Samojed

Sháníte samojeda nebo máte štěňata samojeda na prodej?

Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Štěňata samojeda. Foto: Shutterstock
Fena se štěňaty. Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock

Základní informace

FCI Skupina V - Špicové a primitivní plemena, Sekce 1 - severští saňoví psi, Číslo standardu FCI: 212
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Sibiř, patronát Severská kynologická unie (Nordic Kennel Union, NKU)
Kohoutková výška 50-60 cm
Hmotnost v dospělosti 23-30 kg
Věk 12-13 let
Typ srsti dlouhá, velmi hustá
Náročnost na výchovu střední
Povaha přátelská, samostatná, inteligentní

Charakteristika plemene

Velikost Velká (Hodnocení 4/5)
Nároky na pohyb Spíše vyšší (Hodnocení 4/5)
Cvičitelnost Střední (Hodnocení 3/5)
Vhodný pro Začínajícího chovatele (Hodnocení 1/5)
Množství chlupů v domácnosti Poměrně velké (Hodnocení 4/5)
Péče o srst Střední (Hodnocení 3/5)
Vztah k dětem Spíše pozitivní (Hodnocení 4/5)
Zdravotní problémy Občasné (Hodnocení 2/5)
Finanční náročnost Střední (Hodnocení 3/5)
Schopnost být sám Střední (Hodnocení 3/5)
Inteligence Průměrná (Hodnocení 3/5)
Lovecký pud Téměř žádný (Hodnocení 1/5)
Jaký je hlídač Téměř nehlídá (Hodnocení 1/5)

O plemenu

Samojed působí sympaticky na první pohled, jeho tvar a posazení očí spolu s lehce pozvednutými koutky tlamy totiž vytváří dojem šibalského úsměvu.

Rozesmátý výraz mu však nijak neubírá na elegantním zevnějšku, který zároveň prozrazuje i velkou sílu a vytrvalost tohoto arktického špice.  Velikosti je střední až velké, tělesný rámec má téměř kvadratický, délka těla je jen o 5% větší, než výška v kohoutku. 

Historie

Název plemene poukazuje na samojedské neboli samodijské národy, které obývají Sibiř a další oblasti severní Asie. Statní a houževnatí psi provázeli tyto lidi po staletí, jde tedy o velmi staré plemeno.  

Původní samojedi se vyskytovali i v barevných variantách, čistě bílí psi byli doménou těch nejsevernějších oblastí Ruska a Sibiře.  Samojedi žili v těsném sepětí se svými majiteli, spali v jejich příbytcích a provázeli je na každém kroku. Vedle užití v tahu se uplatňovali také jako lovečtí psi a ochránci sobích stád.

V průběhu 80. a 90. let 19. století přivezl do Anglie několik psů zoolog Ernest Kilburn Scott.   Díky jeho výpravám na Západní Ural a Sibiř se do Evropy dostala krémově zbarvená fena jménem Whitey Pečora, hnědý pes Sabarka a nakonec ještě zářivě bílý pes  Musti.  

Skutečnou chovatelskou legendou je pes Antaric Buck, z chovu Nora Carstena Borchgrevinka, který přibyl do Anglie roku 1908, rok před sepsáním prvního oficiálního plemenného standardu.  Jeho potomci žijí dodnes a objevují se mezi šampiony mezinárodních výstav. 

Povaha

Těsné soužití s lidmi spoluvytvářelo samojedovu klidnou, vyrovnanou a přátelskou povahu. Samojed je velmi trpělivý, společenský a nemá sklony k agresivnímu chování. Hodí se tedy jak pro začínající chovatele, tak i do rodin s malými dětmi. Není vhodný pro hlídání nebo obrany, jeho povaha je pro tyto účely až příliš přátelská, rovněž lovecký pud má velmi mírný.  

Jeho slabou stránkou je až přílišná činorodost. Pokud se nudí a/nebo je ponechán delší dobu o samotě, baví se žvýkáním a okusováním předmětů, případně hrabáním. Prevencí tohoto nežádoucího chování je dostatek pohybu a činností, ať už obyčejných výletů, procházek a běhání, nebo přímo sportů, jako je canicross, bikejöring,  nebo agility.

Vzhledem k jeho husté a hřejivé srsti ale pozor na přehřátí, v horkých dnech raději fyzickou zátěž omezte. 

