Belgický ovčák Tervueren

Sháníte belgického ovčáka tervuerena nebo máte štěňata belgického ovčáka tervuerena na prodej?

Základní informace

FCI Skupina I - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká, Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena, Číslo standardu FCI: 15
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Belgie
Kohoutková výška 56-66 cm
Hmotnost v dospělosti 20-30 kg
Věk 12-13 let
Typ srsti delší, rovná
Náročnost na výchovu střední
Povaha sebevědomá, aktivní, učenlivá
Orientační cena štěněte s PP 15-25 000 Kč

Charakteristika plemene

Velikost Velká (Hodnocení 4/5)
Nároky na pohyb Spíše vyšší (Hodnocení 4/5)
Cvičitelnost Vysoká (Hodnocení 5/5)
Vhodný pro Středně pokročilého chovatele (Hodnocení 3/5)
Množství chlupů v domácnosti Poměrně velké (Hodnocení 4/5)
Péče o srst Střední (Hodnocení 3/5)
Vztah k dětem Spíše pozitivní (Hodnocení 4/5)
Zdravotní problémy Průměrné (Hodnocení 3/5)
Finanční náročnost Střední (Hodnocení 3/5)
Schopnost být sám Střední (Hodnocení 3/5)
Inteligence Velmi vysoká (Hodnocení 5/5)
Lovecký pud Průměrný (Hodnocení 3/5)
Jaký je hlídač Dobrý hlídač (Hodnocení 4/5)

O plemenu

V současné době je tervueren druhou nejrozšířenější variantou belgického ovčáka. První příčku suverénně opanuje krátkosrstý malinois, ale i jeho dlouhosrstý "bratr" se řadí mezi oblíbená sportovní a služební plemena. 

Zajímavostí je, že z dlouhosrstých variant je původnější dnes méně početný černý groenendael, kterého popisuje již první standard z roku 1892. 

Přednosti a nevýhody

Je to všestranný pracovní pes, inteligentní a učenlivý, ochotně a dobře spolupracuje s psovodem. Nehodí se však pro začínajícího chovatele, potřebuje důsledné, avšak citlivé vedení aspoň středně zkušeného psovoda.

Historie

Počátek chovu tervuerena v pravém slova smyslu je třeba hledat v roce 1895. Základ chovu dali psi Tom a Poes. Jejich majitelem byl F.Corbeel z Tervuerenu. A právě odtud také pochází jeho název. Od roku 1931 byly v Tervuerenu pořádány speciální výstavy belgických ovčáků, a tak si pomalu získával další a další obdivovatele.

V chovu se od počátku objevují šedě zbarvení jedinci. Taková barva je označována jako "stříbrná", nejčastěji se nazývá "gris", ale zejména v cizích zemích "sable", nebo "silver gris". Spíše výjimečně je používána zkratka TA. Prvním jedincem světle šedého zbarvení po rodičích groenendaelů (tedy by se dalo říci, že se jedná o gris zbarveného vyštěpence), který vzbudil obdiv svou krásou, byla fena Creole. Dalším vynikajícím jedincem byl její taktéž gris zbarvený potomek Vici des Hauts de Biévre .

Zajímavostí je, že ještě doposud, kdy nejpočetnější variantou BO je malinois, řekne-li se: "belgický ovčák", vybaví si většina laiků právě tervuerena (nalezneme jej i pod zkratkou BOT). Totiž právě on prorazil fádnost německého ovčáka, dobrmana, rotvajlera a boxera, tedy neustále se opakujících stejných plemen na cvičebních plochách kynologických organizací.

Chov v České republice

První tervuereni importovaní na české, resp. československé, území byli roku 1979 bratři Adriano a Avocado Vörös Pimpernel. Pocházeli z Maďarska, jejich rodiče ale byli původem z německého chovu. Tervueren byl také první variantou belgického ovčáka, která se u nás objevila. 

První vrh tervuerenů u nás přišel na svět v roce 1984 a již o tři roky později bylo registrováno osm chovatelských stanic. 

