Portugalský podengo
Sháníte portugalského podenga nebo máte štěňata portugalského podenga na prodej?
Základní informace
| FCI | Skupina V – Špicové a primitivní plemena, Sekce 7 – Lovečtí psi primitivního typu, Číslo standardu FCI: 094 |
|---|---|
| Velikostní zařazení | Malá až velká, dle varianty |
| Země původu | Portugalsko |
| Kohoutková výška | malý 20–30 cm, střední 40–54 cm, velký 55–70 cm |
| Hmotnost v dospělosti | malý 4–6 kg, střední 16–20 kg, velký 20–30 kg |
| Věk | 12-14 let |
| Typ srsti | krátká rovná nebo delší hrubá |
| Náročnost na výchovu | střední |
| Povaha | samostatná, pozorná, aktivní |
Charakteristika plemene
O plemenu
Portugalský podengo je starobylé lovecké plemeno primitivního typu, které se v Portugalsku po staletí formovalo především podle praktického využití. Nejde přitom o jediný jednotný typ psa – podengo existuje ve třech velikostech a každá z nich měla poněkud odlišnou pracovní úlohu. K tomu se přidávají dvě varianty srsti, hladká a hrubá. Společné všem podengům jsou výrazné vztyčené uši, klínovitá hlava, lehká a atletická stavba těla, velká pohyblivost a temperament typický pro původní lovecká plemena.
Portugalský podengo představuje v rámci jediného plemene mimořádně široké rozpětí velikostí – od čtyřkilového malého podenga po velké psy dosahující až 70 cm v kohoutku. Malá varieta má navíc zajímavou námořnickou minulost. Od 15. století byli tito psi využíváni na portugalských karavelách jako lovci krys, což pomáhalo chránit zásoby i samotné lodě před hlodavci.
Podengo se dodnes vyznačuje vzhledem, který se příliš nevzdálil původnímu pracovnímu typu. Vztyčené uši, suchá klínovitá hlava, lehká stavba těla a srpovitě nesený ocas mu dávají nezaměnitelný vzhled typického středomořského loveckého psa.
Historie
Portugalský podengo patří mezi velmi stará evropská plemena. Jeho předkové pravděpodobně pocházeli z psů, které na Pyrenejský poloostrov přivezli už Féničané a Římané v době antiky. Později se na jeho vývoji pravděpodobně podíleli také psi doprovázející Maury při jejich pronikání na Pyrenejský poloostrov v 8. století.
Po mnoho generací se tito psi přizpůsobovali portugalské krajině, klimatu a především způsobu lovu. Výběr probíhal zejména podle pracovních vlastností, takže se postupně vytvořily tři velikostní rázy odpovídající různým úkolům.
Velký podengo byl využíván při lovu větší zvěře, střední především při lovu králíků a malý podengo dokázal díky svým rozměrům pronikat do nor, skalních štěrbin a dalších těžko dostupných míst. Malá varieta získala od 15. století ještě jednu velmi specifickou práci – portugalští mořeplavci ji brali na své karavely, kde psi pomáhali hubit krysy.
Dodnes je na plemeni dobře patrné, že vznikalo především jako praktický pracovní pes, nikoliv jako produkt výstavního šlechtění.
Vzhled
Podengo působí lehce, pevně a atleticky. Je dobře osvalený, ale nemá být těžkopádný. Charakteristický je poněkud rustikální, přirozený vzhled.
Hlava má při pohledu shora i ze strany tvar protáhlého čtyřbokého jehlanu a výrazně se zužuje směrem k nosu. Mozkovna je poměrně plochá, stop pouze málo výrazný a čenichová partie je vždy kratší než lebka.
Jedním z nejvýraznějších znaků plemene jsou velké, trojúhelníkovité a vztyčené uši. Jsou značně pohyblivé a pes je při pozornosti staví téměř kolmo nebo je mírně naklání dopředu. Také oči přispívají k typickému živému výrazu podenga. Jsou malé, šikmo uložené a jejich barva se pohybuje od medové po hnědou v závislosti na zbarvení srsti.
