Český teriér

Sháníte českého teriéra nebo máte štěňata českého teriéra na prodej?

Základní informace

FCI Skupina III - Teriéři, Sekce 2 - Malí (nízkonozí) teriéři, Číslo standardu FCI: 246
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Česká republika (Československo)
Kohoutková výška 25-32 cm
Hmotnost v dospělosti 6-10 kg
Věk 13-15 let
Typ srsti středně dlouhá
Náročnost na výchovu střední
Povaha živá, bystrá, hravá
Orientační cena štěněte s PP 10-15 000 Kč

Charakteristika plemene

Velikost Malá (Hodnocení 2/5)
Nároky na pohyb Střední (Hodnocení 3/5)
Cvičitelnost Vyšší (Hodnocení 4/5)
Vhodný pro Začínajícího chovatele (Hodnocení 1/5)
Množství chlupů v domácnosti Malé (Hodnocení 2/5)
Péče o srst Střední (Hodnocení 3/5)
Vztah k dětem Spíše pozitivní (Hodnocení 4/5)
Zdravotní problémy Občasné (Hodnocení 2/5)
Finanční náročnost Nižší (Hodnocení 2/5)
Schopnost být sám Střední (Hodnocení 3/5)
Inteligence Nadprůměrná (Hodnocení 4/5)
Lovecký pud Průměrný (Hodnocení 3/5)
Jaký je hlídač Průměrný hlídač (Hodnocení 3/5)

O plemenu

Český teriér je jedním z moderních plemen vyšlechtěných v polovině 20. století věhlasným českým kynologem Františkem Horákem. Horák chtěl vyšlechtit všestranného nízkého loveckého teriéra, s učenlivou a ovladatelnou povahou a přiměřenou ostrostí vůči zvěři. Za tímto účelem zkřížil sealyham a skotské teriéry a již roku 1959 byl nový teriér představen veřejnosti. 

Svým zevnějškem i povahou se český teriér podobá původním teriérům britským. Má podsaditou, pevnou postavu a navzdory krátkým nožkám dokáže být velmi rychlý a hbitý. Srst není hrubá, ale spíše jemná, mírně zvlněná a střední hustoty. Upravuje se střihem (nůžkami), což vyžaduje zkušenou ruku. Standard připouští dvě barevné variety - šedomodrou a světle kávově hnědou, případně se žlutými, šedými či bílými znaky. Štěňata se rodí tmavá a postupně světlají do výsledného odstínu. 

Přednosti a nevýhody

Silnou stránkou českého teriéra je inteligence, bystrost a učenlivost. Také se obvykle těší dobrému zdraví a do vysokého věku si uchovává hravost a vitalitu. Je vyrovnaný a na teriéra poměrně klidný, středního temperamentu.

Jeho slabostí je jídlo. Český teriér má velký apetit, s čímž se pojí nectnosti jako žebrání u stolu nebo, což může být i nebezpečné, vyhledávání zbytků a odpadků během procházek. Také je vášnivým norníkem - hrabe velice náruživě, což možná nepotěší majitele pečlivě udržované zahrady. 

Historie

Je to naše první mezinárodně uznané plemeno. Český teriér vznikl ze spojení dvou plemen a to sealyham teriéra a skotského teriéra. Nápad nechat vzniknout toto nové, velmi milé plemeno, dostal český genetik František Horák z Klánovic, když coby zaměstnanec dřevařské společnosti, který se věnoval také myslivosti, vlastnil obě tato základní plemena. Každému plemeni měl co vytknout a s touhou vyzdvihnout jejich nejlepší vlastnosti, se zasadil o vznik právě českého teriéra.

Vznik a původ

Hned zpočátku měl představu o jeho vzhledu a toužil vytvořit nové plemeno, které bude vynikat výbornými pracovními vlastnostmi, zároveň bude výborným psím kamarádem a jeho vzhled bude přitahovat širokou veřejnost. Cílem bylo také vyšlechtit lehčího, pohybově nadaného psa s kvalitní srstí, která měla být jiná než čistě bílá, což je barva nepraktická na údržbu.

