Boloňský psík

Boloňského psíka řadíme mezi bišonkům příbuzná plemena, vyznačující se malou velikostí a dlouhou bílou srstí. Navzájem si jsou dosti podobní, proto může docházet k záměnám. 

„Boloňáčka“ spolehlivě rozeznáme podle kompaktní, kvadratické stavby těla (výška v kohoutku odpovídá délce) a struktury srsti, která tvoří nadýchané chomáčky. Srst boloňského psíka netvoří jednolitý hladký závoj, jako u maltézáčka, ani se nestáčí do spirálových kudrlinek, jako u bišonků.

Zařazení FCI: Skupina 9 - Společenská plemena,  Sekce 1 - Bišonci a příbuzná plemena, číslo standardu: 196

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov boloňských psíků hned tři chovatelské kluby: 

Moravskoslezský klub maltézských a boloňských psíků, Klub chovatelů bišonků, z.s. (KCHB) a Českomoravský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků

Přednosti a nevýhody

Boloňáček je k cizím spíše zdrženlivější, rezervovaný, než-li výbojný. Je citlivý a upnutý na svou rodinu. Má až extrémně milou povahu a ke svému životu potřebuje především lásku člověka. Právě proto celodenní samotka na zahradě je pro něj velmi krutá. Bez nejmenších pochybností se hodí jako "první" pes - pro začátečníky, tedy jeho majitel nemusí být zkušeným chovatelem. Je označován jako "antistresový pes", protože dokáže člověka rozesmát ať chce nebo ne. Je to takový rodinný klaun, který roznáší dobrou náladu. Jedná se o psa čistě společenského, tedy psa, chovaného výhradně v bytě a jehož hlavní úlohou je rozdávat radost a dělat milou společnost.

Přestože má boloňský psík dlouhou srst, je dobře přizpůsoben teplejšímu klimatu. A není divu. Vždyť šlechtění boloňského psíka je třeba hledat ve slunné Itálii. Chován byl zejména na severu Itálie, v Boloni. Boloňský psík existoval dlouho, nejdříve jako druh bílých psíků s dlouhou srstí, následně jako typ maltézského psíka, kdy byly rozdělovány typy jen podle dlouhé a rovné, nebo vlnité a kratší srsti. Boloňského psíka popsal například v roce 1817 dr. Walter, který mimo jiné uvedl, že se vyskytuje převážně v bílé barvě, ale vzácněji též v černé, skvrnité či hnědé. Až v roce 1860 se začala psát jeho samostatná historie, kdy získal status samostatného plemene. Rozdělení bišonků se ujali francouzští chovatelé.

V roce 1882 byl v Itálii zřízen registr pro čistokrevné psy. Od této doby začali být boloňští psíci zapisováni do plemenné knihy. Nejdříve bylo zapsáno téměř sto jedinců během velmi krátké doby, ale pak začaly pochybnosti, zda všichni nahlášení bílí chundelatí psi jsou boloňští psíci. Po drobných zmatcích a přehlašování k jiným plemenům činil konečný počet zapsaných boloňských psíků 33.

Druhá světová válka zavinila zničení mnoha plemen, zejména velkých, a ani boloňskému psíkovi se těžká doba nevyhnula. Během této války téměř vyhynul. Je až k neuvěření, že zůstal jen jediný chovatel v celé Itálii, kterému se podařilo boloňáčky uchránit, čímž je zároveň zachránil. Jednalo se o Maria Persichiho. Přestože se snažil, bylo to stále málo. Od druhé světové války počet zapsaných boloňských psíků v italském registru začal klesat. Počty byly varovné, ale nikdo na to nedbal. Zlom přišel až v roce 1979, kdy bylo zapsáno pouze 7 jedinců za celý rok. Už to vypadalo, že poslední léta, co bude existovat boloňský psík, budou 70. léta 20. století. V Itálii se boloňských psíků nacházelo ani ne 10. Za záchranu na poslední chvíli by měl boloňský psík děkovat manželům Bonannovým s jejich chovatelskou stanicí Platino Iridio. Ti zjistili, že je boloňáčků tak málo, že je nutné vyhledat i typické představitele plemene, kteří nemají průkaz původu. Velký význam hrála především fena Sussi bez průkazu původu. I když je tato těžká práce zdržela, stála za to. Výsledek se dostavil za pár let, kdy chovatelská stanice Platino Iridio začala na výstavách vyhrávat a sklízela úspěchy po celé Evropě. Do USA se dostali až v 80. letech 20. století. Dnes jsou zřejmě nejvíce chováni v Belgii, i když s postupem času se tato situace může měnit.

Ještě i ve druhé polovině 20. století existovaly dohady, zda je francouzský bišonek (frisé) jiné plemeno než italský (boloňský psík), nebo zda se jedná o tutéž rasu. Třebaže měli své standardy, jen málokdo mezi nimi viděl rozdíl. Údajně tak docházelo i k chybným zápisům. Dnes už je situace jiná. Rozdíl mezi jednotlivými bišonky se prohlubuje, třebaže si laik běžně tato plemena může plést. Boloňský psík je i dnes nejvíce podobný neupravovanému bišonkovi kadeřavému (bichon frisé). Zejména u štěňat, mladých psů a „podomácku“ upravovaných psů je na první pohled rozdíl mezi jednotlivci velmi malý. Momentálně boloňský psík zřejmě patří mezi nejméně chované bišonky.

