Labradorský retrívr

Sháníte labradorského retrívra nebo máte štěňata labradorského retrívra na prodej?

Základní informace

FCI Skupina VIII - Retrívři, slídiči a vodní psi, Sekce 1 - Retrívři, Číslo standardu FCI: 122
Alternativní názvy plemene Labrador
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška 54-57 cm
Hmotnost v dospělosti 25-35 kg
Věk 12-13 let
Typ srsti kratší, rovná
Náročnost na výchovu nízká
Povaha vyrovnaná, přátelská, učenlivá
Orientační cena štěněte s PP kolem 30 000 Kč i více

Charakteristika plemene

Velikost Velká (Hodnocení 4/5)
Nároky na pohyb Střední (Hodnocení 3/5)
Cvičitelnost Vyšší (Hodnocení 4/5)
Vhodný pro Začínajícího chovatele (Hodnocení 1/5)
Množství chlupů v domácnosti Poměrně velké (Hodnocení 4/5)
Péče o srst Nenáročná (Hodnocení 2/5)
Vztah k dětem Pozitivní (Hodnocení 5/5)
Zdravotní problémy Průměrné (Hodnocení 3/5)
Finanční náročnost Vyšší (Hodnocení 4/5)
Schopnost být sám Střední (Hodnocení 3/5)
Inteligence Nadprůměrná (Hodnocení 4/5)
Lovecký pud Průměrný (Hodnocení 3/5)
Jaký je hlídač Ohlásí návštěvu (Hodnocení 2/5)

O plemenu

Spolu se zlatým retrívrem patří mezi nejpopulárnější plemena psů vůbec. Je to zemitý pes s veselým, kamarádským výrazem, do vysokého věku vždy připraven ke hře, ale i k práci. Fyzicky zvládne i celoroční pobyt venku (samozřejmě s přiměřenou, dobře izolovanou boudou), ale delší samotu a odloučení od své smečky těžko snáší, nelze ho tedy příliš doporučit jako venkovního psa. 

Přednosti a nevýhody

Velkou výhodou labradorských retrívrů je jejich pohodová a kamarádská povaha. Jsou také nadprůměrně inteligentní a učenliví. Jejich slabou stránkou je určitá pohodlnost, při dlouhodobém nedostatku pohybu a aktivit snadno zleniví. Další, čím jsou labradoři proslulí, je žravost. Často bývají označováni jako „chodící popelnice“. Tendenci ke sbírání odpadků a zbytků je zapotřebí od mládí korigovat, může jít i o zdraví. 

Historie

Za pravlast labradorského retrívra je považován východní cíp kanadského pobřeží, konkrétně provincie Newfoundland a Labrador. Zdejším rybářům a lovcům pomáhali, kromě větších novofundlandských psů, také dnešním labradorům podobní psi již v 17. století. Existuje i druhá teorie, hovořící o psech pocházejících naopak z Grónska. 

Koncem 18.století na ostrově New Foundland používali rybáři k vytahování sítí, k lovu a přinášení ryb z vody dva již ustálené typy černě zbarvených psů, kterým se do roku 1814 říkalo jednotně “Novofundlandský pes”. Až po tomto roce dostal ten o něco méně mohutný a krátkosrstý typ označení “St.John´s dog”. Právě ten je dnes všeobecně považován za prapředka dnešního labradorského retrívra. Kdy a kde přišel Labradorský retrívr ke svému označení, je doposud nerozluštěnou hádankou.

Prvním váženým a uznávaným chovatelem labradorských retrívrů s linii Munden byl Angličan A.Holland Hibbert. V roce 1895 byl v Anglii vydán zákon o karanténě, který vedl ke značné izolaci tamní populace psů. Proto k dalšímu šlechtění a vývoji plemene docházelo již výlučně s využitím britských psů, vzniklo tak hned několik plemen retrívrů. 

Labrador se původně vyskytoval pouze v barvě černé. Existence žlutě zbarvených labradorů se datuje až na rok 1897, i když je pravděpodobné, že se ojediněle žlutě zbarvený jedinec vyskytl i dříve. První Labrador Club byl založen až v roce 1916 A.Hollandem Hibbertem a slečnou Howeovou. Za jednu z nejvýznamnějších chovatelských stanic v historii je považována chovatelská stanice Sandylands, jejíž majitelkou byla Gwen Broadleyová, pokračovatelka chovatelské práce Lorny hraběnky Howeové. Právě její psi Ch. Sandylands Marka a Ch. Sandylands Tandy dali základ dnešním typům. Hnědé zbarvení je nejmladší a doposud také nejvzácnější. První registrace takto zbarveného psa připadla na rok 1938.