Do přesně rozplánované plemenitby se pustil roku 1950, kdy nakryl fenu skotského teriéra jménem Scotch Rose sealyhamem Buganier Urquelle. František Horák měl jasnou představu, a tak z prvního vrhu šesti štěňat vybral pouze jediného psa, který pokračoval dál v chovu. Byl to pes jménem Balda Lovu zdar. Následovala úzká příbuzenská plemenitba, kdy Balda byl spojen se svou matkou Scotch Rose. Z tohoto spojení dále v chovu působili dva jedinci. Chov byl postaven na čtyřech základních rodinách, které byly pojmenovány podle čtyř dcer z feny Chrabrá Lovu zdar. Jednalo se o feny jménem Lovka Lovu zdar a Lapka Lovu zdar, jejímiž otcem byl Javor Lovu zdar a feny Urana Lovu zdar a Ulrika Lovu zdar, které vznikly ze spojení Chrabré a Mraka Lovu zdar.

Tímto předem velmi podrobně promyšleným vzájemným křížením a následnou selekcí si František Horák také dokázal, že je možné ze tří jedinců vytvořit zcela odlišné plemeno. V roce 1959 bylo již zapsáno do plemenné knihy prvních čtrnáct českých teriérů. Standard byl oficiálně Mezinárodní Kynologickou Federací (FCI) uznán v roce 1963.

Nastal však velký problém, který nikdo asi nečekal. Český teriér byl považován a přijímám pouze jako pes pro lovecké účely a i když byl povahově vyrovnaný, vhodný k praktickému využití i vzhledově pohledný, neměli o něj myslivci větší zájem. V tu dobu spadal pod myslivecké sdružení, které určovalo pravidla. Majitel českého teriéra musel být členem Českého mysliveckého svazu, musel se účastnit brigád, schůzí, se psem skládat lovecké zkoušky … Chov českého teriéra byl tak velmi náročný a hlavně určený pro poměrně úzkou společnost lidí. Český teriér se tak v sedmdesátých létech 20. století objevil na pokraji vyhynutí. Ke znovuvzkříšení došlo v roce 1984 a 1985, kdy nezbylo nic jiného, než přistoupit k regeneraci plemene přikřížením feny plemene Sealyham teriér. K tomuto účelu byla vybrána Andra z Rastamoru. Cesta českého teriéra byla velmi trnitá, lemována nepochopitelným chováním rozhodujících osob a nad mnoha rozhodnutími zůstával rozum stát. Jen to, že Františku Horákovi bylo odepřeno být u vlastního plemene poradcem chovu, je dostatečně zarážející.

Klub chovatelů českého teriéra

V roce 1989 se podařilo českému teriérovi osvobodit a byl založen Klub chovatelů českého teriéra. V tomto klubu byl až do své smrti František Horák čestným předsedou a chov českého teriéra v tomto klubu řídil. Klub zapisoval štěňata opět od čísla 1, ale psi, kteří se hlásili k Českému mysliveckému svazu měli jinou číselnou řadu, pokračující v původní. Až v roce 1993 se dokázali funkcionáři domluvit a jednotná číselná řada a jednotný zápis českého teriéra do plemenné knihy byl na světě.

Dnes se chov českého teriéra řídí novelizovaným standardem z roku 1996. Ačkoli se jedná o naše národní plemeno, řadí se český teriér spíše k málopočetným plemenům. Je záhadou proč. Je víc než pravděpodobné, že zpočátku za to mohla byrokracie a nastavení pramalé možnosti kvalitního chovu jinak zaměřeného, než-li na lovecky upotřebitelného psa. Nyní, když již tato omezení pominula, se zase český teriér ztrácí pod záplavou jiných plemen, která otevřením hranic k nám přicestovala a převálcovala mnohá, do té doby u nás populární plemena.

Přesto lze konstatovat, že k většímu rozšíření plemene došlo po roce 1990, kdy se chov začal orientovat spíše na využití tohoto plemene coby psa rodinného, tedy kamaráda, nikoli na psa lovecky zaměřeného. Teď zbývá jen držet palce a přát si, aby chov rostl do krásy a zdraví a nacházelo se větší a větší množství majitelů a chovatelů tohoto úžasného plemene. Dnes je chován ve většině evropských zemí, ale také ve Spojených státech, Kanadě i v Austrálii. V zahraničí jej nejčastěji objevíte pod názvem Bohemian anebo Czech Terrier.

Vzhled

Celkový vzhled: krátkonohý, dlouhosrstý, dobře stavěný a osvalený teriér se středně velkým klopeným uchem, obdélníkového formátu. Ušlechtilý a velmi elegantní. 