Barevný boloňský psík 

Nelze se nezmínit o dnes samostatném plemeni, především v Evropě známém jako ruský barevný boloňáček nebo barevná bolonka. Barevný boloňský psík byl registrován u ČMKU, a dokonce uznán coby národní plemeno. U tohoto plemene byly povoleny všechny barvy i barevné kombinace kromě jednolité čistě bílé.

Chov v České republice

První dva boloňští psíci byli dovezeni na naše území ještě před rokem 1973, jak ukazují záznamy. Avšak žádný z nich se v chovu nikdy neuplatnil. První později uchovněný boloňský psík se do tehdejšího Československa dostal v roce 1987. Jednalo se o fenu jménem Amanda von Dato narozenou 6. 12. 1986. Byla dovezena chovatelkou H. Kuběnovou z tehdejšího Východního Berlína. Tato fena dala základ chovu boloňských psíků na našem území. Měla několik úspěšných vrhů. První vrh se narodil 1. května 1989 právě v chovatelské stanici H. Kuběnové „Valašské hory“. Otcem štěňat byl původem ruský Jean Paul ověnčený několikrát titulem Šampion. Hilda Kuběnová následně importovala krásného psa z Itálie. Jednalo se o Baldassara di Platino Iridio. Tento pes pomohl pozvednout kvalitu srsti boloňských psíků, která se přestala tolik zacuchávat. Napomohl k lepšímu zdraví a tvaru očí, které následně neměly příliš velké problémy s nadměrnými výtoky. H. Kuběnová bezesporu patří k nejvýraznějším osobnostem v chovu boloňských psíků u nás.

Srst boloňského psíka je 7-10 cm dlouhá, tzv. vločkovitá, což znamená že vytváří jakési vlnky, připomínající "jemnou trvalou". Podsada zcela chybí, takže tento psík téměř vůbec nelíná. Srst nepřiléhá přímo k tělu, tvoří chomáčky, a zdá se být nadýchaná. Chomáčky srsti nesmí tvořit třásně. Přípustná je pouze čistě bílá srst bez skvrn a bez různých odstínů. Srst na mordě je kratší než kdekoliv jinde. Skus má být nůžkový, ale klešťový je tolerován. Je žádoucí plnochrupost, avšak chybějící zuby zvané premoláry (značené zkratkou P), se tolerují. 

Čenich má být čtvercový nikoliv špičatý. Nosní houba je kupodivu ve štěněcím věku většinou růžově zbarvená, a až kolem třetího měsíce se dobarví do požadované černé barvy. Jiná barva nosní houby než černá není přípustná. Oči má poněkud větší, kulaté a více otevřené, nikoliv však vypouklé. Jejich barva je tmavohnědá, bělmo očí nesmí být patrné. Uši jsou vysoko nasazené, svěšené a poměrně dlouhé. U základny jsou lehce odkloněné od lebky, což činí zdání celkově širší hlavy. Jsou pokryty dlouhou srstí. Jelikož je zaúhlení lopatek poněkud šikmé k ose těla, zdají se být strmé. Z profilu je zápěstí hrudních končetin poněkud pronesené. Boloňský psík je kvadratického rámce, tedy je stejně dlouhý jako vysoký. Hřbetní linie je rovná a kohoutek nemá být příliš výrazný. Záď je velmi málo zaúhlená. Ocas je nasazen v prodloužené zádi, tedy vysoko. Když pes odpočívá, nosí ocas spuštěný dolů, zbystří-li, stočí jej na hřbet.

Výška - pes: 27 - 30 cm a feny: 25 - 28 cm. Tolerance je dva centimetry, nahoru i dolů. Hmotnost se pohybuje mezi 2,5-4 kg. Pokud se jedná o jedince na horní hranici výšky, je povolena váha až 5 kg.

Za vážné vady je považován mimochod, úplná depigmentace jednoho očního víčka a úplná depigmentace drápků a polštářků. Je zapotřebí se vyvarovat stop depigmentace na čenichu, částečné depigmentace očních víček, nestejnoměrně umístěných zubů, taktéž nedostatečného počtu zubů, šilhání jednoho oka, nedostatečného osrstění, vysokého chodu a vázaného pohybu. Mimo jiné patří k vylučujícím vadám menší či větší povolená kohoutková výška i s přihlédnutím na toleranci 2 cm, příliš krátké či kadeřavé osrstění, oboustranná šilhavost, délka trupu více jak 3 cm, než-li je jeho kohoutková výška, podkus nebo předkus natolik vyvinutý, že čenichová partie je deformovaná.

