Zdravím chci se zeptat jak na tom byla vaše štěňátka s loužičkami a hromádkami. Mám štěně (tři a půl měsíce) ale denně spousta loužiček a bobky jsou doma taky... Je ještě malá já vím ale trochu mě to děsí protože mi přijde že se moc nesnaží to vydržet ven ale prostě to pustí kde zrovna je. Venku se skoro vždy vyčůrá a často i udělá bobek a samozřejmě odměníme pochválíme. Moc zkušeností nemám tak mě zajímá jestli to odpovídá věku nebo děláme někde chybu?
Uživatel s deaktivovaným účtem

pokud máte doma spoustu loužiček a hromádek, chodíte ven prostě málo často. štěňata potřebují po každém probuzení a jídle.
Uživatel s deaktivovaným účtem

říká se, že max doba, po kterou štěně vydrží, v hodinách, je tolik, kolik je jim měsíců plus jedna.
zároveň miminka nemají takovou kontrolu a opravdu to mají tak, že se zapomenou a najednou prostě už musí. spolehlivá může být tak v půl roce.
My dostali psa ve 4 měsících, do té doby totálně nesocializovaný. A chodila jsem s ním prostě pořád ven. Fakt pořád. Vzbudil se - ven, najedl se - ven, chvíli si hrál a pak začal čumět - ven, začal čuchat - ven, přišel zvenku a zdál se mi neklidnej - ven...
Muži se to nezdálo, že se musí naučit vydržet, ale myslím, že nejdřív se naučit, že to bude dělat jen venku a pak vydržet. Za celou dobu tak udělala doma dva bobky a pár loužiček, za dva týdny už věděla co se po ní chce a staly se tak tři nehody ještě, když byla rozdováděná.
Měsíc mi už přijde docela dost, ale vydržela bych a prostě kdykoliv je to možné, tak ven.
Jé, přála bych si, abych když budu nemocná, tak mi venčil pejska někdo jiný.
Vydržet, chodit s ní častěji ven na kratší dobu. Po pití, po jídle, po hraní... venku chválit. V pěti měsících už byl stoprocentní, já s ním lítala i v noci, když si kníknul a navíc měla jsem HO, takže jsem mohla být důsledná v chození ven. :)
Mám štěně (tři a půl měsíce) ale denně
spousta loužiček a bobky jsou doma taky...
Je ještě malá já vím ale trochu mě to děsí
protože mi přijde že
se moc nesnaží.
Vychází mi, že se nesnažíte vy.
Ne, není malá.
Když se budete snažit,
MAX. do týdne ví, co se po ní chce.
Je to jen o vás.
P.C. to vysvětlila hezky.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Současné štěně (puberťák) mi v tomto věku dvě hodiny běžně nevydržel, ale byl až na výjimky bez nehod, protože už si o venčení uměl říct (to zvládl po 14 dnech u nás) a já to neignorovala. Podle mého úsudku je základem úspěchu tomu štěněti důvěřovat a správně komunikovat (číst jeho signály), ne nad ním stát, obrazně řečeno, se stopkami.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Doron
napsal(a):
Když přímo zastihnu štěně, jak si pridřepává doma nebojím se ho okřiknout.
Když přímo zastihnu štěně, jak si přidřepává doma, vynadám sama sobě, že jsem pomalá a nevšímavá. Štěně neokřikávám, proč taky? Maximálně čapnout rychle prcka do náruče a hurá ven i s rizikem počůraných rukou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Doron
napsal(a):
Když přímo zastihnu štěně, jak si pridřepává doma nebojím se ho okřiknout.
Já bych tohle člověku, který má pocit, že se štěnětem stagnuje a zároveň očividně nemá dostatek vlastních zkušeností, neradila, to se snadno zvrhne do nějakého máchání čumáku v loužičkách. Nehledě na to, že trestat štěně s nezralými svěrači za nehody za mě není OK, a každá taková nehoda je primárně fuckup majitele… Abych střílela do vlastních řad, vzpomenu večer, kdy jsem si nesla ke stolu večeři a současný pes šíleně vyváděl, skákal mi po talíři a choval se jako blázen. Myslela jsem si, že mi chce sežrat večeři, tak jsem ho poslala na pelíšek, kde se do minuty - plně mojí vinou - pomočil. I po x měsících se za to stydím. V tomhle věku jsou to miminka -
chce to makat na kvalitní komunikaci, na sobě (a interpretaci) a nezapomínat na empatii.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Doron
Negativně podmiňuju, prostě přerušim nežádoucí činnost.Nijak hrubě. Venku nadšeně odměnuju. Mám s tím dobrý výsledky. Musíte přímo přistihnout.
