Šiba Inu

Sháníte šiba inu nebo máte štěňata šiba inu na prodej?

Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Šiba Inu
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Štěně shiba inu. Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock

Základní informace

FCI Skupina V - Špicové a primitivní plemena, Sekce 5 - Asijští špicové a příbuzná plemena, Číslo standardu FCI: 257
Alternativní názvy plemene Shiba-Inu
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Japonsko
Kohoutková výška 35-41 cm
Hmotnost v dospělosti 7-11 kg
Věk 13-15 let
Typ srsti krátká, tvrdá, rovná
Náročnost na výchovu vysoká
Povaha pozorná, věrná, učenlivá

Charakteristika plemene

Velikost Malá (Hodnocení 2/5)
Nároky na pohyb Střední (Hodnocení 3/5)
Cvičitelnost Nižší (Hodnocení 2/5)
Vhodný pro Středně pokročilého chovatele (Hodnocení 3/5)
Množství chlupů v domácnosti Střední (Hodnocení 3/5)
Péče o srst Střední (Hodnocení 3/5)
Vztah k dětem Neutrální (Hodnocení 3/5)
Zdravotní problémy Občasné (Hodnocení 2/5)
Finanční náročnost Nižší (Hodnocení 2/5)
Schopnost být sám Vyšší (Hodnocení 4/5)
Inteligence Průměrná (Hodnocení 3/5)
Lovecký pud Průměrný (Hodnocení 3/5)
Jaký je hlídač Průměrný hlídač (Hodnocení 3/5)

O plemenu

Druhý nejmenší z šesti japonských špicovitých plemen patří, vedle velkých akita-inu, mezi orientální plemena populární v Evropě i v USA.  

Zvídavý zašpičatělý čenich, drobná ouška a narezavělá barva ho činí vizuálně podobným lišce, ačkoliv jeho velmi blízkým příbuzným je vlk.

Shiba působí svalnatým, atletickým dojmem, důležitým plemenným znakem je téměř kvadratická stavba těla, poměr délky těla k výšce v kohoutku by měl být přibližně 11:10.  

Historie

Shibu odborníci považují za jedno z nejstarších psích plemen vůbec, vykazuje blízkou genetickou příbuznost s vlkem a většina japonských špiců odvozuje svého prapředka právě od původních shiba-inu.  

Slovem „shiba“ Japonci označují něco drobného, malého. „inu“ je výraz pro psa, podobně jako „ken“ . Shiba-inu tedy můžeme přeložit jako „malý pes“.

Úkolem shib býval především lov drobných zvířat a ptactva, v různých oblastech Japonska existovaly rozdílné typy těchto psů, plemeno tedy mělo širší spektrum velikostí a barev než dnes.

Druhá polovina 19. století se díky otevřené zahraniční politice císaře Meidžiho nesla ve znamení importu anglických loveckých plemen a módy sportovního lovu, který shibám zcela nevyhovoval. Japonci proto začali shiby „vylepšovat“ křížením se setry a pointry. Z tohoto důvodu byly počátkem 20. století pravé, čistokrevné shiby velmi vzácné. Naštěstí koncem 20. let začaly snahy o obnovu plemene s využitím zbývajících čistých linií, roku 1934 byl sjednocen plemenný standard, o tři roky později byla shiba dokonce prohlášena za národní památku. 

Povaha

Ceněnými vlastnostmi shib jsou především čistotnost již ve štěněcím věku a jejich umírněný hlasový projev. Shiby téměř neštěkají, spíše se ozývají podobně jako vlci, vytím a mručením. Také jsou velmi samostatné, což s sebou bohužel nese i sklony k toulání a tvrdohlavosti. Někteří kynologové výstižně označují shiby jako kočky se psím tělem. 

Problematický bývá kontakt s ostatními psy a vůbec zvířaty, protože jsou velmi teritoriální a dominantní. Jde tedy o plemeno vhodné pro chovatele, kteří již mají nějaké zkušenosti s výchovou a výcvikem a v ideálním případě i znají povahová specifika orientálních špiců.

Výcvik

Při výcviku shib je nevyhnutelné začít brzkou pečlivou socializací, aby se minimalizovaly problémy při kontaktu s jinými zvířaty. Rovněž je dobré seznamovat již malá štěňata s každodenními úkony (utírání tlapek, česání, kontrola uší a zubů) a brzy s nimi absolvovat výlety různými dopravními prostředky.  

Zásadní je také dobře zvládnuté přivolání, pokud nemáte sami dostatek zkušeností, je vhodné vyhledat odborníka, který má s výcvikem tohoto typu psů již nějakou praxi. 

Zdraví / nemoci

Shiby jsou odolné, zdravé a dlouhověké. Nemají žádné opravdu významné predispozice, mírně častěji se u nich vyskytuje luxace pately (čéšky) a stomatologické potíže, především zubní kámen a chudozubost. Potrápit je může také alergie, obvykle s kožními či gastrointestinálními projevy, v některých rodových liniích je častější diagnóza epilepsie a stereotypní poruchy chování. 

Krmení

Na stravu nejsou shiby příliš náročné, to ale neznamená, že je v pořádku odbývat je zbytky z kuchyně či nevhodnými granulemi, jaké se často prodávají v supermarketech. Obejdou se sice bez superprémiových krmiv, ale kvalitní střední třída by měla být samozřejmostí, volíme proto buď vhodnou řadu solidní značky granulí (pro malé až střední psy odpovídajícího věku), nebo si dáme práci s domácí přípravou vyváženého jídla. 

Chovné stanice

Články - Šiba Inu

Shiba-inu – tak trochu jiný pes
Mgr. Renáta Kolářová

Shiba-inu – tak trochu jiný pes

Shiba-inu – tak trochu jiný pes

Časy mládí jsem prožívala se psy – nejprve s pekinézem, pak pudlem a nakonec se dvěma samojedy, takže po psovi jsem toužila i jako vdaná paní. Ale tep...

Inu, shiba–inu!
Mgr. Renáta Kolářová

Inu, shiba–inu!

Inu, shiba–inu!

Je nedělní listopadové ráno, všude tma a poprchává. Všichni normální lidé spí, jen po sídlišti se pohybuje několik zombie. Vlastně ne, to nejsou zombi...

Shiba – šiba inu

Shiba – šiba inu

Shiba – šiba inu

Vlastně by se dalo zjednodušeně říci, že jsou postaveni na stejném základu, a že se jedná o jedno plemeno různé velikosti a barev srsti. Celou skupinu těchto původních psů nazýváme „Nippon–inu“. Shiba, kter...

Nudíte se? Kupte si shiba-inu!

Nudíte se? Kupte si shiba-inu!

Nudíte se? Kupte si shiba-inu!

Milovníci Bohumila Hrabala jistě poznali, že jsem si dovolila parafrázovat slavnou hlášku strýce Pepina, ale po roce života s naší Jetty mi přišla jak...