Je to příjemně temperamentní a ovladatelně rozpustilý pes. Rád si hraje a dovádí. Jeho povaha je vyrovnaná a zcela poddajná. Je to pes na rozmazlování, ale nezneužívá toho. Je tak vhodný i pro úplného začátečníka. Rád se podřídí, je přítulný, něžný a potřebuje pozornost. A čím větší, tím lépe. Je velmi milým společníkem, který rozdává dobrou náladu. Někdy je označován za antistresového psa.

K cizím lidem může být jak kamarádský, tak rezervovaný, ale nikdy ani v náznaku agresivní. Jak otevřený bude k lidem mimo svou rodinu, rozhodují geny, ale také výchova a prostředí, jakému je v mladém věku často vystavován. Zpravidla netouží hned s každým na potkání kamarádit. Žije jen pro svého člověka. Návštěvy ohlásí a pak uvítá. Vždy je bezkonfliktní a široké okolí si ho snadno zamiluje pro bezproblémovost a stále veselou povahu.

Při klidném a laskavém přístupu není výcvik boloňáčka nijak náročný, plemeno se hodí i pro začínající chovatele. Zásadní chybou při práci s tímto něžným psem je jakákoliv hrubost či projevy vzteku, když třeba psík hned nechápe nebo se nesoustředí. Boloňský psík je citlivý a zranitelný, příliš tvrdé výchovné metody vedou k ustrašenosti a bázlivosti.

Pokud nechcete úplně zahálet, můžete boloňáčka učit nejrůznějším kouskům. Je totiž velmi učenlivý, a bez problémů a rád se naučí cokoliv donést, přeskočit, kamkoliv vyskočit i prosit, tancovat… zkrátka žádná legrace mu není cizí. Díky tomuto také patří do skupiny psů, kteří se pro svůj temperament náramně hodí pro sport zvaný agility. Miluje děti a rád se zapojí do každé jejich hry.

Ve smečce jsou snášenliví a nepatří k psíkům, kteří rádi provokují. Široké okolí si jej většinou zamiluje pro svou bezproblémovost. Samozřejmě že bezproblémovost přichází po správně pojaté výchově. Jeho výchova musí být jak jinak než důsledná, ale také laskavá a bez jakýchkoliv trestů! Čím více se mu budete věnovat a opravovat jeho chybné chování, tím dříve budete všichni spokojeni. Co se týká klasického výcviku, základní zkoušky ovladatelnosti (dle Národního zkušebního řádu) je zcela určitě možné s boloňským psíkem složit, vyloučeny nejsou ani pokročilejší zkoušky poslušnosti nebo úspěchy v obedienci.  

Inteligence a cvičitelnost

Boloňský psík je inteligentní a tvárný. Naučí se kdejakým cvikům poslušnosti, zvládne cokoli nosit či donést, je pohybově velmi nadaný. Uvítá jakoukoli činnost, hlavně že se zavděčí a přinese radost. Hodí se tak pro dogdancing, ale třeba i agility nebo flyball. Nezklame v žádném dalším sportu, kde je potřeba pohyblivého a nadšeně poslušného psa. Je ochotný spolupracovat i s dětmi.

Boloňský psík mívá velmi rád děti a umí si s nimi hezky a neúnavně hrát. Rozumí jejich humoru i výskání, které je provází. Rodiče však na jejich vztah a manipulaci dětí se psem musí dohlížet, aby se pes nestal pro děti hračkou, ale vnímavou živou bytostí. 

Jedná se o poměrně zdravé plemeno. Problémy mohou dělat snad jen luxace pately, jako u většiny malých plemen. To však neznamená, že by se jeho majitelé a chovatelé neměli zdraví boloňských psíků věnovat. Je samozřejmě potřebné předcházet rozvinutím některých z nejčastějších zdravotních problémů malých plemen, jako je především luxace čéšky a katarakta – onemocnění očí. Jen díky vyšetření chovných jedinců a sledováním chovu ze zdravotní stránky je udržitelné vlastnit zdravé plemeno. Plemena s bílou srstí, mezi něž patří i boloňský psík, mohou trpět podrážděním kůže slunečním zářením. Někteří jedinci mohou být náchylnější k nejrůznějším typům alergií. Problémy s plísněmi může vyvolat neudržované okolí nosu a tlamičky po krmení.

Boloňští psíci se zpravidla dožívají 14 - 17 let, přičemž si dobrou pohyblivost a veselou povahu udržují po celý život. Feny mívají poměrně hodně štěňat, běžně 4 - 6. Jsou vzornými matkami a jejich porody jsou obvykle bez problémů.

K uchovnění boloňského psíka nejsou stanovena žádná povinná zdravotní vyšetření. Některé zdravotní aspekty se však řeší v rámci bonitačního řádu, například stomatologické vady.  

Doporučená vyšetření můžeme rozdělit na klinická a laboratorní. Z klinických vyšetření je určitě vhodná kontrola kolenních kloubů se zaměřením na luxaci pately (částečné nebo úplně vykloubení čéšky). Vyplatí se i u nechovných jedinců, protože včasná léčba stavu dokáže předejít komplikacím v podobě přetržení kolenních vazů či rozvoje artrózy.

