Šiperka

O plemenu

Šiperka je nejmenším ovčáckým plemenem, které dnes plní především úlohu společníka.

Má kvadratické tělo pevné kostry a přiměřeného osvalení, končetiny jsou stavěné jemněji, podobně jako je tomu u kolií a šeltií. Hlava je klínovitého tvaru s vyvinutou mozkovnou a kratším čenichem, uši jsou malé, vztyčené, ideálně tvaru rovnoramenného trojúhelníku.  

Zvláštností šiperek je, že se často rodí buď se zakrnělým ocáskem nebo zcela bez něj, zejména v minulosti se také často kupíroval. 

Zařazení FCI: Skupina 1 - ovčáčtí a honáčtí psi,  Sekce 1 - ovčáci, číslo standardu: 83

Historie

Vlámský název „schipperke“  překládají někteří jako „ovčáček“, jiní jako „malý lodník“ a od toho také odvozují jeho původní využití - buď jako drobný hlídač stád ovcí a koz, nebo průvodce námořníků, strážce přístavních skladišť a hubitel krys a jiných škůdců.  

Ačkoliv spolehlivě máme šiperky doložené až ze 17. století, předpokládá se jejich existence již o 200 let dříve. Známá historka, jak Viléma Oranžského varovali před atentátníky dva malí černí psi, staví do role zachránců buď mopse, nebo právě šiperku.  

O rozšíření šiperek do vyšších kruhů se postarala královna Marie- Henrietta Belgická, první šiperky byly předvedeny na výstavě roku 1882 a o pět let později se rozšířili až do USA. Chovatelský klub a následně i plemenný standard vznikl roku 1888 a je tak nejstarším chovatelským klubem v Belgii. 

Povaha

Aktivní, činorodá a mrštná šiperka je výborným rodinným psem. Ke svým lidem velmi přilne a špatně snáší samotu. K cizím je zpočátku nedůvěřivá a rezervovaná, potřebuje čas na to, aby si na nového člověka zvykla.  

I když je vynikající a ostražitý hlídač, nebývá agresivní a lze ji doporučit i pro začínající chovatele nebo starší děti.  

Jejími slabinami jsou tvrdohlavost, uštěkanost (navíc má vysoký a pronikavý hlas) a určité majetnické sklony ke svým lidem. Šiperka může žárlit jak na nového člena rodiny (partnera, dítě, dalšího psa), tak i poskytovat nežádoucí ochranu a například při hře „jejích“ dětí s cizími mít tendenci ty své přehnaně střežit. 

Výcvik

Šiperku zvládne vychovat i začínající chovatel, pokud k ní bude přistupovat přátelsky a citlivě, avšak důsledně.  

Ke spokojenému soužití se šiperkou je potřeba zajistit jí dostatek pohybu a zaměstnání, ať už formou dlouhých procházek, kynologických sportů či aktivit jako je dogdancing či hersenwerk.  

Nemá-li šiperka příležitost uplatnit svůj temperament vhodným způsobem, může se chovat nervózně, jevit známky stereotypního chování (obcházení podél zdi, drbání a okusování), ničit vybavení bytu či nadměrně štěkat. 

Krmení

Drobná šiperka nespotřebuje mnoho potravy, tím spíše je však vhodné dopřát jí krmení vysoké kvality. Vhodná strava přispívá k udržení dobrého zdraví a má nezanedbatelný vliv také na hustotu a lesk srsti.  

Většina majitelů psů dává stále přednost krmení granulemi, avšak narůstá také počet těch, kteří chtějí svému zvířeti podávat krmení, jaké konzumovali jeho divocí předci - BARF, tedy syrové maso s kostmi a bezobilnou přílohou. Aby byl tento způsob výživu šiperce ku prospěchu, je zapotřebí mít nastudované potřebné informace o výživě, kupovat kvalitní suroviny a každý den připravovat čerstvou krmnou dávku.  

Srst a péče

Srst šiperek je patrová, s delší rovnou a hrubou krycí srstí a měkkou hustou podsadou, která poskytuje dostatečnou ochranu před nepřízní počasí.  

Krátká a přiléhající srst je pouze na ušních boltcích, hlavě a končetinách. Naopak okolo krku a hrudi tvoří delší srst límec, hřívu a tzv. „fiží“ - dlouhé chlupy dosahující mezi hrudní končetiny až na hrudník. Zadní stranu stehen kryjí „kalhotky“, zatímco ocas je kryt srstí stejné délky, jaká je na těle.  

Jedinou standardní barvou je čistě černá, přípustná je tmavošedá podsada a prošedivění způsobené věkem.  

Péče o šiperku zahrnuje pravidelné a důkladné kartáčování, zvýšenou péči potřebuje zejména bohatý límec a „kalhoty“. Dále je vhodné udržovat přiměřenou délku drápů a čas od času zkontrolovat stav zvukovodu.

Zdraví / nemoci

Většina šiperek se dožije zralého věku, aniž potřebuje zvýšenou pozornost veterináře. Vyskytnout se může především luxace pately a autoimunitní (neinfekční) tyreoiditida - zánět štítné žlázy.  Mírně zvýšený výskyt je také zaznamenán u epilepsie.