Opravdu štěně přeruší čůrání, když se potřebuje akutně vyčůrat? Okřiknutí (Fuj? Ne? nebo co je tam za slovní nesouhlas?) štěně nechápe. Příště se radši s potřebou někam schová a vychčije se za křeslo, gauč. Pro majitele nežádoucí činnost, pro štěně přirozená potřeba, když mu člověk nerozumí a včas ho nevynese/nepustí ven.
Se štěňaty jsem doma řešila případný prohřešek proti člověčím předpisům bez okřikávání, samozřejmě se to také stávalo (kvůli mé chybě). Má rada zní: popadnout štěně do náruče, žádné negativní emoce. A venku pochválit, přiměřeně, žádné veletoče.
Ještě jak bylo psáno, chodila jsem i v noci. Já spím jako dřevo, ale měla jsem v hlavě program PES a slyšela každý jeho pohyb. Jakmile začal ťapat po předsíni, vylítla jsem a ven.
Vzít do náruče, když už čůrá, funguje. Přestane, honem ven, dodělá to, odměna. Doma dělat, že nic a umejt.
Koukat na signály - je neklidný, jde ke dveřím, čmuchá.. fakt to jde vypozorovat.
Nemoc nenemoc, bohužel.
Kolik "má vydržet" bych vůbec neřešila, já jako dospělý člověk mám taky vydržet dlouho a včera jsem byla během krátké návštěvy u kamarádky třikrát a nikdo mi neokřikoval a nedivil se, že nevydržím.
Doron
napsal(a):
Když přímo zastihnu štěně, jak si pridřepává doma nebojím se ho okřiknout.
Ne, bafnu štěně do náruče a ženu ven a tam pak hrozně chválím, když se povede. Přesně takhle to došlo mé fence. Od tohohle okamžiku se pak začala snažit. Do té doby si nejspíš myslela, že je to jedno, kde to udělá. Jen venku se chválí a doma mlčí, ale jak jsem jí tu činnost přerušila a vynesla ven a pak hrooozně chválila, úplně jsem viděla tu žárovku nád hlavou " jo ahá, ty to chceš takhle".
Ráda bych tu ještě připsala že opravdu nechodím po domě celý den a neutírám loužičky... Naopak mám pocit že princip chápe, když přijdeme ven vyčůrá se během prvních chvílí a teprve pak (potom co si najde místo a vyčůrá se) je nějaké zábava takže doma jsou cca čtyři loužičky za 24 hodin s čímž nejsem tak spokojená. I bobky dělá samozřejmě venku ale jen tak ze dvou třetin. Venčíme často ale je prostě potřeba ještě častěji děkuji těm co zde nechali rozumný příspěvek a já jdu za dům
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já bych jen tedy chtěla podotknout, že ne každý pes je od přírody cistotny a ne čůrat doma zvládne hned.
Jsou psi, co si klidně nadelaji pod sebe do pelechu a leží v tom, pak jsou psi co by radši sezrali dveře než aby se vymocili doma.
Mám doma tenhle exemplář, který prostě nedokázal pochopit, co se po něm chce, byť jsme chodili ven prakticky furt, on měl prostě curani jako životní radost. Venku vymocil Balaton, já radostně skákala do nebe, piskotek, pesan vrtel ocasem jaky je to prima zážitek.... No a cestou domů mi cural od vchodových dveří až k obýváku, protože proč ne, zejo
Pak to ještě vylepšil, protože když se cura do travicky, ta je měkká, tak doma hledal měkké věci na kterých by dělal potřebu. Pelech, rohozka, postel, polštář, myslela jsem, že mi z něj klepne. Podotýkám, nikdy se neučil na žádnou podložku ani nic podobného.
Začala jsem mu věřit až cca v roce života, že se doma opravdu už nevymoci. Do té doby sice doma čisto bylo asi tak od 7 měsíců, ale důvěra z mojí strany byla vratka a pořád jsem byla ve střehu, ať neslapnu do louže.