Vzhled

Jedná se o harmonicky stavěného psa, čtvercového formátu, s hrdě nesenou hlavou. Jeho chůze je elegantní a ladná. Hlava jemně modelovaná, delší, s rovným nosním hřbetem přibližně stejně dlouhým jako čelní partie, se suchými tvářemi. Barva nosní houby musí být zásadně černá. Na co se často při hodnocení zapomíná je čelní sklon, který nemá být příliš výrazný, ale přesto zřetelný. Skus je povolen jak nůžkový, tak klešťový. (Avšak při rozhodování mezi dvěma jedinci stejných kvalit o vítězný titul s největší pravděpodobností bude pes s nůžkovým skusem upřednostněn.). Černě zbarvená víčka lemují tmavě hnědě zbarvené oči, které jsou lehce mandlového tvaru. Tedy nemají být kulaté, jak se občas u některých jedinců objevuje a kazí třeba jinak velmi pěkně modelovanou hlavu. Kamenem úrazu jsou uši, které mají být vysoko nasazené, tedy poměrně blízko u sebe a úměrné délky. V chovu se velmi často objevují široce nasazené uši a delší, než je vhodné. Druhým poměrně často se vyskytujícím problémem v chovu je černá maska, která má tvořit souvisle tmavou obličejovou partii a bohužel ne vždy je tato maska nepřerušovaná, nebo požadovaného rozsahu. Netrpí sice přeúhlením, jak je vidět u NO, ale právě naopak. Úhlení především pánevních končetin bývá příliš strmé, než požaduje standard . Ocas je střední délky, tedy v žádném případě nemá sahat až na zem, stejně tak nesmí působit nepřirozeně krátce. Srst je středně dlouhé délky, velmi hustá, bohatá, uzavřená, s hustou podsadou. Vadou je srst kadeřavá či krátká. Je velmi odolná všem rozmarům počasí ani horka tomuto chlupáči příliš neuberou na temperamentu.

Tervueren je v barvě fauve s charbonáží, tedy rezavě plavé co nejtmavšího odstínu až červené s jemným, černým nádechem (konečky chlupů jsou černé), a s černou maskou. Občas se vyskytuje bílý znak na hrudi nebo na špičkách prstů, což není považováno za vadu. Charbonáž by měla být stejnoměrně rozmístěna po celém těle. Přesto často je silněji zastoupena v oblasti krku a zad, a s přibývajícím věkem psa celkově charbonáže přibývá. Ne zřídka se objevují jedinci bez charbonáže. Upřímně řečeno, ač standard uvádí charbonáž jako typický a žádaný znak tervuerenů a malinoisů, záleží na momentálním trendu, zda je charbonáž právě "v módě" či nikoliv. Poslední dobou jsou vyhledáváni jedinci bez charbonáže, nebo pouze s mírným nádechem černé barvy. Zajímavostí u zbarvení tervuerena je barva tzv."gris", neboli stříbrná, jak jsme se zmínili na začátku. Bohužel málokterý český rozhodčí exteriéru tuto barvu hodnotí kladně, a ne každý má "odvahu" takto zbarvenému jedinci zadat titul. Stříbrně zbarvení jedinci se objevují spíše sporadicky a jsou velmi atraktivní.

K nejčastěji se objevujícím vadám dále patří: volné lokty, rozevřené tlapky, příliš zvýrazněná charbonáž na některých partiích, plnější líce, vytáčení tlapek, nevýrazné předhrudí, mělký hrudník, úzký postoj hrudních končetin, spáditá záď, vázané chody, a kratší srst. Za vadu lze označit i nadměrný výživný stav. Pes má být v dobré "výstavní" kondici, a to ať se jedná o srst nebo fyzický stav. Ideální výška psa je 62 cm a feny 58 cm. Jistěže je zde i tolerance, takže výška psa se pohybuje od 56 - 62 cm a feny 60 - 66 cm.

Povaha

Jeho oddanost je proslulá. Miluje jak svého pána, tak celou rodinu, kterou považuje za "svou smečku". Z jeho pohledu vyčtete zvědavost i jakési šibalství. Jsou však neuvěřitelně milí a srdeční. Právě jeho jiskra v oku a příjemný vzhledem učaruje nejednoho člověka. Nejčastěji jej najdeme jako psa společenského, avšak vhodnou výchovou, výcvikem, a chápavým přístupem psovoda, z něj může být výborný pracovní pes. V žádném případě nejsou výjimkou tervuereni (většinou se jim říká tervíci), kteří mají hned několik zkoušek z výkonu.

