Tatranský honič

O plemenu

Tatranský honič je nedávno vzniklé lovecké plemeno, které nezapře příbuznost s jiným slovenským honičem, slovenským kopovem. 

Je to menší lovecký pes, ideální na naháňky a dosled zvěře. Má jasně obdélníkový tělesný rámec a lehkou stavbu, nesmí však působit příliš křehce. 

Požadovaný poměr kohoutkové výšky ku délce těla činí 1:1,25 u psa a 1:1,35 u feny. 

Důležitá je také vzdálenost hrudníku od země, která by měla odpovídat polovině kohoutkové výšky zvířete. 

Ačkoliv má v názvu slovo „honič“, jeho plánované zařazení dle FCI je ve druhé sekci šesté skupiny, tedy mezi barváře. 

Historie

Chov menších a středních honičů, vhodných do horského terénu, má na Slovensku dlouhou tradici. 

Krátce před druhou světovou válkou se z poměrně nesourodé skupinky loveckých psů vyčlenil středně velký honič. Pod názvem slovenský kopov bylo toto plemeno uznáno i FCI. Ještě několik desetiletí šlechtitelské práce však trvalo, než se kopov ustálil co do exteriéru i povahových vlastností. 

Ve druhé dekádě 21. století začal slovenský kynolog Ing. Jaroslav Jevčák se šlechtěním menšího honiče, který by vyhovoval měnícím se trendům v myslivosti (velikost revírů, skladba zvěře atd.). 

K vytvoření nového plemene byl využit právě slovenský kopov, dále také hladkosrstý jezevčík a bavorský barvář. 

V létě 2016 byl standard nového plemene schválen Slovenskou kynologickou jednotou, na uznání FCI zatím čeká. 

Nové plemeno má své nadšené příznivce i kritiky. Vzhledem k jeho mládí je však na místě počkat, až se tatranský honič zcela ustálí a ukáže co dovede.

Povaha

Jedním z požadavků na nové plemeno bylo, aby se pes dokázal přizpůsobit i roli rodinného společníka. Tatranský honič může žít i v městském bytě, má-li dostatek pohybu a zaměstnání. 

Lovecké vlohy jsou poměrně široké, jeho doménou je především naháňka a dosledy zvěře. Současné zkušenosti naznačují, že se příliš nehodí pro vodní práce. 

Na stopě pracuje hlasitě, je přiměřeně ostrý a houževnatý. Přikřížením bavorských barvářů se podstatně zjemnila povaha, oproti kopovům by mělo jít o přátelštější a ovladatelnější plemeno. 

S ostatními psy většinou vychází, soužití se zvířaty jiného druhu však může být komplikované kvůli jeho loveckému pudu.

Tatranského honiče zvládne i méně zkušený chovatel, pro naprosté začátečníky ho však nedoporučujeme, především s ohledem na krátkou historii a z ní plynoucí neustálenost plemene. 

Výcvik

Výcvik tatranského honiče musí být založen na důslednosti a pevném, avšak citlivém vedení. 

Dle dostupných informací jde o plemeno dobře spolupracující s člověkem, které není problém motivovat k práci. Je to inteligentní pes s dobrou pamětí, má potenciál i k pokročilému výcviku. 

Vedle myslivosti se dobře uplatní i v celé řadě kynologických sportů, chovatelé zmiňují vlohy pro frisbee, agility, canicross nebo obedience. 

Zdraví / nemoci

Vzhledem ke krátké historii plemene nejsou známy specifické dispozice k onemocněním. 

Zdá se, že je to odolné plemeno s dobrým zdravím, které si vystačí s běžnou preventivní medicínou. 

Mezi 8. a 10. rokem věku doporučujeme podrobnější vyšetření včetně rozborů krve, zaměřené na včasnou diagnostiku onemocnění souvisejících s vyšším věkem. 

Krmení

Co se týká stravy, tatranský honič nemá žádná zvláštní specifika. Podávat lze jak granule, doma vařenou stravou, tak i BARF (syrové maso s přílohou). 

Domácí příprava krmení vyžaduje pokročilejší znalosti o výživě psů. Se sestavením vyváženého jídelníčku vám také může pomoci zkušenější chovatel a vy pak budete pouze postupovat podle jeho návodu. Nedostatek, nadbytek nebo špatný poměr živin může mít zásadní vliv na zdraví a kondici vašeho psa, proto krmení nepodceňujte. 

Pokud dáváte přednost granulím, vsaďte na kvalitní produkt, který odpovídá věku, velikosti a fyzické aktivitě psa. Také zde je důležité pečlivě vybírat, případně svou volbu konzultovat s odborníkem.