Pro boloňáčky se doporučují především dvě laboratorní vyšetření k odhalení geneticky vázaných onemocnění: 

Vyšetření na dědičné oční onemocnění PRA-prcd (progresivní degenerace tyčinek a čípků). Choroba se nejčastěji projeví v mladé dospělosti nebo již v pubertě, rozvíjí se s různou rychlostí, avšak většina psů dříve či později ztratí zrak. Vzhledem k tomu, že jde o autozomálně recesivně děděné onemocnění, existují zcela zdraví přenašeči (nesoucí jednu zdravou a jednu „nemocnou“ kopii genu). Testování chovných jedinců má proto ten význam, že zamezí spojení dvou přenašečů - pouze z této kombinace se totiž mohou rodit nemocná štěňata. 

Testy na maligní hypertermii - farmakogenetickou chorobu kosterního svalstva, při které dochází k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. Spouštěčem bývají anestetika, typicky při operačním zákroku. Bez rychlé léčby může psa ohrozit na životě. Ačkoliv se dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), její zákeřnost je ve specifickém spouštěči (anestezii). Dokud se pes nesetká se spouštěčem, nebývá choroba diagnostikována a zvíře ji tak může skrytě předávat do dalších generací. 

Zvýšenou pozornost je potřeba věnovat uším a očím. Je nutné dohlížet na čistotu zvukovodu, neboť při nedostatečné péči mohou problémy přecházet v chronické záněty zvukovodu vedoucí třeba až k hluchotě. Je zapotřebí citlivě a průběžně odstraňovat nadbytečnou srst z uší a dle potřeby používat vhodné čisticí ušní přípravky.

Začervenalá srst kolem očí je příznakem nadměrného slzení očí. Důvodů může být několik. Proto je ideální za pomoci veterináře zjistit hlavní příčinu a tu se následně snažit odstranit. V některých případech se může jednat jen o příliš dlouhé chlupy kolem očí, které bulvu dráždí, v horším případě slzení způsobuje vada genetického založení. Veterinární lékař navrhne postup pro odstranění slzení nebo dle závažnosti pouze doporučí pravidelné čištění očí. Opthalmo-Septonex a kapky do uší by však neměly chybět v žádné psí lékárničce, neboť zbarvení srsti kolem očí můžou způsobovat ucpané slzné kanálky kvůli prachu v prostředí či některá z alergických reakcí na nevhodné prostředí. Srst kolem očí by měl majitel psa dle svých možností udržovat suchou a čistou.
K běžné péči o psa by mělo patřit pravidelné zkracování drápků a samozřejmě ještě pravidelnější česání a dle potřeby další péče o srst.

Je doporučováno asi v 6 měsících věku srst ostříhat poměrně nakrátko, na 1,5–3 cm. Pouze na ocase se ponechá srst v celé délce. Tento krok může mít pozitivní vliv na následující kvalitu srsti.

Srst je označována jako vločkovitá, což znamená, že vytváří vlnky v chomáčcích a může připomínat slabou trvalou. I standard zmiňuje a povoluje dva typy srsti. Prvním je bez podsady tzv. „otevřená srst“, která se dobře udržuje, česání postačí jednou za přibližně sedm až deset dní. Druhým typem je srst s podsadou a trochu jinou strukturou na pohled i na omak, která je na údržbu náročnější a musí se pročesávat častěji, přibližně každé tři dny. Chovatelé se snaží o srst bez podsady.

Česání musí být pravidelné, ale jen na kvalitě srsti záleží, jak často. Je známo, že u čistě italských linií je srst nejkvalitnější a údržba poměrně nenáročná. Pokud je srst bez podsady, je měkká a je relativně tzv. mastná (není příliš suchá). Délka srsti je přibližně 10 cm, což je pro dlouhosrsté plemeno ideální. Je krásná i v nepříliš čistém prostředí, téměř za každého počasí a nechytí se na ni každá nečistota.

Odumřelá srst, která se jednou za čas uvolní, se zachytí v okolní srsti a následně je vyčesávána kartáčem. Čím častěji se psí srst pročesává, tím snadnější a rychlejší je následné česání. Nejdříve se celý pes překartáčuje, poté se hřebenem s řídkými zuby srst pročeše na všech místech těla a po celé délce, od kůže až ke konečkům. Srst se češe po srsti i proti srsti. Husté rozmístění zubů na hřebenu se nepoužívá na celé tělo, ale jen tam, kde je zrovna potřeba, především na hlavě a končetinách. Vhodný kartáč musí člověk hledat. Každý doporučuje něco jiného. Každopádně musí s ním být dobrá manipulace a kartáčování nesmí být pro psa bolestivé.

Někomu připadá nejpraktičtější a nejpohodlnější česat psa na stole, jinému na klíně. Výběr je na každém majiteli psa, ale tak či tak je zapotřebí psa na manipulaci i česací místo zvykat od štěněcího věku, aby se tato událost stala příjemnou rutinou, nikoli bojem. Odměna po každém česání psa vždy potěší.

