Německá doga

Německá doga
Německá doga
Německá doga
Německá doga
FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.1. - Molossoidní plemena typu mastifa, Číslo standardu FCI: 235
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Německo
Kohoutková výška 72-90 cm
Hmotnost v dospělosti 55-90 kg
Věk 8-10 let
Typ srsti krátká, hladká
Náročnost na výchovu střední
Povaha klidná, přátelská, tvrdohlavá

Standard plemene dogu nazývá Apollónem mezi psími rasami, jiní milovníci psů ji zase přezdívají „pes – profesor“.  

Německá doga patří k největším psům vůbec, přesto nepůsobí hřmotným dojmem. Je vysoká, ale poměrně štíhlá, s hlubokým hrudníkem a dlouhýma nohama. Také hlavu má doga protáhlou a úzkou, elegantní, s inteligentním a důstojným výrazem.

Stavba těla je u samců téměř kvadratická, feny bývají o něco delší. 

Historie

Velcí a silní dogovití psi se nám dochovali na vyobrazeních a v písemných zmínkách již z dob před naším letopočtem. Různé typy molossoidních psů využívali obyvatelé antického středomoří i vzdálenějších orientálních oblastí. Jejich hlavním uplatněním bylo střežit obydlí a stáda dobytka, někde měli své místo také ve vojsku nebo při lovu na velkou zvěř.  

Za bližší předchůdce dnešních německých dog lze označit takzvané býkohryzy.  Býkohryzové vznikli ve středověku křížením mastifů s chrty a ohaři, používali se především k lovu divočáků a tehdy ještě rozšířených divokých turů a zubrů.  Názvem „doga“ se dlouhou dobu označovali velcí a silní psi bez jasné plemenné příslušnosti. Později se začaly rozlišovat podle velikosti, zbarvení a místa původu. Ve šlechtických kruzích 16. století byla populární ulmská doga, jejíž podoba se už blížila dnešním hladkosrstým dogám, německé a dánské.  

Druhá polovina 19. století přinesla první snahy o definování německé dogy jako jednotného plemene, roku 1880 byl vytvořen první standard plemene, který se dále kontinuálně vyvíjel až do dnešní podoby. 

Povaha

Doga je klidná, vyrovnaná a přátelská. Hodí se i k malým dětem, ke kterým je velice něžná a tolerantní, pouze je na místě opatrnost vzhledem k její velikosti, která připouští možnost neúmyslného zranění.  

Ačkoliv nepatří k problémovým psům, bývá trochu samorost a nelze od ní očekávat nadšené plnění úkolů a pracovní zápal, jakým oplývají některá jiná plemena. 

Výcvik

V dnešní době můžeme dogy spatřit zejména jako společenské psy, jejich extrémní velikost příliš nepřeje pracovnímu využití nebo vrcholovým sportovním aktivitám.  

Základem výchovy je důkladná socializace, laskavý a trpělivý přístup. Dogy jsou inteligentní a navzdory své velikosti citlivé a jemné. Běžná výchova rodinného psa nebývá problém, přesto je lepší, když si dogu pořídí chovatelé s aspoň základní zkušeností se psy. 

Krmení

U velkých psů je dvojnásob důležitá kvalitní strava již od nejútlejšího věku. Krmit je možné granulemi, nebo i domácí stravou, ať už vařenou nebo BARFem. Před pořízením psa obřího plemene je nutné zvážit, zda je v našich možnostech investovat po celý jeho život do kvalitní stravy, které měsíčně spotřebuje opravdu velké množství. V případě domácí stravy se přidává ještě otázka skladovací kapacity, kdy jen zásoba masa na týden zabere velkou část běžného mrazáku.  

Zlatým standardem tak zůstávají superprémiové granule pro velké a obří psy, kvůli zvýšenému riziku torze žaludku podávané namočené, do vyvýšených misek a nejlépe ve dvou až třech denních dávkách. 

Srst a péče

Srst německé dogy je velmi krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá. Vyskytují se tyto tři základní barevné varianty, které se mezi sebou nekříží:

Žlutá, světlá až sytě zlatožlutá, žádoucí je černá maska, může být přítomno černé, co nejrovnoměrnější a zřetelně vyznačené žíhání, bílé znaky nejsou povoleny.

Černá, povoleny jsou bílé znaky na hrudi a tlapách. Mezi černé dogy řadíme také tzv. plášťové a plátové dogy s charakteristickým rozložením černé a bílé barvy. Zvlášť se odlišuje tzv. harlekýn: základní barvou je čistě bílá, s lakově černými skvrnami po celém těle.  

 Poslední standardem povolenou barvou je modrá,ocelového odstínu, bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.  

Vyskytují se i nestandardní zbarvení, vzniklé často vlivem křížení mezi výše uvedenými barevnými rázy. Mohou být velmi atraktivní, ale v chovu se nepodporují.

Zdraví

Smutnou stránkou chovu dog je jejich krátká délka života, 9 let je u nich úctyhodné stáří.  

Vedle vysokého rizika torze žaludku trpí predispozicí k nádorům kostí a kardiologickým onemocněním, nevyhýbají se jim ani typické neduhy velkých plemen, tedy dysplazie loktů a kyčlí. 

Chovatelské stanice