Zlatý retrívr

Zlatý retrívr
Zlatý retrívr
FCI Skupina VIII - Retrívři, slídiči a vodní psi, Sekce 1 - Retrívři, Číslo standardu FCI: 111
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška 51-61 cm
Hmotnost v dospělosti 27-37 kg
Věk 12-13 let
Typ srsti středně dlouhá, rovná nebo zvlněná
Náročnost na výchovu nízká
Povaha vyrovnaná, přátelská, učenlivá

Hlavním poznávacím znakem zlatého retrívra je dobrácký výraz, laskavá a mírumilovná povaha, inteligence a nadstandardně silný vztah k lidem. Díky těmto vlastnostem dnes kraluje vodicím, asistenčním a canisterapeutickým psům po celém světě. Stejně oblíbený je i jako rodinný pes a věrný společník. Vedle labradorského retrívra je to asi nejznámější a nejhojněji chovaný člen rozvětvené rodiny retrívrů. 

Historie

Psi pomáhali člověku při lovu od nepaměti. Jak se rozvíjely lovecké techniky a zvyklosti, měnily se i nároky na fyzické vlastnosti a vlohy loveckých psů.  

Zatímco na evropském kontinentu se razila filozofie co možná univerzálních plemen s širokým loveckým využitím, chovatelé ve Velké Británii se rozhodli pro jejich úzkou specializaci a v jednotlivých fázích lovu plemena střídali. Není tedy žádnou náhodou, že psi špičkoví vždy v jednom z odvětví myslivosti a lovu, pocházejí obvykle právě odtud.

Rozvoj palných zbraní, který umožňoval lovit vodní ptactvo ze břehu, vedl k potřebě psa aportéra, výborného plavce s dostatečnou silou, aby na břeh mohl bez potíží přinášet i větší kusy. Tak začali vznikat retrívři, jejichž název pochází z anglického retrieve, přinášet či aportovat.

Za „otce“ zlatého retrívra je považován lord Tweedmouth, ovšem cesta, jakou se tak stalo má několik verzí. Podle jedné lord dovezl několik světlých psů z Ruska a dále je křížil, například se svatohubertským psem, možná také bloodhoundem. Další teorie tvrdí, že lord Tweedmouth zakoupil roku 1865 pískově zbarvené štěně, které ale pocházelo od tmavých rodičů. Rovněž tento pes byl dále křížen s jinými plemeny, třeba s dnes již vymizelým tweed water španělem. Roku 1913 bylo plemeno uznáno anglickým Kennel clubem. 

Povaha

Retrívři se právem těší velmi dobré pověsti co do chytrosti, mírumilovnosti a vztahu k lidem. Jsou vyrovnaní, veselí a pracovití, navíc mají opravdu mimořádně silnou vazbu na člověka. Jejich lovecký pud nebývá nijak obtížné zvládnout, protože se již několik generací využívají spíše jako asistenční,  vodicí a záchranářští psi nebo jako rodinní mazlíci. Nejsou agresivní, dobře se snášejí i s ostatními zvířaty a velmi vhodní jsou pro rodiny s dětmi.

Výcvik

Zlatý retrívr se výborně hodí i pro začátečníky. Snaží se svému majiteli vyhovět a velmi snadno se motivuje pomocí pamlsku. Rychle chápe a naučené si dlouho pamatuje. Potřebuje laskavý přístup, příliš tvrdá výchova či tresty u něj mohou vyvolat sklony k bázlivosti. Ze sportovní kynologie se dobře hodí zejména na výcvik poslušnosti, vodní sporty a pachové práce.

Krmení

Kromě obecně platných zásad správné výživy (kvalitní granule nebo pečlivě vyvážená domácí strava) je třeba dbát na prevenci torze žaludku, tedy dvě hodiny po krmení psa udržet co možná v klidu, granule podávat raději namočené, případně používat speciální protihltací misky. Ty se mohou opravdu hodit, protože retrívři mají velký apetit a snadno tloustnou. Často také na člověku jídlo žebrají a bývá obtížné udržet je v přiměřené kondici. 

Srst a péče

Srst může být hladká i zvlněná, s hustou podsadou, která odpuzuje vodu a výborně chrání před nepřízní počasí. Není náročná na údržbu, vystačíte si s kvalitním kartáčem. Z barev jsou povolené různé odstíny krémové až zlaté, červené či mahagonové tóny jsou nežádoucí.  

Ani ostatní péče není nijak náročná, zvýšenou pozornost je dobré věnovat pouze uším, zvláště po koupání – použít vhodné ušní kapky, bránit zapaření zvukovodu. To ostatně platí u všech plemen s převislými boltci.

Zdraví

Retrívři se dožívají v průměru kolem dvanácti let, často je trápí zdravotní komplikace spojené s nadváhou až obezitou – kardiovaskulární onemocnění, ale i cukrovka. Další problémy mohou vznikat v souvislosti s dysplazií kyčelních či loketních kloubů, případně artrózou. Ani ortopedickým potížím samozřejmě nadměrná hmotnost nepomáhá. Je proto více než vhodné dbát po celý život na kvalitní stravu ve vhodném množství a také na přiměřenou fyzickou aktivitu, aby byl zachován dostatečný svalový korzet.