Pražský krysařík

FCI Plemeno neuznané FCI (společenské plemeno)
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Česká republika
Kohoutková výška 20-23 cm
Hmotnost v dospělosti cca 2,6 kg
Věk 14-15 let
Typ srsti hladká, rovná, krátká či polodlouhá
Náročnost na výchovu střední
Povaha veselá, nebojácná, zvídavá

Malý psík téměř kvadratického tělesného rámce, s čilým pohledem a živým výrazem je jedním z mála ryze českých plemen s dlouhou historií, které se těší stále větší oblibě.  

Je to elegantní společenský pes s jemnou, suchou hlavou hruškovitého tvaru, bystrý a veselý. 

Historie

Ratlík. Toto lidové označení pražského krysaříka dnes vnímáme trochu hanlivě, ve svém původu ale nebylo míněno nijak zle. Vychází totiž z počeštělého výrazu „Rattler“, v němčině označující krysaře.

Původním posláním pražského krysaříka skutečně bylo hubení hlodavců, kteří obtěžovali středověkou šlechtu a měšťanstvo. Malý a odvážný psík se pohyboval po kuchyních, hodovních sálech i vznešených ložnicích a chránil sídla svých majitelů před početnou populací těchto škůdců.  

Předkové dnešního krysaříka měli své stálé místo v psích smečkách držených na dvorech českých panovníků. Svědectví o oblibě „prakrysaříků“ dokládají četná dobová vyobrazení a dokonce i záznamy kronikářů. Již z přelomu 8.a 9. století se dochoval spis, hovořící o psíkovi, kterého dostal darem Karel Veliký.  

S nástupem baroka obliba krysaříků v Čechách upadala a jejich chov se přesunul mezi prostší vrstvy obyvatelstva, kde probíhal značně neuspořádaně téměř až do 20. století.  

První zlatou érou krysaříků se stala první republika, kdy „ratlíci“ tvořili častý doprovod dam z vyšší společnosti. O jejich slávu se zasloužila herečka Růžena Šlemrová, kterou psi z její chovatelské stanice provázeli i v několika filmových rolích, čímž se plemeno stalo známým a moderním.  

Slibný rozvoj plemene zbrzdila druhá světová válka a následná komunistická éra, takže moderní standard plemene byl ustanoven až roku 1980. O deset let později byl v Praze založen Klub přátel psů pražských krysaříků, který v současné době pracuje na tom, aby krysaříky jako plemeno uznala i FCI. 

Povaha

Navzdory svému křehce působícímu tělíčku je krysařík rychlý běžec a neúnavný chodec, který bez problémů zvládne běžné výletní trasy. Lne ke svému pánovi, se členy rodiny se rád mazlí, k cizím bývá zpočátku nedůvěřivý.

S dětmi se snáší dobře, vyhovují jeho veselé a podnikavé povaze, pouze je na místě opatrnost při kontaktu s menšími dětmi, v tomto případě ale kvůli bezpečnosti drobného pejska, nešetrné zacházení ho může zranit. 

Výcvik

Krysařík je přirozeně inteligentní a zvídavý. Při správně vedené socializaci je vyrovnaný a učenlivý, rychle chápe. Problém může představovat uštěkanost, která se projevuje zejména při nedostatečném vybití energie, nebo je-li psík dlouho ponechán osamotě.  

Plemeno může zvládnout i začátečník, pokud  mu poskytne dostatek pohybu a podnětů, aby se krysařík mohl rozvíjet žádoucím směrem.  

Krmení

Většina trpasličích plemen dobře prospívá na kvalitních granulích pro malá plemena, případně na kapsičkách a konzervách. Díky jejich malé velikosti a nízké spotřebě krmiva je jejich výživa i při krmení superprémiovými značkami finančně únosná pro každého. Je to drobná investice, která se vzhledem k významnému podílu stravy na zdravotním stavu zcela určitě vyplatí. 

Srst a péče

Tradiční krysařík má krátkou, lesklou a přiléhavou srst. Náležitě hustou, lysiny jsou nepřípustné. Standard však povoluje i méně častou polodlouhou variantu srsti  s praporci na uších, končetinách a ocase, mírně delší srst je i na hrudníku.  

Z barev je obvyklá černá nebo hnědá se znaky, případně světlejší odstíny až do žluté, dále pak červená nebo merle varianty.  

Na péči není srst krysaříků náročná, ale neposkytuje jim téměř žádnou ochranu před rozmary počasí a proto je zapotřebí psy chránit jak před přílišným horkem, tak i zimou. 

Zdraví

Pražský krysařík patří mezi zdravá a dlouhověká plemena, většina zdravotních potíží je spojená s malým vzrůstem, tedy typicky luxace pately, stomatologické potíže (zubní kámen, chudozubost, záněty dásní). Většinu z nich se daří v chovech omezovat, zejména díky pozitivnímu chovatelskému trendu, který nepřeje přílišné miniaturizaci a u chovných psů sleduje jak stav čéšek, tak i počty zubů.