Takže toliko k tomu, že se to štěně naučí v řádu dnů. Některá určitě ano, ale jsou i opačné extrémy, kdy člověk nedělá špatně nic ale pesan si dá načas. Nutno říct, že u tohohle mého pejska bylo všechno na dlouhé lokte, učení samoty, učení povelů, co se doma smí a nesmi a tak podobně... A teď má tři roky a vesměs je to normální vychovaný pes, jen mě to stálo částečný alkoholismus, lehké deprese, osm vrásek a šest šedivých vlasů.
Uživatel s deaktivovaným účtem

A ja k tomu jeste dodam -ze ono hodne zalezi i na odchovu u feny a chovatele, jake budou mit stenata navyky.
Dobry odchov podpori cistotnost stenat velmi podstatne.
Jj rapotacka, já taky, ale je pravda, že u některých psů je to těžký.
Jednou jsem měla doma štěně, něco mezi špicem a čivavou, jen dočasně, než se pro něj někdo najde.
A hned jsem viděla, že to bude špatný, ten psíček byl fakt úplně hloupej ( jako mentálně retardovanej).
Čistotnosti se nenaučil ani u mě ani v nový rodině a nenaučil se vlastně nikdy vůbec nic:((
Má přesto dobrej život, je milovanej, uklizejí po něm.
Některý lidi jsou opravdu hodný!
A pak jsem znala vipeta, ten byl neuvěřitelný prase a všichni jeho sourozenci taky. Majitelé měli úplně všude igelity:)).
Mimo jiné měl bizarní zvyk, lehnout si na záda a močit si do huby.
A prý to dělali i jeho dva bratři.
Což si teda nedokážu nijak vysvětlit..
Doron
napsal(a):
Jj rapotacka, já taky, ale je pravda, že u některých psů je to těžký.
Jednou jsem měla doma štěně, něco mezi špicem a čivavou, jen dočasně, než se pro něj někdo najde.
A hned jsem viděla, že to bude špatný, ten psíček byl fakt úplně hloupej ( jako mentálně retardovanej).
Čistotnosti se nenaučil ani u mě ani v nový rodině a nenaučil se vlastně nikdy vůbec nic:((
Má přesto dobrej život, je milovanej, uklizejí po něm.
Některý lidi jsou opravdu hodný!
A pak jsem znala vipeta, ten byl neuvěřitelný prase a všichni jeho sourozenci taky. Majitelé měli úplně všude igelity:)).
Mimo jiné měl bizarní zvyk, lehnout si na záda a močit si do huby.
A prý to dělali i jeho dva bratři.
Což si teda nedokážu nijak vysvětlit..
Možná chovatel dával málo vody a z žízně se naučili pít vlastní moč? Zvláštní.
Chci napsat update Přes svátky jsem byla stále doma a s ní takže jsme se za dva týdny dost posunuly. Většinu věci co jste psali jsme dělali od začátku ale bylo to spíš tak že jsem věděla kdy chodí a v tu chvíli šla ven takže to venku udělala ale že by nějak chápala že není úplně jedno kde to udělá mi nepřipadalo asi jediná změna byla že jsem ji začala venku fakt přehnaně chválit, do té doby jsem řekla super dala pamlsek a šla se s ní projít, proběhnout (prostě začala zábava) ale pak jsem začala prostě přehnaně chválit super, úžasný, anooo pamlsek a začít s ní lítat. Prostě ji to mnohem více namotivovalo a teď už to není třeba, je vidět že to opravdu chápe, některé dny není jediná nehoda, občas to nevyjde ale hlavně vidím že není problém vyvenčit ráno o hodinku později protože ona to vydrží a ví že se má vyčůrat až venku. Chtělo to prostě čas, nesrovnávat s ostatními protože každý to má jinak a více motivovat. Už jsem delší dobu plánovala napsat to sem aby mělo toto vlákno nějaký konec a třeba to někomu pomůže
Jinak když jsem viděla že čůrá doma nic jsem netrestala, nekřičela jen ji rychle lapla do náruče, ve výtahu si jednou rukou oblékla bundu a v pantoflích letěla ven kde to většinou ještě dočůrala a pak odměna. Když jsem ji nestihla přerušit ale fakt jsem ji přistihla že se teď vyčůrala doma tak podobný scénář jen jsem ji venku položila na trávu a po chvilce zase odnést domů, neprošla jsem se s ní ani nedělala žádnou aktivitu protože by si mohla spojit loužička doma = jdeme hned ven sranda