Manchester teriér

Manchester teriér, foto: Shutterstock
FCI Skupina III - Teriéři, Sekce 1 - Velcí a střední (vysokonozí) teriéři, Číslo standardu FCI: 71
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška ideálně 41 cm psi a 38 cm feny
Hmotnost v dospělosti standard neuvádí, okolo 8 kg
Věk 13-14 let
Typ srsti krátká, hladká
Náročnost na výchovu střední
Povaha aktivní, sebevědomá, bystrá

„Teriér britského gentlemana“. Takto byl tento malý atletický pes titulován ještě před sto lety. 

Manchester patří do rodiny vysokonohých teriérů, od většiny z nich se však odlišuje krátkou hladkou srstí. 

Svou tělesnou stavbou i typickým zbarvením připomíná zmenšeninu dobrmana. Historicky je však manchester teriér starší než dobrman, který má navíc blíže k evropským pinčům. 

Miniaturizací manchester teriéra vzniklo oblíbené společenské plemeno - anglický toy teriér

Historie

Původním úkolem tohoto malého hladkosrstého teriéra byl lov krys a dalších domácích škůdců. Podobní psi se chovali v bohatých i středostavovských domácnostech již v dobách vrcholného středověku. 

Díky své veselé povaze a líbivému zevnějšku se časem propracovali ze stodol a skladišť do obývacích pokojů i ložnic. Úspěchy sklízel také na závodech v zabíjení krys, jaké byly v Anglii 19. století v módě. 

Jeho genealogie není zcela jasná, jde o jednoho z nejstarších teriérů, patrně příbuzného staroanglického black and tan teriéra. Mezi jeho předky bývají často uváděni i angličtí chrti - vipeti a greyhoundi. 

Plemeno se těšilo mimořádné oblibě v severozápadní Anglii. Podle tamního města, známého především fotbalovým fanouškům, nakonec dostal tento teriér své jméno. 

Ačkoliv druhá světová válka znamenala útlum chovu (nejen) tohoto plemene, po jejím skončení se podařilo populaci obnovit. FCI uznala manchester teriéra roku 1954.

Povaha

Manchesterský teriér je veselým a příjemným společníkem, jeho lovecké schopnosti tím však nijak neutrpěly a hlodavci se před ním musí mít stále na pozoru. Pro majitele pečlivě udržované zahrady může představovat problém jeho záliba v hrabání. 

Navzdory malé velikosti je to aktivní pes, který potřebuje dost pohybu. Výborně se hodí zejména ke starším dětem, pro které je vynikajícím partnerem pro hry a běhání venku.

Vůči ostatním psům je většinou přátelský, mladí samci mohou občas trochu „dělat ramena“. 

Výcvik

Manchester je bystrý a inteligentní pes, jako většina teriérů však bývá poněkud svéhlavý až paličatý. Výcvik se nejlépe daří pomocí pozitivní motivace, důslednost je však jeho nutnou součástí.

Vedle výletů do přírody se manchester teriér hodí pro širokou škálu kynologických sportů - agility, flyball, frisbee či dogdancing. 

Krmení

Vhodnou stravu mohou představovat jak kvalitní granule, tak i pečlivě připravená domácí strava (vařená „klasika“ i BARF).

Výhodou malého plemene je jeho nízká spotřeba potravy, kvalitní krmení je tedy cenově dobře dostupné. 

U granulí věnujte pozornost složení, případně svou volbu konzultujte se zkušeným chovatelem. 

Domácí stravu postavte na kvalitním, ne příliš tučném mase, jako příloha se hodí například zelenina, ovesné vločky, rýže. Nemáte-li s výživou psa zkušenosti, je rovněž vhodné nechat si ohledně skladby jídelníčku poradit.

Srst a péče

Manchester teriér má krátkou lesklou srst, dobře přiléhající. Struktura je uzavřená, pevná. 

Jediným povoleným zbarvením je uhlově černá s mahagonovým pálením. Rozmístění a tvar znaků jsou pevně dané a na výstavách se jim věnuje značná pozornost. Mahagonové pálení musí s černou základní barvou jasně kontrastovat, nejasný přechod obou barev je chybou.

Krátká srst manchestera nevyžaduje mnoho péče, postačí občasné kartáčování, které zároveň zvyšuje lesk srsti.

V zimním počasí může hladkosrstý manchester teriér prochladnout, proto venčete raději častěji a kratší dobu. Venku také nenechte psa delší dobu bez pohybu (např. před obchodem, ve frontě atd.). 

Zdraví

Manchester teriér patří mezi vcelku zdravá plemena, přesto i u něj se některé nemoci vyskytují relativně častěji. 

Z dědičných onemocnění jde zejména o PRA (progresivní retinální atrofie oční sítnice) a von Willebrandovu chorobu (poruchy krevní srážlivosti podobná hemofilii). 

Zvýšenou pozornost je dobré věnovat ústní dutině - zuby pravidelně čistěte a v případě výskytu většího množství zubního kamene jen nechte odborně odstranit. Neléčený zubní kámen vede k zánětům dásní až ztrátě zubů, baterie pronikající do krevního oběhu mohou psa ohrozit i na životě. 

Chovatelské stanice