Perro de Presa Mallorquin

O plemenu

Pod exoticky znějícím názvem se skrývá molossoidní plemeno podobné mastifovi, s dlouhým tělem (zejména u fen) a širokou hlavou. V rámci molossů jde o středně velký typ, mohutný a silný, avšak ne příliš lymfatický ani těžkopádný. 

Pohlavní výraz je velmi dobře vyjádřen, feny jsou zřetelně jemnější konstituce a především gracilnější, užší stavby lebky. 

Historie

Oblast Středozemního moře byla již před mnoha staletími důležitou dopravní tepnou. Rozvinutá lodní doprava zajišťovala výměnu zboží i kulturních prvků mezi severoafrickým, arabským a evropským světem. 

Vedle cenných nákladů, obchodníků a diplomatů převážely koráby také zvířata, mezi nimi i mohutné, statné a odolné psy určené především k obraně a střežení majetku i osob. Pes, kterého lze označit za přímého předka dnešních mallorských dog, přišel ve 13. století na Baleárské souostroví z Pyrenejského poloostrova, spolu s družinou krále Jakuba I. Aragonského. Na kontinentu byl využíván jako lovecký pes (býkohryz) a také k zápasům se psy, medvědy a býky.

O 400 let později získali nad ostrovy kontrolu Britové a na Mallorku a další ostrovy tak pronikla anglická plemena, která se začala křížit s místními psy pyrenejského typu. 

V Anglii tou dobou vrcholila obliba zápasů psů s býky a nově vzniklé plemeno se k tomuto účelu výtečně hodilo. Právě v 18. století tak mallorská doga získala své druhé jméno, „Ca de Bou“, tedy býčí pes. 

První zápisy dokládající čistokrevný chov pocházejí z 20. let 20. století, tehdy také byly mallorské dogy poprvé představeny na výstavě v Barceloně.

Povaha

Ačkoliv nejde o příliš ostré nebo agresivní plemeno, přeci jen se nehodí pro úplné začátečníky. Ca de Bou bývá klidný, vyrovnaný, k cizím lidem netečný až přátelský. 

Má však silně vyvinutý instinkt ke hlídání svého území a k ochraně svého majitele. Nebezpečná situace proto může nastat, když si pes špatně vyloží přátelské gesto (příliš bodré poplácání po rameni, například) nebo dětskou hru vyhodnotí jako útok na "jeho" dítě. 

Soužití s ostatními psy je možné, pokud je od mládí pečlivě socializován, přesto může mít tendence k příliš dominantnímu chování. Pokud plánujete chovat více psů, bezproblémové obvykle bývá pořízení psa a feny, případně psa a několika fen.

Výcvik

Zvládnutí základní poslušnosti obvykle nečiní větší potíže, pro pokročilý výcvik nebo vrcholový sport se však řada plemen hodí lépe. Mallorská doga je přece jen trochu svéhlavá a má ráda své pohodlí a klid, s ochotou ke cvičení je to poněkud slabší. 

Velmi důležité je jasné vymezení hranic, zejména samci v pubertě rádi zkouší, co si mohou dovolit. Ani v tomto případě však není na místě hrubost nebo bolestivé tresty.

Zdraví / nemoci

Mallorská doga nemá specifické zdravotní predispozice. V chovech se sleduje dysplazie kyčelních a loketních kloubů, vyskytnout se mohou také odchylky v utváření očních víček - ektropium a entropium. Zvláště světlí jedinci mohou být náchylnější ke kožním problémům, zejména dermatitidám. 

Krmení

U velkých psů je volba správného krmiva důležitá dvojnásob. V období růstu a vývoje opěrného aparátu může napáchat škody nejen nekvalitní, ale i příliš hodnotné, „převitaminované“ krmivo.

Je-li každodenní krmná dávka správně vyvážená, nezáleží na tom, zda bude pes krmen granulemi, vařenou stravou nebo BARFem (syrovou potravou). Je však třeba mít na paměti, že domácí příprava krmné dávky klade vyšší nároky na náš čas, úložný prostor i znalosti o výživě. 

Molossové patří k plemenům se zvýšeným rizikem torze žaludku, proto je důležité zachovávat preventivní opatření - zvýšené misky, granule zalité vodou, po jídle klidový režim.