Jagdteriér

Sháníte jagdteriéra nebo máte štěňata jagdteriéra na prodej?

Základní informace

FCI Skupina III - Teriéři, Sekce 1 - Velcí a střední (vysokonozí) teriéři, Číslo standardu FCI: 103
Alternativní názvy plemene Německý lovecký teriér
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Německo
Kohoutková výška 33-40 cm
Hmotnost v dospělosti 8-10 kg
Věk 13-14 let
Typ srsti krátká rovná nebo delší hrubá
Náročnost na výchovu střední
Povaha pracovitá, odvážná, temperamentní

O plemenu

Německý lovecký teriér je účelově vyšlechtěné pracovní plemeno, čemuž odpovídá jeho exteriér i povaha.  

Má svalnatou postavu velmi mírně obdélníkového tělesného rámce (délka těla jen nepatrně přesahuje výšku v kohoutku) a charakteristický tvar hlavy - širokou a plochou lebku mezi ušima, která se směrem k očím zužuje. Oči jsou malé, hluboko uložené, celkový výraz vyzařuje bojovnost a bystrost.  

Jagdteriér a český teriér představují jediné lovecké teriéry, kteří nepocházejí z britských ostrovů, i když ostrovní teriéři byli při jejich vzniku využiti. 

Historie

Po první světové válce se několik německých chovatelů rozhodlo vyšlechtit nového teriéra, který by splňoval veškeré nároky tamních myslivců. Vůdčími osobnostmi tohoto projektu byli lovci a kynologové Rudolf Frieß, Walter Zangenberg a Carl-Erich Grünewald.  

Během let využili k vytvoření nového plemene foxteriéry, staroanglické drsnosrsté teriéry, velšteriéry, lakeland teriéry a manchester teriéry, kterým jagdteriér patrně vděčí za své zbarvení.  

Za méně než deset let se podařilo vyšlechtit ostrého a neohroženého teriéra, hlasitého na stopě a schopného i vodních prací. Roku 1926 tak byl založen Německý klub Jagdteriérů (Deutsche Jagdterrier-Club e. V.), tehdy výlučně hladkosrstých, hrubosrstá varianta je mladší. Již o rok později se první jedinci tohoto plemene předvedli na výstavě v Giessenu, oficiálního uznání se však jagdteriér dočkal až roku 1933.

Povaha

Jagdteriér má odvážnou, neohroženou povahou, díky které se vedle lovu v norách žijících zvířat používá také k lovu černé zvěře (divokých prasat) a uplatní se i při dosledu spárkaté.  

Jeho lovecké instinkty jsou velice silné, má živý temperament a dominantní povahu, proto se nehodí za rodinného společníka. Pokud nemůže vykonávat práci, pro kterou byl po generace šlechtěn, snadno se stane těžko zvladatelným. 

Jagdteriér není vhodný k malým dětem, špatně snáší nadměrnou pozornost, nevyhledává mazlení a při nevhodném zacházení může i kousnout. Příliš přátelské vztahy nemívá ani s ostatními psy, kvůli své dominantní povaze.

Výcvik

Jagdteriér  není psem pro začátečníka, který jen těžko dokáže zvládnout jeho temperament a vhodně ho motivovat ke spolupráci a k uposlechnutí pokynů psovoda. Naopak oboustranně příjemné soužití bývá s aktivním myslivcem, který již má nějaké zkušenosti s loveckými teriéry a nabídne mu pevné, důsledné vedení.

Jagdteriér je tvrdý pes, jeho výcvik se někdy bez přiměřeného tělesného trestu neobejde, nikdy však nesmí být potrestání přehnané, nespravedlivé, nebo ve vzteku.

Krmení

Nejvíce chovatelů stále preferuje krmení granulemi. K dostání je mnoho značek a produktových řad různé kvality určené pro psy různé velikosti, stáří a dalších potřeb. Správná volba krmení je velmi důležitá , proto je dobré věnovat pozornost  složení granulí, případně konzultovat výběr s veterinářem nebo zkušeným kynologem.  

V posledních letech zažívá boom tzv. BARF, tedy krmení syrovým masem a přílohou. Při správném provedení jde o vhodnou alternativu ke granulím, avšak údajně se u loveckých psů krmených syrovým masem může objevit nežádoucí načínání zvěře. 

Zdraví / nemoci

Není překvapením, že tento houževnatý teriér se většinou těší dobrému zdraví až do vysokého věku.  

Ani jagdteriérům se však zcela nevyhýbají všudypřítomné choroby malých plemen, jako je luxace pately nebo oční onemocnění PRA (progresivní retinální atrofie sítnice), i když jejich výskyt je poměrně nízký.  

Pozornost si zaslouží také zuby, jagdteriéři jsou náchylní k tvorbě zubního kamene a souvisejícím komplikacím, proto by součástí péče mělo být i čištění zubů, případně včasné odstranění zubního kamene u veterinárního lékaře.

Chovné stanice