Pokud se srst pravidelně nečeše, zplstnatí. Vytvoří se nerozčesatelné chuchvalce a pak nezbude než je ostříhat. Což v některých případech může znamenat ostříhat celého psa. Jsou místa, kde se srst zacuchává častěji než jinde. Zvýšenou pozornost tak potřebují mezery mezi jednotlivými prsty, prostor pod lopatkami a za ušima. Další krizová místa jsou slabiny, vnitřní část stehen a okolí genitálií. Lehká zacuchání, která ještě nevytváří zplstnatělý plát, se v některých případech dají zachránit za pomocí rozčesávače – rozčesávacího spreje. Ty se v některých případech používají i na celého psa, zejména po koupeli nebo po sundání oblečku, ve kterém pes byl několik hodin. Použití oblečku chrání srst před velkým ušpiněním a přichycením nečistot v srsti, ale zároveň zapříčiňuje momentální větší plstnatění/zacuchání srsti. Po sundání oblečku by se tak srst měla vždy důkladně pročesat.

U každého jedince, výstavního i nevýstavního, se doporučuje udržovat srst mezi prsty, ale i zespoda na tlapách krátká tak, aby tento zásah nůžkami shora nebyl vidět. Zastřižením srsti v těchto místech se předejde možnému vznikání plísní, oděrkám a otlakům ze zplstnatělých chlupů a navíc pejsek donese domů mnohem méně nečistot. Srst se z hygienických důvodů může lehce zastřihnout kolem genitálií, ale také se lehce zastřihává kolem očí tak, aby nedráždila bulvu.

Koupání

Koupání boloňského psíka se doporučuje nejen kvalitním šamponem, ale i s přidáním kondicionéru. Šampon může obsahovat bělicí složku. Běžně se následně používá rozčesávač, například i s přidáním norkového oleje. Srst zkvalitní a pomůže s lepším rozčesáváním. Je běžné, že i s použitím nejlepších prostředků je psí srst po koupeli zacuchána. Čím častěji se pes koupe, tím hůře se následně udržuje. Doporučuje se tedy psa koupat jen jednou za dva měsíce, klidně i méně často, aby se srst zbytečně neodmašťovala. Někdy však není zbytí a psa je nutné koupat častěji. Záleží na jeho denním harmonogramu a na místě, kde žije. Většinou však postačí jen umýt ušpiněné tlapky v mokrém počasí vodou.

Olej na srst se přidává i zvlášť, pokud je zapotřebí. Ovšem ne každý olej má při dlouhodobém používání dobré výsledky. Někdy je zapotřebí změnit druh nebo zcela vyměnit značku. V některých případech se speciální olej na srst nepoužívá vůbec.

Po vykoupání je nutné psa co nejrychleji vysušit, přičemž se nesmí zapomínat na žádné místo na těle, ani na jednotlivé prsty na tlapkách a místa mezi nimi. Zpravidla je doporučováno fénování, a to i v letním období. Následně se nesmí zapomenout na důkladné rozčesání srsti.

Boloňský psík na výstavě

Předně je důležité zmínit, že boloňský psík nemá předepsaný střih srsti na výstavu, čímž je zachována určitá „přírodnost“ plemene. Přípravu na výstavu však rozhodně není radno podcenit. Za předpokladu předchozí pravidelné běžné péče o boloňského psíka opravdová příprava na výstavu začíná až dva dny před akcí – vykoupáním kvalitním, předem již vyzkoušeným šamponem, zpravidla s vybělující složkou. Cílem koupání je krásná, sněhobílá, načechraná srst. Pokud má srst velmi znečištěná místa, několik dní před akcí se tato místa ošetří vybělujícím gelem. Volí se takový šampon, s jakým člověk má již z předchozích koupání dobré zkušenosti. Oleje, rozčesávače a další prostředky se po koupeli před výstavou nepoužívají, protože nezřídka potlačují načechraný, obláčkový vzhled boloňáčka. Po koupeli se pes vysuší a vyfénuje. Až zcela suchá srst se důkladně všemi směry a všude rozčeše. Následujících ideálně 48 hodin se srst již nečeše, aby se stihla sama zkroutit do pro boloňáčka typických chomáčků a „vloček“. Na zádech se nesmí tvořit pěšinka.

Na výstavu se srst nijak nestříhá ani nesepíná. Jediná doporučená úprava střihem je ta, která napomůže vzhledu kompaktnosti psa, a především ta, jež lehce a nenásilně napomůže odkrýt výraz psa, tedy přizpůsobení délky srsti ofiny tak, aby byly vidět oči. To je pro typický výraz boloňáčka důležité. Lehké doupravení vzhledu konkrétního jedince není ničím neobvyklým.

Třebaže údržba srsti boloňského psíka není těžká, někteří majitelé, již se se svým boloňáčkem neúčastní výstav, zvolí pro běžný život ostříhání psa do krátkého střihu. Samozřejmě nelze nic namítat, ale je důležité upozornit, že i krátká srst se musí pročesávat, protože se cuchá i u kůže, nikoli jen na konci dlouhých chlupů.

