Francouzský buldoček

Sháníte francouzského buldočka nebo máte štěňata francouzského buldočka na prodej?

Foto: Shutterstock
Francouzský buldoček
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock

Základní informace

FCI Skupina IX - Plemena společenská, Sekce 11 - Malí molossoidní psi, číslo standardu FCI: 101
Velikostní zařazení Malá plemena
Země původu Francie
Kohoutková výška 24-35 cm
Hmotnost v dospělosti 8 -14 kg
Věk 10-13 let
Typ srsti krátká, rovná
Náročnost na výchovu nízká
Povaha kamarádská, veselá, oddaná
Orientační cena štěněte s PP 18-35 000 Kč

Charakteristika plemene

Velikost Malá (Hodnocení 2/5)
Nároky na pohyb Spíše nižší (Hodnocení 2/5)
Cvičitelnost Nižší (Hodnocení 2/5)
Vhodný pro Začínajícího chovatele (Hodnocení 1/5)
Množství chlupů v domácnosti Malé (Hodnocení 2/5)
Péče o srst Minimální (Hodnocení 1/5)
Vztah k dětem Pozitivní (Hodnocení 5/5)
Zdravotní problémy Velmi časté (Hodnocení 5/5)
Finanční náročnost Vyšší (Hodnocení 4/5)
Schopnost být sám Nižší (Hodnocení 2/5)
Inteligence Průměrná (Hodnocení 3/5)
Lovecký pud Malý (Hodnocení 2/5)
Jaký je hlídač Ohlásí návštěvu (Hodnocení 2/5)

O plemenu

Každý, kdo měl někdy možnost se s tímto stvořením setkat, bude jistě souhlasit s tím, že buldoček dokáže vykouzlit úsměv na tváři v jakékoliv situaci

Francouzský buldoček je menší podsaditý pejsek molossoidního vzhledu, má velkou hlavu s výraznýma ušima, krátký krk, který přechází ve svalnatý hřbet, a krátké silné končetiny, ocásek je přirozeně krátký, nízko nasazený. Je to moderní městské plemeno, které stále získává na popularitě. 

Přednosti a nevýhody

Výhodou francouzského buldočka je jeho pohodová povaha. Je otevřený a přátelský, nemá sklony k agresivitě. 

Dobře se hodí do městského bytu - je menší velikosti a jeho nároky na pohyb nejsou nijak velké. 

Hlavní nevýhodou buldočků je jejich ne právě pevné zdraví. Některé zdravotní komplikace přímo vyplývají z jeho fyzických znaků (hodně zkrácený čenich, kožní záhyby náchylné k zapaření atd.), jiné vyplývají z v minulosti ne příliš rozumného šlechtění s vysokým podílem příbuzenské plemenitby (epilepsie, alergie). 

Historie

O původu nám samozřejmě napoví samotný název plemene. Nicméně to nebyla jen Francie, kdo má zásluhu na jeho vzniku, ale také Anglie a Amerika. Nejpravděpodobnější verze vypovídá o tom, jak angličtí krajkáři, kteří hledali ve Francii živobytí, s sebou přivezli původní anglické buldoky, bulteriéry a teriéry, aby zbavovali jejich obydlí škodlivých hlodavců. 

Ti se následně křížili navzájem, až vznikl menší pes typově podobný malému buldokovi. Zalíbil se Francouzům, kteří vyšlechtili jedince s kompaktnějším, uniformním vzhledem, a nakonec tu byli američtí chovatelé, kteří dali „frenchiemu“ jeho typické netopýří uši.

První chovatelský klub byl založen v roce 1880 v Paříži a plemenný standard byl uznán roku 1898. Obliba plemene se zvyšovala i za hranicemi Francie a zajímavostí je, že USA měly svůj první chovatelský klub již v roce 1897, rok před oficiálním uznáním standardu.

Kde je začátek historie francouzského buldočka, nelze vlastně určit. Jistou část má společnou s anglickým buldokem a ještě delší s plemeny, např. stafordšírský bulteriér, americký stafordšírský teriér, bulteriér, boxer a ještě několik dalších. I když se nám to dnes může zdát skoro neuvěřitelné, jeho kořeny sahají ke psům určeným k boji. K boji s býky, k boji s ostatními psy.

Původ plemene

Podle španělských kynologů je francouzský buldoček potomkem činča buldoka, pocházejícího ze starého Peru, a jeho historie by tak byla sáhodlouhá. Ovšem k činča buldokovi se hlásí chovatelé mnohých plemen, aniž by existovalo něco více než jen domněnka a částečná podobnost. 

Tedy sice může být francouzský buldoček považován za potomka činča buldoka, ale na stavbě kostry těchto dvou psů shledáme výrazné rozdíly. To vede k velkým otazníkům a vzdalování se od tvrzení, že tito dva mají mnoho společného.

