Bígl

FCI Skupina VI - Honiči a barváři, Sekce - 1.3. Malí honiči, Číslo standardu FCI: 161
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška 33-40 cm
Hmotnost v dospělosti 8-14 kg
Věk 13-14 let
Typ srsti krátká, rovná
Náročnost na výchovu střední
Povaha mírná, přátelská, aktivní

Bígl je nejstarším a nejmenším z anglických honičů. Robustní, ale nikoliv hřmotný malý pes s hlubokým až melancholickým pohledem výrazných, tmavých očí. Lovec tělem i duší, tradičně pracuje ve smečce, je specialistou především na lov drobných zvířat.

Bígl sleduje stopu soustředěně a neúnavně, svůj zápal projevuje typickým zvučným štěkotem, romanticky založenými chovateli nazývaný také „bíglův zpěv“. V České republice ho ale častěji potkáme jako oblíbeného rodinného psa.

Historie

Předkové dnešních bíglů se dají nalézt velmi hluboko v minulosti, konkrétně až v 5. století př.n.l..  Do Anglie je v 11. století přivezli Normané, bígl podobný tomu, jak ho známe dnes se začal z neustálené skupiny malých honičů vymezovat o tři sta let později. 

Rychle získával na oblibě, měl své pevné místo na královských dvorech celá staletí – k jeho chovatelům patřila královna Alžběta I. , Vilém III. Oranžský, nebo Jiří IV.  

Dlouhou dobu existovaly dvě velikosti bíglů – standardní, jako dnešní psi a potom jakýsi „bígl do kapsy“. Velmi malí psi byli, podle záznamů, na honech přepravováni v sedlových brašnách či hlubokých kapsách loveckých kabátů.  

O moderním chovu bígla se dá hovořit od konce 19. století, kdy byl také v Anglii založen chovatelský klub. O několik let později se bígl stal populárním také v USA. 

Smutnou kapitolou je používání tohoto plemene jako laboratorního zvířete, v tomto směru se mu vymstila jeho mírumilovná, krotká a snášenlivá povaha. Naštěstí tlak veřejnosti nutí farmaceutické firmy využívání (nejen) psů k pokusům postupně omezovat. 

Povaha

Bígl je velmi aktivní pes, snášenlivý jak k ostatním psům, tak i k dětem. Pouze s jinými zvířaty může soužití představovat problém, kvůli jeho silnému loveckému pudu. Bíglova činorodost a neústupnost způsobuje při nedotaženém výcviku problémy s touláním, proto má vcelku zaslouženě pověst útěkáře. 

Výcvik

Jak bylo naznačeno výše, první co je nezbytné bígla učit, je přivolání. S povelem „ke mně“ začněte hned, jak roztomilé štěňátko překročí práh vašeho domova.

Pokud dosáhnete spolehlivého přivolání, eliminovali jste většinu problémů, které vás mohou s bíglem čekat. Jinak jde o velmi inteligentní plemeno, které rychle chápe a celkem ochotně spolupracuje, zvláště, máte-li v ruce něco k snědku.

Krmení

Krmit bígla samozřejmě lze jak doma vařenou stravou, tak i BARFem, ale pokud nemáte dostatek času a informací, abyste psovi dokázali zajistit plnohodnotnou stravu se správným poměrem živin, je lepší neexperimentovat a vsadit na kvalitní granule. Bígl se vyznačuje velkým apetitem a proto je náchylný k nadváze. Zvláště, pokud nemá odpovídající výdej energie. Je tedy potřeba pravidelně kontrolovat jeho kondici, nejlépe vážením, protože při denním kontaktu si plíživých přírůstků nemusíte všimnout.

Srst a péče

Nejčastější je zbarvení tříbarevné (černá/modrá, hnědá a bílá), dále badger pied (jezevčí melír), hare pied (zaječí melír), lemon pied (citronový melír). K vidění jsou také  kombinace  dvou barev, vždy je přítomna bílá, doplněná citronovou/červenou/hnědou/černou . Povolena je také čistě bílá. Všechny vícebarevné varianty se mohou vyskytovat jako mottle (s tečkováním). Špička ocasu je vždy bílá.  

Srst je krátká, hustá a dobře izoluje před povětrnostními vlivy.  

Na péči je bígl velmi nenáročný, z kosmetické výbavy si vystačíte s vyčesávací rukavicí a kleštěmi na drápy.

Zdraví

Ačkoliv jde o poměrně zdravé plemeno, byl zaznamenán zvýšený výskyt onemocnění štítné žlázy a epilepsie. Tyto dvě choroby lze celkem úspěšně léčit, resp. udržet pod kontrolou, ovšem základní podmínkou úspěchu je včasná a kvalitní diagnostika. Dále je třeba dbát na zdraví očí a uší, bíglové jsou náchylnější k podráždění a následným zánětům.

Chovatelské stanice