Rakovina plic a příprava psího parťáka na odchod

Bígl
Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
3.8.2019 22:15
Wimmerka

XXX.XXX.14.26

Dobrý den,
mé feně bígla (9 let) byla diagnostikovaná rakovina na plicích. Začalo to objevením mastocytomu mezi žebry, poté se začala počůrávat, kdy jsme mysleli, že už máme vyhráno, neboť začali zabírat prášky na žíznivku. Později však přestala chtít jíst granule, začala se špatně zvedat z pelíšku, celý den spíše proležela a začala i více chápat. Po kontrolním rentgenu byla objevena spousta metastází na plicích, srdce má zatlačené k boku, průdušnici k páteři... a bylo nám řečeno, že už se nedá nic dělat.
Dostali jsme prednison a alvis curenzym enzimoterapie.
Vím, že nevyhnutelnému už nezabráním, ale dá se ještě něco dělat, abych jí ulevila, nebo zpomalila co se má stát? Je to můj první pes a s odchodem v 9 letech jsem nepočítala, je to pro mě opravdu těžké a furt jenom přemítám nad tím, co když je dnešek poslední...
Zatím jinak vypadá celkem dobře. Žádný kašel se neprojevil, akorát to chrupkání když leží. S chutí sní maso s přílohou, pamlsky si vybírá, ale ty lepší si dá také. Běhá k plotu štěkat, na procházkách je šťastná, bez problémů chodí i hodinu.
Má další otázka se pak týká druhého psa - též fena bígla (6 let). Na starší fenku je opravdu velmi fixovaná, stačí abych odjela jen s ní a doma kňučí a vyvádí, i když tam s ní je ještě i někdo jiný. Pomůže, když například bude u uspání starší fenky, pomůže jí to lépe pochopit? A ohledně pořízení dalšího parťáka, bude k ní lepší štěně, nebo už dospělý pes? Fenka má i problém se stachem, je schopná se bát i psa, co je poloviční jako ona, proto se bojím jak bude reagovat na dalšího psa. A je případně lepší pořídit štěně hned, nebo nechat starší klid a počkat až odejde?
Děkuji všem za rady a zkušenosti.

4.8.2019 00:17
fikovnice

XXX.XXX.135.131

Wimmerka napsal(a):
Dobrý den,
mé feně bígla (9 let) byla diagnostikovaná rakovina na plicích. Začalo to objevením mastocytomu mezi žebry, poté se začala počůrávat, kdy jsme mysleli, že už máme vyhráno, neboť začali zabírat prášky na žíznivku. Později však přestala chtít jíst granule, začala se špatně zvedat z pelíšku, celý den spíše proležela a začala i více chápat. Po kontrolním rentgenu byla objevena spousta metastází na plicích, srdce má zatlačené k boku, průdušnici k páteři... a bylo nám řečeno, že už se nedá nic dělat.
Dostali jsme prednison a alvis curenzym enzimoterapie.
Vím, že nevyhnutelnému už nezabráním, ale dá se ještě něco dělat, abych jí ulevila, nebo zpomalila co se má stát? Je to můj první pes a s odchodem v 9 letech jsem nepočítala, je to pro mě opravdu těžké a furt jenom přemítám nad tím, co když je dnešek poslední...
Zatím jinak vypadá celkem dobře. Žádný kašel se neprojevil, akorát to chrupkání když leží. S chutí sní maso s přílohou, pamlsky si vybírá, ale ty lepší si dá také. Běhá k plotu štěkat, na procházkách je šťastná, bez problémů chodí i hodinu.
Má další otázka se pak týká druhého psa - též fena bígla (6 let). Na starší fenku je opravdu velmi fixovaná, stačí abych odjela jen s ní a doma kňučí a vyvádí, i když tam s ní je ještě i někdo jiný. Pomůže, když například bude u uspání starší fenky, pomůže jí to lépe pochopit? A ohledně pořízení dalšího parťáka, bude k ní lepší štěně, nebo už dospělý pes? Fenka má i problém se stachem, je schopná se bát i psa, co je poloviční jako ona, proto se bojím jak bude reagovat na dalšího psa. A je případně lepší pořídit štěně hned, nebo nechat starší klid a počkat až odejde?
Děkuji všem za rady a zkušenosti.

