Lhasa Apso

O plemenu

Elegantní drobný psík jemné tělesné konstituce je charakteristický svou hebkou, rovnou a velmi dlouhou srstí.  

Přiměřeně široká hlava je mírně klenutá, se středním stopem, oči má Apso tmavé, středně velké, oválného tvaru. Podlouhlé uši tvaru písmene V jsou zavěšené a bohatě osrstěné.  

Nad rovným hřbetem je nesen vysoko nasazený ocas s velmi bohatou srstí, celá hřbetní linii je spíše dlouhá, psík je obdélníkového formátu. 

Historie

Předkové dnešních Lhasa Apso byli menší chlupatí psi z okolí tibetského města Lhasa, kde sloužili místním pastevcům jako hlídači a pomocníci. Samotný název „Apso“ se vysvětluje buď zkrácením výrazu „abso senk kye“, tedy „štěkající hlídací pes“, nebo odvozením od slova „rapso“, „kozí“, což by zřejmě odkazovalo na dlouhosrstý druh koz chovaných v Tibetu.  

Malé psy zvláště ceněného světlého zbarvení pastevci prodávali či darovali mnichům, kteří obývali tamní kláštery a tyto psy chovali jednak jako strážce, ale také jako uctívané „lví psy“ -  živoucí symboly lva Sengge (můžeme ho spatřit v tibetském znaku).  

Vzhledem k charakteru tibetského podnebí se lhasa apso formoval jako malý, houževnatý a odolný psík, kterého dlouhá a hustá srst výborně chránila před zimou i větrem.  

První jedinci tohoto plemene byli dovezeni do Británie počátkem 20. let 19. století, ale první klub chovatelů Lhasa Apso vznikl až o více než sto let později, roku 1933. 

Povaha

Lhasa Apso je dlouho štěnětem, dospívá pozvolna a až do vysokého věku si uchovává hravost a rozpustilost.  

Ačkoliv je velmi přátelský a něžný ke své rodině, vůči cizím lidem se chová odtažitě a příliš nestojí o jejich pozornost. V případě opakovaného kontaktu si dá Lhasa Apso na čas, než si nového člověka pustí trochu k tělu.  

Velmi ostražitě hlídá a navzdory svému malému vzrůstu neváhá chránit své území i fyzickým zákrokem, je proto vhodné ho záhy začít zvykat na příchody návštěv a jiný provoz v bytě, který obývá.  

S ostatními psy Apso vychází, pokud vůči němu nezaujmou dominantní postoj, nebo ho příliš neobtěžují. Ke zvířatům jiného druhu je obvykle lhostejný. 

Výcvik

Inteligentní a chápavý Lhasa Apso se snadno cvičí, musí se ale podařit vhodně ho motivovat. Je velmi nezávislý a samostatný, nelze od něj očekávat okamžité a bezmyšlenkovité plnění povelů, proto se hodí spíše pro chovatele, který má aspoň základní zkušenost s chovem psů.  

Lhasa Apso  sice vypadá jako typický „gaučák“, opak je ale pravdou.  Jedná se o velmi aktivního psa, který miluje pohyb. Je výborným společníkem na rodinné výlety, dobře se vyjímá také při dogdancingu a jsou i jedinci, kteří jsou úspěšní v agility či flyballu. 

Krmení

Společenská plemena, mezi která patří i Lhasa Apso, jsou obvykle krmena suchým krmivem či masovými kapsičkami určenými pro malá plemena různého věku, případně jsou k dostání také granule a kapsičky například pro kastrovaná zvířata, nebo pro psy s alergiemi.  

Správná volba krmiva je velmi důležitá, proto nechtějte nepřiměřeně šetřit (granule v ceně 15Kč/kg zkrátka nemohou obsahovat hodnotné složky) a volte solidní kvalitu. Nejste-li si v nepřeberné nabídce jisti výběrem, poraďte se s veterinářem nebo zkušeným chovatelem.  

Krycí srst Lhasa Apso je bohatá, rovná a silná, nesmí připomínat ani hedvábí, ani vlnu, vážnou vadou je, omezují-li chlupy pohyb psa.  

Podsada je vyvinuta pouze slabě, proto srst Apso chrání dobře před mrazem, ale už ne před vodou.  

Z barev standard připouští  zlatou, pískovou, medovou, tmavou grizzle, břidlicovou, kouřovou, šedou, bílou, hnědou či vícebarvenou.  

Jak je asi zřejmé, srst Lhasa Apso potřebuje dosti péče, zejména kartáčování a pročesávání, dále využijete také vhodný šampon i kondicionér. 

Zdraví / nemoci

Lhasa Apso nepatří k příliš nemocným plemenům, přesto i jeho mohou potrápit stomatologické obtíže (zubní kámen, záněty dásní), proto se vyplatí zvyknout ho na pravidelnou péči o chrup, nejlépe na čištění kartáčkem a speciální pastou. Dalším onemocněním, které hrozí ve zvýšené míře je PRA (progresivní retinální atrofie sítnice oka) a potravinové a kontaktní alergie, projevující se často kožními problémy.  

U starších psů pak mohou zlobit ledviny nebo srdce a cévy, ve věku kolem osmi let lze proto doporučit rozsáhlejší preventivní vyšetření.