Bernardýn

Bernardýn
Bernardýn
Bernardýn
FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.2. - Molossoidní plemena horského typu, Číslo standardu FCI: 61
Alternativní názvy plemene Svatobernardský pes
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Švýcarsko
Kohoutková výška 65-90 cm
Hmotnost v dospělosti 50-90 kg
Věk 9-11 let
Typ srsti krátká nebo dlouhá
Náročnost na výchovu střední
Povaha klidná, přátelská, ostražitá

Impozantní, důstojný obr mírně obdélníkového tělesného rámce, ideální poměr výšky v kohoutku ku délce těla standard uvádí 9:10.

Přes podmračený výraz na široké hlavě s vráskami nad očima je bernardýn klidný a dobrácký pes, v současné době se uplatňuje jako oblíbený společník do domku se zahradou. Velkou popularitu mu v 90. letech přinesl rodinný film Beethoven, s bernardýnem v titulní roli. 

Historie

Od poloviny 17. století chovali mniši řádu sv. Augustina velké horské psy jako strážce  hospicu, který sloužil poutníkům procházejícím Velký Svatobernardský průsmyk.  

Poloha hospicu ve výšce téměř dva a půl tisíce metrů nad mořem a extrémní počasí, které zde panovalo, se těmto psům rychle postaralo o další zaměstnání – záchranu pocestných zbloudilých v mlze nebo vánici.  Silní a odolní psi dokázali i v nejhorším blizardu najít bezpečnou cestu zpátky do hospicu, navíc přirozeně lnuli k lidem a aktivně vyhledávali ztracené chodce i sami, bez doprovodu mnichů.

V období napoleonských válek se odehrál příběh legendárního psa Barryho, díky kterému se v 19. století vžilo pro bernardýny označení „Barry-pes“.

Barry prý zachránil 40 lidí a zahynul, když se pokoušel pomoci 41. člověku. Vyčerpaný muž si mohutného psa v mlze spletl s divokou šelmou a smrtelně ho zranil ostrým hrotem okované hole. 

Barryho preparované tělo je dodnes vystaveno v Národním historickém muzeu v Bernu, můžeme tedy vidět, že šlo o krátkosrstého psa s patrovou srstí, o něco menšího, než jsou dnešní bernardýni. Tvar hlavy a především charakter zbarvení se ale příliš nezměnil.  

Roku 1884 byl v Basileji založen Švýcarský klub pro svatobernardské psy, o tři roky později byl bernardýn mezinárodně uznán jako švýcarské národní plemeno. 

Povaha

Ačkoliv jsou bernardýni klidné, velkorysé a laskavé povahy, nehodí se pro úplné začátečníky. Jejich osobnost vyzrává dlouho a ještě při váze přes 60 kilogramů se chovají spíše jako štěňata.  

Velikost bernardýnů je také důvodem, proč doporučujeme opatrnost při kontaktu s malými dětmi. Bernardýn má sice děti rád, hodně si od nich nechá líbit a úmyslně by neublížil, ale zejména mladí výrostci bývají občas jako hrom do police a neúmyslně mohou malé dítě poranit.

Podobné riziko hrozí i při kontaktu s jinými psy – málokdy vyhledávají konflikty, ale pro příliš malá plemena může být i přátelské pošťouchnutí důvodem k návštěvě veteriny. 

Výcvik

V současnosti potkáváme bernardýny spíše jako společenské  a rodinné psy, protože  pro práci moderních záchranářů jsou většinou příliš velcí a je s nimi obtížná manipulace při přepravě například vrtulníkem.  

Výborně se hodí jako průvodci na střední a dlouhé turistické trasy, dokáží tahat i menší vozík nebo saně, což ocení zejména děti.  

Základem výchovy každého psa je socializace od útlého mládí, laskavý a trpělivý přístup. Bernardýn se učí spíše středním tempem, ale co jednou pochopí, to už nezapomene.

Krmení

Pro obří plemena je dvojnásob důležitá kvalitní strava, v období růstu pak více než kdy jindy.  

Zlatým standardem zůstávají superprémiové granule pro velké a obří psy, podávat lze také doma připravenou stravu, buď vařenou „klasiku“, nebo BARF, tedy syrovou stravu, představující jakýsi návrat k původnímu jídelníčku divokých psích předků. 

Srst a péče

Bernardýn se vyskytuje ve dvou variantách osrstění. Známější dlouhosrstá varianta má středně dlouhou rovnou krycí srst a bohatou podsadu, kratší srst je v obličeji na na uších.

Vzácnější krátkosrstí psi mají hladkou a přiléhající patrovou srst.

Základní barvou je bílá s červenými znaky, s plotnami nebo pláštěm. Přípustná je také žíhaná červenohnědá a toleruje se i hnědožlutá. Poslední standardem povolenou barvou je ocelově modrá, může být i s bílými znaky.

Důležitou součástí péče o bernardýna je hygiena očí a očního okolí, jinak postačí kartáčování a občasná kontrola drápů.

Zdraví

Na svou velikosti jsou bernardýni dlouhověké a odolné plemeno. Jako všichni velcí psi, i oni jsou náchylní k dysplaziím kyčlí a loktů, pozornost si zaslouží také prevence torze žaludku (podávání namočených granulí, klid po jídle).  

Vyskytují se u nich rovněž abnormality očních víček, především entropium (vchlípení).