Ideální míry:              psi     feny

kohoutková výška 29 cm 27 cm

délka hlavy             21 cm 20 cm

šířka hlavy             10 cm 9 cm

obvod hrudníku    45 cm 44 cm

šikmá délka těla  43 cm 40 cm

Povaha: vyrovnaný, neagresivní, dobře ovladatelný, příjemný a veselý společník. K cizím osobám spíše rezervovaný. Je mnohem klidnější a mírnější než ostatní teriéři. Povaha není typicky teriérská.

Hlava: hlava tvoří dlouhý, tupý, nikoli však příliš široký klín. Horní linie lebky svírá s linií nosu (s nosním hřbetem) ostrý úhel.

Lebka: ne příliš široká mezi ušima, zužující se k očním obloukům. Nadočnicové oblouky znatelné. Týlní hrbol dobře hmatný. Čelní rýha pouze nepatrná.

Stop: malý, ale znatelný.

Nosní houba: tmavá, dobře utvářená. Černá u jedinců se šedomodrou srstí, u světle kávových játrová (hnědá).

Nosní hřbet: rovný.

Čelisti, zuby: čelisti silné, skus nůžkový nebo klešťový. Pokud možno plnochrupý, chybění obou M3 nemá být penalizováno. Zuby silné, pravidelné, správně postavené.

Pysky: relativně masité, dobře přiléhající.

Tváře: ploché, nepříliš výrazné.

Oči: střední velikosti, spíše hlouběji posazené, mírného výrazu. Dobře kryté převislou srstí. Hnědé až tmavohnědé u šedomodrých jedinců, světle hnědé u světle kávových. Víčka jsou černá u šedomodrých jedinců, u světle kávových játrová.

Uši: střední velikostí, klopené tak, že dobře kryjí ušní otvor. Nasazeny poměrně vysoko, těsně přiléhající ke skráním. Mají trojúhelníkový tvar s kratší stranou v místě, kde je ucho lomené. Lom ucha je mírně nad rovinou temene.

Krk: střední délky, mírně kratší než hlava (2 až 3 cm), poměrně silný, výše nasazený, šikmo nesený v elegantním oblouku. Kůže na krku je poněkud volnější, ale netvoří lalok.

Trup: podlouhlý.

Horní linie: ne přímá, bedra a záď musí být mírně klenutá. Velmi pružná.

Kohoutek: nepříliš výrazný.

Hřbet: silný, střední délky.

Bedra: poměrně dlouhá, svalnatá, široká a mírně klenutá.

Záď: silně vyvinutá, svalnatá, pánev mírně skloněná. Kyčelní hrboly často výše než kohoutek.

Hruď: prsa široká, dobře vyvinutá. Hloubka hrudníku tvoří zhruba polovinu kohoutkové výšky. Hrudník spíše válcovitý než hluboký, žebra klenutá.

Břicho: prostorné, mírně vtažené. Slabiny plné.

Ocas: ideální délka 18 až 20 cm, poměrně silný a nízko nasazený. V klidu nesený dolů nebo na konci mírně zahnutý vzhůru. V afektu nesený šavlovitě zahnutý vodorovně nebo výše. Ideálně dosahuje natažený ocas pouze k patám.

Hrudní končetiny: co nejvíce rovné, silné, paralelní. Jejich délka je zhruba 1/2 kohoutkové výšky.

Plece: svalnaté.

Lokty: volné, ale ani vbočené, ani vybočené.

Tlapky: velké s klenutými prsty a silnými drápy. Polštářky plné a dobře vyvinuté.

Pánevní končetiny: jsou paralelní, silné, dobře zaúhlené a osvalené.

Lýtka: krátká.

Pata: relativně vysoko nad zemí, silně vyvinutá.

Tlapky: menší než u hrudních končetin.

Pohyb: volný prostorný, vydatný a živý. Cval pomalejší, ale vytrvalý. Hrudní končetiny se pohybují podél těla přímo vpřed.

Kůže: silná, pevná, bez záhybů nebo laloku. Pigmentovaná.

Srst: dlouhá, jemná, ale pevná, jen mírně zvlněná, hedvábně lesklá, nepříliš bohatá. Obrysy trupu a končetin musí být patrné. Upravuje se stříháním. Na přední straně hlavy a nad očima se srst nestříhá, tvoří vous a obočí. Na spodní straně končetin, hrudníku a břicha je rovněž dlouhá nestříhaná srst. Ve výstavní kondici má být srst na šíji, plecích a hřbetě 1 až 1,5 cm dlouhá. Na temeni, bocích a ocase kratší. Velmi krátká je srst na uších, lících, hrdle (spodní straně krku), předhrudí, loktech, stehnech, lýtkách a okolo řitního otvoru. Přechod mezi ostříhanou a neostříhanou partií musí být pozvolný (plynulý).

