Holandský vodní pes

Wetterhoun je silný pes kvadratické tělesné stavby, s mohutnou hlavou a bohatou kudrnatou srstí. 

Je příbuzným podobně vypadajícího fríského ohaře - stabijhouna, od kterého se však navenek odlišuje větší velikostí, mohutnějšími proporcemi a kadeřavou srstí. Rovněž povahové vlastnosti obou plemen jsou odlišné.

Typickým plemenným znakem je také zavěšené ucho, dle standardu „tvaru zednické lžíce“, pokryté kudrnatou, směrem ke špičkám uší se postupně zkracující srstí. V poslední třetině boltce je již srst zcela krátká. 

Zařazení FCI: Skupina 8 - Retrívři, slídiči a vodní psi,  Sekce 3 - Vodní psi, číslo standardu: 221

Historie

Původ tohoto plemene je tak trochu zahalen tajemstvím. Jeho domovinou je severní Nizozemí, konkrétně oblast Frísko. Zde byl používán jako lovecký pes specializovaný především na lov vyder, pravděpodobně však zastával i roli hlídače hospodářství a domu. 

Po generace byl wetterhoun chován v první řadě jako pracovní pes, na čistokrevnost se příliš nehledělo. Byl proto často křížen s výše zmíněným stabijhounem. Krátce před vypuknutím druhé světové války se tak wetterhoun i stabij ocitli na pokraji vymizení. Snahy o čistokrevný chov, který by upevnil typické plemenné znaky i pracovní vlohy začal doslova za minutu dvanáct. 

Roku 1947 vznikla Nizozemská asociace plemen stabijhoun a wetterhoun (zkr. NVSW), pod jejíž taktovkou probíhalo vzkříšení těchto nizozemských národních plemen.

FCI plemeno definitivně uznala na sklonku roku 1959. 

Mimo zemi původu jde o vzácné plemeno, v ČR se v podstatě nevyskytuje. 

Povaha

Psi z osmé skupiny FCI se téměř všichni vyznačují přátelskou a vcelku snadno ovladatelnou povahou. Wetterhoun se v tomto ohledu vymyká, jeho povaha se podobá spíše horským pasteveckým plemenům, než vodním psům a slídičům. 

Velmi dobře hlídá, je ostražitý a vůči cizím lidem rezervovaný až nedůvěřivý. V rámci rodiny je přátelský, nevyžaduje však příliš úzký kontakt a lze ho proto držet celoročně venku. I když ke členům rodiny nebývá ostrý, příliš se nehodí k malým dětem a i ty starší je zapotřebí důsledně poučit, jak se ke psovi chovat.

Bývá označován jako „pes jednoho pána“, což je rovněž vlastnost u vodních psů neobvyklá. 

Výcvik

Wetterhoun má samostatnou povahu a vyžaduje určitý stupeň autonomie. Neočekávejte od něj precizní a 100% poslušnost, na to je příliš svéhlavý. Bylo by však chybou pokládat ho proto za méně inteligentního. 

Naopak, povely obvykle do hloubky pochopí, právě proto je však může tak trochu „flákat“ - např. na „zůstaň“ nestrne jako socha (jak můžeme vidět na soutěžích poslušnosti), ale pohodlně se uvelebí, případně poodejde o pár kroků do stínu. Prostě si povel přeloží na „nechoď nikam pryč“ - chápe, v čem spočívá jeho podstata.

Výchova musí být založena na klidné důslednosti a vzájemném respektu, snahy o „zlomení“ psa surovým zacházením jsou naprosto zcestné.

Krmení

Jako všichni psi, také holandský vodní potřebuje potravu založenou na kvalitních surovinách a vyváženém poměru jednotlivých živin. 

Při výběru granulí věnujte pozornost složení a/nebo se poraďte se zkušeným chovatelem či veterinářem. Volba adekvátní produktové řady (v základu dle velikosti a věku zvířete) by měla být samozřejmostí. Pokud psovi granule vyhovují, zbytečně je neměňte. 

Preferujete-li domácí přípravu krmení (ať vaření nebo BARFování), zkuste objektivně zvážit, zda máte dostatek znalostí, času a prostoru (zejména v mrazáku) k tomu, abyste dokázali vašemu psovi poskytnout porci vyhovující potravy opravdu každý den. 

Srst a péče

Až na hlavu a spodní části nohou je celé tělo kryto hustou kadeřavou srstí tvrdé struktury. Na omak by měly být chlupy mastné, jako kachní peří - maz omezuje smáčivost a chrání psa při pobytu ve vodě. 

Za chybu se považují příliš řídké kroužky nebo vlnitá srst, kudrny musí být uzavřené a pevné. 

Zbarvení může být jednobarevně černé nebo hnědé, případně s bílými znaky (plotnami). Stříkání či promísení barev je přípustné, musí však jít vždy o kombinaci černé/hnědé s bílou. 

Srst wetterhouna příliš neplstnatí, přesto je vhodné pravidelné vyčesávání. Zvýšenou pozornost se vyplatí věnovat uším, nežádoucí je zejména zarůstání zvukovodu chlupy.

Zdraví / nemoci

Wetterhoun je poměrně zdravé a odolné plemeno bez významných geneticky vázaných onemocnění. 

Vyskytnout se samozřejmě může všudypřítomná dysplazie kyčelních a loketních kloubů, vchlípení a vychlípení očních víček nebo, zejména u starších psů, kardiologické problémy.