Články

Bucharští bubláci a Blaháček Antonín, to je v České republice naprosto samozřejmá kombinace, kterou si v posledních letech při šlechtění a výstavnictví těchto zdobných holubů vydobyl tento mladší chovatel z Litovle. Většina velkých moravských, národních i speciálních výstav je díky Tondovi obohacena o kolekce červených, ale též modrých či černých zástupců těchto největších bubláků. Jaké jsou specifické chovatelské metodiky u starobylého plemene, ale také u hanáckých voláčů, které si pořídil Antonín Blaháček teprve nedávno, se pokusí čtenářům Fauny poodhalit v následujících řádcích…

Labuť velká (Cygnus olor), majestátní, krásný pták. V letu snad ještě půvabnější než na vodě. Každý její přílet v oblastech, kde se pravidelně nevyskytuje, vyvolá všeobecný zájem. U nás v podhůří Krkonoš je ojedinělým hnízdičem a ani není běžná při přeletech.

Nandu pampový pochází z Jižní Ameriky, a ačkoli neumí létat, stal se díky lidem součástí české přírody. V prosinci jej objevil ornitolog Jiří Rohlena ve východních Čechách na Náchodsku. O jeho původu není pochyb – zřejmě totiž utekl nějakému chovateli. Jeho výskyt ve volné přírodě přesto vyvolal zájem ornitologů i pozorovatelů ptáků.

Snaha o získání zvláště odolného a výkonného služebního psa křížením německého ovčáka a vlka se minula cílem, výsledek však potěšil milovníky výjimečných psů. Nádherný, sebevědomý a „zamyšlený“ výraz vlka vyzařující z pohledu i těla má jen československý vlčák. Jak však připomínají chovatelé a příznivci tohoto plemena, československý vlčák má i hodně z původního záměru křížení. Vlčáci jsou opravdu odolní, vytrvalí, rychle regenerují síly, nevadí jim jakékoliv počasí, dobře se orientují v terénu, mají úžasné smyslové vnímání, takže zaznamenávají i nepatrné čichové, zvukové nebo vizuální signály.

Článek o bílých kanárech jsem se rozhodl napsat z toho důvodu, že tito kanáři jsou v našich chovech zastoupeni jen v minimálním množství. Je to možná dáno větší náročností na chov pro jejich specifikum. Dominantně bílé kanáry nemůžeme pářit mezi sebou pro smrtící faktor a recesivně bílým kanárům musíme dodávat vitamin A, který si neumí vytvořit.

Byla jsem v roce 1996 jedním z mála šťastlivců, kteří si plemeno s tehdejším názvem americko-kanadský bílý ovčák pořídili, a protože v republice jich tenkrát byl pouze malý počet, informace o tomto plemeni se sháněly velmi špatně. Nebyla žádná literatura, naopak málo lidí se zkušenostmi o povaze, výcviku, chyběly možnosti internetu. Když jste si vedli bílého ovčáka na vodítku, lidé vás obcházeli s domněnkou, že si vedete vlka, a měli strach.

Vystihnout pravou povahu bělouše je opravdu velmi složité. Je to totiž jedno z mála plemen, u kterého se vyskytují jak temperamentní, tak převelice klidní jedinci, jak bázlivější, tak sebevědomější, kamarádští i nedůvěřiví, snadno se učící a s několika zkouškami z výkonu, a to i ve všestranném výcviku, který vedle poslušnosti obsahuje i stopování a obranu. Ale většinou jsou výbornými rodinnými psy. Vytvořit tedy výstižný obraz povahy tohoto plemene je opravdu nelehké…

Dne 18. 11. 2016 jsem se vypravil na cestu do známého Reggia Emilia v Itálii. Každoročně se zde koná mezinárodní výstava a mistrovství Itálie bodovaných exotických ptáků, které je součástí tohoto světového veletrhu. Letos se zde konal již 77. ročník. Hlavním pořadatelem byla Ornitologická společnost z města Reggio (SOR). Partnerem byla rovněž Italská federace pro chov ptáků (FOI) nebo pořadatel mistrovství světa (C.O.M.). Dne 13. a 14. 11. probíhal příjem ptáků do bodované části, třetí den výstavy, tedy 15. 11., se konalo posuzování ptáků. Výstava byla otevřena pro veřejnost poprvé 18. 11., to znamená v pátek, od 14.30 do 19.00. V sobotu byla výstava otevřena celý den – od 8.00 do 19.00 a v neděli od 8.00 do 15.30. Tudíž byla spousta času, kdy mohl každý návštěvník projít celou plochu výstaviště.