Dobrý večer. Zcela narovinu - Váš čas, který s fenkou ještě strávíte zřejmě nebude dlouhý. Píšete, že nekašle a nedusí se...ale má tumor na plicích, takže bych se asi právě těchto věcí obávala. Já na Vašem místě bych s fenkou se snažila trávit co nejvíce času a snažila bych se jí dopřát co nejvíce toho, co má ráda (neřešila bych nějaké dietní přešlapy, pokud má ráda třeba vycházky nebo výlety na nějakém konkrétním místě, tak bych tam s ní jezdila, atd. - asi mi rozumíte). No a až přijde "ten čas", tak věřím, že sama poznáte, že už by se tu dál trápila a umožníte jí odchod eutanázií - tedy téměř výhradně zvířecí výsadou (píšu tu už poněkolikáte, co by za to dali mnozí lidé)...
Přeji Vám upřímně hodně síly!

4.8.2019 00:23
fikovnice

XXX.XXX.135.131

Wimmerka napsal(a):
Dobrý den,
mé feně bígla (9 let) byla diagnostikovaná rakovina na plicích. Začalo to objevením mastocytomu mezi žebry, poté se začala počůrávat, kdy jsme mysleli, že už máme vyhráno, neboť začali zabírat prášky na žíznivku. Později však přestala chtít jíst granule, začala se špatně zvedat z pelíšku, celý den spíše proležela a začala i více chápat. Po kontrolním rentgenu byla objevena spousta metastází na plicích, srdce má zatlačené k boku, průdušnici k páteři... a bylo nám řečeno, že už se nedá nic dělat.
Dostali jsme prednison a alvis curenzym enzimoterapie.
Vím, že nevyhnutelnému už nezabráním, ale dá se ještě něco dělat, abych jí ulevila, nebo zpomalila co se má stát? Je to můj první pes a s odchodem v 9 letech jsem nepočítala, je to pro mě opravdu těžké a furt jenom přemítám nad tím, co když je dnešek poslední...
Zatím jinak vypadá celkem dobře. Žádný kašel se neprojevil, akorát to chrupkání když leží. S chutí sní maso s přílohou, pamlsky si vybírá, ale ty lepší si dá také. Běhá k plotu štěkat, na procházkách je šťastná, bez problémů chodí i hodinu.
Má další otázka se pak týká druhého psa - též fena bígla (6 let). Na starší fenku je opravdu velmi fixovaná, stačí abych odjela jen s ní a doma kňučí a vyvádí, i když tam s ní je ještě i někdo jiný. Pomůže, když například bude u uspání starší fenky, pomůže jí to lépe pochopit? A ohledně pořízení dalšího parťáka, bude k ní lepší štěně, nebo už dospělý pes? Fenka má i problém se stachem, je schopná se bát i psa, co je poloviční jako ona, proto se bojím jak bude reagovat na dalšího psa. A je případně lepší pořídit štěně hned, nebo nechat starší klid a počkat až odejde?
Děkuji všem za rady a zkušenosti.

Ještě snad jedna poznámka - dnes už jsou i specializovaní veti - onkologové. Měla jsem před pár lety vážně nemocného kocoura, jehož konec byl také neodvratitelný. Onkologa jsem navštívila, ale zvolila jsem tehdy jen takovou léčbu, která mu naštěstí nezpůsobovala žádné vedlejší NÚ a naopak se mi jej podařilo dostat do nečekané remise; konkrétně tehdy šlo o lék erytropoetin. Zajistila jsem mu tak cca 2 - 3 měsíce života navíc, a kvalitního života. Jakmile ale přišel další relaps, nechala jsem jej uspat. Umřel mi v náruči se slzami, kterými jsem mu smáčela kožich, ale věděla jsem, že to je jediná dobrá cesta.

Přidejte reakci

Přidat smajlík