Italský chrtík

Italský chrtík
Italský chrtík
Italský chrtík
FCI Skupina X - Chrti, Sekce 3 - krátkosrstí chrti, Číslo standardu FCI: 200
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Itálie
Kohoutková výška 32-38 cm
Hmotnost v dospělosti do 5 kg
Věk 13-14 let
Typ srsti krátká, přiléhající
Náročnost na výchovu nízká
Povaha živá, přátelská, jemná

Nejmenší z chrtů se svými proporcemi příliš neliší od svých větších příbuzných. Na jeho štíhlém těle i jemné, suché hlavě nenajdeme negativní známky miniaturizace (kulovitá hlava, vystouplé oči, krátká čenichová partie atd.).

Chrtík se vyznačuje ryze kvadratickou tělesnou stavbou, jeho výška v kohoutku odpovídá jeho délce, nebo je i o něco větší. 

Historie

Již ve starém Egyptě chovali aristokraté a zámožní obchodníci drobné, elegantní chrty, kterých si vysoce cenili. Z Egypta do Itálie se chrtíci dostali v dobách antického Říma, jak nám dokládají malby na vázách a amforách.  

Jejich funkce byla od začátku výhradně okrasná a společenská, chov chrtíků platil za jeden ze symbolů vysokého společenského postavení.  

Druhá vlna obrovské popularity přišla v období renesance, kdy se italští chrtíci stali častým námětem umělců (Jan van Eyck, Hans Memling) a rozšířili se i na vzdálenější královské a šlechtické dvory.  

Nadměrná miniaturizace v 18. a 19. století způsobila zhoršení zdraví a na sklonku 19. století se chrtíci ocitli na pokraji vyhynutí. Na poslední chvíli se však podařilo plemeno zachovat a navrátit mu jeho původní, silnou a zdravou podobu. 

Povaha

Vedle atraktivního exteriéru to byla právě jejich jemná a přátelská povaha, díky které se chrtíci rozšířili po celé Evropě i do zámoří. Italští chrtíci jsou velmi silně fixovaní na svou rodinu, k cizím lidem mohou být zpočátku odtažití.  

S dětmi vychází dobře, jsou laskaví a agresivní chování je u nich neobvyklé. Opatrnost je vhodná při kontaktu s malými dětmi spíše proto, aby drobného psíka omylem nezranily.  

I když se italský chrtík k lovu nikdy nepoužíval, jeho od větších příbuzných zděděný instinkt k pronásledování pohybující se kořisti zůstal nedotčený. Při procházkách proto hrozí nebezpečí zaběhnutí nebo poranění, když ho pustíte z vodítka mimo oplocený pozemek.

Výcvik

Italského chrtíka zvládne i začínající chovatel, pokud zaujme dostatečně laskavý a trpělivý přístup.  

Chrtík je velmi něžný psík a příliš ostrá či tvrdá výchova  ho může poznamenat na celý život, vhodné je spíše učení hrou s využitím pozitivní motivace.  

Navzdory malému vzrůstu je to aktivní pes, který se rád účastní výletů a procházek. Chrtíky je čím dál častěji možné spatřit na dostihové dráze, úspěšně se mohou věnovat i agility nebo coursingu, někteří cvičí také dogdancing.

Krmení

Chovatelé nejčastěji skrmují suché nebo  konzervované krmivo pro malá plemena, pokud mají psího sportovce, sahají po granulích pro psy se zvýšenou fyzickou zátěží.  

Při výběru kvalitní značky vyhovujícího složení (poradit může zkušený chovatel či veterinář) je to dobrá volba, její nenáročnost ocení zejména začátečníci.  

Pro příznivce přírodní stravy je tu tzv. BARF, tedy syrové maso s přílohou. Tento způsob již vyžaduje určité znalosti o výživových nárocích psů a také obsahu živin v jednotlivých složkách potravy. Náročnější je také na přípravu i skladování.

Srst a péče

Krátká, přiléhající srst bez podsady poskytuje jen slabou ochranu před chladem a vlhkostí, proto je třeba dbát, aby zvíře nenastydlo.

Z barev standard uznává jednobarevnou černou, šedou a tzv. izabelu (béžová až světle žlutá). Příměs bílé se toleruje pouze na hrudi a tlapkách.  

Péče o chrtíka není náročná, srst stačí občas vykartáčovat jemným kartáčem či rukavicí. Chrtík téměř nelíná a chybí mu typický psí „odér“, což se příznivě odráží i na údržbě bytu. 

Zdraví

V chovu chrtíků se sleduje výskyt luxace pately, i když vyšetření není nezbytné pro bonitaci.  

Dalším problémem bývá alopecie (onemocnění kůže projevující se zejména ztrátou srsti), příčiny rozvoje nemoci a mechanismus její dědičnosti jsou předmětem intenzivního výzkumu. Onemocnění se obvykle projeví do jednoho roku věku, současná léčba dokáže zmírnit příznaky a udržet stav pod kontrolou, nevede ale k úplnému uzdravení.