Při vystavování psa je vhodné na psa sahat jen v nejnutnějším případě. Načechranost srsti je u tohoto plemene obzvlášť důležitá, a tudíž připlácnutí srsti dlaní může zkazit první dojem rozhodčího i diváků. Pokud je nutné zvednout hlavu, tak nejlépe jedním prstem nebo vodítkem nebo ještě lépe vzbuzením pozornosti. Končetiny mají stát souběžně vedle sebe, aby pes nepůsobil dlouze. Při vystavování je možné přidržet ve statickém postoji ocásek nahoru přetočený na záď. Boloňáček se na výstavě předvádí i na stole. Proto je zapotřebí ho na tato místa navykat již od štěněcího věku.

Boloňáček chce dělat radost, chce poslouchat, ale k výchově a výcviku potřebuje chápat, co je dobré, co je špatné a co se od něj očekává. A to se nenaučí ničím jiným než důslednou a citlivou výchovou bez jakýchkoliv trestů. Dobře se učí, je poslušný, se snahou vyhovět, třebaže požadavku nerozumí. Potřebuje jemné zacházení, v opačném případě se bude bát a jeho reakce na některé pohyby a podněty budou přehnané. Důslednost je však nutná i u tohoto velmi tvárného plemene.

Pokud se to podporuje od štěněcího věku, je míček jeho druhou největší láskou. Hned po majiteli. Aportování čehokoli má v krvi. Je schopným psem pro canisterapii i jako svědomitý pomocník handicapovaným lidem. Pomůže se vším, na co jeho síla a velikost stačí. Má sklony hlídat, ale rozhodně neštěká zbytečně nebo často. Nepatří mezi tzv. uštěkaná plemena. Naopak je celkově poměrně tichým psem. Neutíká, netoulá se a nemá tendence pustit se za divokou zvěří ani po její stopě. Přivolání je tak poměrně snadné ve městě, v parku, stejně jako v lese. Své rodiny se na procházkách drží v rozumné vzdálenosti, aniž by byl neustále napomínán.

Někdy kvalitu i zbarvení srsti můžou ovlivnit určité složky potravy. Například mořské řasy napomáhají pigmentu zbarvení nosu, ale karoten může zbarvit srst na některých částech těla, někdy i na celém těle psa. Proto je důležité dobře volit z nepřeberného množství druhů krmiv a při zjištění nádechu srsti do jiného tónu, nežli je čistě bílá, zvolit krmení jiného složení. 

I když trend domácí, zejména syrové, stravy se dotýká i společenských plemen, zlatým standardem zatím zůstává kvalitní suché krmivo - granule, obsahující všechny potřebné živiny ve správném poměru. V žádném případě na krmení nešetřete, ostatně drobný boloňský psík nemá velkou spotřebu krmení, proto jsou finančně dobře dostupné i superprémiové značky. Nejste-li si jisti volbou konkrétního produktu, konzultujte krmení se zkušeným chovatelem nebo u spolehlivého veterináře. Aspoň zpočátku je také vhodné pokračovat se stravou, jakou mělo štěně zavedeno u chovatele, nezapomeňte se proto při odběru štěněte patřičně informovat.

Chov boloňského psíka nebývá příliš finančně náročný. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 100 - 350 Kč, podle zvoleného přípravku. Malý boloňáček nespotřebuje mnoho krmení, měsíční náklady na jeho stravu se běžně pohybují do 500 Kč.

Samostatnou kapitolou je péče o srst. Náklady se budou odvíjet především od vašich výstavních ambicí - špičková péče o srst šampiona může navýšit rozpočet až o více než 500 Kč měsíčně. Na druhé straně u ryze rodinného psíka vystačíte s obyčejnějším šamponem a domácím sestřihem, případně se službami zcela průměrného salonu. V tomto případě bývají náklady na údržbu srsti podstatně nižší.

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu nebo zbytečný papír pro snoby. 

Dle FCI je za čistokrevného považován jen takový pes, který má doložené 4 generace předků stejného plemene.

Máte také jistotu, že oba rodiče mají nejen průkaz původu, ale především byli uznáni jako chovní jedinci. Znamená to, že odpovídají svým exteriérem i povahou standardu plemene, mnoho chovných psů má také nejrůznější zdravotní vyšetření. V případě nejasností nebo dotazů se také můžete obrátit na jeden ze zastřešujících chovatelských klubů. 

Vyhlédnete-li si chovatelskou stanici, která má k odběru štěňata, příliš s rezervací neotálejte. Mnoho štěňat bývá zamluvených již krátce po narození, u potomků výstavních šampionů se dokonce může stát, že zájemci zamlouvají štěňata již v době plánovaného krytí či březosti. 

Knihy o plemenu

Z českých publikací nesmíme opomenout knihu Boloňský a maltézský psík od významné chovatelky Hildy Kuběnové. Jinak se s boloňským psíkem setkáme i v rámci větších encyklopedií psů. 

Časté dotazy:

Jaká je průměrná cena boloňského psíka?

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte  v rozmezí 17-22 tisíc korun. 
Hlouběji do peněženky sáhnete při pořízení potomků vyhlášených výstavních šampionů nebo štěňat ze zahraničních spojení. Větší sumu také obvykle zaplatíte za fenku, zvláště má-li předpoklady pro využití v chovu. 

