Maltézský psík

Maltézský psík
Maltézský psík
Maltézský psík
Maltézský psík
FCI Skupina IX- Společenská plemena, Sekce 1 - Bišonci a příbuzná plemena, Číslo standardu FCI: 65
Alternativní názvy plemene Maltézáček
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Středomoří (patronát Itálie)
Kohoutková výška 20-25 cm
Hmotnost v dospělosti 3-4 kg
Věk 13-15 let
Typ srsti dlouhá, hustá, rovná
Náročnost na výchovu nízká
Povaha veselá, společenská, učenlivá

„Maltézáček“ je něžný pejsek nízké postavy s mírně delším tělem (ideálem je délka těla o 1/3 větší, než kohoutková výška).  

Patří do stejné skupiny s bišonkem, coton de tulearem, boloňským a havanským psíkem, se kterými bývá laiky někdy zaměňován. Dobrým rozlišovacím znakem je zmíněný výrazně obdélníkový tělesný rámec a dokonale rovná splývavá srst. 

Historie

 Ačkoliv jeho název navádí k domněnce, že plemeno pochází z ostrova Malta, není tomu tak. Předkové maltézáčků žili v celé řadě měst na pobřeží Středozemního moře již v antickém starověku. Přídavné jméno „maltese“ má svůj původ v semitském výrazu„malat“, což znamená útočiště nebo přístav. Tento semitský kořen můžeme sice spatřit v názvu ostrova Malta, ale také ve jméně adriatického ostrova Méléda, nebo sicilského města Melita.  

Při pohledu na dnešního drobného aristokrata se to zdá neuvěřitelné, ale původní profesí byl maltézský psík krysař a myšilov. Jeho rajónem byly přístavní skladiště a nákladové prostory lodí, kde bylo zapotřebí neustále redukovat početnou populaci hlodavců.  

Ještě ve starověku však začala i cesta maltézáčka do vyšší společnosti, zalíbil se bohatým dámám a v módě se udržel po dlouhá staletí. Maltézáčka můžeme spatřit na četných vyobrazeních z 15. a 16. století a v polovině 19. století byl jedním z prvních plemen vystavovaných na výstavách psů v dnešním pojetí. 

Povaha

Maltézáček je něžný a jemný tvor, který špatně snáší jakoukoliv hrubost nebo křik, snadno se pak může stát ustrašeným a bázlivým. Na druhé straně se díky vysoké inteligenci snadno cvičí.  

Výstavním psům překáží pěstěná srst v plnohodnotném pohybu, psi „domácí“, obvykle ostříhaní na kratší délku, se mohou s úspěchem věnovat různým sportům, i když stupně vítězů zpravidla obsazují akčnější plemena. Maltézáček je nenáročný na pohyb, potřebuje však intenzivní kontakt s lidmi, těžce nese samotu. 

Výcvik

Výchova maltézáčka nepatří k těm náročným, zvládnou ji dobře i začátečníci, kteří nemají mnoho kynologických zkušeností.  Při klidném a laskavém přístupu rychle chápe, rád spolupracuje, není agresivní ani paličatý.  

V případě nedostatečné socializace nebo příliš tvrdé výchovy je náchylný k podrážděnosti a přehnaným reakcím, samotu a úzkost může zahánět ničením věcí a nevhodnými hlasovými projevy. 

Krmení

Zlatým standardem jsou suchá krmiva pro malá či trpasličí plemena, případně domácí strava v přiměřeném složení a množství. Na trhu jsou také varianty granulí navržené přímo pro maltézské psíky, které svým složením podporují bělost a kvalitu srsti a v neposlední řadě i pomáhají redukovat tvorbu zubního plaku a kamene. 

Srst a péče

Srst maltézáčků má být hustá, hladká, lesklá a těžká, velmi dlouhá po celém těle, bez podsady. Jejich výhodou je, že nelínají a postrádají typický psí odér, takže v bytě nezanechávají stopy ve vzduchu ani na nábytku.

Ideální barvou je oslnivě bílá, nádech světlé slonoviny je povolený, náznak světle oranžového stínování se toleruje, bere se ale jako nedostatek.  

Srst výstavních psů se pěstuje do maximální délky, rodinní psi se zpravidla stříhají kvůli pohodlí zvířat i majitelů. Pravidelné rozčesávání s využitím hřebenu i kartáče představuje nezbytný základ, dále věnujeme pozornost čistotě očí a uší, kontrolujeme také stav drápů, protože malým a lehkým psům snadno přerůstají. 

Zdraví

Po zdravotní stránce jsou na tom maltézáčci velmi dobře, trápí je pouze neduhy běžné u malých a trpasličích plemen - zubní kámen a záněty dásní, chudozubost, luxace pately, nebo choroby spojené s bílou barvou - alergie, dermatitidy, onemocnění sluchu.