Chov v České republice

Do naši země byli první labradoři importováni v roce 1971. První vrh labradorských retrívrů u nás se narodil v chovatelské stanici “z Pomoraví” 6.7.1975 u O. Kučery, feně Julii of Palgrave, přičemž krycím psem byl importovaný pes jménem Sandylands Marcus. 

Bohužel neznalost správného využití retrívrů, jejich povahy a dokonce ani standardu způsobila velké chyby v počátcích chovu. Myslivci stále trvali na univerzálním využití každého loveckého psa, a tedy i od retrívra vyžadovali ostrost na škodnou. Jenže labradorský retrívr je mírumilovné plemeno, absolutně neagresivní, takže v očích myslivců potřeboval “přiostřit”. V té době byl importován z Kanady pes jménem Cana, který byl doslova atypický. Nejenže vykazoval velkou ostrost, a to i na člověka, ale jeho exteriér - velmi lehký typ a úzká hlava, byl pohromou pro český chov. Protože někteří rozhodčí v té době přesně nevěděli, jak má vypadat typický labradorský retrívr, upřednostňovali právě lehké typy. Právě toto nešťastné období zanechalo na dlouhá léta jizvy v českém chovu labradorů. Naopak velkým přínosem byl pes importovaný z Rakouska, Quanto Wonder von Larchenbruch, manželi Haltufovými z Nové Paky.

Vzhled

Hlava labradora je široká, avšak suše modelovaná, nosní houba by měla být černá u černě a žlutě zbarvených jedinců, a tmavě hnědá u jedinců s čokoládovým zbarvením. Růžově zbarvená nosní houba bez pigmentu u žlutě zbarvených labradorů (označována také jako “dudley”) by měla být penalizována, avšak přítomnost růžových skvrn, tzv. ”proměnlivý nos” během zimních měsíců či těsně po nich není na závadu. Jedinec, který je označován jako “yellow-livers”, je labrador, který je zbaven žlutě, ale s játrově zbarvenou pigmentací nosní houby, pysků a víček očí. Ač je tato absence černého pigmentu nežádoucí, pokud takový jedinec vyniká po jiné, např. pracovní stránce, je do chovu většinou připuštěn. 

Oči labradora jsou spíše nevýrazné, středně velké a zbarveny hnědě nebo v barvě lískového oříšku. Uši jsou nasazeny spíše poněkud vzadu a visí podél hlavy. Skus musí být zásadně nůžkový. Krk je velmi silný, avšak suchý, trup je celkově krátký, hřbet rovný a záď široká, hrudník je hluboký a široký. V každém případě labrador je pes mohutný a musí vypadat trochu “oplácaně”! Ocas labradora, označován jako “vydří”, je středně dlouhý, velmi tlustý u nasazení a postupně se zužující směrem ke špičce. Je pokryt hustou a krátkou srstí, avšak bez podsady.

Srst je na omak tvrdá a hustá, bez jakéhokoliv vlnění či třásní. Pod krycí srstí se nachází lehce vlnitá a hustá podsada, která chrání tělo před každou nepřízní počasí. Barva srsti může být trojí: čistě černá, nebo žlutá v různých odstínech (od smetanové po liščí červeň), která se objevuje nejčastěji, či čokoládově hnědá (od játrové, mléčné čokolády, po velmi ceněnou temně sladce hnědou). Hnědé zbarvení je na výstavách u nás k vidění spíše ojediněle, v zahraničí není hnědé zbarvení vzácné jako u nás. Malá bílá skvrnka na hrudi je u všech variant zbarvení přípustná. 

Standard uvádí výšku fen 54 - 56 cm a psů 56 - 57 cm v kohoutku. Pokud je labradorský retrívr pěkný, kompaktní a vyvážených proporcí, nemůže být výška jiná než uvádí standard důvodem způsobující vyřazení z chovu. 