Pro koho se boloňský psík hodí?

Hodí se jak do rodiny s dětmi, tak pro seniora. Je to pes ideální pro člověka, který má čas i chuť se pejskovi nejen věnovat a mít ho neustále vedle sebe, ale který si také umí představit pravidelnou péči o srst a nebojí se o ni pečovat. Boloňáček, který je zvyklý na péči od štěněcího věku, bude nadšen z takové pozornosti svého pána.

Kde bude spokojený?

Hodí se do každého domu či bytu, stačí mu i málo prostoru. Kde však bude nešťastný, tak tam, kde bude často sám. Rozhodně to není pes, který by mohl být většinu života na zahradě, sám. Ale ani v domě. Sebevětší byt a komfort mu nenahradí přítomnost rodiny. Svému člověku je velmi věrný, ale také je na něm velmi závislý. Většina boloňáčků chce celý život svého člověka doprovázet doslova na každém kroku. A tak je mu v patách i v domě, chodí za ním všude, po celém bytě, místnost po místnosti, jako stín.
Miluje celou rodinu, ale jednoho z nich má přece jen nejraději. Na svém pánovi doslova visí. Je nerad sám, svého pána pořád vyhlíží. Je-li dlouho ponecháván o samotě, strádá. Nutně potřebuje společnost. Je citlivý na náladu svého pána. Pokud cítí, že si nemá vyžadovat nadměrnou pozornost, zůstane stranou. A naopak, cítí-li, že potěší, s nadšením se ke svému pánovi vrhne.

Jak vychází s ostatními zvířaty?

Chování k jiným zvířatům bývá bez problémů, bez ohledu na velikost či druhové zařazení. Soužití s kočkou, morčetem či papouškem je pro boloňského psíka příjemným oživením složení jeho rodiny. Nemá touhu po dominanci, ani u své rodiny, ani ve smečce dalších psů či ve společnosti jiných zvířecích kamarádů. Uvítá kamaráda, ať je jím jiný pes, nejlépe podobně malý, kočka, nebo i králík.

Boloňský psík a ostatní psi

Je to společenský pes, který s jinými psy vychází obvykle velmi dobře. Při setkání s velkým psem a/nebo při ne příliš důkladné socializace se může projevit bázlivě, většinou je ale spíše zvědavý a hravý. 

Jakým aktivitám se lze s boloňským psíkem věnovat? 

I když má rád pohodlí, má také rád pohyb a zábavu. S radostí absolvuje procházku stejně jako celodenní výlet. Společná dovolená do každého podnebí je i pro něj radostnou obměnou běžného života, ale také odměnou. A protože je dobře vychovatelný, nikde nedělá ostudu. Rád cestuje, je skladný, a pokud je to možné, bude rád po boku svého pána i v práci, aniž by kohokoli obtěžoval. Rád bude dělat cokoli, co dělá jeho člověk. Odpočívat, běhat, cestovat, procházet se…
Má rád volné pobíhání, jeho pohyb je energický, ale celkově to není příliš aktivní plemeno. Uvítá procházky a výlety, ale nevyžaduje je. Svého člověka doprovodí, kdykoli si to bude přát. Je středně temperamentní, rád se proběhne, ale nepotřebuje zaměstnání ani časté dlouhé procházky.
Na rekreační úrovní se  můžete věnovat celé řadě sportů, od agility přes flyball až po tanec se psem. 

Jak sehnat štěně?

Ujasněte si, co přesně od psa očekáváte - chcete čistě rodinného kamaráda nebo máte výstavní a chovatelské ambice? Podle toho také vybírejte chovatelskou stanici a konkrétní štěně. 
Nemáte-li vyhlédnutou konkrétní chovatelskou stanici, můžete se podívat do naší databáze, případně kontaktovat jeden ze zastřešujících chovatelských klubů. Využít můžete i sociální sítě nebo inzerci. 

Proč investovat do štěněte s PP?

- Jestliže jste si vybrali určité plemeno, učinili jste tak nejspíše proto, že se vám líbí jeho exteriér i povaha, případně dokonce plánujete nějaký sportovní výcvik nebo jinou specifickou aktivitu. A průkaz původu vám dává maximální pravděpodobnost, že z vašeho štěněte vyroste typický představitel plemene, který splní vaše očekávání. Nestandardní štěně se sice může objevit i v řádném čistokrevném chovu, toto riziko je ale nesrovnatelně menší, než v případě "plemene" bez PP. 
- Rodiče štěněte s průkazem původu museli projít posouzením exteriéru (absolvovat předepsané výstavy, obvykle s výsledkem minimálně "velmi dobrý") i zhodnocením povahy (např. bázlivost či bezdůvodná agresivita jsou důvodem pro vyloučení z chovu).
- Nepodporujete množitele, jejichž hlavním cílem je zisk. Chovají proto větší množství zvířat bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality, navíc velmi často v nevyhovujících podmínkách.
Bohužel, malá společenská plemena patří mezi psy často zneužívané množiteli. Opatrnost je tedy na místě. 