Barva srsti: český teriér má dva typy zbarvení:

– šedomodrý (štěňata se rodí černá),

– světle kávový (štěňata se rodí tmavě čokoládová).

U obou typů zbarvení jsou přípustné žluté, šedé a bílé odznaky na hlavě (skráně a brada), hrdle, prsou, hrudníku a břichu, spodních částech končetin a v okolí řitního otvoru. Někdy se vyskytuje bílý límec nebo bílá špička ocasu. Základní barva musí vždy převládat.

Výška a váha: kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 25 až 32 cm. Ideální výška psa je 29 cm, feny 27 cm. Váha nesmí být nižší než 6 kg a vyšší než 10 kg. Ideální váha pro psa je 8 kg, pro fenu 7 kg.

Vady: všechny odchylky od předešlého textu je nutno považovat za vady a způsob jejich penalizování musí být v přímém poměru k jejich závažnosti. Vady: slabá kostra, slabý hrudník, slabé, krátké nebo příliš špičaté čelisti se slabým chrupem, chybění jednoho řezáku, vklíněný špičák (špička dolního špičáku směřuje do dásně mezi poslední horní řezák a špičák), proměnný nos, příliš velké nebo vypoulené oči, uši příliš velké nebo příliš malé nebo jiného tvaru či jinak nesené, než uvádí standard, křivé hrudní končetiny, nekorektní postoje, hřbet příliš dlouhý nebo příliš krátký, příliš jemná nebo hrubá srst, kadeřavá srst.

Vylučující vady: kryptorchismus, entropium, ektropium – předkus, podkus, chybění více než čtyř zubů, chybění dvou nebo více řezáků, podkousnutý špičák (špička dolního špičáku směřuje přímo – kolmo do horního patra), obvod hrudníku vyšší než 50 cm, váha nižší než 6 kg nebo vyšší než 10 kg, nepravidelný, trhaný, křečovitý pohyb (skotské křeče), zakroucený nebo nad hřbetem nesený ocas, velmi hrubá, krepová, plstnatá (vatovitá) srst, více než 20 % bílé barvy, bílá lysina na hlavě, žíhání dlouhé srsti u psů starších než dva roky, bázlivost, hysterie, agresivita.

Povaha

Povahu by majitelé českého teriéra jistě shrnuli do dvou slov: „naprosto úžasný“. Ano, povahově je to velmi vyrovnaný pes středního temperamentu, přizpůsobivý rodině a zcela neagresivní. Je příjemným a přívětivým společníkem, avšak většinou zdrženlivý k cizím lidem. Je veselý, ale dobře ovladatelný. I když je to plemeno teriérské, povaha tomu moc nenasvědčuje. Je mírumilovný, a i když v lese na stopě svou práci ovládá velmi dobře, chová se klidně a rozvážně. 

Socializace a výchova musí probíhat na bázi klidu, bez stresu a špatných zkušeností. I přes to, že je to teriér, je poměrně hodně citlivý a hrubé zacházení by nemělo připadat v úvahu. Tito psi mají rádi děti, ani početnější rodina různého věku u něj není žádný problém. Libuje si v dlouhých procházkách, ale není nutná pravidelnost. Žádné počasí mu nečiní problém. Na druhou stranu si rád pohoví v křesle nebo na klíně u televize.

I přes svou pohodovou povahu jsou dobrými hlídači – oznámí všechny potencionální vetřelce, kteří by chtěli vstoupit na jejich území. V lese je využíván jako norník a barvář pro dohledání zvěře. Chovatelé však upozorňují, že pro pracovní využití je nevýhodou jeho pozdější psychické dozrání (zpravidla mezi 2. a 3. rokem věku). Dlouho se chová spíše jako štěně, které potřebuje hodně povzbuzení a dodání sebedůvěry.

Je vytrvalý, ale běh vedle kola nebo několikakilometrové běžecké maratóny nejsou pro něj zrovna vhodným využitím volného času. Za to rád cestuje, je „skladný“ a díky své bezproblémovosti je výborným společníkem pro cestování nejrůznějšími dopravními prostředky. I když jde o lovecké plemeno, při dobré socializaci nemívá s ostatními zvířaty v domácnosti problém. Cizí kočky nebo drůbež však mohou být v nebezpečí. 