Tělo je pevné, s rovnou horní linií, dobře osvalenými bedry a hrudníkem dosahujícím přibližně k loktům. Končetiny jsou suché a svalnaté a umožňují lehký, hbitý pohyb.
Ocas je nasazen spíše výše, u kořene silný a směrem ke špičce se zužuje. V klidu visí dolů a může být lehce prohnutý, při pohybu jej pes nese vodorovně nebo srpovitě vzhůru. Neměl by být stočený do uzavřeného kroužku.
Tři velikostní variety
FCI rozlišuje tři velikosti portugalského podenga:
Malý portugalský podengo – Pequeno
- výška v kohoutku 20–30 cm
- hmotnost přibližně 4–6 kg
Malá varieta má tělo lehce obdélníkového formátu, tedy poněkud delší, než je její kohoutková výška. Tradičně sloužila zejména k vyhledávání králíků a další drobné zvěře v norách, skalách a hustém porostu.
Střední portugalský podengo – Médio
- výška v kohoutku 40–54 cm
- hmotnost přibližně 16–20 kg
Střední podengo je klasickým portugalským „králičím psem“. Dokáže lovit samostatně i ve smečce a ze všech variet nejvýrazněji reprezentuje tradiční podobu portugalského loveckého podenga.
Velký portugalský podengo – Grande
- výška v kohoutku 55–70 cm
- hmotnost přibližně 20–30 kg
Velká varieta byla využívána především k lovu větší zvěře. Střední a velký podengo mají podle standardu téměř čtvercový tělesný rámec.
Srst
Každá velikostní varieta může být hladkosrstá nebo hrubosrstá.
Hladká srst je krátká a poměrně hustá. Hrubá varianta má delší a tvrdší chlupy a na čenichu vytváří typický vous. Ani jedna varianta nemá podle standardu podsadu.
Nejtypičtějšími barvami jsou různé odstíny žluté a pískové, od velmi světlých až po tmavé. Pes může být jednobarevný nebo mít bílé znaky, případně může převládat bílá se žlutými či pískovými plotnami.
U malého podenga standard připouští také černou nebo hnědou barvu s bílými znaky nebo bez nich, případně bílou s černými či hnědými znaky. Tato zbarvení však nejsou preferována.
Žíhaná, černá s pálením, trikolorní a čistě bílá barva jsou podle standardu vylučující vadou.
Povaha
Portugalský podengo je živý, inteligentní, pozorný a velmi pohyblivý pes. Po staletí byl selektován tak, aby dokázal pracovat v náročném terénu, rychle reagoval na okolí a při lovu se do značné míry rozhodoval samostatně. To se v jeho povaze projevuje dodnes.
Je zpravidla temperamentní a zvídavý, zároveň však nemusí být bezvýhradně poslušný v tom smyslu, jaký člověk zná například u některých ovčáckých či služebních plemen. Podengo je schopen spolupracovat s člověkem, ale zachovává si značnou míru vlastní iniciativy.
Silně může být vyvinutý také lovecký pud. Především v prostředí s volně žijící zvěří proto nelze automaticky očekávat stoprocentní přivolání.
K vlastním lidem bývá podengo velmi oddaný a kontaktní. Vůči cizím osobám může být rezervovanější a díky své pozornosti dobře funguje také jako hlídač. Standard ostatně uvádí vedle loveckého využití právě roli hlídacího a společenského psa.
Dobře socializovaný jedinec nemá být agresivní ani přehnaně bojácný. Určitá obezřetnost a rychlá reakce na nové podněty však k původnímu charakteru plemene patří.
Inteligence a cvičitelnost
Při výchově podenga se vyplatí kombinovat důslednost s motivací a především udržet trénink zajímavý. Mechanické opakování stále stejných cviků obvykle není cestou k nadšené spolupráci.
