Pikardský ovčák

Pikardský ovčák, foto: Pixabay
Pikardský ovčák, foto: Pixabay
Pikardský ovčák, foto: Pixabay
FCI Skupina I - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká, Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena, Číslo standardu FCI: 176
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Francie
Kohoutková výška psi 60-65 cm, feny 55-60 cm
Hmotnost v dospělosti standard neuvádí, zpravidla kolem 30 kg
Věk 12-14 let
Typ srsti hrubá, střední délky
Náročnost na výchovu vysoká
Povaha samostatná, pracovitá, ostražitá

Pikardský ovčák patří mezi vzácná a ne příliš známá ovčácká plemena. Je to pracovní pes rustikálního zevnějšku, větší střední velikosti. 

Tělo má robustní kostru, silné osvalení a celkově vzbuzuje dojem odolnosti a houževnatosti.

Uši jsou vztyčené, zhruba 10 cm dlouhé, podtrhují bystrý a ostražitý výraz ve tváři. 

Středně dlouhá, hrubá srst je bohatá i v obličejové partii, tvoří obočí a vous. Nelze přehlédnout jistou podobnost s grifonem. 

Historie

Některé prameny staví původ pikardského ovčáka až do 9. století před naším letopočtem, ve skutečnosti však šlo pouze o psa podobného typu, který byl předkem i několika dalších plemen - briardů, beauceronů, bouvierů, belgických a holandských ovčáků. 

Tento společný prapředek mnoha evropských kontinentálních ovčáků žil spolu se starými Kelty, kteří ho využívali k pasení a obraně svých ovčích stád. Spolu s keltskými pastevci se tito psi dostali nejen do Francie, ale také do Belgie, Švýcarska či Německa. 

První pokusy o čistokrevný chov pikardů spadají do přelomu 19. a 20. století, dlouhou dobu však tito střapatí ovčáci splývali s bouviery, briardy a beaucerony. 

Roku 1921 byl ve Francii ustanoven první chovatelský klub, společný pro pikardské ovčáky a flanderské bouviery, teprve o čtyři roky později byl uznán samostatný standard pikardského ovčáka. 

FCI plemeno definitivně uznala roku 1955, mimo zemi původu však zůstává poměrně vzácné.

Povaha

Pikardský ovčák je velmi samostatný, inteligentní a pracovitý pes. 

Má rozvinutý hlídací instinkt a je i odhodlaným ochráncem své rodiny. K cizím lidem je nedůvěřivý a odtažitý, nikoliv však bázlivý či bez příčiny agresivní. Vůči svým lidem je přátelský a potřebuje dostatek kontaktu, nehodí se tedy k trvalému pobytu venku. 

Jeho vztah k dětem je trochu rozporuplný. Domácí děti zahrnuje do „své smečky“ a oddaně je brání, přesto však nebývá příliš tolerantní vůči neohrabané dětské pozornosti. Rozumí si spíše s odrostlými dětmi, které se již dokáží ke psovi adekvátně chovat. 

Opatrnost je na místě také při návštěvách - příliš divoké dětské hry nebo bodré poplácání rozjařeného hosta si může pikard vyložit jako útok na člena své smečky a ostře reagovat.

Výcvik

Samostatného a sebevědomého picarda zvládne pouze zkušený chovatel. Tento pes potřebuje pečlivou socializaci a pevné, důsledné vedení. 

Na druhé straně je však dosti citlivý na hrubost nebo nespravedlnost a těžce nese, je-li mu ukřivděno. Chovatelé vtipkují, že pikard potřebuje „železnou ruku v hedvábné rukavičce“. 

Při správném vedení je to vyrovnaný a spolehlivý pracovní pes vhodný pro pokročilou kynologii i pro mnoho sportů (obedience, mondioring, agility atd.).

Krmení

Pikardský ovčák není příliš náročný strávník. Jsou-li dodržena základní doporučení, dobře prospívá jak na domácí stravě, tak na granulích. 

V obou případech jsou důležité kvalitní suroviny a vyvážený poměr živin. U granulí postačí zvolit vhodný produkt (poradit může zkušený chovatel či dobrý veterinář), domácí příprava krmné dávky vyžaduje trochu více práce i přemýšlení. 

I když výživa velkého psa představuje citelnou položku v rodinném rozpočtu, na krmení se nevyplácí příliš šetřit. Levné granule plné obilí, konzervantů a dochucovadel do psí misky nepatří, stejně jako zasmrádlé maso nebo zbytky od lidského oběda.

Srst a péče

Srst pikardského ovčáka je silná, patrová, střední délky. Na dotek má hrubou strukturu a při promnutí mezi prsty vydává charakteristický vrzavý zvuk. Za vadu se považuje délka srsti méně než 4,5 cm nebo více než 6 cm, či je-li srst kadeřavá, příliš jemná, vlněná či přiléhající. 

Standard povoluje zbarvení v různých odstínech šedé, šedočerné či šedomodré, dále plavé či načervenalé. Tolerují se menší bílé skvrnky na hrudi a špičkách tlapek. 

Pikard je v podstatě bezúdržbové plemeno - češeme ho pouze občas, ne příliš hustým kartáčem. Přílišné rozčesání srsti má za následek narušení typické struktury a chemlonovitý vzhled. Pokud se pes nevyválí v něčem zvláště odporném, nebývá ho v podstatě třeba ani koupat. 

Zdraví

V zásadě jde o zdravé a houževnaté plemeno. V chovu se sleduje dysplazie kyčelních a loketních kloubů, která se nevyhýbá snad žádnému velkému plemeni. 

Mírně častější výskyt byl zaznamenán u oční choroby zvané PRA -progresivní retinální atrofie sítnice. Díky genetickým testům je však dnes možné zabránit přenosu tohoto onemocnění do další generace. 

Chovatelské stanice

Žádné chovatelské stanice nejsou u tohoto plemena k dispozici