Šarplaninský pastevecký pes

Šarplaninský pastevecký pes
Šarplaninský pastevecký pes
FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.2. - Molossoidní plemena horského typu, Číslo standardu FCI: 41
Alternativní názvy plemene Jugoslávský pastevecký pes, Šarplaninec
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Srbsko/Makedonie
Kohoutková výška od 54 cm feny, od 56 cm psi
Hmotnost v dospělosti 30-45 kg
Věk 11-13 let
Typ srsti delší, hustá
Náročnost na výchovu vysoká
Povaha sebevědomá, věrná, ochranitelská

Šarplaninec nezapře, že jeho předkové přišli do jugoslávských hor patrně z Asie. Svým vzezřením i povahou připomíná velké pastevecké psy z Kavkazu či Anatolie.  

Je to velmi mohutný pes vyvážené postavy, délka jeho těla je pouze mírně větší než kohoutková výška. Svalstvo je silné, dobře vyvinuté, avšak zůstává zachována také hbitost a rychlost.  

Nápadným a krásným znakem šarplanince je také dlouhý, bohatě osrstěný ocas nesený v šavlovitém oblouku, v případě rozrušení může být vztyčen až nad hřbetní linii. 

Historie

Předkové šarplaninského pasteveckého psa přišli na Balkán pravděpodobně okolo počátku našeho letopočtu spolu s Ilyrskými národy. Hlavním zdrojem obživy těchto indoevropských kmenů bylo pastevectví dobytka, zejména ovcí. K  ochraně stád, ale i jejich pastevců využívali velké dobře osrstěné psy, kteří byli schopni čelit jak velkým šelmám, tak i lidským zlodějům.  

Během první světové války byli tito psi využíváni v armádě, především jako ostraha vojenských objektů a věznic, ovšem ani tato práce nezabránila znatelnému poklesu jejich populace.

Poprvé byl šarplaninec představen veřejnosti roku 1926 na výstavě v Lublani (dnešní Slovinsko). Roku 1939 byl uznán FCI, ovšem ještě jako „ilyrský ovčák“. Teprve v roce 1957 byl oficiálně přejmenován a získal název podle pohoří Šar Planina v severní Makedonii.

Povaha

Asijské horské molossy šarplaninec připomíná také svou povahou. Je sebevědomý, vyrovnaný a samostatný, s rozvinutým hlídacím instinktem a vysokou teritorialitou. Případného vetřelce nejen ohlásí, ale neváhá ani razantně zakročit, proto na území hlídané šarplanincem zásadně nevstupujeme bez přítomnosti jeho pána, i když se domníváme, že nás pes zná.  

Svému pánovi je šarplaninec oddaný doslova za hrob, avšak jako „vůdce smečky“ uznává většinou pouze jediného člověka. Jednou naučené si dlouho pamatuje, avšak nelze od něj očekávat slepou poslušnost na slovo.  

Ačkoliv není apriori agresivní, příliš se nehodí do rodin s dětmi a moc si nerozumí ani s ostatními psy. 

Výcvik

Jak vyplývá z výše uvedeného, šarplaninec patří do rukou pouze zkušenému chovateli, který si je vědom jeho povahových specifik a nároků.

I zkušený psovod, zvyklý na evropské ovčáky (např. německé, belgické či holandské), může být rozčarován z šarplanincovy svéhlavosti, velké samostatnosti a nízké motivaci k aktivní spolupráci s člověkem.  

Klasické metody výcviku u šarplanince selhávají, spíše něž o výcvik se totiž v jeho případě jedná o výchovu s důrazem na vytvoření silné vazby s majitelem a na oboustranně respektujícím vztahu.  

Podobně jako pro asijské pasteveské psy, také pro šarplanince je majitel spíše přítelem, kterého sice respektuje, avšak necítí se být mu zcela podřízen. 

Krmení

Velká a obří plemena vyžadují velké množství kvalitní potravy, což představuje citelnou finanční zátěž, kterou je zapotřebí před pořízením psa důkladně zvážit. Především pro štěňata a dospívající psy představuje správné krmení základní předpoklad správného vývoje a růstu.  

Pokud je splněna podmínka každodenní vyvážené krmné dávky založené na kvalitních surovinách, je lhostejné, zda krmíte granulemi, nebo doma připravovanou stravou, například stále populárnějším BARFem (syrovým masem s přílohou). 

Srst a péče

S výjimkou hlavy, uší a přední strany nohou je srst šarplanince dlouhá aspoň 7cm, hrubší struktury a s bohatou podsadou.

Šarplaninec je vždy jednobarevný, přijatelné jsou veškeré barvy od bílé po tmavě hnědou, zvláště ceněná je kovově a tmavě šedá. Přechody mezi tmavšími (hlava, krk) a světlejšími (okrajové partie těla) místy musí být velmi pozvolné a nesmí vzbuzovat dojem skvrn či fleků.

Na péči jsou tito odolní psi velmi nenároční, pouze v období línání počítejte častějším vyčesáváním, aby se netvořily zplstnatělé chuchvalce.

Zdraví

Šarplaninec patří k plemenům s nízkou nemocností. Jako u všech velkých ras, také u něj se může vyskytnout dysplazie kyčlí nebo loktů, zvýšené je i riziko torze žaludku, proto po jídle vždy dodržujte dvouhodinový klidový režim.

Zejména ve vyšším věku se mohou objevit také srdeční onemocnění nebo šedý zákal. 

Chovatelské stanice

Žádné chovatelské stanice nejsou u tohoto plemena k dispozici