Články

Libeček lékařský (Levisticum officinale) je mohutná rostlina z řádu miříkotvaré (Apiales), z čeledi miříkovité (Apiaceae), která se pěstuje především jako koření. Využívá se ale také jako léčivá rostlina, byly ověřovány i možnosti použití v chovech drůbeže. Anglický název lovage i německý Liebstöckel zdánlivě spojují libeček s láskou. Anglické lovage vzniklo ze starého francouzského levesche, latinské levisticum zase ze slova ligusticum, tedy Ligurie, a to proto, že libeček byl a je zvláště rozšířený v třetím nejmenším kraji Itálie, Ligurii, ležící na severozápadě zmíněné země. Říkalo se mu také ligurský celer. V Německu a Nizozemsku je jedním z běžných názvů libečku Maggikraut (bylina Maggi), protože má bylina podobnou chuť vůni jako omáčka Maggi.

Výstavy jsou přehlídkou výsledků chovatelské činnosti a úsilí v daném roce. Pro mnohé z nás je úspěšnost našich odchovů daná výsledkem a umístěním na bodovaných výstavách a zájmem chovatelů o naše odchovy. Je to také doba, kdy jezdíme po výstavách a nakupujeme novou a kvalitní krev do našich chovů, aby budoucí sezona byla lepší než ta letošní. Pořád v nás dřímá nespokojenost a touha, aby příští sezona byla lepší.

„Psi nejsou celý náš život, ale dělají náš život celý.“ Roger Caras

Téměř padesát roků mé chovatelské zájmové činnosti patřilo chovu čistokrevných zvířat. Byla to drůbež, holubi, papoušci, nutrie, a hlavně králíci. Téměř dvacet pět roků jsem se také aktivně jako posuzovatel i vystavovatel zúčastňoval výstav na všech úrovních. Asi před deseti roky jsem z pracovních i osobních důvodů na organizované chovatelství zanevřel, králíky zrušil a posuzování pověsil na hřebík.

Nedaleko Drážďan v Sasku se rozkládá městečko Moritzburg, kde se nachází známý německý hřebčinec, ve kterém v současné době chovají těžké teplokrevníky, sportovní teplokrevné koně a také haflingy. O prvních třech víkendech v září se v hřebčinci koná přehlídka plemenných hřebců, která je nádhernou podívanou. Velmi populární je také místní stejnojmenný vodní lovecký zámek, kde se v 80. letech natáčela kultovní pohádka Tři oříšky pro Popelku.

Jihoameričtí papoušci žijí nejen v tropických pralesích, ale i v nezalesněné krajině. Dříve obýval papoušek karolínský (Conuropsis carolinensis) i Spojené státy americké, ale v současné době je již vyhynulý. Byl zařazen do monotypického rodu Conuropsis, který byl příbuzný s rodem Aratinga. Vyhuben byl kolem roku 1918. Pro latinskoamerický kontinent jsou zvláště typické a velice známé dva druhy – arové a amazoňané.

Postupujeme-li čeledí astrildovitých podle systému použitého v publikaci Soustava a české názvosloví ptáků světa, dostáváme se k rodu Cryptospiza, který můžeme česky nazvat rodem astrildů horských. Tento rod zahrnuje jen čtyři druhy drobných astrildovitých pěvců, kteří se vskutku vyskytují v Africe jen v horských ekosystémech. U tohoto rodu se chci trochu více zdržet, než tomu bylo v předchozích částech pohledů na současnost, a to ze dvou důvodů. Důvodem prvním je, že česká chovatelská literatura se těmito ptáky dosud nezaobírala, důvodem druhým to, že se podařilo nasbírat jisté zkušenosti a poznatky, které v chovatelské literatuře nikde nenajdete. Kromě jednoho druhu jsou tito ptáci v chovatelské Evropě jen málo známí. Pojďme se tedy na ně podívat.

Mám rád výstavy holubů a holubářské řeči snad ještě raději. Nedávno za jednoho deštivého dne jsem seděl v příjemně vytopené místnosti v sousedství výstavní haly a společnost mi dělali dva postarší holubáři. Neznal jsem je, jenže "holubář všude bratra má", semleli jsme kdeco, až se řeč stočila na dravce.