Jako snad každý teriér, i tento rád hrabe. A je mu zcela jedno v čem. Proto je potřeba si pohlídat zahrádku a vymezit mu „dovolený prostor pro hrabání“, pokud by vám tato vlastnost nějak vadila. 

Inteligence a cvičitelnost

Český teriér je nadprůměrně bystrý, inteligentní a díky přirozené hravosti a zvídavosti se snadno učí nové věci. Výcvik může trochu komplikovat příslovečná teriéří paličatost a někdy až příliš velká samostatnost a kreativita. Když se mu nechce, nebo ho cvik nudí, mívá tendence zařídit se po svém. Potřebuje klidný a důsledný přístup - pak se s ním můžete pustit i do vyššího výcviku či nejrůznějších sportovních disciplín.

Vztah k dětem

S dětmi obvykle vychází výborně. Rád si s nimi hraje a je ochotný je i (víceméně) poslouchat. Avšak také děti musí vědět, jak se ke psu chovat a nesmí ho považovat za chlupatou hračku. Díky klidné povaze mu lze důvěřovat i při kontaktu s batolaty. Český teriér je tolerantní a je-li na něj dětské pozornosti přeci jen příliš, nereaguje agresivně, ale raději se někam odklidí. U opravdu malých dětí je přesto nutný stálý dozor dospělého, aby dítě psí trpělivost nepokoušelo přes míru. I ten největší pohár trpělivosti může jednou přetéct.

Výchova

Výchova českého teriéra není příliš obtížná. Základní poslušnost ho bez větších problémů naučí i začátečník. Český teriér nemá tendence k toulání, rád se drží svého pána, je na něm nezřídka až závislý. Nemívá velkou potřebu se vydávat za bláznivým dobrodružstvím a není tedy ani nutné jej neustále vodit na vodítku a to ani ve volné přírodě. Samozřejmě předem zvládnutá základní ovladatelnost a dobrá vazba na pána je na místě. 

Navzdory silné vazbě na člověka dobře zvládá samotu a „toleruje“ i to, že lidé musí chodit do práce a ponechají psa několik hodin o samotě. Je to výborné plemeno také pro seniory a to i ty méně pohyblivé. I když je jedním z nejsnáze vychovatelných teriérů, přece jen to není naprostý anděl. Je si vědom své roztomilosti a bude-li mít příležitost, využije ji k získání pamlsků, místa v posteli a jiných výsad. Je proto důležité hned na začátku nastavit pravidla, která bude celá rodina důsledně dodržovat.

Výcvik

Učenlivý český teriér se vedle základní poslušnosti dokáže naučit i něco navíc. Stále je vhodný k výkonu myslivosti, i když ho v této roli příliš často nevidíme. Zvládne i vyšší zkoušky z ovladatelnosti, úspěchů můžete dosahovat i v obedienci. 

Jsou „čechouni“, kteří běhají agility či flyball. Tedy ani sport tohoto typu jim rozhodně není cizí. Je mrštný, obratný, většina ráda aportuje a nechybí mu snaha vyhovět a hrát si společně. Nedosahuje však vrcholových výkonů, je to spíše vytrvalec než sprinter, na závodech proto obvykle končí za hbitějšími plemeny. Na rekreační úrovni si ale tento typ sportu užívá. 

Zdraví / nemoci

Obecně se jedná o velmi zdravé plemeno, což je vzhledem k úzké příbuzenské plemenitbě při jeho vzniku i k málopočetnosti plemene až s podivem. Otec plemene, František Horák, zřejmě dokázal vybrat do chovu jedince, kteří v sobě nenesli dispozice k dědičným chorobám. Negativní vliv příbuzenské plemenitby (inbreedingu) totiž spočívá ve zvyšování koncentrace choroby nesoucích genů v populaci, nevede však k jejich zvýšenému vzniku de novo. Zjednodušeně řečeno, pokud zakládající jedinci nenesli „nemocné“ geny, neobjeví se ani u potomků (náhodné mutace de novo jsou vzácné). 

Jako u všech malých plemen, také u českých teriérů se může objevit luxace čéšky, vykazuje také vyšší náchylnost k problémům se zubním kamenem. Bez včasného stomatologického ošetření se zubní kámen rozvíjí v zánět dásní a může vyústit až ve ztrátu zubů. Zánětlivé procesy v tlamě také ohrožují srdce a cévy (bakterie se roznášejí cévním řečištěm). Některé zdroje přisuzují českým teriérům zvýšenou náchylnost k chorobám ledvin, jiní chovatelé to však vyvracejí

Povinná a doporučená vyšetření

K uchovnění českého teriéra nejsou stanovena žádná povinná zdravotní vyšetření. Některé zdravotní aspekty však zahrnuje již standard. Vyloučeni z chovu jsou jedinci s vchlípením či vychlípením očních víček, jedinci chudozubí nebo s jinými stomatologickými vadami. 