Povaha

Labrador má vyrovnanou, přátelskou a učenlivou povahu. Není agresivní, dobře se snáší i s cizími lidmi, oplývá trpělivostí k malým dětem. Má sklony k pohodlnosti, proto se příliš nehodí na činnosti zaměřené na výkon. Za to je velmi empatický, pečující a pro svou rodinu by se rozkrájel.

Pro svou kamarádskou, klidnou, přítulnou a vyrovnanou povahu jsou vyhledávaným plemenem jak pro pomoc hendikepovaným (vodicí, signální a všeobecně asistenční psi ), tak i pro canisterapii, tedy pro návštěvy domovů pro přestárlé, dětské domovy a další. Zahlédnout je můžete také coby “čtyřnohé záchranáře”, neboť díky jejich citlivému čichu a dalším potřebným vlastnostem pro tuto práci, bezpečně v ruinách vyhledávají a označují zavalené lidi. A právě díky vynikajícímu čichu je používán na letištích a v pohraničních pásmech na vyhledávání drog a střeliva. 

Možná to bude vypadat jako polidšťování, ale labrador je pes, který se opravdu snaží svému pánovi zavděčit. Je mimořádně přítulný, vlídný a hodný. Většinou se neupne na jednoho člověka, ale má rád celou rodinu a všechny poslouchá stejně. Je přizpůsobivý, učenlivý, vnímavý a bez agresivity. Labrador až do vysokého věku zůstává stejně přátelský a milý, ale jeho kondice a pohyblivost stále klesá.

Rovněž s oblibou hrabe v zahrádce, tedy je vhodné vašemu rozčarování předcházet plůtkem ohraničujícím “místo se zákazem vstupu pro labradory”, nebo ho naučte, kam může a kam ne. Poslední možností je, že mu tuto zahradnickou vášeň budete tolerovat a díry po něm zahrabávat. Protože je velký jedlík, má snahu žadonit u stolu o jídlo. Občasné ústupky jsou horší, než kdyby jste psa u stolu krmili pravidelně. Sní povětšinou vše, co je mu volně přístupné, proto je nutné ho včas naučit, že jídlo ležící na stole není jeho. Apetit labradora může být pro majitele nepříjemný v mnoha situacích, jako je například vysypání koše a prohrabání odpadků, sbírání starých kostí, jídla a dalších “voňavých” věcí z trávníku či kolem popelnic…. Proto je nutné se při výchově zaměřit na skutečnost, že labrador zkrátka rád jí, a to cokoliv.

Inteligence a cvičitelnost

Všichni retrívři jsou nadprůměrně inteligentní a bystří psi, s vysokým potenciálem na poli loveckého využití, sportovního i klasického výcviku. Mnoho retrívrů se uplatňuje také jako záchranáři, vodící či asistenční psi. Jediné k čemu se příliš nehodí jsou obrany a ostraha objektů. Labrador se rád se učí a ochotně spolupracuje. Velmi dobře reaguje na pamlsky, je však třeba myslet na to, aby se nepřekrmoval. Jeho výcvik zvládne i začínající chovatel.

Vztah k dětem

Labrador si výborně rozumí s dětmi. I když základní opatrnost je na místě u každého psa, lze ho v tomto ohledu označit za velmi nízkorizikové plemeno. Při kontaktu s dětmi je velice hodný a ohleduplný, nejen k těm z rodiny. I k cizím dětem se labrador chová velmi kamarádsky. Nikdy by se po nich neohnal, o kousnutí nemůže být ani řeč. Často právě labrador potřebuje “pomoci” od trýznivé lásky dětiček. Žádný pes nesmí být pořizován pouze jako hračka pro děti, a to platí také u labradora, ať je jeho dobráckost sebevětší.

Výchova

Štěně se neobejde bez častého kontaktu s člověkem, spousty her a správné socializace. Najděte mu tedy alespoň jednoho vhodného psího kamaráda, voďte ho mezi lidi, mezi různá zvířata a do různého prostředí, kde se setká s velkým množstvím různých pachů a zvuků. Velmi vhodné také je, vytvořit včas návyk na běžnou provozní manipulaci - otevření tlamy, kontrolu uší a očí, vyčesávání nebo i stříhání drápků. Štěně také přivykáme na běžný domácí provoz (vysavač, pračku, fén na vlasy). 