Stejně jako ostatní varianty BO, i on je poměrně nedůvěřivý skoro ke všemu a všem cizím lidem, a to zejména v mladém věku. Bázlivost a nadměrná plachost se naštěstí z chovu pomalu vytrácí. Každopádně je pro ně typická jemná povaha, s rysy přírodního chování. Jeho chování je velmi osobité a ve výcviku potřebuje hodně pochopení, důslednosti a vynalézavosti. Je schopen, stejně jako malinois poměrně brzy (již ve dvou letech) složit většinu zkoušek z výkonu i vyšších stupňů, ale potřebuje k tomu výborné podmínky a vhodného psovoda. Je velmi vnímavý a stejně jako groenendael a malinois hyperaktivní a ostražitý. Zbožňuje svého pána, na kterém doslova lpí. Je výborným, "uštěkaným" hlídačem.

Inteligence a cvičitelnost

Tervueren je nadprůměrně inteligentní a při vhodném přístupu má potenciál pro pokročilý výcvik, pracovní i sportovní využití. Má jemnou povahu a potřebuje zkušenějšího majitele, který dokáže být na jedné straně důsledný a přiměřeně přísný, na straně druhé však bude mít dost empatie a pochopení pro specifika tohoto plemene. 

Vztah k dětem

Je výborným kamarádem dětí, dokáže si s nimi dlouhé hodiny hrát a je rád všude s celou svou rodinou. Vzhledem k jeho velikosti je však na místě určitá opatrnost. U starších psů nebo u jedinců, kteří nejsou na kontakt s dětmi příliš zvyklí to platí dvojnásob.

Výchova

Velmi těžce se cvičí pes bez předešlé řádné výchovy a socializace. Proto není příliš vhodné kupovat odrostlejší štěně (nad 3,5 - 4 měsíce), pokud se chcete věnovat intenzivnímu výcviku. Výjimku tvoří pouze situace, kdyby se chovatel (či předchozí majitel) předvýchově a socializaci řádně věnoval a denně štěně seznamoval s okolím. Ale při koupi mladého (i dospělého) psa se raději o jeho kvalitách přesvědčte na vlastní oči. Pokud tervueren nedostane tu správnou socializaci a výchovu, je velmi pravděpodobné, že bude nevyrovnaný a do nové rodiny si ponese nejednu špatnou vlastnost (např. napadání psů, bázlivost, nebo naopak agresivitu, strach ze zvuků včetně střelby…).

Výcvik

Výcvik by měl být nápaditý, "veselý", dobře rozvržený, psovod musí při výcviku postupovat klidně, důsledně, a bez zbytečného opakování jednoho cviku. Přítomnost špatné nálady psovoda je krajně nežádoucí. Také tervuereni jsou vynikajícími aportéry. Pokud je pes od nejútlejšího věku k aportování (formou hry) veden, půl práce si psovod ušetří, jelikož poté se dá naučit téměř vše rychle a přesně, a to bez pamlsků. Pouze na míček. Nikdy by neměla být přesnost cviků na úkor radosti a ochoty jejich plnění. Výcvik tervuerena nepřipouští tělesné tresty. Takový pes by se stáhl do sebe, stal se lekavým a jistě by nebyl schopen dalšího výcviku! Intonace hlasu a správná motivace velmi dobře tervuerena koriguje.

S obranou nespěcháme, můžeme sice začít hned po celkové výměně zubů, ale také až v jednom roce. V žádném případě však nemůžeme očekávat, že již při druhé hodině výcviku obrany bude náš tervueren o "tuto hru" jevit zájem. Důležité je, abychom v něm od nejútlejšího věku podporovali sebedůvěru. Další důležitým aspektem je skutečnost, že se jedná o rychlé a temperamentní skokany. Proto by hadr, kůže, pešek apod. neměl být nabízen figurantem nějakých 30 cm od země, ale v přirozeném vzpřímeném postoji, resp. pohybu (samozřejmě záleží na stáří - výšce psa). Později, kdy již pes má na hadr a kůži dobré a plné zákusy, je vhodné hadr či kůži zvedat výše a tím trénovat náskoky. Každopádně u obrany platí dvojnásobné varování před špatnou zkušeností. Figurant trénující BO v obraně by měl být velmi zkušený, vnímavý a opatrný, aby psa nezkazil. Zejména při protiútoku a práci s lederstockem (obuškem). Čich mají všichni BO výborný, říká se, že je to díky dlouhé mordě. Proto i při středně intenzivním výcviku může podávat výborné výsledky.