Doporučená vyšetření můžeme rozdělit na klinická a laboratorní. Z klinických vyšetření je určitě vhodná kontrola kolenních kloubů se zaměřením na luxaci pately (částečné nebo úplně vykloubení čéšky). Vyplatí se i u nechovných jedinců, protože včasná léčba stavu dokáže předejít komplikacím v podobě přetržení kolenních vazů či rozvoje artrózy. 

Především pro chovné jedince doporučuje laboratoř Genomia test na maligní hypertermii. U této farmakogenetické choroby kosterního svalstva dochází při kontaktu s určitými léčivy k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. Spouštěčem reakce nejčastěji bývají anestetika, typicky při operačním zákroku. Stav může ohrozit na životě. Ačkoliv se choroba dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), její zákeřnost je ve vysoce specifickém spouštěči (anestezii). Dokud se pes nesetká se spouštěčem, nebývá choroba diagnostikována a zvíře ji tak může předávat do dalších generací. 

Péče

Vedle péče o srst, o které si podrobněji povíme níže, je důležité pravidelné zastřihování drápků, vhodná je i kontrola uší. Zvukovod má být čistý, bez zápachu či výraznější sekrece. Bez doporučení veterinárního lékaře však není vhodné preventivní užívání čistících kapek a sprejů. 

Velmi vhodné je pravidelné čištění zubů (na tuto proceduru psa zvykáme od štěněte), aspoň 2x týdně. Samozřejmostí by měly být každoroční stomatologické kontroly u veterináře. 

Péče o srst

Srst se upravuje pouze stříháním. Netrimuje se, jak se někteří lidé domnívají. Mnozí chovatelé na úpravu nepoužívají ani holící strojek, ale pouze nůžky. Stříhá se zpravidla každé dva až tři měsíce, ale je jen a jen na majiteli, zda bude psa upravovat častěji či méně často. Srst se pročesává dle potřeby, mělo by však stačit jedenkrát za týden až čtrnáct dní.

Jistěže úprava na výstavu je náročnější, vyžaduje pravidelnou péči o srst a kvalitní stravu. Střih musí být precizní a různá délka srsti musí plynule navazovat bez jakéhokoliv náznaku ostrého schodového přechodu. Je upřednostňována srst jemná, přesto pevná, spíše řidší, hedvábná a mírně zvlněná až kadeřavá. Je-li pes umístěn celoročně venku, což je i přes jeho malou velikost možné, je nutné, aby se mu srst na zimu nestříhala a nechal se hezky zarůst hustou a dlouhou srstí.

Krmení

Výživa obecně bývá velmi diskutovaným tématem mezi chovateli napříč všemi rasami. Standardním základem výživy malých plemen bývá především kvalitní suché krmivo - granule, obsahující všechny potřebné živiny ve správném poměru. V žádném případě na krmení nešetřete, i když vysoká cena není zárukou kvality, nápadně levné granule obsahovat kvalitní suroviny zkrátka nemohou, takový výrobce by obratem zkrachoval. Nejste-li si jisti volbou konkrétního produktu, konzultujte krmení se zkušeným chovatelem nebo u spolehlivého veterináře. 

Jak bylo zmíněno výše, český teriér miluje jídlo a má sklony k přejídání. Hlídejte proto kondici vašeho psa, nejlépe pravidelným vážením. Snažte se odolávat jeho smutným očím a psa nepřekrmujte. 

Průměrné náklady na chov

Chov českého teriéra nebývá příliš finančně náročný. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 100 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku. Jakožto malé plemeno nemá český teriér příliš velkou spotřebu krmiva. Díky tomu jsou pro většinu chovatelů dobře finančně dostupné i superprémiové granule. Ryze orientační náklady na krmení se pohybují v rozmezí 250-550 Kč měsíčně, podle zvoleného produktu. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov českého teriéra dva kluby: 

Klub chovatelů teriérů

Klub chovatelů českých teriérů

Knihy o plemenu

Českému teriérovi je věnována obsáhlá monografie významné české chovatelky Hany Petrusové

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu).Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). Především poskytuje mnohem větší záruky co do exteriéru, zdraví i povahy zvířete. I když i v čistokrevném chovu se občas vyskytne černá ovce, riziko pořízení zanedbaného či nemocného štěněte je nesrovnatelně menší. 

