Argentinská doga

O plemenu

„Argentinec“ má střední proporce a působí  dojmem velkého, ne však obrovského psa. Plemeno má dobře vyjádřený pohlavní výraz a feny jsou běžně o 10-15 kg lehčí.  

Hlava je ušlechtilá, délka mozkovny odpovídá délce tlamy a týlní hrbol je téměř úplně překryt svaly. Oči jsou vždy hnědé, od oříškového do tmavě čokoládového odstínu, preferují se také černě pigmentovaná víčka.

Historie

O vznik plemene se zasloužil Dr. Antonio Nores Martinez, lékař z argentinské centrální provincie Cordoba, milovník psů a lovu.

Výchozím plemenem pro jeho šlechtitelské pokusy byl „bojový pes z Cordoby“,  ze kterého pečlivým výběrem vhodných jedinců a jejich křížením i s jinými plemeny postupně formoval psa dle svých představ. Toto nové plemeno poprvé popsal roku 1928 a pojmenoval ho argentinská doga.  

Vedle psích zápasů se argentinské dogy rychle osvědčily jako výkonní lovečtí psi, hodící se k lovu velkých a nebezpečných zvířat - vedle divokých prasat šlo hlavně o jaguáry a pumy. Rovněž se rozvíjel jejich talent k hlídání a obraně svého pána a jeho majetku a plemeno nabývalo na oblibě.  

Roku 1964 bylo plemeno uznáno argentinským kynologickým svazem a o devět let později ho uznala i FCI.

Povaha

Silně teritoriální argentinská doga je výborným hlídačem, který „vetřelce“ úsporně ohlásí (příliš neštěká) a v případě potřeby rychle a nekompromisně zasáhne. Svému majiteli a rodině je bezmezně oddaná, vůči cizím lidem bývá přezíravá a obezřetná.  

Má silný lovecký pud, i když v našich končinách ji jako loveckého psa myslivci obvykle nepoužívají. Častěji ji lze potkat jako služebního psa, ideálního zejména k ostraze osob a objektů.  

Při nezvládnuté výchově a socializaci se mohou projevit sklony k přehnané ostrosti až agresivitě, proto je to pes vhodný pouze pro zkušené chovatele. 

Výcvik

Výchova argentinské dogy musí začít již v útlém věku. Základem  je pečlivá socializace a důsledný, ale klidný a nikdy ne surový výcvik. Jedině tak získáte klidného a vyrovnaného psa, který bude spolehlivý i k dětem a nebude přehnaně reagovat na nové podněty či neznámé situace.  

Potřebuje hodně pohybu, ze sportovních aktivit se pro ni dobře hodí obedience či mondioring, kde se zároveň upevňuje poslušnost. 

Krmení

Velká plemena jsou náročná jak na množství, tak i na kvalitu stravy, což může představovat nemalou finanční zátěž.  

Při dodržení vyváženého poměru živin lze podávat jak granule, tak i doma připravovanou stravu včetně stále oblíbenějšího BARFu. Pokud dáváte přednost vlastní výrobě, ujistěte se, že máte dostatek informací o výživových potřebách vašeho psa a o zastoupení jednotlivých živin v dostupných surovinách.

Pozor na překrmování, jako většina molossů, také argentinec snadno tloustne, což nesvědčí jeho zdraví. 

Srst argentinských dog má být jednotně krátká (1,5-2 cm), hladce přiléhající a na omak měkká. Podsada obvykle chybí, pouze ve velmi chladných oblastech se může vytvářet.  

Typickou a jedinou přípustnou barvou je čistě bílá, bez nažloutlých či rezavých tónu, příměsi barevných chlupů a beze skvrn. Jedinou výjimkou je tmavá skvrna kolem oka, kterou standard toleruje, pokud nezasahuje na více než 10% hlavy zvířete.  

Péče o toto plemeno není příliš náročná, stačí občasné vykartáčování, pouze pokud pes líná, je třeba frekvenci česání zvýšit.  

Dále věnujeme pozornost stavu očí a uší, dbáme na čistotu a případné známky podráždění nebo zánětu včas řešíme buď návštěvou veterináře, nebo domácí léčbou (podle schopností majitele a stavu psa).

Zdraví / nemoci

Podobně jako u jiných plemen s převládající bílou barvou srsti, také u argentinských dog je problémem vrozená jedno nebo oboustranná hluchota, postihující až 10% populace. Tato vada je dědičná, proto je vhodné pořizovat štěňata pouze po zdravých rodičích, případně štěňata vyšetřená u specialisty. Sluch psů lze vyšetřit tzv. BAER testem, audiometrickým vyšetřením, proveditelným již od sedmi týdnů věku.  

Druhou relativně častou zdravotní komplikací jsou alergie, obvykle s kožními projevy a dermatitidy či ekzémy jiného původu.  

Zapomenout nesmíme ani na velmi rozšířené ortopedické onemocnění velkých plemen - dysplazii kyčelních a loketních kloubů.