Štěňata a mladí psi jsou rozpustilí, vynalézaví, zvědaví, často divocí, neposední a nezkazí žádnou legraci. Některá štěňata mají o trochu větší sklony k ničení zařízení bytu, jsou-li ponechána o samotě, než-li štěňata jiných plemen. Toto “malé mínus” však odchází věkem. Zkrátka je to plemeno, které se nerado nudí, hledá si zábavu stůj co stůj a strádá, je-li ponecháno o samotě. Je to velice hravý pes, spontánní a uvítá absolutně každou hračku. Cokoliv co najde a může unést, s nadšením přemisťuje. Proto je potřeba před malým štěnětem schovat všechny nebezpečné předměty a postupně ho učit, co jsou jeho hračky a co ne.

Výcvik

Nehodí se pro lidi s tvrdou rukou, pro morouse a lidi náladové, kteří se neumí ovládat, a ani pro ty, kteří nedokáží brzy odpustit. Labrador je pes, který chce být se svým pánem neustále zadobře a dělat mu jen radost. Když se na něj kterýkoliv člen rodiny zlobí, neuvěřitelně strádá. Retrívr je pes, který potřebuje výchovu a výcvik vedený v klidu, bez jakýchkoliv trestů a donucovacích prostředků. Jistou svéhlavost většinou způsobuje chybný, nedostatečný nebo jednotvárný výcvik. Labrador je lehce cvičitelný a snadno ovladatelný pes, ale výcvik, tedy cílené zaměstnání, potřebuje. Občas se najde i dominantní labrador, který je sebevědomý, poměrně samostatný a také paličatý. Takový jedinec nutně potřebuje řádnou výchovu s hlavním důrazem na ujasnění hierarchie v rodině a je vhodnější pro zkušenějšího kynologa. Každopádně potřebuje hodně kázně a velkou motivací jsou pro něj pamlsky. Pokud budete mít takový přístup k jeho výchově, oplatí vám to bezmeznou láskou a přátelstvím. Feny labradorů jsou obvykle klidnější, mírnější, poslušnější a bez sklonu k dominanci.

To, že je loveckým plemenem ještě neznamená, že bude v lese neovladatelný. Jelikož miluje dlouhé procházky přírodou, které mu v žádném případě nesmíte odepřít, již v jeho mladém věku les čas od času navštivte a snažte se ho tam zaměstnat aportováním různých klacíků a hrou na přivolání. Miluje vodu ve všech podobách (opomenu-li koupání ve vaně) a kdykoliv ji je nablízku, s radostí se do ní ponoří. 

Zdraví / nemoci

Labrador je vcelku zdravý, houževnatý pes, pochází-li ze zodpovědně vedeného chovu. Na konci 90. let 20. století však prudký vzestup popularity plemene vedl ke zvýšené produkci nekvalitních jedinců. Týkalo se zejména psů mimo čistokrevný chov s průkazem původu, černé ovce se ale našly i mezi zvířaty s PP, respektive jejich chovateli. V současné době se v čistokrevném chovu daří eliminovat řadu dědičných onemocnění, příslovečným bojem s větrnými mlýny však zůstávají pokusy o zásadní snížení výskytu dysplazie kyčelních a loketních kloubů. 

Z ostatních onemocnění stojí za zmínku kožní potíže – ekzémy a dermatitidy, ve středním a vyšším věku je také vhodné absolvovat vyšetření u kardiologa, kvůli včasnému podchycení případných srdečních onemocnění. Celoživotně dbejte na prevenci obezity, která zvyšuje riziko onemocnění kloubů, srdce i cév. 

Povinná a doporučená vyšetření

Povinná vyšetření

Oba v České republice působící chovatelské kluby se již roku 2000 dohodly na jednotných nárocích na zdravotní stav chovných jedinců

- RTG vyšetření kyčlí na DKK (dysplazii loketního kloubu)po ukončení růstu, výsledek nesmí být horší než 2/2 (C/C), jedinci s výsledkem 0/2, 1/2 nebo 2/2 navíc mohou být pářeni pouze s jedinci s výsledkem nejhůře 1/1.

- RTG vyšetření na DLK (dysplazii loketního kloubu) je povinné, avšak jeho výsledek se pouze eviduje, není rozhodující pro zařazení do chovu. 

