Norský losí pes šedý

Sháníte norského losího psa šedého nebo máte štěňata norského losího psa šedého na prodej?

Základní informace

FCI Skupina V - Špicové a primitivní plemena, Sekce 2 - severští lovečtí psi, Číslo standardu FCI: 242
Alternativní názvy plemene Elghund, Elkhound
Velikostní zařazení Střední plemena
Země původu Norsko
Kohoutková výška ideálně 52 cm psi, 49 cm feny
Hmotnost v dospělosti standard neuvádí, cca. 20-22 kg
Věk 12-14 let
Typ srsti středně dlouhá
Náročnost na výchovu střední
Povaha bystrá, nebojácná, samostatná

O plemenu

V České republice vzácně chované severské lovecké plemeno. Vzhledem je to typický špic - bohatě osrstěný ocas těsně zatočený nad hřbetem, malé špičaté uši, hladká srst v obličejové partii hlavy atd. 

Stavba těla je kompaktní, kvadratického rámce (délka trupu odpovídá kohoutkové výšce). 

Existuje také norský losí pes černý, který je veden jako samostatné plemeno pod vlastním standardem. 

Historie

Již dávno před naším letopočtem chovali obyvatelé Skandinávského poloostrova podobné psy - univerzální hlídače, lovce a pomocníky. 

Jak napovídá název, hlavním úkolem elghundů byl lov na velké kopytníky - losy. Využívali se však také při honech na medvědy, vlky a další šelmy. 

Jejich úkolem bylo zvěř vyhledat, nahnat na vhodné místo a tam, ideálně z dostatečné vzdálenosti, kořist udržet do příchodu lovců. Vedle loveckého využití se dnes používá i jako všestranný pes při hospodářství, příležitostně také jako tahoun.

Počátky moderního chovu a vytvoření standardu spadají do druhé poloviny 19. století, na rozvoji plemene se podílí především Norský kynologický klub. 

Po druhé světové válce se elghundi dostali také do zámoří, kde se dále chovají pod záštitou United Kennel Clubu. 

FCI plemeno definitivně uznala roku 1963, do České republiky přišli první psi tohoto plemene až po roce 2000. Chov je u nás veden pod taktovkou Klubu chovatelů honičů. 

Povaha

Norský losí pes je velmi bystrý a chápavý, avšak kvůli jeho někdy až příliš samostatné povaze se nehodí pro naprostého začátečníka. 

Jeho silnou stránkou je vyrovnanost a rozvaha, obvykle nereaguje nepřiměřeně a nebývá agresivní. 

I když je dobrým hlídačem, jeho funkce je spíše ohlašovací, vůči lidem bývá přátelský a nekonfliktní. 

Většinou dobře vychází i s ostatními psy, zvířata jiného druhu toleruje, je-li na jejich přítomnost od mládí socializován. 

Výcvik

Základem úspěchu je klidný a laskavý přístup, avšak také důslednost a pevné vymezení hranic a místa v rodině. 

Elghund dobře reaguje na pozitivní výcvikové metody, naopak špatně snáší křik, hrubost a jakoukoliv nespravedlnost. Cítí-li se ukřivděně, může odmítat spolupracovat nebo i dělat naschvály. 

Je velice inteligentní a citlivě vnímá náladu v rodině. 

Může být příjemným společníkem pro aktivní rodinu, lze s ním provozovat i mnohé kynologické sporty, i když obvykle nedosahuje vrcholových výkonů.

Lze vycvičit i k výkonu myslivosti (v severských zemích jsou u chovných psů povinné zkoušky z výkonu), ale vzhledem k jeho málopočetnosti není jeho využití mezi českými myslivci známo.

Krmení

Norský losí pes sice vydrží i o skromné stravě, avšak má-li příležitost, rád se dobře nají a poměrně snadno tloustne. 

Ať už tedy krmíte granulemi, BARFem nebo vařenou stravou, vždy dbejte na adekvátní velikost porcí a psa nepřekrmujte. 

I když jsou pamlsky vhodnou odměnou během výcviku, neplýtvejte jimi a volte co možná dietní varianty (kolečka mrkve, granule, libové maso).

V každém případě dbejte také na kvalitu - u granulí věnujte pozornost složení nebo se poraďte se zkušeným chovatelem. Líbivá reklama nebo nízká cena není vhodným kritériem pro výběr potravy. 

Dáváte-li přednost domácí stravě, založte ji na čerstvém mase a vhodných přílohách (zelenina, ovesné vločky, bylinky atd.). V žádném případě neskrmujte zkažené suroviny nebo zbytky z kuchyně.

Zdraví / nemoci

Norský losí pes je zdravé a odolné plemeno bez významných genetických dispozic. 

Vyskytnout se může dysplazie kyčelního kloubu, luxace pately nebo jiná ortopedická onemocnění. Nejedná se však o zvýšeně rizikové plemeno. 

Mezi osmým a desátým rokem věku je vhodné provést podrobnější interní vyšetření včetně rozboru krve, zaměřené na včasný záchyt onemocnění souvisejících s věkem.