Zdraví / nemoci

Z nemocí se u tervuerena může objevit různý stupeň postižení pánevních i hrudních končetin dysplazií (kyčelních a loketních kloubů), relativně častější je u všech BO také epilepsie či oční onemocnění - progresivní retinální atrofie (PRA). Ostatní neinfekční nemoci jsou u tervuerenů spíše ojedinělé.

Povinná a doporučená vyšetření

Klub chovatelů belgických ovčáků požaduje pro uchovnění všech variant belgických ovčáků:

- RTG vyšetření na dysplasii kyčelních kloubů (DKK) s výsledkem do 2/2 (HD C) včetně. V případě vyhodnocení RTG DKK u organizace OFA se připouští maximální výsledek OFA Fair. 

- RTG vyšetření na dysplasii loketních kloubů (DLK) s výsledkem do 2/2. 

Rentgeny na oba typy dysplasií je možné provést od 12 měsíců věku (pro účely uchovnění) a pouze u veterináře, který je oprávněn snímky pro chovatelské účely posuzovat. 

Doporučená vyšetření

Klub dále doporučuje ještě klinické a RTG vyšetření zaměřené na spondylózu páteře (degenerace meziobratlových plotének a tvorba výrůstků a na páteři) a na osteochondrózu (onemocnění chrupavky, nejčastěji postihující klouby ramen).

Vhodné jsou i některé genetické testy - Laboratoř Genomia doporučuje konkrétně testy na:

- Sklon k agresivnímu chování

Projevuje se záchvaty, jejichž spouštěč zůstává zpravidla neodhalen. Typická je náhlá změna chování, která nemá přirozené vysvětlení a zcela odporuje běžným projevům jedince. Pes mívá nepřítomný výraz a nereaguje ani na dobře zafixované povely či jiné podněty. Nejčastější výskyt je u malinoisů, avšak ani u tervuerena jej nelze vyloučit. 

Záchvaty agrese jsou spojeny s neurotransmiterem dopaminem. Bylo objeveno několik genotypů, které jsou spojené s nepředvídatelnou agresí. Nejčastěji je zkratovité agresivní jednání spjato s genotypem A22/A22. U jedinců, kteří nesou alespoň jednu alelu A22 (heterozygoté) je výskyt záchvatů možný, patrně v závislosti na dalších faktorech. 

- Kardiomyopatie s juvenilní mortalitou u belgických ovčáků (CJM)

Onemocnění srdce vedoucí k úhynu štěňat do dvou měsíců stáří. Štěně může uhynout při/krátce po narození, nebo se několik týdnů vyvíjet zdánlivě normálně. Příznaky bývají poměrně nespecifické - zvracení, poruchy rovnováhy a koordinace, dýchací potíže. Bezprostřední příčinou úhynu je srdeční selhání

Zodpovědná genetická mutace je děděna autozomálně recesivním způsobem, existují tedy zdraví přenašeči - nositelé jedné zdravé a jedné mutované kopie daného genu. Pokud se spojí dva přenašeči, bude ve vrhu přibližně ¼ postižených štěňat. Genetické testy chovných jedinců umožňují sestavení chovných párů tak, aby k narození nemocných mláďat vůbec nedošlo. Přenašeč nemusí být z chovu striktně vyřazen, vzhledem k nízké početnosti plemene by to ani nebylo vhodné. Pokud se však kryje přenašeč se zcela zdravým (tzv. clear) jedincem, narodí se všechna štěňata zdravá, pouze přibližně ½ z nich bude také zdravým přenašečem mutace. 