Verzí vzniku francouzského buldočka je mnoho. Je tomu tak i proto, že prokazatelně nevzešel z cílené příbuzenské plemenitby, jak tomu je u mnohých plemen, ale nekontrolovaně, bez písemného podložení a obrazového materiálu, se samovolně utvářel.

Jeho základ můžeme pravděpodobně hledat v nejmenších verzích anglických buldoků, kterým se říkalo „toy buldok“, nebo také „trpasličí buldok“. Na druhou stranu někteří kynologové tvrdí, že vznikl zcela samostatně ve Francii, coby pes určený ke psím zápasům. I to je dosti pravděpodobné, že ano. 

Zajímavostí je, že od počátku své existence (myšleno doby, kdy se ustálil v typu), se ponejvíce vyskytovali v barvě žíhané nebo barvě bílé s žíhanými plotnami. A to tak zůstalo do dnešní doby.

130 let existence bez výraznější změny

Psi se stojatými ušními boltci se začali objevovat až ve druhé polovině 19. století. Velmi známí byli lovečtí buldočci hraběte Le Coultexe. Několik jedinců z jeho chovu bylo také chováno v ZOO v Paříži, a to od roku 1867 do 1895. Chov však povětšinou všude kolem pokračoval neplánovaně a buldočci se chovali dle představ toho kterého chovatele. 

Proto je až neuvěřitelné, k jaké jednotnosti se nakonec většina chovatelů dobrala. Jak již bylo řečeno, nevzešlo toto plemeno za pomoci příbuzenské plemenitby na pár jedincích. Je však jisté, že někteří chovatelé používali ve svých chovech úzkou příbuzenskou plemenitbu. Dlouho však chyběl cílený chov ve větším měřítku, a tedy chybí záznamy, jak plemeno vzniklo, a jaká plemena byla kdy přikřížena. 

Za neprokázané, avšak pravděpodobné se pokládá využití například mopse. 

Angličtí i francouzští buldočci si šli svou cestou již od 19. století. Nejvíc populární byli v Anglii, Belgii a Francii. Údajně chovatelé anglických buldoků o vývoji (vzniku) francouzských buldočků několik desítek let vůbec nevěděli. Jakmile se však dostával francouzský buldoček do širokého podvědomí lidí, začala jim jejich existence vadit. Na výstavách nebyly mezi francouzskými buldočky a toy anglickými buldoky velké rozdíly. Hlavním rozlišovacím znakem byly stojící velké uši francouzských buldočků a malé klopené růžičkovité uši anglických buldoků. Problém byl v tom, že francouzští buldočci dlouho neměli vlastní standard. Proto byli vystavováni společně s anglickými buldoky v jednom kruhu. A to pro ně nebylo zrovna přínosné.

Nejvýznamnějším plemeníkem v počátcích čistokrevného chovu byl tmavě žíhaný pes jménem Loupi, chovatele Riviéra. Měl stojící uši, uzlovitý ocas a kaprovitý hřbet, přičemž měl rovné nohy a ideální tvar hlavy. V tu dobu byl kapří hřbet doslova vyžadován. Tento pes se vyskytuje snad ve všech rodokmenech francouzských buldočků. Také se ví, že Loupiho otec pocházel z Belgie. Syna Loupiho, Rabota de Beaubourg, koupil za velmi vysokou částku, tehdejších 3 000 franků, vetešník Michael Mangés. Později ho však prodal Ruffierovi a Jaquelinovi. 

Dalším významným jménem byl pes Ch. Roger. Ten se objevil v roce 1887 poprvé na výstavě a od počátku byl velmi úspěšný. Celkově byl Loupi dobrým plemeníkem, který předával kvalitu i na své potomstvo.

Do USA se francouzský buldoček dostal již v roce 1888 za pomoci pana Harissona. V Americe se velmi líbil a ještě v 19. století zde byl založen klub pro toto plemeno. O co se s větším nepochopením v Evropě setkával francouzský buldoček se stojícím zaobleným uchem, o to větší nadšení tento pes vyvolával v Americe. I když se v Evropě ještě preferovalo růžičkové ucho, v Americe chtěli uši pouze stojaté – netopýří. Naopak v Anglii dlouho vedli boj proti takovým velkým uším.

Ovšem Pierre Mégnin, v tu dobu nejuznávanější kynolog, z francouzského buldočka nebyl příliš nadšen, a dával to patřičně najevo. Navíc docházelo ke konfrontacím mezi chovateli Anglického buldoka a francouzského buldočka. A když se k tomu ještě přidal původ, tedy že byl chován převážně chudým lidem, těžko se tento pes dostával k uznání. 