Průkaz původu získá potomek rodičů, kteří nejen že sami mají průkaz původu, ale především byli uznáni jako chovní jedinci. Znamená to, že odpovídají svým exteriérem i povahou standardu plemene, navíc z jejich bonitačních záznamů můžete vyčíst jejich silné i slabé stránky a odhadnout tak pravděpodobné vlastnosti jejich potomků. Výhodou pramenící z jeho málopočetnosti je, že český teriér se u nás prakticky nechová bez průkazu původu. Přesto se vždy vyplatí opatrnost. 

Chovné stanice

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena štěněte?

Za štěně českého teriéra s PP zaplatíte obvykle kolem 10-15000 Kč. Tato částka je orientační, cena se odvíjí od výstavních a chovných předpokladů štěněte, případně podle očekávaných pracovních vloh. Větší sumu také obvykle zaplatíte za fenku než za psa, hodně se ale záleží i na konkrétním chovateli. 

Pro koho se český teriér hodí?

Český teriér je značně přizpůsobivý a tak si porozumí s různými lidmi. Spokojen bude v mladé rodině i ve společnosti aktivního seniora. Přizpůsobí se klidnějšímu i aktivnějšímu životnímu tempu, početné rodině i single majiteli. 

Nevhodný je pouze pro dvě extrémní skupiny - pro velmi pasivní lidi, kteří mu nedopřejí ani jednu delší procházku denně a naopak pro nadšené sportovce, kteří potřebují psího parťáka na běhání u kola a podobné aktivity. Český teriér je sice fyzicky zdatný a vytrvalý, na to aby udržel krok s rychle jedoucím cyklistou to ale nestačí. 

Kde bude spokojený?

Může žít v jakkoliv velkém bytě či domě, ve městě i na vesnici. Zvládne i celoroční pobyt venku, má-li přes den dostatečný kontakt se svými lidmi. Je velmi přizpůsobivý a nenáročný. 

Jak se snáší s ostatními zvířaty?

Pořád je nutné mít na mysli, že se jedná o původem loveckého teriéra, který je stále schopen uplatnění v myslivosti. Jeho lovecký pud proto není radno podceňovat, i když při pečlivé socializaci je český teriér schopen soužití i s kočkou. Základem je, že pes si musí si na ostatní zvířata zvykat od štěněcího věku a jeho výchova musí být zaměřena na vhodné chování k nim.

Jak se český teriér snáší s jinými psy?

Se psy nemívá český teriér problémy. Nevyhledává konflikty a nepotřebuje si dokazovat svou dominanci. Je-li zájem i na druhé straně, rád si pohraje. Je družný a přátelský, ovšem začne-li si na něj druhý pes příliš dovolovat, nenechá si to líbit. Rvačky nevyvolává, ale je-li napaden, tvrdě (a na svou velikosti i účinně) se brání. 

Jaké jsou vhodné aktivity pro českého teriéra?

Jako většina teriérů, také český teriér má rád aportování a rád si hraje. Díky učenlivé a ovladatelné povaze dokáže splnit i vyšší zkoušky z ovladatelnosti. To jej předurčuje k dogdancingu a třeba také k obedienci (druh výcviku poslušnosti). Na rekreační úrovni ocení agility či flyball, rád se proběhne přírodou nebo se s vámi vydá na horskou tůru. Není to však sprinter - nevyhovuje mu doprovázet rychle jedoucí jízdní kolo nebo náruživého běžce. Na vycházkách je však vytrvalý, ujde opravdu dlouhé trasy a nevadí mu ani nepřízeň počasí či náročný terén. 

Má pracovní využití?

Český teriér může být používán k výkonu myslivosti jako norník a barvář. V praxi však většinou dostávají přednost jiná plemena, jednou z příčin je patrně i relativně náročnější péče o srst. 

Jak sehnat štěně?

Ujasněte si, co přesně od psa očekáváte - chcete čistě rodinného kamaráda nebo máte výstavní a chovatelské ambice? Podle toho také vybírejte chovatelskou stanici a konkrétní štěně. 

Využít můžete také seznam chovatelských stanic na našem webu

Proč chtít psa s PP?

- Zmenšíte riziko, že koupíte nemocného jedince.