- Spongiózní cerebelární degenerace s cerebelární ataxií u belgických ovčáků (SDCA1 a SDCA2)

Neurodegenerativní onemocnění projevující se zvláštní, rozkročenou chůzí, poruchou koordinace pohybů a stability, křečemi. Příznaky se objevují během prvních dvou měsíců života a vzhledem k progresi onemocnění se štěňata zpravidla utrácejí. Rozlišují se dvě příčinné mutace, obě se dědí autozomálně recesivně, v dědičnosti choroby tedy platí stejné zákonitosti jako u výše popsané dědičné kardiomyopatie. 

- Posledním doporučovaným testem je vyšetření na maligní hypertermii. Tato farmakogenetická choroba kosterního svalstva však není vázána na konkrétní plemeno. Projevuje se přecitlivělou reakcí na běžná celková anestetika. Typicky dojde krátce po uvedení do narkózy k prudkému zvýšení tělesné teploty a sérii dalších příznaků, které mohou psa i ohrozit na životě. Dokud pes nemusí podstoupit celkovou anestezii (obvykle kvůli operačnímu zákroku), nemoc se nijak neprojevuje. 

Péče

Tervueren nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Vhodná je pravidelná kontrola délky drápů a případně jejich zkrácení speciálními kleštěmi. Pokud si na tento úkon netroufáte, neváhejte navštívit veterinární ordinaci, i když „jde jen o drápky“. Přerostlé drápy totiž nejsou jen kosmetickou vadou - při delším zanedbání dochází ke změně došlapu, kulhání či k deformitám prstů. Přerostlý dráp se také snadno zatrhne či může tlačit do okolních měkkých tkání, což vede ke krvácejícímu zranění a zánětu. U některých jedinců může být zapotřebí také zvýšená péče o hygienu uší

Péče o srst

Srst tervuerena je zapotřebí pravidelně vyčesávat a kartáčovat. Zvýšenou pozornost věnujeme límci kolem krku a „kalhotám“ na zadních partiích. Zde se často zdržuje odumřelá srst a tyto oblasti bývají náchylné k plstnatění. Dbejte na to, abyste srst pročesali do hloubky, až ke kůži. Častou chybou je uhlazení svrchní vrstvy chlupů, takže pes vypadá upraveně, avšak ve spodních vrstvách srst plstnatí, což může vést k zapaření kůže a dalším dermatologickým potížím. 

Krmení

Nejobvyklejším způsobem výživy zůstávají kvalitní granule (aspoň v období růstu se vyplatí investovat do superprémiových značek), na oblibě však stále více získává také krmení domácí stravou (vařenou i BARFem), u které je ovšem obtížnější udržet vhodný výživový stav zvířete, aby mělo všechny potřebné živiny a nebylo přitom překrmováno. 

Ačkoliv tervueren nemá zvýšené dispozice k obezitě, přesto je dobré čas od času psa zvážit a udělat si tak objektivní obrázek o jeho kondici. 

Průměrné náklady na chov

Chov belgického ovčáka patří ke středně finančně náročným. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Významnou položkou v rozpočtu je krmení. Belgický ovčák je poměrně velké plemeno, jeho výživa tak představuje ne zcela zanedbatelný náklad. Pro hrubou orientaci - 15 kg pytel slušných granulí (nikoliv těch nejlepších či zcela ideálních) začíná na 850 Kč a dospělému belgičanovi vystačí přibližně na osm týdnů. Na trhu jsou i ještě levnější granule, jejich složení je však žalostné a do psí misky nepatří. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 200 - 400 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešuje čistokrevný chov belgických ovčáků tervuerenů Klub chovatelů belgických ovčáků

Knihy o plemenu

Belgickým ovčákům je věnována starší, ale obsáhlá publikace - Belgičtí ovčáci

Rady pro pořízení

Zájmem chovatelů i nových majitelů štěňat by mělo být především zdravé štěně, které svou povahou i exteriérem odpovídá standardu plemene.

Absolutní jistotu odpovídající povahy i exteriéru vám samozřejmě nikdo nezaručí, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete násobně nižší, než u nákupu „štěněte co vypadá plus mínus jako belgický ovčák“. Navíc každé plemeno má některá zdravotní vyšetření chovných jedinců povinná, mnoho chovatelů provádí navíc i vyšetření doporučená. 

