Anglický buldok

Anglický buldok
Anglický buldok
FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.1. - Molossoidní plemena typu mastifa, Číslo standardu FCI: 149
Velikostní zařazení Střední plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška 31-36 cm
Hmotnost v dospělosti 23-25 kg
Věk 9-10 let
Typ srsti krátká, rovná
Náročnost na výchovu střední
Povaha klidná, rozvážná, věrná

Nevysoký, podsaditý pes s výrazně zkrácenou čenichovou partií (brachycefalií) a s předkusem. Volnější kůže  tvoří záhyby, zejména na krku a hlavě, která je dosti velká, ale neměla by narušovat celkově kompaktní a harmonický dojem.  

V buldočí tváři se odráží dobrácká, trochu samorostlá povaha, příchylnost k lidem a navzdory těžkopádnému zjevu i hravost.

Historie

Buldok je celosvětově známé britské národní plemeno, symbol houževnatosti a vytrvalosti. Jako samostatnou psí rasu ho poprvé zmiňují záznamy z roku 1630, ačkoliv podobní menší molossové byli známi a hojně chováni již ve starověku.  

Buldok, jak název napovídá, byl prapůvodně využíván pro zápasy s býky (v angličtině bull=býk, dog=pes). Později prošel i zápasy se psy a stal se výchozím plemenem pro několik dalších (například bulteriéři).  

Na výstavě byl anglický buldok poprvé představen roku 1860. Následoval prudký vzestup popularity, proměna jeho povahy směrem k většímu klidu, rozvaze a mírnému temperamentu. 

Bohužel, snaha o maximalizaci charakteristických plemenných znaků vedla k omezení genofondu buldoků a především charakter těchto znaků nejde dohromady s dobrým zdravotním stavem. Přehnaně mohutná tělesná stavba přetěžuje klouby, extrémně zkrácený čenich zase způsobuje problémy s dýcháním.  

Snahy o vytvoření psa s exteriérem a zdravím původního buldoka z první poloviny 19. století, ale se zachováním bezproblémové povahy buldoků dnešních vedly ke vzniku dvou mladých plemen:

Anglický buldok starého typu (old english bulldog, staroanglický buldok) je plemeno z USA. Základy chovu položil počátkem 70. let 20. století David Leavitt. K anglickým buldokům přikřížil bulmastify, pitbulteriéry a americké buldoky. Vznikli vyšší psi méně zavalité postavy a bez přehnaně zkrácené čenichové partie.

Díky tomu netrpí problémy s dýcháním, zvládají běžné turistické vycházky a dožívají se vyššího věku. Plemeno není uznané FCI, chov zastřešuje organizace IOEBA(Inteenational Old English Bulldog Association), dále je uznáváno například  NKC (National Kennel Club), CKC (Canadian Kennel Club).

Kontinentální buldok se začal formovat ve Švýcarsku, kde třicet let po Davidu Laevittovi začala snahu o ozdravení chovu anglických buldoků paní Imelda Angehrn, která byla jejich chovatelkou již od roku 1966. Zpočátku se snažila vybírat do chovu co nejvitálnější a nejzdravější anglické buldoky, ale kvůli nízké genetické variabilitě plemene se tento způsob ukázal jako nedostatečný.

V roce 2000 schválil Klub anglických buldoků její záměr ozdravit chov přikřížením právě staroanglického buldoka z USA. O rok později se narodil první vrh z tohoto spojení a dostal provizorní název  „Pickwick Bulldogs.“ Roku 2011 bylo plemeno, už pod definitivním názvem „kontinentální buldok“ prozatímně uznáno FCI.

Povaha

Anglický buldok je populární i díky své přátelské, klidné a oddané povaze. Nebývá agresivní, má rád společnost a o samotě velmi strádá. Bývá-li ponechán často bez své lidské „smečky“, může v krajních případech trpět dokonce separační úzkostí s nepříjemnými a obtěžujícími projevy, jako je vytrvalý štěkot nebo demolování věcí v bytě.  

Vůči dětem je spolehlivý, mírný a shovívavý, určitá opatrnost při kontaktu je ale na místě. Buldok je občas trochu neobratný a mohl by dítě zranit bez zlého úmyslu.

Výcvik

Pokud máte velké ambice ohledně výcviku poslušnosti nebo sportovního tréninku, na buldoka raději zapomeňte. Jestliže hledáte pohodového společníka, u kterého je vysoká pravděpodobnost, že nebudete muset řešit závažné povahové nedostatky, pak by buldok mohl být plemenem pro vás.  

Anglický buldok není právě dychtivým pracantem, čekajícím na pánovy pokyny. Má rád svůj klid, své tempo. Neučí se příliš rychle, ale co jednou zvládne, to umí spolehlivě.

Krmení

Buldok má specifické výživové nároky. Na jedné straně potřebuje dostatek bílkovin pro své bohaté svalstvo, na straně druhé je potřeba hlídat energetickou hodnotu výživy, protože je díky svému poklidnému životnímu tempu náchylný k obezitě.  

Na trhu jsou již i granule určené přímo pro toto plemeno, které zajistí ideální poměr živin. Domácí strava (vařená i BARF) je u anglických buldoků ještě náročnější na vyvážení jednotlivých složek potravy než u jiných psů.

Srst a péče

Srst buldoka má jemnou strukturu, je hladká, jemná a krátká. Buldok není pes pro pobyt venku, špatně snáší jakékoliv teplotní extrémy. Na péči o zevnějšek není náročný, hodí se tedy perfektně jako společník do bytu.

Z barevných variant standard připouští všechno odstíny červené a plavé, žlutohnědé a bílé. Může být přítomno žíhání nebo černá maska či tlama. Populární je tzv. strakoš, kdy se jedna z výše uvedených barev kombinuje s bílou.

Zdraví

Bohužel, anglický buldok neoplývá pevným zdravím. Vedle dysplazie kyčlí a loktů ho trápí dýchací a kardiovaskulární potíže, kůži má náchylnou k zánětům, podráždění a plísňovým infekcím. Často ho postihují také záněty uší a vrozené oční vady, jako je vchlípení a vychlípení očního víčka.  

Citlivou kapitolu pro chovatele představuje jeho rozmnožování, protože drtivá většina gravidit musí být ukončena císařským řezem, především z důvodu nepoměru velikosti hlavy štěňat a rozměru pánevního průchodu matky. Rovněž množství březostí pomocí inseminace je na pováženou, plemeno má potíže s přirozeným krytím.