Hannoverský barvář

O plemenu

Hannoverský barvář je silný, statný pes na nižších nohou, jeho tělesný rámec je výrazně obdélníkový - ideální poměr délky těla a kohoutkové výšky odpovídá 1,4:1.  

Je výborně přizpůsoben vytrvalému sledování stopy s nízkým nosem - kratší, silně osvalené končetiny a široký hrudník poskytující prostor výkonným plicím jsou základním předpokladem pro neúnavnou práci v lesnatém terénu.  

Hannoverský barvář je méně početný než jeho menší příbuzný, barvář bavorský, mimo komunitu aktivních myslivců se s ním navíc téměř nesetkáte.

Historie

Rozvoj palných zbraní v novověku přinesl změny v loveckých technikách a postupech. Schopnost efektivního zásahu kořisti na větší vzdálenost měnila požadavky na lovecké psy a jejich vlohy.  

Staří vodící psi, kteří sledovali nezraněnou kořist, tak postupně ztráceli své využití a do popředí se dostávali dříve opomíjení barváři, tedy psi pracující na pobarvené stopě (barva=krev). Barváři dokázali poraněné zvíře nejen najít, ale v případě potřeby i dostihnout a zadržet. Na rozdíl od trendu specializace jednotlivých psů, jaký vládl v Británii, kontinentální a zejména němečtí lovci vsázeli spíše na všestranně zaměřené, univerzální psy, kteří zastali více typů myslivecké práce.  

Původní němečtí barváři představovali poněkud nesourodou skupinu loveckých psů, teprve na královském dvoře v Hannoveru došlo k zušlechtění plemene a upevnění jeho pracovních vlastností i exteriérových znaků.  

Roku 1894 převzal péči o plemeno lovecký spolek „Verein Hirschmann e.V.“, který se zaměřil především na loveckou upotřebitelnost a výkonnost, která je dodnes u hannoverského barváře vysoce ceněná. 

Povaha

Hannoverský barvář patří k čistě loveckým plemenům, jako rodinného společníka či sportovního psa ho v podstatě nepotkáme. Díky tomu nedošlo dosud k rozmělnění jeho výjimečných loveckých vlastností, zachoval si výtečný nos a neúnavné pracovní nasazení. V dosledech poraněné zvěře je téměř nedostižný, pouze může být příliš těžkopádný při pohybu ve výrazně horském terénu, ostatně právě proto byl vyšlechtěn jeho menší příbuzný, bavorský barvář.  

K cizím lidem přistupuje rezervovaně, rovněž nevyhledává společnost malých dětí, i když ty domácí správně vychovaný barvář bez problémů toleruje.

Se psy obvykle vychází, ale soužití se zvířaty jiného druhu bývá oříškem, kvůli barvářovu silnému loveckému pudu.

Výcvik

Hannoverský barvář je vhodným plemenem pro aktivního myslivce, který již má zkušenosti a uvědomuje si jeho specifika.  

Tím základním, s čím musí majitel barváře počítat je, že po psychické stránce dospívá tento pes později, než jiná lovecká plemena. S pokročilejším výcvikem je tedy třeba počkat aspoň do jednoho roku věku.

To samozřejmě neznamená, že první rok nebudeme psa vychovávat - věnujeme se socializaci, vymezení hranic a navázání vztahu se psem, rovněž je vhodný nácvik základní poslušnosti.  

Barvář potřebuje klidný a laskavý přístup, bez příliš tvrdých trestů. Je inteligentní a chápavý.

Zdraví / nemoci

I odolný hannoverský barvář, stejně jako ostatní větší plemena, může trpět dysplazií kyčelních či loketních kloubů, méně často se pak vyskytují ještě onemocnění očí - PRA (progresivní retinální atrofie sítnice) a RD (retinální dysplazie sítnice). Problém na pomezí zdraví a kosmetické vady představují ektropium a entropium (vchlípení a vychlípení očních víček).

Krmení

Obvyklou stravou loveckých psů bývají granule pro velká či střední plemena, rozhodně doporučujeme vsadit na kvalitní značku (pokud tápete, poradí zkušený chovatel nebo veterinář). Na krmení se nevyplácí šetřit, protože nedostatek živin či jejich nevhodná kombinace se dříve či později projeví na zdraví i výkonu.  

V období mimo loveckou sezónu, kdy pes vydá méně energie, sledujte bedlivěji jeho hmotnost a případně včas upravte dávky potravy, aby zvíře zbytečně nepřibíralo. 

Chovatelské stanice

• Lucia Bohemica