Australský ovčák

Australský ovčák
Australský ovčák
Australský ovčák
FCI Skupina I - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká, Sekce 1 – Ovčácká a pastevecká plemena, Číslo standardu FCI: 342
Alternativní názvy plemene Australský shepherd
Velikostní zařazení Střední plemena
Země původu USA
Kohoutková výška 46-58 cm
Hmotnost v dospělosti 18-28 kg
Věk 12-13 let
Typ srsti středně dlouhá, rovná nebo zvlněná
Náročnost na výchovu nízká
Povaha učenlivá, aktivní, pracovitá

Bývá často zaměňován se známější border kolií. Má stejně přátelský, otevřený výraz, podobné barevné varianty a i temperament. Oproti kolii je o něco statnější, s mohutnější hlavou a zaoblenější tlamou. Má také silnější končetiny, někteří jedinci se rodí s krátkým ocasem (do 10cm), můžete však potkat i „australáčky“ s ocasem běžné délky, proto to není spolehlivý rozlišovací znak.

Historie

Ačkoliv název plemene by sváděl k domněnce, že jde o australského psa, není tomu tak. Koncem 19. století se do USA dováželo množství baskických ovcí, chovaných hojně v Austrálii. 

Spolu s ovcemi přicházeli pyrenejští ovčáčtí psi a různé typy anglických pracovních kolií. Jejich křížením a výběrem vhodných štěňat začal v Kalifornii na počátku 20. století vznikat australský ovčák, jehož hlavním úkolem bylo pomáhat při pasení ovcí a nahánění dobytka.  

Když po druhé světové válce přišel boom westernových a honácko-jezdeckých show, znamenalo to období velkého rozkvětu i pro australského ovčáka. Tehdy se dostal do povědomí širší veřejnosti a vedle svého pracovního využití se začal uplatňovat i jako rodinný pes.

První standard byl sepsán v 70.letech 20.století, roku 1991 vznikla aktualizovaná verze, když plemeno uznal Americký Kennel Club (AKC). FCI uznala australského ovčáka v roce 1996 prozatímně a až v roce 2007 definitivně. První vrh australských ovčáků v ČR se narodil roku 2002.

Povaha

Ovčáčtí psi se právem pokládají za jedny z nejinteligentnějších psů, kteří se snadno cvičí a rychle chápu. Australský ovčák nepředstavuje výjimku. Rád se učí, baví ho práce. I když nesrší takovou přemírou energie, jako border kolie, i on se hodí především pro aktivní lidi s dostatkem času a prostoru.

Existují chovné linie pracovní a výstavní, psi z exteriérových linií mívají klidnější povahu a nižší nároky na pohyb a vytížení. 

Australan má široké sportovní využití, vedle rekreačních sportů se uplatňuje i při pachových pracích a jako záchranářský pes. 

Na vlastní rodině velmi lpí, nesnáší dlouhou samotu a není ani vhodným psem pro celoroční pobyt venku. K cizím lidem je rezervovaný, ale nikdy ne útočný nebo nepřátelský.

Výcvik

„Australáčci“ se učí snadno a rádi, lze je tedy doporučit i začínajícím chovatelům. Potřebují klidné a laskavé vedení, není třeba příliš ostrých výchovných metod, naopak výborně funguje pozitivní motivace. Protože jsou kreativní a snaživí, dobře pracují metodou Shapingu (tvarování). Při tomto výcviku pes postupně nabízí psovodovi různé chování či triky a ty odměňované (často se používá klikr) si fixuje.

Krmení

Australský ovčák nemívá žádná výživová specifika. Netrpí sklony k obezitě, přesto je na místě sledovat, zda má přiměřenou kondici.  

Je lhostejné, zda krmíte granulemi, či domácí stravou. Vždy je ale zapotřebí přizpůsobit množství a složení potravy věku, zdravotnímu stavu zvířete a v neposlední řadě i intenzitě fyzické zátěže.

Srst a péče

Osrstění je hrubé, rovné či zvlněné, střední délky. Podsada poskytuje dostatečnou ochranu před rozmary počasí, nejhustší a nejdelší srst najedeme na trupu a břiše, hříva a náprsenka je u psů výraznější než u fen.  

Barevných kombinací nabízí australský ovčák mnoho – merle ve variantách red a blue, černou a červenou. Může být jednobarevný, v kombinaci s bílou a/nebo tříslovou bikolor nebo trikolor. Všechny barvy jsou rovnocenné.  

Ačkoliv je srst delší, díky své struktuře není náročná na údržbu. Stačí pravidelné kartáčování, dále je vhodná občasná kontrola drápů, pozor zejména na pátý prst na předních nohách, chůzí se neobrušuje a mohl by zarůstat. 

Zdraví

Australský ovčák patří k poměrně zdravým plemenům, potkat ho mohou typické ortopedické problémy větších psů – dysplazie kyčlí a loktů,  

Vzhledem k příbuznosti s koliemi se mu nevyhnulo dědičné onemocnění očí, CEA (anomálie oka kolií), PRA (progresivní atrofie sítnice) a hereditární katarakta (dědičný šedý zákal vzniklý primárně, tedy na zcela zdravém oku, nikoliv jako důsledek úrazu či jiného onemocnění). Další zdravotní komplikací kolií a příbuzných psů je mutace genu MDR1, která způsobuje přecitlivělost na některá léčiva, zejména antiparazitika. Naštěstí dnes máme k  dispozici genetické testy, které pomáhají těmto onemocněním předcházet.