Doporučená vyšetření

Pro účely uchovnění lze provést vyšetření kyčelních kloubů až po ukončení růstu (obvykle po 15. měsíci věku). Vhodné je však dřívější vyšetření kyčlí, tzv. časný screening DKK. Včasné odhalení dysplazie kyčelního kloubu (tedy dokud štěně roste) výrazně rozšiřuje možnosti léčby a zvyšuje šanci psa na plnohodnotný pohyb bez bolesti. 

Dysplazie kyčelních kloubů patří mezi vady s multifaktoriálními příčinami, udává se kombinace více genetických faktorů, vliv výživy i prostředí. Její vymýcení z chovu tak prakticky není možné, chov výlučně na (skoro) zdravých jedincích pouze zmenšuje riziko jejího výskytu. Vyskytuje se ale i mnoho chorob, u kterých lze jednoznačně stanovit příčinnou genetickou mutaci a je tedy možné testováním chovných psů a fen zabránit přenosu onemocnění do dalších generací.

Laboratoř Genomia doporučuje pro labradory genetické testy například na onemocnění: 

Degenerativní myelopatie (DM) - Progresivní neurodegenerativní onemocnění projevující se poruchami hybnosti, koordinace a dalšími neurologickými příznaky. Onemocnění má rychlý postup a výrazně zkracuje délku života. 

Poruchami hybnosti se vyznačuje i Centronukleární myopatie (CNM ), známá i pod zkratkou HMLR (Hereditary myopathy of Labrador retrievers). Podstatou onemocnění je defektní vývoj svalových vláken, projevující se hned v prvních týdnech života. Postižená štěňata začnou hubnout, chybí jim šlachové reflexy a kolem 3. či 4. měsíce věku se plně rozvíjí svalová atrofie a související potíže s pohybem, ale také s příjmem potravy či dýcháním. Vzhledem k neexistující léčbě bývají nemocná štěňata záhy utracena, aby se zabránilo jejich zbytečnému utrpení. 

Spíše z hlediska kvality chovu je vhodné také testování na dwarfismus u labradorských retrívrů - skeletální dysplázii 2 (SD2). Typickým projevem onemocnění je zkrácená délka končetin, často jsou přední nohy zkrácené více než zadní, takže nejvyšším bodem těla není kohoutek, ale oblast beder. Zkrácení nohou není nijak extrémní - u samců byla popsána délka předních končetin nižší než 55 cm, u fen nižší než 50 cm, přičemž mezinárodní standard plemene (FCI) hovoří o 56-57 cm u samců a 54-56 cm u fen. Onemocnění není spojeno s dalšími zdravotními komplikacemi ani nezkracuje délku života. Jde tedy spíše o chovatelsky nežádoucí anomálii

Zkrácením předních končetin se projevuje i okuloskeletální dysplazie (OSD), vyskytující se pouze u labradorů, samojedů a jejich kříženců. Vedle abnormalit v utváření vřetenních a loketních kostí s sebou nese také různě závažné oční defekty - zákaly, odchlípení sítnice nebo dysplazii sklivce. 

Dědičnost všech výše popsaných chorob je autosomálně recesivní, mohou se tedy vyskytovat zdraví přenašeči (mají jednu „nemocnou“ kopii genu a jednu normální). Pouze u okuloskeletární dysplazie lze někdy pozorovat projevy onemocnění i u heterozygotních jedinců (nesoucích jeden mutovaný gen), jejich intenzita je však velmi nízká. 

Ze spojení dvou přenašečů dostaneme přibližně ¼ zcela zdravých štěňat, (CLEAR) ½ zdravých přenašečů a ¼ postižených zvířat. Genetické testování chovných psů tak umožní zabránit přenosu onemocnění do další generace. Samozřejmě, ideální by bylo, množit pouze jedince bez příslušné mutace (tedy CLEAR). Máme-li však omezenou chovatelskou základnu či jinak vynikajícího a geneticky cenného jedince, lze bezpečně krýt přenašeče a CLEAR jedince. Z takovéhoto spojení se narodí ½ zcela zdravých štěňat a ½ zdravých přenašečů.

Mezi další doporučovaná genetická vyšetření patří testy na dědičné onemocnění sítnice oka (PRA), význam má také vyšetření na farmakogenetickou chorobu, manifestující se v případě podání celkové anestezie - maligní hypertermii. Tato onemocnění však nejsou příliš specifická pro jedno konkrétní plemeno. 

Péče

Čas od času je dobré zkontrolovat anální žlázky, zda nejsou přeplněné a pozornost si zaslouží také stav drápů. Případný asymetrický obrus totiž může být prvním příznakem ortopedického či neurologického onemocnění. 