Chovné stanice

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena štěněte?

Štěně tervuerena s průkazem původu se obvykle prodává v cenovém rozmezí 15-25 000 Kč. Cena bývá vyšší u výstavně či pracovně zvláště nadějných zvířat nebo u zahraničních importů. Zpravidla je také dražší fenka (s potenciálem do chovu) než pes. 

Pro koho se hodí?

Přestože je čím dál častěji chován spíše jako pes společenský než-li pracovní pes, zastává místo společníka a kamaráda přímo vzorně. Ale pozor. V každém případě potřebuje spoustu, spoustu pohybu. To je právě jediný důvod, proč se nehodí pro starší a nemocní lidi, či velmi zaměstnanou rodinu. Rád sportuje a hodně běhá. Nuda z něj může udělat velmi neposlušného psa.

Kde bude tervueren spokojený?

Vhodné ubytování tervuerena je i v bytě, ale pro svou dlouhou srst a bohatou podsadu je vhodnější celoroční ubytování venku. V každém případě je nadmíru nutné, aby měl co nejtěsnější kontakt s rodinou. Jen tak bude spokojený a veselý. Samota ho ubíjí a jeho dobré vlastnosti by se mohly stáhnout do pozadí.

Jak se snáší s ostatními zvířaty?

Při dobře zvládnuté socializaci je možné klidné soužití s většinou domácích zvířat. Obecně jsou nejlépe tolerováni kopytníci (ovce, kozy, krávy a koně), naopak nejvíce jejich lovecký pud pokoušejí kočky, případně hlodavci. Vždy je vhodnější, přijde-li štěně do rodiny, kde již jsou jiná zvířata, než když se pořizuje další zvíře ke staršímu psovi. 

Jak se snáší s jinými psy?

Není nijak konfliktní, přesto se ale může stát, že si s některým psem „nesedne“. Problémům nejlépe předejdete pečlivou socializací a také dobře zvládnutou poslušností

Jaké jsou vhodné aktivity pro tervuerena?

Je ideálním psem společenským, pasteveckým, ale výborně se hodí i pro všestranný sportovní výcvik, nebo může být využit jako specialista na pachové práce (záchranářské práce, či vyhledávání drog a výbušnin), je vynikajícím plemenem pro agility (díky obrovskému temperamentu) a všechny podobné rychlostní a skokové sporty. Zkrátka využití tervíka (jak se mu většinou říká) je široké.

Má pracovní využití?

Jak vyplývá z výše uvedeného, tervueren se může uplatnit ve služební kynologii, jako záchranářský pes nebo i jako hlídač a průvodce stád

Jak sehnat štěně?

Nejspolehlivější cestou je kontaktovat příslušný chovatelský klub, případně přímo konkrétní chovatelskou stanici. Pomoci vám může tento seznam. Ujasněte si také, co od vašeho psa očekáváte. Jsou rozdíly mezi štěňaty z výstavních a pracovních či sportovních linií.

Proč chtít psa s PP?

- Máte maximální jistotu, že váš belgický ovčák bude mít exteriér i povahové rysy odpovídající standardu plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.

- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách.

- Chovatel není anonymní - musí být registrován chovatelským klubem a jeho zvířata musí mít průkaz původu. Chovní jedinci navíc musejí být tzv. uchovněni, tedy projít posouzením exteriéru i pracovní zkouškou. Mají také za sebou povinná a někdy i doporučená vyšetření, která výrazně snižují riziko zdravotních komplikací u štěňat. Případné problémy je možné řešit s pomocí chovatelského klubu, je také možné vyhledat si na zvolenou chovatelskou stanici recenze a zkušenosti ostatních majitelů jejich odchovů. 

Druhy/varianty?

Belgický ovčák tervueren se vyskytuje v jediném velikostním rázu i typu osrstění. 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Většina chovatelů uvítá, když se za fenou se štěňaty přijedete předem nezávazně podívat a podá vám veškeré informace. Také nemá problém představit vám své psy či nechat vás nahlédnout do průkazu původu a dalších dokumentů.

Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nekývněte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.

- Máte-li jakékoliv pochybnosti, obracejte se na příslušný chovatelský klub.