I Gordon Bennet (známý balonový letec) se snažil francouzského buldočka dostat do podvědomí všech třídních vrstev. Avšak do těch nejvyšších se to podařilo až anglickému králi Eduardovi VII., který zakoupil bílého psa se žíhanýma ušima jménem Buffalo I.

Nakonec se přece jen francouzský buldoček dočkal a v roce 1898 byl uznán coby právoplatné psí plemeno. Téměř do všech evropských států se dostal na přelomu 19. a 20. století. Chov i v tu dobu byl velmi těžký. Vrhy byly málopočetné, štěňata se nezřídka rodila mrtvá, a ke všemu byla všudypřítomná psinka.

Na začátku 20. století již byly stojaté uši geneticky upevněny a vyhledávány. Říkalo se jim netopýří uši, a i když byly často terčem posměchu a vtípků, byly chtěné a vyhledávané. Od konce 19. století do dnešní doby se téměř nezměnil. Podíváme-li se na jeho fotografie z přelomu 19. a 20. století, uvidíme pramálo rozdílů.

Chov v České republice

Dlouhou historii má však také v českém chovu. Málokteré plemeno se může pochlubit tím, že bylo chováno na českém území již za Rakouska–Uherska. Francouzští buldočci byli chováni na zámku Chanovice v Čechách rytířem Paulem von Goldeggem z Vídně. Ten také založil chovatelskou stanici „von Chanowitz“ a ještě v 19. století se v této chovatelské stanici narodila první „česká“ štěňata francouzských buldočků. Velký rozmach těchto psíků začal po první světové válce. V tu dobu měl také „Spolek pěstitelů psů trpasličích plemen sídlem v Praze“ ve svém znaku hlavu štěněte strakatého francouzského buldočka.

Druhá světová válka chov výrazně poškodila. Časté uchylování k příbuzenské plemenitbě, neboť jiná možnost ani nebyla, a finanční problémy vedly k velkým škodám v chovu. Lidé se o buldočky pomalu přestávali zajímat. Dokonce ještě na konci 70. let 20. století bylo na území naší republiky méně než 50 jedinců tohoto plemene.

V roce 1979 došlo k založení Klubu chovatelů buldoků a mopsů a sem spadal i francouzský buldoček. Znak tohoto klubu vystihoval francouzského buldočka a nakreslil ho známý malíř M. Trojan. Tento znak pozdější samostatný klub tohoto plemene převzal. Až osmdesátá léta znamenala pro buldočka několik velkých významných kroků vpřed. Začali se ze zahraničí dovážet noví jedinci a uskutečnilo se několik zahraničních krytí.

Až do roku 1995 byla barva zvaná fawn, tedy barva plavá, neuznávaná. Před tímto datem bylo plavé zbarvení nestandardní a změnou standardu se stala barvou, dalo by se říci základní, od které se odvíjí ostatní barevné rázy. 

Od počátku své existence je francouzský buldoček v této barevné kombinaci znám a často i vyhledáván. Po roce 1995 se plavá barva stala téměř víc než jen právoplatným barevným členem rodiny francouzských buldočků. Popis škály barev se o plavém zbarvení nezmiňuje jen jednou. Stačí nahlédnout do standardu a zjistíme, že je rozlišováno celkem osm barevných kombinací, přičemž velkou, ne-li hlavní roli, zde hraje původně zatracovaná plavá barva. 

První jedinec tohoto zbarvení k nám byl dovezen z Holandska.

Vzhled

Francouzský buldoček je typickým představitelem malého molossoidního plemene. Má kompaktní, podsadité tělo s poměrně velkou hlavou. Standard požaduje hlavu velmi silnou a širokou, kvadratickou. Kůže, která ji pokrývá, tvoří skoro symetrické záhyby a vrásky. Hlava buldočka se vyznačuje vtaženou oblastí horní čelistí a nosu. Lebka je o to širší, o co ztratila na délce.

Dominantou obličeje jsou tmavé a poměrně velké oči živého výrazu. Právě s jejich pomocí dokáže buldoček vyjádřit širokou škálu pocitů a mistrovsky je využívá i při žebrání potravy. 

Srst buldočků je krátká, hladká a bez podsady, takže není třeba ji zastřihávat, trimovat ani příliš pročesávat, vhodnou pomůckou je například gumová rukavice.

Povolené barvy srsti jsou krémově bílá, smetanová, plavá, černá nebo jejich kombinace s různě žíhanými a strakatými vzory, dále potom černá maska a černé nebo bílé znaky. Grošování je dovoleno, ale není žádoucí.

