Český horský pes

O plemenu

Český horský pes je velký avšak štíhlý, v žádném případě nepůsobí lymfaticky ani těžkopádně. Jeho tělesný rámec je velmi mírně obdélníkový, téměř kvadratický.  

Hlavu má poměrně širokou, ale proporčně harmonickou, převislé uši větší velikosti a trojúhelníkovitého tvaru sedí daleko od sebe. Oči jsou střední, oválné a hnědé, s dobře pigmentovanými víčky.

Český horský pes patří mezi poměrně vzácná plemena, proto bývá laiky často zaměňován se známějšími psy horského typu a jejich kříženci.

Historie

Důležitým datem v historii českého horského psa je dvanáctý srpen roku 1977, kdy přišel na svět vrh z cíleného spojení feny slovenského čuvače a černobílého tažného psa pocházejícího z Athabasky.  

Záměrem tohoto křížení bylo položit základ pro vyšlechtění houževnatého, dobře ovladatelného a dostatečně silného psa, schopného plnit širokou škálu úkolů, především pak dopravu nákladů v horském a podhorském terénu. V socialistickém Československu totiž chyběla tažná severská plemena, jako je husky, malamut či samojed.

Vůdčí osobností tohoto chovatelského projektu byl Petr Hanzlík, který se posléze stal předsedou nově vzniklého Klubu českého horského psa.  

Na počátku se plemeno potýkalo s problémem malého počtu chovných jedinců a inbreedingem (příbuzenské plemenitby), avšak navzdory nesnadným začátkům byl roku 1984 český horský pes uznán jako národní plemeno.  

Jeho majitelé se také zasloužili o rozvoj mushingu v Čechách, ostatně první soutěže v této disciplině organizoval právě Klub českého horského psa.  

Mezinárodního uznání FCI se však naše nejmladší národní plemeno dosud nedočkalo. 

Povaha

Majitelé českého horského psa si nemohou vynachválit jeho vlídnou, přátelskou a laskavou povahu, přiměřené sebevědomí a přitom značnou inteligenci a dobrou ovladatelnost.  

„Horal“ se dobře snáší i s ostatními domácími zvířaty, nemá příliš silný lovecký pud, obvykle nehrabe ani nepronásleduje rychle se pohybující předměty.  

K dětem bývá trpělivý a lze mu důvěřovat, vzhledem k jeho velikosti je však více než vhodné, aby na kontakt dítěte a psa dohlížela spolehlivá dospělá osoba. 

Výcvik

I když je český horský pes mírné a přátelské povahy, jeho temperament a potřeba pracovat si žádají aktivního, podobně činorodého chovatele. Nemusí být právě ostříleným kynologem, ale aspoň základní zkušenost s výchovou velkého psa se bude hodit.

Při pečlivé socializaci a následném klidném a důsledném vedení je horský pes všestranně využitelným, téměř univerzálním plemenem. Zastane pasteveckého i hlídacího psa, dobře pracuje také na stopě a je vhodný i pro záchranářský výcvik.  

Ze sportovní kynologie se hodí zejména pro obedience, canicross či bikejöring a samozřejmě i nadále ho můžeme vidět na závodech saňových psů. 

Zdraví / nemoci

Výhodou českého horského psa je jeho pevné zdraví, netrpí žádnou významnou predispozicí k nemocem, i když ani jemu se zcela nevyhýbá dysplazie kyčelního kloubu, případně jiné ortopedické potíže typické pro velká plemena.  

Protože jde o velkého psa s hlubokým hrudníkem, je třeba dbát na preventivní opatření proti torzi žaludku, tedy především dodržovat klidový režim zhruba 2 hodiny po jídle. 

Krmení

Kvalitní strava je základním předpokladem pro dobrý zdravotní stav. Nelze jednoznačně říci, zda jsou vhodnější potravou granule, vařená „klasika“, nebo BARF (syrová strava), avšak vždy je zapotřebí dbát na kvalitu surovin a správné vyvážení krmné dávky.

Volte tedy buď kvalitní granule (čtěte složení, případně dejte na radu odborníka), nebo věnujte domácí přípravě psího jídla adekvátní péči a nešetřete na ingrediencích. 

Chovatelské stanice

• Má tajemství
• Věčný snílek
• Sobčický dvůr