Péče o srst

Na péči o srst není labrador příliš náročný, vhodné je časté kartáčování, které odstraňuje odumřelé chlupy a přispívá k žádoucí tvorbě mazu, který srst vyživuje a napomáhá její odolnosti vůči vodě. Díky své struktuře má kožich labradora dobrou samočisticí schopnost, nebývá tedy třeba ho koupat šamponem, pokud se nevyválí v něčem zvláště páchnoucím (mršina, trus a podobně). 

Krmení

Labradoři mají pověst „popelnic“, což je bohužel pravda. Milují jídlo a aktivně ho vyhledávají, proto je zapotřebí dbát na vhodnou výživu a během výchovy se snažit o to, aby se pes neobsluhoval sám, třeba při venčení. 

Ideální je vyvážená, pestrá strava v přiměřeném množství. Vedle pečlivě sestaveného domácího jídelníčku to mohou být i kvalitní granule pro velká plemena, nejlépe ještě uzpůsobena dané věkové kategorii, či se speciálním složením pro kastrovaná zvířata, pro psy ve zvýšené zátěži atd. 

Průměrné náklady na chov

Chov labradora patří ke středně finančně náročným. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. Pro psy pohybující se často ve větším kolektivu nebo pro starší a oslabená zvířata se zase může hodit zvýšená ochrana proti původcům psincového kašle. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Významnou položkou v rozpočtu je krmení. Labrador je poměrně velký pes a je tedy logické, že jeho výživa něco stojí. Pro hrubou orientaci o nákladech - 15 kg pytel slušných (nikoliv ideálních či nejlepších) granulí začíná na 850 Kč. Toto množství vydrží dospělému zvířeti zhruba na 5-7 týdnů. K dostání jsou samozřejmě i levnější granule, jejich složení však nelze označit za dlouhodobě akceptovatelné. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 200 - 400 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov labradorských retrívrů dva chovatelské kluby

Retriever klub CZ a Klub chovatelů loveckých slídičů - KCHLS

Knihy o plemenu

Knih o labradorských retrívrech je na trhu poměrně dost. Oblíbená je například kniha od Esther Verhoef Verhallen nebo publikace od Kathariny Schlegl-Kofler.

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

Zájmem chovatelů i nových majitelů štěňat by mělo být především zdravé štěně, které svou povahou i exteriérem odpovídá standardu plemene. Bohužel, obliba labradorů vedla k vysoké produkci psů bez PP, takže je dosud dostupná široká nabídka „čistokrevných labradorských retrívrů bez PP“, kdy můžete narazit v lepším případě na nestandardní zevnějšek, v horším na špatné zdraví a v tom nejhorším i na nevyrovnanou a agresivní povahu. 

Absolutní jistotu odpovídající povahy i exteriéru vám samozřejmě nikdo nezaručí, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete řádově menší. 

Pozornost věnujte také volbě chovatelské stanice. Hledejte nejen zkušenosti ohledně seriozního jednání a zdraví odchovaných zvířat, ale také se zajímejte o zaměření konkrétního chovatele. U labradorů jsou velké rozdíly mezi jedinci z pracovních linií (lovecky využívaní psi, případně záchranáři) a z linií výstavních a zájmových.

Chovatelské stanice

Zobrazit další chov. stanice

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena štěněte?

Za štěně labradorského retrívra s průkazem původu zaplatíte okolo 30 000 Kč. 

Vyšší sumu si připravte, pořizujete-li si potomka výstavních šampionů, vynikajících pracovních psů nebo ze zahraničního krytí. Za fenku s předpokladem k chovu také zpravidla zaplatíte více než za samce. 

Chcete-li naopak rozumně ušetřit, můžete se poptat po štěněti s exteriérovou vadou, kvůli které není vhodné do chovu a na výstavy, může však plnit roli rodinného kamaráda nebo se s ním můžete věnovat výcviku. Zůstávají přitom výhody psa s průkazem původu - zdravotní testy, odpovídající povahové vlastnosti atd. V neposlední řadě také nepodporujete množitele. 

Pro koho se labrador hodí?

