Americký kokršpaněl

O plemenu

Americký kokršpaněl je nejmenším příslušníkem loveckých španělů. Má robustní postavu velmi mírně obdélníkového tělesného rámce, kdy délka těla převyšuje kohoutkovou výšku pouze tak, aby umožňovala dlouhý a volný krok.  

Od anglického kokršpaněla se odlišuje zejména menší velikostí, kratší čenichovou partií s delšími horními pysky a bohatším osrstěním. 

Historie

Přímým předkem amerického kokršpaněla je jeho anglický protějšek. Některé prameny staví jeho příchod na americký kontinent již na počátek 17. století, ale prvním s jistotou doloženým anglickým kokršpanělem v zámoří byl až roku 1879 přivezený pes Captain, z proslulé chovatelské stanice Jamese Farrowa.  

Američané projevili poněkud odlišný vkus od Britů a plemeno v jejich chovu postupně nabývalo tzv. „New look“, který se ve 30. letech 20. století stal oficiální varietou anglického kokršpaněla.

Po druhé světové válce uznal Americký Kennel Club amerického kokršpaněla jako samostatné plemeno a jeho obliba stále narůstala. Ačkoliv kvůli svému méně praktickému exteriéru ztrácel lovecké využití, stále více lidí si ho pořizovalo jako elegantního společníka pro rodinu.  

Roku 1951 byl americký kokršpaněl uznán také FCI a definitivně zakotvil v atlasech psů po celém světě. 

Povaha

Kokřík je činorodý, aktivní a rád si hraje, přesto se dokáže přizpůsobit i klidnějšímu životnímu rytmu. Úplného „gaučáka“ z něj však asi neuděláte.  

Vyniká inteligencí, díky které snadno chápe a rychle se učí, pokud ovšem sám chce, jeho dalším výrazným povahovým rysem je tvrdohlavost a sklon k prosazování vlastní vůle.  

Při dobře zvládnuté výchově bývá přátelský k dětem i ke psům, dokáže tolerovat také zvířata jiných druhů, pokud je na ně zvyklý od útlého věku.

Výcvik

Problematickou stránkou povahy amerického kokršpaněla může být přehnaná citlivost až předrážděnost, proto se nehodí pro úplné začátečníky.  

Potřebuje vlídnou, klidnou a laskavou výchovu, zároveň však důsledně vytyčené hranice a pevné vedení. I když jeho bohatá srst nepřeje náročným outdoorovým aktivitám, je kokr velmi akční a potřebuje aspoň nějaký pohyb.  

Díky jeho přizpůsobivosti mu stačí obyčejné procházky, pokud se při nich ještě najde chvilka na házení míčkem, tím lépe. Vydáte-li se však do lesního terénu zvažte, zda máte spolehlivě zvládnuté přivolání, protože jeho lovecké pudy ještě nejsou zcela vyhaslé.  

Vhodnou aktivitou jsou i sporty určené pro malá a střední plemena - agility, flyball, šikovní jsou také na pachové práce a hezky jim sluší dogdancing. 

Zdraví / nemoci

Americký kokršpaněl je predisponován pro řadu očních onemocnění, většinou dědičných: katarakta a glaukom (šedý a zelený zákal), PRA (progresivní retinální atrofie sítnice), luxace oční čočky.  

Dále se v chovu sleduje dysplazie kyčelního kloubu a luxace pately. Relativně častý je výskyt epilepsie, alergie a autoimunitních onemocnění, zejména ve vyšším věku hrozí onemocnění ledvin a kardiovaskulární poruchy.

Dlouhé a bohatě osrstěné ušní boltce zvyšují riziko zánětů a podráždění uší, určitou prevencí je udržování zvukovodu v suchu a čistotě. 

Krmení

Kokři snadno tloustnou a mají velký apetit, hlídejte proto jak množství, tak i složení krmné dávky. V případě, že zpozorujete přibírání, přejděte včas na dietní granule, přičemž dávkování přizpůsobte ne aktuální, ale žádoucí hmotnosti.

Vedle obvyklejšího krmení granulemi dávají někteří chovatelé přednost doma připravené stravě, buď vařené, nebo stále častěji BARFu (syrové maso s přílohou). Pokud jste si jisti, že dokážete naplnit výživové požadavky a podávat denně vyváženou krmnou dávku, nelze proti tomuto způsobu stravování nic namítat. 

Chovatelské stanice

• Divertimento + Dolce Fantasia
• Zerov American Cocker
• Xaviki