Varianty boloňského psíka

Boloňský psík existuje v jediném velikostním rázu a je vždy čistě bílý. Barevný boloňský psík - ruská barevná bolonka je samostatné plemeno s vlastním standardem, dosud neuznané FCI.

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
 - není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)
 - cena štěněte je podezřele nízká
 - štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od     feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)
 - absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte  či jeho nestandardním  exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo  ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.
- Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila, má patrně co skrývat. V žádném případě nepřistupujte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na parkovišti“.

Jaké jméno se hodí pro boloňského psíka?

K boloňskému psíkovi se hodí jména podtrhující jeho jemnost a roztomilost. 
Štěně s průkazem původu přichází z chovné stanice již s přiděleným jménem, pod kterým je registrované. To však samozřejmě nemusíte používat a můžete si vybrat jiné, podle svého vkusu. 
Někteří chovatelé umožňují nadcházejícím majitelům i volbu oficiálního jména. Je však nutná brzká závazná rezervace štěněte a je třeba dodržet počáteční písmeno (vrh A, vrh F atd.). 
Boloňskému psíkovi bude slušet třeba: Boogie, Lucky nebo Daphne.

Jaké doplňky se mohou hodit?

Vzhledem k drobné konstituci boloňáčka je vhodné vyměnit obojek za hrudní postroj, který snižuje riziko poranění krční páteře či průdušnice. U psů s bohatou, "výstavní" srstí však může být postroj nepraktický a zacuchávat srst. 
Na delší výlety nebo pro staršího psa pak oceníte i tašku či přepravku určenou k nošení na zádech nebo přes rameno. 
Velmi vhodná je i řádně zajištěná přepravka do auta, případně speciální postroj. Přepravování psa volně na sedadle či dokonce na klíně spolujezdce může být nebezpečné pro zvíře i posádku vozidla. 

Oblečky pro boloňského psíka

Obleček může přijít vhod, je-li tuhá zima nebo máme-li doma štěně, seniora nebo psa nemocného či v rekonvalescenci.  V takovém případě volte obleček, který psa ochrání před větrem a vodou. Roztomilé pletené svetříky proto nejsou vhodné. Nemůžete-li jim odolat, volte aspoň ty s tkanou podšívkou a používejte je pouze v suchém prostředí. Mnohem lepší volbou jsou oblečky ze softshellu a jiných funkčních materiálů, případně aspoň z běžné podšité šusťákoviny.
Obleček musí psovi dobře sedět, krýt hrudní koš, většinu břicha a sahat až přes kořen ocasu. Zároveň nesmí omezovat v pohybu a samozřejmě musí umožňovat komfortní a hygienické vyprazdňování. 
Základním opatřením proti prochladnutí by i tak mělo být  především větší množství kratších vycházek a především pohyb. Nikdy, ani v sebelepším oblečku, psa nenechávejte venku příliš dlouho a zvláště ne jen tak postávat nebo dokonce sedět či ležet. Z hlediska prostydnutí je mnohem rizikovější pobyt na vánočním trhu, než pěší výlet zasněženou krajinou.

Zajímavosti o plemeni

Boloňský psík dospívá na malé plemeno nezvykle pozdě. Zuby z mléčných na trvalé se průběžně vyměňují až do jednoho roku věku. Tak se může stát, že i skus, který je zpočátku lehkým předkusem nebo klešťovým skusem, se může srovnat na skus nůžkový.
Také srst se věkem vyvíjí. Ne neobvyklý je u štěňat a mladých psů do jednoho roku věku výskyt nažloutlé srsti kolem uší v různé intenzitě. Třebaže se tyto skvrny mohou jevit nestandardně, je to povoleno. Zpravidla v dospělosti tyto skvrny vymizí. Každopádně za účelem výstav a chovu je u dospělých jedinců vyžadována bílá srst po celém těle. Fleky tmavšího zbarvení na hlavě u mladých psů jsou potvrzením přítomnosti dobře sytého pigmentu. A právě pigment se může u boloňského psíka měnit podle ročního období, respektive dle množství slunečního záření. Důkazem je tzv. „proměnlivý“ nebo také „sezonní nos“, kdy intenzita zbarvení nosní houby do černa je závislá na množství slunečního záření. Jedná se však u boloňského psíka o běžnou záležitost. Jedinci s tímto drobným handicapem mívají přes zimní a jarní období nosní houbu o poznání světlejší, vybledlou, s malým množstvím černého pigmentu. Ovšem u některých těchto ne zcela sněhobílých jedinců mohou granule s karotenem (i jiné příměsi v potravě) zvýraznit skvrny na těle a potom strakatost zbarvení je na první pohled zřetelná.

Boloňský psík a podobná plemena

Boloňský psík patří do skupiny bišonků a příbuzných plemen, z nichž většinu lze povšechně popsat jako "malý bílý chlupatý pejsek". Při bližším pohledu jsou ale dobře patrné rozdíly, například maltézáček má poměrně krátké nožky a dokonale rovnou, velmi dlouhou srst (není-li ostříhán), bišonek, který se boloňáčkovi podobá asi nejvíce, se zase bezpečně odlišuje svými spirálovitými kudrnami.