Slavné netopýří uši standard popisuje jako středně velké, u kořene široké a na špičce zaoblené. Posazené vysoko na hlavě, ale ne těsně u sebe. Neseny vzpřímené. Boltec je otevřen dopředu. Kůže musí být tenká a na dotyk měkká.

Horní linie těla stoupá stále až po bederní krajinu, a potom rychle klesá k ocasu. Příčinou tohoto tvaru, který je velmi žádoucí, jsou krátká bedra.

Ocas je přirozeně krátký, na zádi hluboko nasazený, přiléhající k hýždím, v nasazení široký. Přirozeně zalomený nebo zauzlený; ke konci se zužující. I při pohybu musí zůstat pod horizontálou. Je přípustný relativně dlouhý ocas (ale ne sahající až k hlezennímu kloubu), zužující se zalomený ocas je přípustný, ale ne žádoucí.

Povaha

Stejně jako všechna malá společenská plemena i francouzský buldoček vyžaduje dostatek pozornosti a mnohokrát bylo prokázáno, že opakovaná delší samota u nich může nastartovat úzkosti, destruktivní chování nebo problémy s hygienou. 

Frenchie je ideálním kamarádem a společníkem jak do domku, tak do bytu, už jen pro svůj citlivý přístup k hluku, štěkat ho uslyšíme jen v opravdu mimořádných situacích, kdy je potřeba zpozornět. 

V psím světě o nich můžeme slyšet jako o psích klaunech, jsou proslulí svými obličejovými grimasami a veselou, bezprostřední povahou. Buldoček skvěle vychází se psy i s ostatními zvířaty a dobře snáší i přítomnost menších dětí, které má navíc tendenci bránit. Obecně se o nich dá říci, že jsou to inteligentní, odvážní psi s velmi citlivou duší.

Je to veselé a poměrně temperamentní plemeno. Velmi rád se mazlí a je typickým rodinným psem s výrazným smyslem pro humor. Je to čistě společenské plemeno a nevyužívá se k ničemu jinému než k tomu, aby dělal společnost a byl dalším členem rodiny. Nemá však rád napětí v rodině, hádky a křik, nesnese hlučně tvrdou rodinu a dril. Pak velice trpí. Ocení harmonickou pohodu.

Jeho rodina je pro něj vším. Je milý a dobrácký. Při mazlení se sice povětšinou chová tak trochu jako slon v porcelánu, ale jinak je velice pohyblivý. Je odhodlaný svou rodinu doprovázet kdykoli a kamkoli. Je zvědavý, podnikavý, nekonfliktní a značně přátelský. 

Zpravidla jim přítomnost cizích lidí nevadí, naopak, jsou nadšeni z každé návštěvy. Není to pes potřebující jen jednoho pána, ale nikdy nezapomíná, k jaké rodině patří. Má rád všechny členy jeho lidské smečky. Je to laskavý a jemný společník, který je sice ostražitý, ale ne typický hlídač.

Snadno se přizpůsobí velikosti bytu, kde bydlí. Velice se hodí do městského bytu. Je spokojený s osamoceným důchodcem stejně jako s početnou rodinkou. 

Má rád jak lenošení, tak procházky. Obojí by mělo být vyvážené, a to i s ohledem na počasí. V žádném případě to není pes vhodný do kotce, ani k celoročnímu ubytování na zahradě. Velké vedro i zima nejsou jeho kamarádi.

Inteligence a cvičitelnost

Ačkoliv rozhodně není hloupý, s jeho cvičitelností to příliš slavné není. Buldoček je tak trochu salámista a často mívá svou hlavu. 

Vše ale zachraňuje jeho vlídná a bezproblémová povaha, takže se jeho pořízení nemusí bát ani začátečník. 

Při trpělivém a důsledném přístupu zvládne základní poslušnost a je-li dobře motivován, naučí se i nějaké triky nebo roztomilé kousky. 

Vztah k dětem

K dětem je celkově velice tolerantní a nezkazí žádnou legraci. Jeho očka se rozzáří, když může skotačit s dětmi. Náladu k hrám mají snad neustále, a tak dříve oni utahají děti, ne naopak. 

Rodiče by ale měli dohlížet, aby nebylo psíkovi nevědomky ubližováno nebo aby dětské hry nepřekročily únosnou mez. Výhodou je, že francouzský buldoček miluje pozornost, a to (téměř) jakoukoliv.

Výchova

Někdy je poměrně tvrdohlavý, a jindy přehnaně klaunský. Proto jeho výcvik není nikdy 100 %. Když si vezme něco do hlavy, jen tak jej nepřesvědčíte o vaší představě správnosti. Při výchově potřebuje trpělivost a porozumění, ale také opravdovou důslednost. Bez té se rozhodně při výchově a výcviku neobejdete. Jinak je poměrně poslušný, chápavý, vnímavý a chytrý, ale i vychytralý, a ví jak si podmanit páníčka, aby ho poslouchal. Fenky se cvičí a přizpůsobují zpravidla lépe.

