Čínský chocholatý pes

Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
FCI Skupina IX - Plemena společenská, Sekce 4 - Naháči, Číslo standardu FCI: 288
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Čína (patronát Velká Británie)
Kohoutková výška 23-33 cm
Hmotnost v dospělosti 4,5-5,5 kg
Věk 13-15 let
Typ srsti dlouhá/naháč
Náročnost na výchovu nízká
Povaha vyrovnaná, veselá, ostražitá

Čínský chocholatý pes je malý, jemný a elegantní společník. V rámci plemene rozlišujeme dva konstituční typy - drobnější „deer type“ a „cobby type“ s mohutnější tělesnou stavbou a těžší kostrou.

Zároveň ještě existují dva typy osrstění - tzv. labutěnka, s dlouhou srstí po celém těle a naháč, který má osrstěnou pouze hlavu, tlapy a ocas.

Historie

Bezsrstí psi se po staletí vyskytovali v různých koutech světa a ani moderní věda zatím nenašla uspokojivou odpověď na otázku, zda mají všichni bezsrstí psi společného předka, nebo se tato anomálie vyvinula nezávisle na sobě několikrát v historii druhu. Nejčastěji zmiňovaná teorie staví počátky chovu čínského chocholatého psa až do období před naším letopočtem, kdy byli podobní psi součástí čínského císařského dvora.

Počátkem středověku postupně došlo k miniaturizaci těchto společenských psíků a k rozdělení na dva konstituční typy, které byly zmíněny v úvodu. V následujících letech byl tento pozoruhodný psík nedílnou součástí života čínské aristokracie, jeho chov se stal prestižní záležitostí. 

S mořeplavci se tito psi, kteří na palubách lodí pravděpodobně působili jako krysaři, dostali i za hranice Číny. Evropany chocholatý pes velmi zaujal, úspěch měl také v Kanadě a ve Spojených státech.  

Když v jeho domovině došlo roku 1912 k pádu císařství, ocitl se chocholatý pes na pokraji zániku. Znovuzrození plemene v 70. letech a jeho návrat mezi širší chovatelskou veřejnost umožnila zejména populace psů žijících v USA a ve Velké Británii, která nad plemenem převzala patronát. 

Povaha

Chocholatý pes má přátelskou a hravou povahu, rád se mazlí a je velmi citlivý. Při jeho výchově je třeba postupovat klidně, bez hrubosti nebo křiku. V některých případech může projevit jistou paličatost, ale i tehdy je zapotřebí zachovat si trpělivost a důsledně, ale citlivě mu vymezit hranice.  

K dětem i ostatním psům bývá přátelský, malé děti a velcí psi však mohou představovat riziko pro jeho křehké tělíčko, proto je na místě pečlivý dohled. 

Výcvik

Výchovu tohoto malého psíka zvládne s úspěchem i začátečník, pokud mu dokáže věnovat dostatek času a pozornosti.  

Čínský chocholatý pes vyniká inteligencí a snadno se cvičí, protože rychle chápe a zároveň má snahu potěšit svého pána, který je pro něj středem světa.  

Na rekreační úrovni s ním lze i sportovat, vhodné  jsou sporty a hry, kde využije svou obratnost a bystrost (agility, hersenwerk, dogdancing).  

U varianty „naháč“ je třeba dávat pozor, aby se při pobytu venku nespálil, nebo si při sportu nezranil svou nechráněnou kůži. 

Krmení

Nejběžnější stravou společenských plemen jsou granule a konzervovaná krmiva určená pro malá a trpasličí plemena přiměřeného věku. Výrobce obvykle nabízí granule určené pro štěňata, dospělé psy a pro seniory, případně další kategorie dle věku, fyzické zátěže, nebo speciálních potřeb (kastrovaná zvířata, citlivé zažívání atd.)

Pokud v množství značek a typů tápete, nejlepší radu ohledně výživy vám dá váš veterinární lékař, případně chovatel.

Srst a péče

Naháč nesmí mít na svém těle větší souvislou plochu osrstění. Naopak chochol na hlavě, „ponožky“ na nohou a praporce na ocase mají být husté a dlouhé. Labutěnka je celá pokryta dlouhou srstí s podsadou, rovněž její srst musí být jemná a hustá, svou strukturou připomíná závoj. Přípustné jsou jakékoliv barvy i jejich kombinace.  

Péče o čínského chocholatého psa patří k těm náročnějším. Zatímco u labutěnky je hlavní starostí majitele rozčesávání dlouhé srsti, u naháče se přidává specifická péče o jeho holou citlivou kůži. Vedle rizika spálenin od slunce naháče sužuje také problém lidských pubescentů – akné. Jejich kožní póry je zapotřebí čistit a ošetřovat, v případě těžších vřídků musí pomoci veterinář, nejlépe se specializací na dermatologii.

Zdraví

Navzdory křehkému a exotickému vzhledu jsou čínští chocholatí psi poměrně zdravé a dlouhověké plemeno.  

Vedle stomatologických potíží typických pro malá plemena (zubní kámen a zánět dásní) jsou náchylnější zejména k onemocněním očí, jako je PRA (progresivní retinální atrofie), primární luxace čočky nebo syndrom suchého oka.