Tatranský honič

O plemenu

Tatranský honič je nedávno vzniklé lovecké plemeno, které nezapře příbuznost s jiným slovenským honičem, slovenským kopovem. 

Je to menší lovecký pes, ideální na naháňky a dosled zvěře. Má jasně obdélníkový tělesný rámec a lehkou stavbu, nesmí však působit příliš křehce. 

Požadovaný poměr kohoutkové výšky ku délce těla činí 1:1,25 u psa a 1:1,35 u feny. 

Důležitá je také vzdálenost hrudníku od země, která by měla odpovídat polovině kohoutkové výšky zvířete. 

Ačkoliv má v názvu slovo „honič“, jeho plánované zařazení dle FCI je ve druhé sekci šesté skupiny, tedy mezi barváře. 

Historie

Chov menších a středních honičů, vhodných do horského terénu, má na Slovensku dlouhou tradici. 

Krátce před druhou světovou válkou se z poměrně nesourodé skupinky loveckých psů vyčlenil středně velký honič. Pod názvem slovenský kopov bylo toto plemeno uznáno i FCI. Ještě několik desetiletí šlechtitelské práce však trvalo, než se kopov ustálil co do exteriéru i povahových vlastností. 

Ve druhé dekádě 21. století začal slovenský kynolog Ing. Jaroslav Jevčák se šlechtěním menšího honiče, který by vyhovoval měnícím se trendům v myslivosti (velikost revírů, skladba zvěře atd.). 

K vytvoření nového plemene byl využit právě slovenský kopov, dále také hladkosrstý jezevčík a bavorský barvář. 

V létě 2016 byl standard nového plemene schválen Slovenskou kynologickou jednotou, na uznání FCI zatím čeká. 

Nové plemeno má své nadšené příznivce i kritiky. Vzhledem k jeho mládí je však na místě počkat, až se tatranský honič zcela ustálí a ukáže co dovede.

Povaha

Jedním z požadavků na nové plemeno bylo, aby se pes dokázal přizpůsobit i roli rodinného společníka. Tatranský honič může žít i v městském bytě, má-li dostatek pohybu a zaměstnání. 

Lovecké vlohy jsou poměrně široké, jeho doménou je především naháňka a dosledy zvěře. Současné zkušenosti naznačují, že se příliš nehodí pro vodní práce. 

Na stopě pracuje hlasitě, je přiměřeně ostrý a houževnatý. Přikřížením bavorských barvářů se podstatně zjemnila povaha, oproti kopovům by mělo jít o přátelštější a ovladatelnější plemeno. 

S ostatními psy většinou vychází, soužití se zvířaty jiného druhu však může být komplikované kvůli jeho loveckému pudu.

Tatranského honiče zvládne i méně zkušený chovatel, pro naprosté začátečníky ho však nedoporučujeme, především s ohledem na krátkou historii a z ní plynoucí neustálenost plemene. 

Výcvik

Výcvik tatranského honiče musí být založen na důslednosti a pevném, avšak citlivém vedení. 

Dle dostupných informací jde o plemeno dobře spolupracující s člověkem, které není problém motivovat k práci. Je to inteligentní pes s dobrou pamětí, má potenciál i k pokročilému výcviku. 

Vedle myslivosti se dobře uplatní i v celé řadě kynologických sportů, chovatelé zmiňují vlohy pro frisbee, agility, canicross nebo obedience. 

Krmení

Co se týká stravy, tatranský honič nemá žádná zvláštní specifika. Podávat lze jak granule, doma vařenou stravou, tak i BARF (syrové maso s přílohou). 

Domácí příprava krmení vyžaduje pokročilejší znalosti o výživě psů. Se sestavením vyváženého jídelníčku vám také může pomoci zkušenější chovatel a vy pak budete pouze postupovat podle jeho návodu. Nedostatek, nadbytek nebo špatný poměr živin může mít zásadní vliv na zdraví a kondici vašeho psa, proto krmení nepodceňujte. 

Pokud dáváte přednost granulím, vsaďte na kvalitní produkt, který odpovídá věku, velikosti a fyzické aktivitě psa. Také zde je důležité pečlivě vybírat, případně svou volbu konzultovat s odborníkem. 

Zdraví / nemoci

Vzhledem ke krátké historii plemene nejsou známy specifické dispozice k onemocněním. 

Zdá se, že je to odolné plemeno s dobrým zdravím, které si vystačí s běžnou preventivní medicínou. 

Mezi 8. a 10. rokem věku doporučujeme podrobnější vyšetření včetně rozborů krve, zaměřené na včasnou diagnostiku onemocnění souvisejících s vyšším věkem.