Může běhat agility nebo cvičit cviky poslušnosti, ale vše jen na úrovni zábavy a momentální nálady. Cvičí sice rád, neboť je to jistý druh pozornosti člověka k jeho psí osobnosti, ale nemusí vždy s jistotou poslouchat. Proto se nehodí pro jakékoliv cvičení na soutěže. Výjimkou jsou výstavy, kde se předvádí zpravidla velmi rád.

I když možná působí pomale a zavalitě, ve skutečnosti je velice živý a dobře pohyblivý temperamentní pes. Jeho potřeba pohybu je průměrná a může kolísat. Někteří jedinci, kteří se po dlouhou dobu velmi nudí a není jim věnovaná dostatečná pozornost, mohou začít ničit zařízení bytu, nebo i „okusovat“ sama sebe. Ale jedná se spíše o výjimky.

Miluje hračky, míčky, pískací věcičky. Ale neznamená to, že je dokáže, či chce aportovat. Chce do nich žduchat, kousat, poodnášet … U takového typu hraní dokáže vydržet velice dlouho.

Procházky uvítá jakkoliv dlouhé, ale s ohledem na počasí. Zima a výrazné vedro mu činní problémy. Proto při vysokých či příliš nízkých teplotách procházky zkraťte na nutné minimum. Patří mezi brachycefalická plemena se ztíženým dýcháním - mají malé nozdry a krátké nosy.

Nevadí mu chodit po městě ani se prodírat lesním porostem. Půjde kamkoliv, kam se dostane jeho páníček. Většina francouzských buldočků však nechce do vody, hlavně ne do větší hloubky, protože neumí plavat. Ale samozřejmě, můžou se najít výjimky.

Výcvik

Výcviku francouzského buldočka není nutné věnovat speciální pozornost. Vlivem šlechtění mají potlačený lovecký instinkt, tudíž si vystačíme s běžným výcvikem se základními povely poslušnosti, které každý zkušenější chovatel zvládne svépomocí.

Stejně jako u všech plemen je nutné zmínit velkou váhu správné socializace, která má vliv na chování a návyky v průběhu celého života. 

Frenchies jsou velice citliví na jakékoliv hrubé zacházení, každé neoprávněné zvýšení hlasu si berou osobně a ztracená důvěra se u nich velmi složitě získává zpět. 

Dále je třeba obezřetnosti při styku s vodou, buldočci nejsou zdatní plavci.

Zdraví / nemoci

Bohužel, po zdravotní stránce na tom buldočci nebývají nejlépe. Vlivem šlechtění je frenchie jedním z plemen, která trpí různými specifickými zdravotními neduhy. Jedním z nich je zhutnění dýchacích cest. 

Ve spojení s krátkolebostí, která jim neumožňuje dostatečnou termoregulaci, je nutné být zvláště pozorní v letních měsících, kdy teploty, které jsou těžko zvládnutelné pro psy ostatních plemen, mohou být pro buldočky fatální. 

Potíže bývají s předčasnou degenerací meziobratlových plotének, epilepsií a sklonem k různým alergiím. K očním problémům některých jedinců patří i tzv. juvenilní zákal.

Častá jsou také onemocnění kůže, oční a ušní infekce, luxace pately, plynatost a kvůli tělesné konstituci (velká hlava, úzká pánev) je až v 80 % vrhů nutné přistoupit k umělému oplodnění a porodu císařským řezem.

Při návštěvě veterináře je potřeba nechat občas zkontrolovat zubní kámen a při větších zákrocích je nutné dbát zvýšené opatrnosti při narkóze, protože mohou nastat nestandardní reakce. Někteří jedinci mívají problémy s ucpáváním análních žlázek nebo s trávením. Na kvalitu potravy je toto plemeno poměrně náročné.

Povinná a doporučená vyšetření

Povinná vyšetření

Podle pravidel Klubu francouzských buldočků je povinným vyšetřením chovných psů vyšetření patel (kolenních čéšek). Opatření směřuje k omezení výskytu luxace pately - stavu, při kterém se drobná kolenní kůstka, čéška, dostává z fyziologické polohy. Stupně luxace jsou různé - při nejmírnějším je pouze patrná určitá nestabilita, při nejtěžším je čéška trvale mimo fyziologickou pozici, což vede ke kulhání, omezení hybnosti, případně k přetržení kolenních vazů. Těžší případy mohou vyžadovat operaci.

Podmínkou bonitace je také stanovení genetického profilu psa.


