Labradorský retrívr

Labradorský retrívr
Labradorský retrívr
Labradorský retrívr
Labradorský retrívr
FCI Skupina VIII - Retrívři, slídiči a vodní psi, Sekce 1 - Retrívři, Číslo standardu FCI: 122
Alternativní názvy plemene Labrador
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška 54-57 cm
Hmotnost v dospělosti 25-35 kg
Věk 12-13 let
Typ srsti kratší, rovná
Náročnost na výchovu nízká
Povaha vyrovnaná, přátelská, učenlivá

Spolu se zlatým retrívrem patří mezi nejpopulárnější plemena psů vůbec.    Je to zemitý pes s veselým, kamarádským výrazem, do vysokého věku vždy připraven ke hře, ale i k práci. Fyzicky zvládne i celoroční pobyt venku (samozřejmě s přiměřenou, dobře izolovanou boudou), ale delší samotu a odloučení od své smečky těžko snáší, nelze ho tedy doporučit jako venkovního psa. 

Historie

Za pravlast labradorského retrívra je považován východní cíp kanadského pobřeží, konkrétně provincie Newfoundland a Labrador. Zdejším rybářům a lovcům pomáhali, kromě větších novofundlandských psů, také dnešním labradorům  podobní psi již v 17. století.  

Existuje i druhá teorie, hovořící o psech pocházejících naopak z Grónska. Tak či tak, do Anglie se tito psi dostali na obchodních lodích nejpozději ve druhé polovině 19. století a rychle zde zdomácněli. Osvědčili se při práci nejen ve vodě, ale i v polích a lukách, proto se plemeno utěšeně rozvíjelo.  

V roce 1895 byl však v Anglii vydán zákon o karanténě, který vedl ke značné izolaci tamní populace psů. Proto k dalšímu šlechtění a vývoji plemene docházelo již výlučně s využitím britských psů, vzniklo tak hned několik plemen retrívrů.  

Labradorský retrívr byl anglickým Kennel Clubem uznán roku 1903, ale pečlivé chovatelské záznamy jsou vedeny již od poloviny 19. století. Ačkoliv již existovaly všechny tři barevné varianty, stále ještě drtivě převládali černě zbarvení psi. Po první světové válce ale přišla změna a módními se stali naopak plaví až zlataví jedinci. Teprve v druhé půli 20. století se více rozšířila i třetí, hnědá varianta.  

Povaha

Labrador má vyrovnanou, přátelskou a učenlivou povahu. Není agresivní, dobře se snáší i s cizími lidmi, oplývá trpělivostí k malým dětem. Má sklony k pohodlnosti, proto se příliš nehodí na činnosti zaměřené na výkon. Za to je velmi empatický, pečující a pro svou rodinu by se rozkrájel. Není tedy divu, že nachází uplatnění jako asistenční či vodicí pes, úspěšný je také jako vodní záchranář. 

Výcvik

Jako všichni retrívři, také labrador se výborně hodí i pro začátečníky.  Rád majiteli vyhoví, ovšem když může, ulehčí si práci a do precizního provedení povelu je třeba ho umět patřičně namotivovat.  Velmi dobře fungují vhodné pamlsky, ale i nadšená pochvala nebo oblíbená hračka.  

I když je to plemeno dobrácké a laskavé, tu a tam projeví sklony k paličatosti a je tedy zapotřebí poskytnout mu od útlého mládí laskavou, ale důslednou a nekompromisní výchovu a především určit hranice. 

Krmení

Labradoři mají pověst „popelnic“, což je bohužel pravda. Milují jídlo a aktivně ho vyhledávají, proto je zapotřebí dbát na vhodnou výživu a během výchovy se snažit o to, aby se pes neobsluhoval sám, třeba při venčení.  

Ideální je vyvážená, pestrá strava v přiměřeném množství. Vedle pečlivě sestaveného domácího jídelníčku to mohou být i kvalitní granule pro velká plemena, nejlépe ještě uzpůsobena dané věkové kategorii, či se speciálním složením pro kastrovaná zvířata, pro psy ve zvýšené zátěži atd. 

Srst a péče

Srst by měla být rovná, na omak tvrdá, s hustou, funkční podsadou, která psa velmi dobře chrání před rozmary počasí. Labrador je vždy jednobarevný,  a to buď černý, žlutý (od krémové po zlatou), nebo hnědý (čokoládový nebo také játrový). Povolena je drobná bílá skvrnka na hrudníku.

Na péči není příliš náročný, vhodné je časté kartáčování, které odstraňuje odumřelé chlupy a přispívá k žádoucí tvorbě mazu, který srst vyživuje a napomáhá její odolnosti vůči vodě.  

Čas od času je dobré zkontrolovat anální žlázky, zda nejsou přeplněné a pozornost si zaslouží také stav drápů. Případný asymetrický obrus totiž může být prvním příznakem ortopedického onemocnění. 

Zdraví

Labrador je vcelku zdravý, houževnatý pes. Jako u všech plemen většího vzrůstu, také u něj je zapotřebí sledovat stav pohybového aparátu, zejména kyčelních a loketních kloubů. Také klidový režim po jídle, coby prevence život ohrožující torze žaludku by měl být samozřejmostí.  

Z ostatních onemocnění stojí za zmínku kožní potíže – ekzémy a dermatitidy, ve středním a vyšším věku je také vhodné absolvovat vyšetření u kardiologa, kvůli včasnému podchycení případných srdečních onemocnění.