Vhodné jméno pro tervuerena?

Jménem zapsaným v průkazu původu samozřejmě nemusíte na psa volat. Někteří chovatelé navíc při včasné rezervaci umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu v chovatelské stanici (vrh A, vrh B atd.). 

Psí jméno by mělo být zvučné a ne příliš dlouhé, ideální jsou 2-3 slabiky. Někdy spontánně vznikne z ušlechtilého jména z rodokmenu zkomolená či žertovná přezdívka nebo je štěně překřtěno na základě nějaké své vlastnosti. Tervuerenovi by mohla slušet tato jména: Amber, Ginger, Aron, Garp či Ramon. Vedle nešlápnete ani s klasikou - Ron, Max, Asta nebo Nela.

Jaké jsou vhodné doplňky pro tervuerena?

Tervueren nepotřebuje žádné speciální doplňky a vychytávky. Pokud se psem jezdíte autem, myslete na jeho i vaši bezpečnost. Pes umístěný volně v kabině představuje riziko pro sebe i lidskou posádku vozu! Optimální je umístění psa v kufru auta, nejlépe odděleného od prostoru pro lidskou posádku pevnou mříží. V kufru může být pes volně nebo v přepravní schránce. Kufr auta i případný přepravní box musí být dostatečně prostorný a s přístupem čerstvého vzduchu. 

Pokud chcete, navzdory jeho velikosti, vozit belgického ovčáka v kabině auta, nezapomeňte na vhodný postroj. U takto velkého plemene opravdu dbejte, aby měl patřičný atest (tj. aby psa v případě nárazu skutečně udržel). Speciální postroj do auta se připevňuje buď přímo do klipsu pro bezpečnostní pás, nebo s pomocí zapnutého bezpečnostního pásu. 

Zajímavosti o plemenu?

Dodnes nemají některé stěžejní kluby stejný názor na chov, vzhled, křížení mezi variantami/plemeny, rozdělení… V některých mezinárodních a jiných velkých asociacích se belgičtí ovčáci chovají jako jedno plemeno čtyř variant. V jiných jsou všichni bráni jako samostatná plemena, přičemž pod označením belgický ovčák některé organizace vidí jen groenendaela. 

Odlišnosti od podobných plemen?

Ze čtyř variant belgických ovčáků jsou dlouhosrstí tervueren a groenendael. Zde je spolehlivým rozlišovacím znakem barva - groenendael je vždy černý. 

Určitou podobnost můžeme spatřit také s dlouhosrstou variantou německého ovčáka, který je však statnější tělesné stavby a celkově větší. Rovněž typické zbarvení tervuerena u jeho německého kolegy obvykle nenajdeme. Společné rysy lze pozorovat také s dlouhosrstými koliemi. Srst tervuerena je však méně bohatá, celkově má štíhlejší tělo a na rozdíl od kolie má plně vztyčené uši. Také zbarvení je u typických představitelů plemene odlišné. 

Články - Belgický ovčák Tervueren

Belgický ovčák - Tervueren
Eva Nohelová

Belgický ovčák - Tervueren

Belgický ovčák - Tervueren

Počátek chovu tervuerena v pravém slova smyslu je třeba hledat v roce 1895. Základ chovu dali psi Tom a Poes. Jejich majitelem byl F.Corbeel z Tervuerenu. A právě odtud také pochází jeho název. Od roku 1931 byly v Tervuerenu pořádány speciální výstavy belgických ovčáků, a tak si pomalu získával další a další obdivo...

Úspěšní belgičtí ovčáci
Zuzana Mrňáková

Úspěšní belgičtí ovčáci

Úspěšní belgičtí ovčáci

Ve výstavní sezóně 1999 splnilo několik dalších jedinců plemene belgický ovčák podmínky k udělení titulu Šampion ČR nebo Junioršampion ČR. A proká......

Úspěšní belgičtí ovčáci
Zuzana Mrňáková

Úspěšní belgičtí ovčáci

Úspěšní belgičtí ovčáci

I ve výstavní sezóně 1998 splnilo několik jedinců plemene Belgický ovčák podmínky k udělení titulu Šampion ČR nebo Junioršampion ČR. Pro tyto dva titu...