Doporučená vyšetření

Laboratoř Genomia uvádí pro francouzské buldočky tato doporučená vyšetření zaměřená na dědičná onemocnění: 

- Vyšetření CDPA / CDDY (IVDD), zaměřené na identifikaci predispozic k degeneraci meziobratlových plotének. Tento stav se projevuje bolestivostí, poruchami hybnosti a koordinace. V případě velkého výhřezu ploténky do páteřního kanálu může vést i k trvalému ochrnutí zvířete. 

Vzhledem ke komplexním (multifaktoriálním) příčinám onemocnění páteře však není možné tato onemocnění z chovu zcela eliminovat. 

- Test dispozice pro rozvoj cystinurie. Choroba spočívá v metabolické poruše transportu aminokyselin (cystinu, ornitinu, lysinu a argininu) v ledvinách. Projevuje se krystalky v moči, které se shlukují do močových kamenů.

Příznaky zahrnují častější močení, bolestivost, opakované infekce močového ústrojí, v těžších případech i uzávěr močových cest, který vyžaduje chirurgický zásah. Psi bývají postiženi častěji než feny, kvůli delší močové trubici.

- Vyšetření na autozomálně recesivní neurodegenerativní chorobu degenerativní myelopatie (DM). Zákeřnost tohoto významně život zkracujícího onemocnění je v tom, že k rozvoji onemocnění se musejí potkat dva zdraví přenašeči mutovaného genu. Z jejich potomstva pak bude v průměru ¼ zcela zdravá, ½ klinicky zdraví přenašeči a ¼ postižená. Testování chovných psů zabrání připuštění dvou přenašečů a narození postižených štěňat.

Genomia dále doporučuje testy na na dědičný oční zákal (hereditární katarakta) nebo na jednu z forem epilepsie - epilepsii typu Lafora.

Péče

Co se týče srsti, nevyžaduje buldoček mnoho péče. Rozhodně to však není bezúdržbový pes. 

Některé výrazné vrásky v obličeji mohou bez patřičného ošetřování způsobit zdravotní obtíže. Udržuje se v nich totiž vlhko. Tyto záhyby je tedy nutné udržovat v suchu a dle potřeby vytírat. Je možné využít i zásypového dětského pudru, který poté společně s vlhkem vytřeme do sucha. U některých jedinců tento problém začne vyvolávat i záněty. 

Uši nepotřebují žádnou výraznou péči, ovšem velké a lehce vystouplé oči musíme kontrolovat, a v případě potřeby čistit, abychom v co největší míře předešli očním zánětům.

Pozornost věnujeme i stavu zubů a dásní. Ideální je navyknout psa na čištění zubů speciálními veterinárními přípravky. Samozřejmostí by měla být i pravidelná stomatologická vyšetření u veterináře.

Péče o srst

Srst francouzských buldočků není náročná na údržbu, je krátká, hladká a bez podsady, takže není třeba ji zastřihávat, trimovat ani pročesávat, vhodnou pomůckou je například gumová rukavice. 

Krmení

Výživa obecně bývá velmi diskutovaným tématem mezi chovateli napříč všemi rasami. 

Standardním základem by mělo být kvalitní suché krmivo – granule obsahující všechny potřebné živiny ve správném poměru a dodržování dávkování, které je uvedeno na obalu.

Drůbeží maso je poměrně častým alergenem, vhodnější jsou proto výrobky založené na mase jehněčím, případně rybím (typicky losos). 

Lze samozřejmě podávat i doma připravovanou stravu, tento způsob krmení však klade vyšší nároky na váš čas i znalosti o výživě psů.

Frenchies mají velké sklony k přejídání a následné obezitě, je proto důležité přesně dodržovat jednotlivé krmné dávky a pravidelné časové odstupy mezi nimi, rozhodně nenecháváme přístup ke krmivu po celý den.

Průměrné náklady na chov

Chov francouzského buldočka patří ke středně finančně náročným. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. 

Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 100 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku.

Buldoček je malé plemeno a jeho spotřeba krmení tak není nijak velká. Díky tomu jsou pro většinu chovatelů dobře finančně dostupné i superprémiové granule. Ryze orientační náklady na krmení jsou kolem 350-600 Kč měsíčně, podle zvoleného produktu. 

Vzhledem k nepříliš dobrému zdraví buldočků je však dobré počítat s možností vyšších výdajů za veterinární péči

Prodražit se může nejen operace, ale i dlouhodobá léčba chronických onemocnění. Náklady na léčbu některých diagnóz je v současné době možné krýt pomocí pojištění domácích mazlíčků. Tuto službu nabízí již několik pojišťoven. Pozor, nezaměňujte tento typ pojistky s pojištěním zaměřeným na škody způsobené zvířetem. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov francouzských buldočků dva kluby: 

Moravskoslezský bulldog-mops klub

Klub francouzských buldočků

Knihy o plemenu

Knih o francouzských buldočcích bylo napsáno poměrně hodně. Mezi oblíbené a dobře hodnocené patří například:  

Francouzský buldoček, autor Muriel P. Lee

nebo 

Francouzský buldoček, autor Anne Posthoff

 

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu nebo zbytečný papír pro snoby.