Výcvik

Díky vysoké inteligenci a zároveň úzké vazbě na člověka se samojed celkem dobře cvičí, má však také rozvinuté samostatné uvažování -  zatímco německý ovčák na povel „zůstaň“ strne v ukázkovém sedu a nehne se z místa, samojed klidně popojde pár kroků do stínu, kde se pohodlně natáhne. Na soutěžích v poslušnosti by metál asi nedostal, za to však povel chápe do hloubky, tedy ví „o co jde“.

Zdraví / nemoci

Samojedi jsou odolní psi s pevným zdravím. Dysplazie kyčlí se v chovu sleduje,  nevyskytuje se ale tak často, jako u jiných větších plemen. Dále se u chovných jedinců vyšetřuje geneticky podmíněná progresivní retinální atrofie sítnice (PRA) a další oční onemocnění, zejména zákaly. 

Krmení

Samojed může dobře prospívat jak na granulích (alespoň u štěňat se vyplatí investovat do superprémiových), tak i na BARFu či vařené stravě. Vzhledem k tomu, že jde o původní plemeno, ne příliš pozměněné moderními šlechtitelskými zásahy, lze pro jeho výživu BARF vysloveně doporučit. Samozřejmě za předpokladu, že si majitel nastuduje dostatek informací a má přístup ke kvalitním surovinám a prostory na jejich uchovávání. 

Chovatelské stanice

Články - Samojed

Samojed – všestranný seveřan

Samojed – všestranný seveřan

Samojed – všestranný seveřan

Samojed...

Děti mrazu – část 3.

Děti mrazu – část 3.

Děti mrazu – část 3.

Lidé, kteří se při výběru určitého psího plemene rozhodují především „očima“, respektive podle jeho exteriéru, mohou být zklamáni. (Ostatně to platí i...

Děti mrazu – část 1.

Děti mrazu – část 1.

Děti mrazu – část 1.

„Po zamrzlé říčce se pachtilo spřežení saňových psů, podobných vlkům. Zježenou srst měli ojíněnu mrazem. Dech jim mrzl ve vzduchu, sotva vyšel z tlamy...

Děti mrazu – část 8.

Děti mrazu – část 8.

Děti mrazu – část 8.

Na přelomu 19. a 20. století a v prvním desetiletí století 20. bitva o neskutečný - imaginární bod – o Tigi–šu (Velký hřebík – inuitské jméno nejsever...

Děti mrazu – část 6. Muž se srdcem dobrodruha

Děti mrazu – část 6. Muž se srdcem dobrodruha

Děti mrazu – část 6. Muž se srdcem dobrodruha

Když bylo norskému polárníku Fridtjofu Nansenovi (1861 až 1930) sedmadvacet let, vzrušil svým činem takřka celý svět: se třemi dalšími Nory – Otto Sve...

Děti mrazu – část 13 Severští psi – mýty a realita

Děti mrazu – část 13 Severští psi – mýty a realita

Děti mrazu – část 13 Severští psi – mýty a realita

Dánský etnograf a polární badatel Knud Rasmussen (1879–1933) zasvětil celý svůj život Inuitům (Eskymákům), jejich životu, jejich náboženství a jejich...

Děti mrazu – část 16

Děti mrazu – část 16

Děti mrazu – část 16

„Je to jakýsi osobní boj, trochu se týkající vašeho ega. Buduje to v člověku sebedůvěru. Když jsem schopen se psím spřežením ujet 1 000 mil, dokážu ud...

Děti mrazu – část 18

Děti mrazu – část 18

Děti mrazu – část 18

Jan Eskymo Welzl (narozen 15. 8. 1868 v moravském Zábřehu, zemřel 19. září 1948 v kanadském Dawson City) patří bezesporu k našim nejzajímavějším „cest...

Děti mrazu – část 17

Děti mrazu – část 17

Děti mrazu – část 17

„Když jsem byl malý chlapec, snil jsem o křižáckých výpravách a objevitelských cestách, o dobývání nových končin a nedotčených území. Odvážné cestován...

Děti mrazu – část 7. Záhadný Trontheim aneb Případ pro Sherlocka Holmese

Děti mrazu – část 7. Záhadný Trontheim aneb Případ pro Sherlocka Holmese

Děti mrazu – část 7. Záhadný Trontheim aneb Případ pro Sherlocka Holmese

Už dlouhý čas dostávám stále stejný dotaz: „Kdo je Trontheim?“ Toto jméno je tazatelům známo z různých knih i článků. Ví se, že tento „záhadný“ muž vy...