Pomeranian
Sháníte pomeraniana nebo máte štěňata pomeraniana na prodej?
Základní informace
| FCI | Skupina V - Špicové a primitivní plemena, Sekce 4 - Evropští špicové, Číslo standardu FCI: 97 (FCI řadí pomeraniana mezi německé trpasličí špice) |
|---|---|
| Velikostní zařazení | Malá plemena |
| Země původu | Pomořansko, Velká Británie, vývoj zejména v USA |
| Kohoutková výška | 18-22 cm (dle AKC až 27,9 cm) |
| Hmotnost v dospělosti | 2-3,5 kg |
| Věk | 13-14 let |
| Typ srsti | dlouhá, hustá, rovná |
| Náročnost na výchovu | střední |
| Povaha | aktivní, hravá, učenlivá |
Charakteristika plemene
O plemenu
Pomeranian je Americkým Kennel Clubem (AKC) i Kanadským Kennel Clubem (CKC) uznáván jako samostatné plemeno. FCI ho řadí mezi německé špice, od kterých se však výrazně odlišuje.
Hlavní rozlišovací znaky pomeraniana jsou kratší a silnější končetiny, statnější stavba těla a kulatější hlava s kratším čenichem. Velký rozdíl je také v osrstění, u pomeraniana převládá bohatá a nadýchaná podsada, která se upravuje střihem, zatímco špic má srst méně „plyšovou“, s větším množstvím tvrdších pesíků krycí srsti.
Historie
V Pomořansku, oblasti ležící na pomezí Polska a Německa, používali vesničané k hlídání svého živého i neživého majetku středně velkého špicovitého psa vlkošedé barvy. Jeho poutavý vzhled a veselá povaha ho postupně dovedly až do šlechtických salonů jako příjemného společníka.
V 18. století se první „psi z Pomořanska“ dostali do Anglie jako dar královně Charlottě. O další rozvoj chovu pomeranianů v Anglii a také o zmenšení jejich velikosti se zasloužila o sto let později královna Viktorie a malý oranžový špic, kterého přivezla z Itálie.
Rokem 1888 začíná chov pomeranianů v USA, o čtyři roky později sklidil pes Dick velký úspěch na výstavě psů v New Yorku. Již roku 1909 bylo plemeno uznáno AKC a rychle se stalo i jedním ze nejoblíbenějších.
Vlivem rozdílných šlechtitelských snah v různých národních klubech můžeme vypozorovat určité vzhledové odlišnosti. Hlavní dva typy pomeraniana jsou - anglický (více podobný špicovi, drobnější kostry) a americký (podsaditější psík více připomínající plyšového medvídka).
V zemích FCI se někteří chovatelé pomeranianů snaží o jejich oddělení od německých trpasličích špiců, v zámoří naopak dochází k zařazování trpasličích špiců mezi pomeraniany, protože tamní kluby uznávají pouze větší velikostní rázy špiců. Otázka rozlišování těchto podobných plemen tak zůstává nedořešená.
Povaha
Pomeranian má přátelskou a hravou povahu, je bystrý a učenlivý. Potřebuje zaměstnat a poskytnout dostatek podnětů a pozornosti, cítí-li se opomíjen, může si o projevy zájmu říkat nevhodným způsobem (poštěkávání, „zlobení“, v krajním případě i agresivní projevy).
Má rozvinutý hlídací pud a smysl pro obranu svého teritoria. Patří mezi hlučnější plemena, což může komplikovat soužití v bytových domech.
Výcvik
Díky přirozené inteligenci se dobře cvičí, rychle chápe a výborně reaguje na pozitivní výchovné metody. Je jako stvořený pro výcvik metodou shapingu, kdy trik či povel vzniká při aktivní spolupráci člověka a psa, klikrem psovod odměňuje žádoucí chování. Název metody pochází z anglického „shape“, česky „tvar“).
Pomeranian se hodí také pro rekreační sport a jiné zájmové aktivity, díky své obratnosti a líbivému vzhledu je populární zejména v dogdancingu.
Zdraví / nemoci
Pomeraniani nebývají příliš nemocní, přesto i u nich se některé potíže vyskytují častěji, než u jiných plemen.
Jako většina malých plemen, také pomeranian je náchylný k luxaci pately a zvýšené tvorbě zubního plaku a kamene. Dále se u něj objevuje alopecie (ztráta srsti) různého původu a hyperpigmentace kůže, nepříjemným suchým kašlem až dušností se projevuje tzv. kolabující trachea (zúžení průdušnice).
Krmení
Většina chovatelů krmí kvalitními granulemi určenými pro malá společenská plemena, pro zpestření je možné tu a tam naservírovat masové kapsičky nebo drobné pamlsky.
Pozor na překrmování, pro takto malého psíka představuje i jedna tyčinka významný příjem kalorií.