Je to chytrý pes, který se dokáže učit velmi rychle, ale stejně rychle pochopí, kdy pro něj spolupráce nemá žádný smysl. Citlivější nebo hrubé zacházení může vést spíše ke ztrátě důvěry než k lepší poslušnosti.
Od štěněte je vhodné věnovat velkou pozornost socializaci, přivolání a schopnosti zklidnit se i v prostředí plném podnětů. Zvláštní význam má práce s loveckým pudem.
Jednotlivé velikostní variety se pochopitelně trochu liší. Malý podengo je díky rozměrům snadněji použitelný jako běžný rodinný pes a dnes se s ním mimo Portugalsko setkáme nejčastěji. Ani u něj bychom ale neměli zapomínat, že pod vzhledem malého společenského psa se skrývá skutečný lovecký pes s temperamentem a značnou dávkou samostatnosti.
Výchova
Podengo je aktivní plemeno a pohyb potřebuje nejen kvůli fyzické kondici, ale také pro psychickou pohodu. Dobře mu vyhovují delší procházky, výlety a možnost bezpečného volného pohybu.
Díky rychlosti, obratnosti a dobré schopnosti učit se může uspět také v různých kynologických sportech. Vhodné jsou například agility, coursing nebo další aktivity využívající pohyb a přirozené lovecké dispozice.
Velmi dobrým zaměstnáním mohou být rovněž pachové práce. Podstatné je, aby měl pes možnost používat nejen nohy, ale také hlavu.
Zejména u mladých a temperamentních jedinců nestačí krátká procházka kolem domu. Na druhou stranu není cílem vytvořit psovi stále rostoucí fyzickou kondici několika hodinami intenzivního pohybu denně. Stejně důležitá je schopnost odpočívat a fungovat v běžném domácím režimu.
Portugalský podengo může být výborným společníkem pro člověka, kterého baví aktivní, inteligentní a přirozený typ psa. Hodí se pro majitele, který respektuje určitou míru psí samostatnosti a neočekává mechanickou poslušnost za všech okolností.
Velkou výhodou je možnost vybrat si ze tří velikostí i dvou typů srsti. Především malý podengo může být zajímavou alternativou pro člověka, který hledá menšího, ale stále sportovního a odolného psa.
Méně vhodný bude pro majitele, kteří chtějí především klidného psa s minimálními nároky na zaměstnání nebo psa, kterého lze bez většího výcviku spolehlivě pouštět na volno v přírodě.
Je také třeba počítat s tím, že jeho lovecké instinkty nejsou pouze historickou zajímavostí. Podengo je stále temperamentní a pohotový lovecký pes, byť dnes řada jedinců žije především jako rodinní společníci.
Zdraví / nemoci
Portugalský podengo je původně pracovní a funkčně stavěné plemeno. Jeho exteriér není založený na extrémních anatomických znacích a obecně jde o psa s atletickou stavbou těla.
To však neznamená, že je automaticky prost jakýchkoliv dědičných zdravotních problémů. Je proto vhodné vybírat štěně od chovatele, který sleduje zdravotní stav svých linií a provádí vyšetření doporučovaná pro danou varietu a chovatelskou populaci.
U plemene s několika velikostními rázy je také vhodné posuzovat zdravotní problematiku jednotlivých variet samostatně – zdravotní rizika malého podenga nemusí být totožná s problémy, které mohou být významnější u střední nebo velké variety.
Péče
Péče o srst portugalského podenga není příliš náročná.
Krátkosrstou varietu obvykle stačí příležitostně vykartáčovat, zejména během línání. Hrubosrstá varianta vyžaduje o něco více péče, aby se ze srsti odstranily odumřelé chlupy a zachovala si správnou hrubou strukturu.
Standard požaduje přirozenou srst bez podsady, proto není žádoucí její úprava způsobem, který by měnil typický charakter osrstění.
Stejně jako u jiných psů je třeba pravidelně kontrolovat drápy, chrup a uši.