- Máte vysokou pravděpodobnost, vaše štěně bude povahou i exteriérem odpovídat standardu plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.

- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách.

Druhy/varianty?

Český teriér existuje pouze v jednom velikostním rázu a v jednom typu osrstění. Povoleny jsou dvě barvy srsti - šedomodrá a světle kávová, případně s odznaky.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nepřistupujte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.

Vhodné jméno pro českého teriéra?

Štěně s průkazem původu přichází z chovné stanice již s přiděleným jménem, pod kterým je registrované. To však samozřejmě nemusíte používat a můžete si vybrat jiné, podle svého vkusu. Českému plemeni sluší i české jméno - Čertík, Kulička, Brok, Piškot nebo Kopretina. 

Někteří chovatelé umožňují nadcházejícím majitelům i volbu oficiálního jména. Je však nutná brzká závazná rezervace štěněte a bývá dané počáteční písmeno (vrh A, vrh F atd.). 

Jaké jsou vhodné doplňky pro českého teriéra?

Aspoň u štěňat a starých psů je vhodné vyměnit obojek za hrudní postroj. Na rozdíl od obojku nezatěžuje krční páteř a snižuje tak riziko jejího onemocnění či zranění. Postroj by měl v prvé řadě dobře sedět, především pak nesmí omezovat ramenní klouby v pohybu.

Cestujete-li se psem autem, budete potřebovat uzavíratelnou a řádně zajištěnou přepravku nebo speciální postroj, chcete-li psa vozit v kabině. Na trhu je celá řada psích pásů do auta a jejich kvalita je různá. Orientovat se můžete podle nezávislých testů, naši uživatelé píší své zkušenosti například zde: Vycházkový postroj se k připoutání v autě nehodí, v případě nárazu je kinetická energie příliš velká a nemusel by tlak vydržet. . Přepravování psa volně na sedadle či dokonce na klíně spolujezdce může být nebezpečné pro zvíře a především pro lidskou posádku vozidla. 

Oblečky pro českého teriéra?

Odolný český teriér se v našich podmínkách docela dobře obejde bez oblečku. Využít ho můžete u štěňat nebo naopak u seniorů, případně u nemocných či jinak oslabených zvířat. A jaký by měl tedy být? Především musí odolat větru a vlhku, proto nejsou vhodné pletené či háčkované dečky a svetříky. Ideální je některý z moderních funkčních materiálů, například softshell. 

Obleček musí psovi dobře sedět, krýt hrudní koš, většinu břicha a sahat až přes kořen ocasu. Zároveň nesmí omezovat v pohybu a samozřejmě musí umožňovat komfortní a hygienické vyprazdňování. 

Zajímavosti o českých teriérech?

Český teriér se úspěšně prosadil i v zámoří, v USA ho registruje United Kennel Club

Odlišnosti od podobných plemen?

Skotského teriéra spolehlivě odliší od českého jeho vztyčené uši a také zbarvení - čistě černá, pšeničná ani žíhaná se u českého teriéra nevyskytují. Sealyham teriér je zase vždy převážně nebo zcela bílý, ani tato barva se u českého teriéra nevyskytuje, i když velmi světlé jedince si je možné splést. 

Články - Český teriér

Česká národní plemena
Eva Nohelová

Česká národní plemena

Česká národní plemena

Jsou češi hrdý národ? Váží si „českých věcí“? Co se týče psů, někdy o tom trochu pochybuji, přesto stále doufám, že žádné z našich plemen nezanikne. P...

Český terier
Petr Urban

Český terier

Český terier

Český teriér je naše národní plemeno, které bylo jako první uznáno Mezinárodní kynologickou federací FCI. Tento malý elegantní pes s hedvábně jemnou m...

Jak se někdy rodí český teriér
Martina Urbanová

Jak se někdy rodí český teriér

Jak se někdy rodí český teriér

Jednou, když mi manžel ukázal na obrázku Českého teriéra, věděla jsem, že tohoto pejska jednou budu chtít mít doma. Po zkušenosti se štěnětem, které b...

Dny českého teriéra
Martina Urbanová

Dny českého teriéra

Dny českého teriéra

Setkání chovatelů, majitelů a milovníků našeho krásného národního plemene Českého teriéra se konalo 5.–7. května v malebném prostředí vesničky Hrd......

Český teriér

Český teriér

Český teriér

Je to naše první mezinárodně uznané plemeno. Český teriér vznikl ze spojení dvou plemen a to sealyham teriéra a skotského teriéra. Nápad nechat vznikn...