Zatímco množitel psů bez PP je v podstatě anonymní, na chovatelskou stanici (CHS) nebývá problém najít četné recenze (i když je občas dobré brát je s rezervou). Také jsou registrovaná a dohledatelná všechna štěňata, která se v CHS kdy narodila. Lze tak poměrně snadno ověřit, jak zdravé či výstavně úspěšné vrhy daná stanice mívá. 

V případě potřeby se také můžete obrátit na zastřešující chovatelský klub. 

Chovné stanice

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena štěněte?

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte v rozmezí 18-35 tisíc korun

Hlouběji do peněženky sáhnete při pořízení potomků vyhlášených výstavních šampionů nebo štěňat ze zahraničních spojení. Větší sumu také obvykle zaplatíte za fenku než za psa, hodně se ale odvíjí od konkrétního chovatele. 

Chcete-li naopak ušetřit a nemáte výstavní a chovatelské ambice, poptejte se po štěněti s nestandardním zbarvením, či jinou drobnou exteriérovou vadou, která však nemá vliv na povahu a zdraví zvířete. Nižší kupní cenu také mívají zdraví přenašeči některého z dědičných onemocnění. 

Pro koho se francouzský buldoček hodí?

Francouzský buldoček je velmi přizpůsobivé plemeno. Bude si rozumět se samotářským důchodcem stejně jako s početnou rodinkou. Má rád jak lenošení, tak procházky. Obojí by mělo být vyvážené, a to i s ohledem na počasí. 

Zásadní pro něj je, aby nebýval příliš dlouho osamotě. I když částečně pomůže třeba společnost druhého psího kamaráda, ke spokojenosti nutně potřebuje kontakt s rodinou. 

Buldoček miluje všechny členy své lidské smečky, nemá tedy problém, když se u něj během dne lidé vystřídají. Máte-li možnost brát ho s sebou do práce, nemá problém prospat většinu pracovní doby pod vaším stolem. Delší samota mu však nesvědčí.

Kde bude spokojený?

V žádném případě to není pes vhodný do kotce, ani k celoročnímu ubytování na zahradě. Buldoček je citlivý na horko i chlad, navíc vyhledává blízkost své rodiny. 

Vyhovuje mu městský byt i domek se zahradou, rád vás doprovodí i do zaměstnání nebo na pravidelné pochůzky.

Jak se buldoček snáší s ostatními zvířaty?

K ostatním zvířatům je kamarádský, ale pozvolné seznamování je nutností, jako u každého jiného plemene. 

Někteří buldočci však mají ještě dosti výrazně zakódovaný lovecký pud vůči malým hlodavcům. Proto pozor u morčat, křečků, potkanů či činčil. 

Nemá sklon k toulání ani k běhání za divokou zvěří. Samozřejmě, může mu připadat zábavné vyplašit a honit kočku, ale není to o tom, že by ji chtěl lovit. 

Jak se snáší s jinými psy?

K jiným psům, i zcela cizím, je zpravidla nevšímavě sebevědomý a nemá sklony začít vyvolávat šarvátky. Pokud je však vyprovokován on, neváhá se bránit. Nejvíce si rozumí s dogovitými plemeny a druhou zvláštností také je, že mají sníženou citlivost vůči bolesti.

Jaké jsou vhodné aktivity pro francouzského buldočka?

Buldoček není příliš zdatným sportovcem. Je však hravý a poměrně temperamentní, baví ho i procházky přírodou. 

Veškeré aktivity je třeba volit s ohledem na počasí, aby buldoček v zimě neprochladl a v létě se nepřehřál. Také nejsou vhodné příliš divoké hry nebo sporty založené na prudkých změnách směru či skocích (agility, flyball). Tento typ pohybu totiž příliš zatěžuje páteř, která je u buldočků už tak dost namáhanou a často problémovou partií.

Jak sehnat štěně?

Ujasněte si, co přesně od psa očekáváte - chcete čistě rodinného kamaráda nebo máte výstavní a chovatelské ambice? Podle toho také vybírejte chovatelskou stanici a konkrétní štěně. 

Využít můžete také seznam chovatelských stanic na našem webu

Je běžné, že štěňata jsou zamluvená již krátce po narození, v případě velmi slibných rodičů si někteří zájemci rezervují štěně dokonce před jejich narozením. Chovatele proto kontaktujte včas. 

