Americká akita
Sháníte americkou akitu nebo máte štěňata americké akity na prodej?
Základní informace
| FCI | Skupina V - Špicové a primitivní plemena, Sekce 5 - Asijští špicové a příbuzná plemena, Číslo standardu FCI: 344 |
|---|---|
| Alternativní názvy plemene | Velký japonský pes |
| Velikostní zařazení | Velká plemena |
| Země původu | Japonsko, další vývoj v USA |
| Kohoutková výška | 61-71 cm |
| Hmotnost v dospělosti | standard neuvádí, nejčastěji 40-45 kg |
| Věk | 12-13 let |
| Typ srsti | kratší, hustá |
| Náročnost na výchovu | vysoká |
| Povaha | samostatná, inteligentní, nebojácná |
Charakteristika plemene
O plemenu
Americká Akita vychází z původního japonského plemene Akita inu, od kterého se liší především robustnější tělesnou stavbou s patrným vlivem mastifů, kteří byli v chovu použiti po druhé světové válce.
Navzdory pozdějšímu přikřížení západních plemen však americké akity neztratily rysy orientálních špicovitých psů. Hlava má tvar tupého trojúhelníku, oči jsou menší, uši vztyčené a dopředu směřující.
Tělesný rámec amerických akit je obdélníkový. Standard požaduje poměr kohoutkové výšky k délce trupu přibližně 9 : 10 u psů a 9 : 11 u fen.
Historie
Až do druhé světové války je historie amerických akit shodná s historií akit japonských. Původní akity byly používány k lovu šelem a také jako bojoví psi. V průběhu 19. století došlo k prvnímu křížení s evropskými mastify, ale také s jiným japonským plemenem - tosa inu.
Ještě roku 1931 bylo několik vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou, avšak o deset let později nebyly ani akity uchráněny před nemilosrdným vybíjením.
Za druhé světové války byli psi používáni jako kožešinová zvířata, především pro potřeby armády. Dokonce byli zabavováni i soukromým majitelům, což se někteří chovatelé snažili obcházet křížením akit s německými ovčáky, kteří byli (coby armádní plemeno) z konfiskace vyloučeni.
Kombinace neuváženého křížení a vybíjení čistokrevných akit vedla k tomu, že po roce 1945 bylo plemeno doslova zdecimováno. Situaci ještě komplikovalo rozdělení zbývajících psů do typů: původní matagi akity, zvláště mohutné bojové akity a ovčácké akity s největším podílem krve německých ovčáků.
Během následujících deseti let se snahy o záchranu japonských akit vydaly dvěma různými směry. Zatímco chovatelé v Japonsku šli cestou maximálního návratu k původnímu typu, americké chovatele zaujali potomci psa jménem Kongo-go, pocházející z linie Dewa.
V této chovné linii byl dobře patrný podíl krve mastifů a německých ovčáků - tyto akity byly mohutnější, jejich rysy zaoblenější a svou povahou se více blížily evropským psům.
V USA slavily tyto akity úspěchy, již roku 1956 byl založen Akita Club of America, Americký Kennel Club (AKC) plemeno uznal počátkem 70. let.
FCI však americké akity definitivně uznala až v roce 1999, po složitém jednání s Japonským Kennel Clubem.
Povaha
Ačkoliv je americká akita tvárnější a přizpůsobivější, než její japonský protějšek, stále jde o plemeno vhodné pouze pro zkušeného chovatele.
Má klidnou a vyrovnanou povahu, ráda se rozhoduje samostatně a vždy si zachovává určitou míru nezávislosti.
Na své rodině lpí a nemá ráda delší samotu, k cizím lidem je však rezervovaná až podezřívavá. Velmi dobře hlídá a je teritoriální, zejména samci mohou mít sklony k nadměrně dominantnímu chování.
Při dobrém vedení je oddaným přítelem a neohroženým ochráncem členů své rodiny.
Výcvik
Akity jsou inteligentní a mají dlouhou paměť. Klíčová je pečlivá socializace a navázání vztahu mezi psem a lidskou rodinou.
Jsou to samostatné osobnosti, které nesnesou dril a stereotypní práci. V rukou zkušeného chovatele se snadno naučí základní poslušnost a díky vyrovnané povaze jim pak lze důvěřovat i při kontaktu s dětmi (nelekají se, nereagují přehnaně atd.).
Chyby při výcviku ale neodpouští - hrubost a tvrdé tresty v nich vyvolávají agresi a nervozitu, nedůsledný přístup zase vede k tomu, že ztratí k majiteli respekt. Takto zkažená akita může být dokonce nebezpečná svému okolí.
Zdraví / nemoci
V zásadě jde o zdravé plemeno bez zvýšených rizikových faktorů. Vyskytnout se může dysplazie kyčelních a loketních kloubů, případně stomatologické obtíže.
Mírně zvýšený výskyt se uvádí u kožních onemocnění a alergií.
Krmení
Oproti svému japonskému příbuznému má americká akita větší apetit a při nedostatku pohybu poměrně snadno tloustne.
Na krmení nemá žádné specifické nároky. Jako každý pes, také akita potřebuje vyvážený poměr živin a jejich adekvátní množství. Je-li toto splněno, příliš nezáleží na tom, zda krmíte granulemi, domácí vařenou stravu, nebo BARFem. Vždy však dbejte na kvalitu vstupních surovin a dodržujte doporučené podmínky skladování.
