Appenzellský salašnický pes

Sháníte appenzellského salašnického psa nebo máte štěňata appenzellského salašnického psa na prodej?

Appenzellský salašnický pes, foto: Slavo Kopecký
Appenzellský salašnický pes, foto: Ivan Bugáň
Appenzellský salašnický pes, foto: Natali Gábová
Appenzellský salašnický pes, foto: Mariana Sabáček
Appenzellský salašnický pes, foto: Ivana Scharfová
Appenzellský salašnický pes, foto: Dagmar Cvečková
Appenzellský salašnický pes, foto: Andrea Steinerová
Appenzellský salašnický pes, foto: Jana Kubálková
Appenzellský salašnický pes, foto: Barbora Falátová

Základní informace

FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 3 – Švýcarští salašničtí psi, Číslo standardu FCI: 46
Velikostní zařazení Střední až velká plemena
Země původu Švýcarsko
Kohoutková výška 48-58 cm
Hmotnost v dospělosti 25-32 kg
Věk 12-14 let
Typ srsti krátká, rovná
Náročnost na výchovu střední
Povaha vyrovnaná, učenlivá, ostražitá

O plemenu

Druhý nejmenší ze čtyř švýcarských salašnických plemen se od svého menšího „bratrance“, entlebušského salašnického psa, na první pohled odlišuje téměř kvadratickou stavbou těla (entlebuch je naopak výrazně obdélníkový) a ocasem, který v pohybu nosívá stočený nad záď.  

Zatímco u entlebušského psa je možná vrozená pahýlovitost ocasu, appenzellský salašnický pes má ocas vždy plné délky.

Historie

Během invaze antického Říma do západní Evropy přišel do švýcarských hor také společný předek všech čtyř současných švýcarských salašnických plemen. Díky neprostupnému terénu byly jednotlivé části horských oblastí od sebe po staletí téměř odříznuty, což mělo za následek oddělený vývoj jednotlivých ras.

Poprvé byl appenzell popsán roku 1853 v díle „Tierleben der Alpenwelt“ (Život zvířat ve světě Alp). Zmiňuje se zde jeho ostrý štěkot, větší střední velikost a strakaté zbarvení, z pracovního využití publikace jmenuje hlídání obydlí a pastevecké práce.  

Roku 1898 bylo předvedeno osm appenzellských salašnických psů na mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru a zásluhou významného švýcarského kynologa, profesora Alberta Heima, byl již o osm let později založen Klub appenzellského salašnického psa (Appenzeller Sennenhunde Club).  

Od tohoto data také počítáme čistokrevný chov plemene v moderním slova smyslu, tedy především se systematickým zápisem štěňat do plemenné knihy, ačkoliv první standard appenzella byl prof. Heimem zpracován až těsně před vypuknutím první světové války.

Povaha

Ze všech švýcarských salašnických psů je appenzell nejostřejším hlídačem. K cizím lidem přistupuje s nedůvěrou a dlouho mu trvá, než si k novému člověku vybuduje vztah. Jakmile se ale tak stane, je velmi oddaným společníkem a těžko snáší delší odloučení od své rodiny.  

Má ohnivý temperament a učenlivou povahu. Je také dosti hravý a akční, což ocení zejména rodiny s odrostlejšími dětmi, pro které je výborným společníkem. Malých dětí si spíše nevšímá, lze ho však označit za poměrně spolehlivého a tolerantního.  

Také s ostatními psy se snáší zpravidla bez konfliktů, ačkoliv nepatří k těm, kteří by si nechali líbit příliš nadřazené chování jiného psa. Soužití s dalšími domácími zvířaty je možné, pokud je na ně od mládí zvykán.

Výcvik

Appenzell není příliš vhodný pro úplného začátečníka, který může mít problém zvládnout jeho temperament a hlídací instinkt.  

Vedle pečlivé socializace je nezbytná důsledná, klidná a spravedlivá výchova s jasně nastaveným řádem a pravidly.

Při vhodném vedení je appenzell nejen příjemným společníkem, ale i vhodným plemenem pro policejní a záchranářské složky. Časté je jeho využití horskou službou při vyhledávání zraněných či osob zasypaných lavinou. 

Krmení

Appenzell může dobře prospívat jak na granulích, tak i na doma připravované stravě, ať už vařené „klasice“, nebo BARFu.  

V případě zájmu o domácí přípravu krmení je důležité sebekriticky zvážit, zda oplýváte dostatečnými znalostmi o výživě psa a hodnotách jednotlivých surovin. K úvaze je také o něco vyšší náročnost na čas a skladovací prostory.

Kvalitní granule zůstávají nadále zlatým standardem, ovšem výběr vhodného produktu nemusí být snadný. Vedle vyváženého složení dbejte také na správné určení výrobku - krmit dospělého psa granulemi pro štěňata, protože „mu víc chutnají“ je krajně nevhodné, organismus štěněte v růstu má zcela jiné nároky, než dospělého či dokonce postaršího psa.

Zdraví / nemoci

Toto odolné a houževnaté plemeno se může pyšnit velmi dobrým zdravotním stavem. Téměř nelze najít chorobu, ke které by měl appenzell významné dědičné dispozice. 

Chovní jedinci se povinně vyšetřují na dysplazie kyčelních a loketních kloubů, vhodné je vyšetřit i klouby ramen a také kolena, k vyloučení luxace patelly. 

Vyskytnout se může také anomálie jednoho či obou močovodů, nazývaná ektopický ureter. Onemocnění má různě závažné příznaky, bez cíleného vyšetření může zůstat i zcela nerozpoznáno. 

Články - Appenzellský salašnický pes

Appenzellský salašnický pes
Eva Nohelová

Appenzellský salašnický pes

Appenzellský salašnický pes

Patří do jedné rodiny společně s velkým švýcarským salašnickým psem, bernským a entlebušským salašnickým psem....

Appenzellský salašnický pes

Appenzellský salašnický pes

Appenzellský salašnický pes

Mnoho lidí v současné době ještě ani netuší, že vůbec existuje nějaký středně velký tříbarevný pes se zatočeným ocáskem. Není divu, v naší republice s...