Proč chtít psa s PP?

- Koupí psa s PP, který má rodiče a třeba i několik předešlých generací zdravotně prověřené a s výbornými výsledky, zmenšíte riziko, že koupíte nemocného jedince.

- Máte vysokou pravděpodobnost, váš buldoček bude povahou i exteriérem typickým představitelem plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.

- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách.

Bohužel, právě francouzský buldoček je kvůli své oblibě častým plemenem zneužívaným množiteli.

Druhy/varianty?

Francouzský buldoček je uznán pouze v jednom velikostním rázu, zato si můžete vybrat z mnoha barevných variant - od jednobarevné krémově bílé, smetanové, plavé, černé až po jejich kombinace s různě žíhanými a strakatými vzory.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Většina chovatelů uvítá, když se za fenou se štěňaty přijedete předem nezávazně podívat a podá vám veškeré informace. Také nemá problém představit vám své psy či nechat vás nahlédnout do průkazu původu a dalších dokumentů.

Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nekývněte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.

- Francouzský buldoček patří mezi množiteli často zneužívaná plemena, buďte proto obezřetní a při jakýchkoliv pochybnostech se neváhejte obrátit na jeden ze zastřešujících chovatelských klubů

Vhodné jméno pro francouzského buldočka?

Psí jméno by nemělo být příliš dlouhé, maximálně 3 slabiky. Ideální jméno je také zvučné a jasné, oblíbená jsou jména obsahující „R“. 

Dále už záleží na osobním vkusu - někdo má rád tradiční psí jména (Jessie, Jack, Rex, Asta), jiný zase jména z pohádek a filmů (Falco, Perdita), další se nechá inspirovat třeba historií a mytologií (Nero, Amor). 

Hledáte-li inspiraci, můžete také zalistovat v psím kalendáři

Jaké jsou vhodné doplňky pro francouzského buldočka?

Velmi vhodné je vyměnit obojek za hrudní postroj, který nezatěžuje krční páteř a snižuje tak riziko jejího onemocnění. Postroj by měl buldočkovi dobře sedět, především pak nesmí omezovat ramenní klouby v pohybu.

Pokud má váš buldoček rád vodu, případně se s vámi tu a tam plaví na člunu, je vhodným doplňkem psí plovací vesta. Buldočci nebývají zdatní plavci, takže tuto pomůcku jistě ocení. 

Oblečky pro francouzského buldočka

Jakožto malé a hladkosrsté plemeno je buldoček poměrně náchylný k prochladnutí. V zimě proto oceníte vhodný obleček. Ten by měl v prvé řadě chránit před větrem a vlhkem, roztomilé pletené svetříky proto nejsou vhodné. 

Obleček musí psovi dobře sedět, krýt hrudní koš, většinu břicha a sahat až přes kořen ocasu. Zároveň nesmí omezovat v pohybu a samozřejmě musí umožňovat komfortní a hygienické vyprazdňování. 

Je-li chladno, nikdy, ani v sebelepším oblečku, psa nenechávejte venku příliš dlouho a zvláště ne jen tak postávat. Například před Vánoci se plní ordinace prostydlými psy, se kterými jejich majitelé stáli frontu na kapra nebo pomalu křižovali vánoční trhy. 

Základním opatřením vždy zůstávají častější krátké procházky ve svižném tempu, stará nebo nemocná zvířata klidně venčíme pouze na nezbytné vyprázdnění. 

Zajímavosti o buldočcích?

Stisk čelisti francouzských buldočků je neuvěřitelně silný. Ve výjimečných situacích se stane, že se pes zakousne například do hračky, a čelist mu tzv. ztuhne. Nějakou dobu se mu nedaří mordu pootevřít a následně zavřít. V takových případech je potřeba zachovat klid a počkat, až čelist sama povolí.

Odlišnosti od podobných plemen?

Od ostatních malých molossů (např. mops) se francouzský buldoček spolehlivě odlišuje svýma netopýříma ušima. Nezkušený pozorovatel si může buldočka splést s bostonským teriérem, který s ním tento znak sdílí. Boston je však výrazně lehčí tělesné konstituce a více připomíná teriéry typu bull. 

Články - Francouzský buldoček

Francouzský buldoček

Francouzský buldoček

Francouzský buldoček

Kde je začátek historie francouzského buldočka, nelze vlastně určit. Jistou část má společnou s anglickým buldokem a ještě delší s plemeny, např. staf...

Když sport zachraňuje život 
Ing. Šárka Štíchová

Když sport zachraňuje život 

Když sport zachraňuje život 

Příběh statečného buldočka Morise a jeho paničky...