospělosti, mohou uplatnit i na vyšší úrovni např. ve frisbee či agility

Všechny pohybové aktivity, sporty a hry ausík dělá rád a snaží se vyhovět, i když to třeba na první místa na závodech nebude.

Má australský ovčák pracovní využití?

Vedle své původní ovčácké profese se australský ovčák může uplatnit také jako pomocník hendikepovaných osob. Ačkoliv několik ausíků úspěšně absolvovalo výcvik vodících psů pro nevidomé, jejich naturelu více vyhovuje práce psů asistenčních. Uplatnit se mohou jako signální psi (pro osoby s epilepsií, těžkým diabetem atd.) nebo jako průvodci a pomocníci lidí hůře pohyblivých či mentálně postižených. 

Díky dobrému čichu dosahují slibných výsledků také v záchranářské kynologii - vyhledávání osob v terénu, práce v sutinách atd. Několik australských ovčáků pracovalo i v troskách po teroristickém útoku 11. září 2001 v New Yorku, a protože záběry z této hrůzné události oběhly celý svět, i mnozí nezasvěcení si povšimli tohoto zajímavého psa.

Jak sehnat štěně?

Ujasněte si, zda hledáte především rodinného společníka, sportovního či pracovního psa nebo zda máte především výstavní ambice. Podle toho také vybírejte chovatelskou stanici a konkrétní štěně. 

Pokud nemáte ze svého okolí tip na spolehlivého chovatele a nechce se vám zdlouhavě „googlit“ a shánět recenze chovatelských stanic, můžete se obrátit na zastřešující chovatelský klub (Klub chovatelů málopočetných plemen nebo Klub chovatelů belgických ovčáků). 

Zde budou mít přehled o uchovněných jedincích, plánovaných krytích atd. 

Využít můžete také seznam chovatelských stanic na našem webu

Je běžné, že štěňata jsou zamluvená již krátce po narození, v případě velmi slibných rodičů si někteří zájemci rezervují štěně dokonce před jejich narozením. Chovatele proto kontaktujte včas. 

Proč chtít psa s PP?

- Psi určení k chovu jsou podrobeni mnoha testům na dědičná onemocnění, orientačně deseti. Koupí psa s PP, který má rodiče a třeba i několik předešlých generací zdravotně prověřené a s výbornými výsledky, zmenšíte riziko, že koupíte nemocného jedince.

- Máte vysokou pravděpodobnost, váš australský ovčák bude nejen vypadat jako australský ovčák, ale bude mít i žádoucí povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.

- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách. 

Druhy/varianty?

Australský ovčák se chová pouze v jednom velikostním rázu, zato je uznáváno mnoho barevných variant

Velmi atraktivní je zbarvení merle (grošování či melírování), vyskytující se ve variantách red a blue, černé a červené. Častým zbarvením je bikolorní či trikolorní (bílá-černá-tříslová). 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Většina chovatelů uvítá, když se za fenou se štěňaty přijedete předem nezávazně podívat a podá vám veškeré informace. Také nemá problém představit vám své psy či nechat vás nahlédnout do průkazu původu a dalších dokumentů.

Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nekývněte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.

- Máte-li jakékoliv pochybnosti, obracejte se na příslušný chovatelský klub.

Vhodné jméno pro australského ovčáka?

Jménem zapsaným v průkazu původu samozřejmě nemusíte na psa volat. Někteří chovatelé navíc při včasné rezervaci umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 

Psí jméno by nemělo být příliš dlouhé, maximálně 3 slabiky. Ideální je znělý a dobře identifikovatelný zvuk (srovnejte „Brok“ a „Filípek“). 

Dále už záleží na osobním vkusu - někdo má rád tradiční psí jména (Jessie, Jack, Rex, Asta), jiný zase jména z pohádek a filmů (Falco, Perdita), další se nechá inspirovat třeba historií a mytologií (Nero, Hermés). Někdy dokonce začne původně žertovná přezdívka fungovat jako jméno (Tydýt, Šiška). 

Jaké jsou vhodné doplňky pro australského ovčáka?

Na sportovních akcích nebo výstavách oceníte prostornou přepravku, tzv. kennelku. Pes v ní může bezpečně odpočívat před závodem či předvedením. Časté je také její využití při přepravě v zavazadlovém prostoru auta. 

Je velmi důležité, aby kennelka stála na klidném místě, bez přímého slunečního svitu nebo naopak průvanu. Uvnitř by měla být matrace či deka a miska s vodou. 

Vozíte-li raději psa v kabině auta, určitě oceníte ochranný potah na sedačky a především certifikovaný bezpečnostní pás pro psy. Na trhu je široká nabídka psích autopásů, bohužel jejich kvalita je někdy nedostačující. Hledejte proto takové, které mají atest a tedy prošly zátěžovými testy. 

Zajímavosti o australských ovčácích?

Od počátku byli australští ovčáci oblíbenci indiánů a ti o nich hovořili jako o „psech s očima duchů“. A toto výstižné přirovnání jim zůstalo dodnes. 

Zbarvení očí australských ovčáků může být skutečně nápadné. Zvláště u merlovaných psů je běžné i modré, šedozelené, světlé či tmavé zbarvení očí, navíc také může být každé oko jinak zbarvené, či dokonce může být duhovka jednoho oka do půlky modrá a druhá půlka hnědá či šedozelená. Rozdílnou barvu očí způsobuje nesouměrně chybějící pigment eumelanin. 

Odlišnosti od podobných plemen?

Bývá často zaměňován se známější border kolií. Má stejně přátelský, otevřený výraz, podobné barevné varianty a i temperament. Oproti kolii je o něco statnější, s mohutnější hlavou a zaoblenější tlamou. Má také silnější končetiny, někteří jedinci se rodí s krátkým ocasem (do 10cm), můžete však potkat i „australáčky“ s ocasem běžné délky, proto to není spolehlivý rozlišovací znak.

Články - Australský ovčák

Australský ovčák

Australský ovčák

Australský ovčák

I když bychom si u tohoto roztomilého plemene asi přáli dlouhou, zvláštní a legendami opředenou historii, není ji možné nabídnout. Jistěže, předci aus...