Labrador je příjemným rodinným psem, dokáže se však přizpůsobit i životnímu stylu mladého jednotlivce, páru i aktivním seniorům. Základní podmínkou je dostatek času, který může strávit se svými lidmi a přiměřené množství pohybu. Ideální jsou dlouhé vycházky v přírodě, aportování a plavání. Příliš se nehodí pro vrcholový sport, který nadměrně namáhá klouby. Labrador ostatně ani není dostatečně mrštný a rychlý, aby exceloval v agility a podobných disciplínách. Na rekreační úrovni si ale rád ledacos vyzkouší, zvláště, je-li odměnou něco dobrého k snědku.

Kde bude spokojený?

Osamělý labrador na zahradě či v kotci velmi strádá. Šťastný je pouze tehdy, stane-li se opravdovým členem rodiny a součástí jejího života. Ideálním ubytováním pro labradorského retrívra je ubytování venku s volným přístupem do domu. Bohužel tuto kombinaci si nemůže dovolit každý, proto ubytování labradora může být také celoročně v bytě nebo volně na zahradě. Avšak vše má svá “ale”, a tak několik zásad. Psi drženi v bytě často línají nepřetržitě - po celý rok. Může to znít legračně, ale je vhodné zvolit podobnou barvu koberce barvě srsti vašeho labradora, protože pokud budete koberce mít, bude nad vaše síly je udržet bez chlupů. Co si také mnozí noví majitelé, kteří se rozhodnou pro soužití s labradorem v bytě neuvědomí, že labradorský retrívr má silný a poměrně dlouhý ocas, se kterým neustálé radostně mává, a při jeho kohoutkové výšce v dospělosti, neustále bude něco shazovat ze stolů a skříněk

Psi ubytovaní celoročně venku nutně potřebují častý kontakt s rodinou. Pouze mnoho her, procházek a času s ním stráveným může napravit fakt, že je venku občas sám. Jestliže jste rodina, která celé dopoledne není doma, odpoledne má spoustu povinností a času na psa mnoho není, určitě si labradora nepořizujte! Psi drženi venku zpravidla línají 2x ročně, zato poměrně intenzivně. Jeho srst je přizpůsobena všem klimatickým podmínkám, ale přesto by neopovrhl dobře zateplenou boudou. Je nutně zapotřebí dobře oplotit zahradu, pokud v ní občas bude trávit chvíle bez dozoru.

Jak se snáší s ostatními zvířaty?

S většinou domácích zvířat se labrador dokáže celkem snadno sžít, ideálně je-li na ně přivykán od štěněcího věku. I když jde o původně lovecké plemeno, nemá tak silné tendence k pronásledování zvěře, jako třeba honiči nebo ohaři. Souvisí to i s jeho prací přinašeče - vyhledávání a štvaní kořisti patřilo jiným plemenům. Pokud zásadněji nepodceníte výchovu, měli byste ho být schopni bezpečně přivolat i v případě, že na vycházce překvapíte nějakou tu srnu nebo zajíce

Jak se snáší s jinými psy?

K ostatním psům je velice kamarádský a zbožňuje hry s nimi. Je většinou výborným vychovatelem pro špatně socializované psy. Rád je ve velké smečce, rád si hraje s ostatními psy a k domácím zvířatům je přátelský (jistě je vše zčásti závislé na výchově). Doslova společnost a zábavu vyhledává, a to ať zvířecí, tak lidskou.

Jaké jsou vhodné aktivity pro labradora?

Pro zábavu ho můžete nechat zdolávat i překážky agility, či využít “důmyslné hračky” jakou je fly-ball, ovšem není možné od něj očekávat velké výkony a čelní umístnění. Labrador sice dovede pracovat přesně a s nadšením, ale hbitost a mrštnost vlastní např. teriérům od něj očekávat nemůžete. Vypadá to, že labradorský retrívr je všeuměl, který dokáže vše, na co si vzpomenete. Ano, je to plemeno velice přizpůsobivé a učenlivé, avšak pokud chcete psa obranáře, labradora si nepořizujte. Návštěvu sice štěkotem oznámí, ale jakmile vejde dovnitř, začne ji vítat.

Má labrador pracovní využití?

V myslivosti se specializuje na dohledávku zvěře pernaté (bažantů, kachen…), ale také králíků a zajíců, a jejich aportování ať už z vody nebo hustého křoví. Zvěř drží jemně a nikdy ji netrhá. Je pracovitým a neúnavným pomocníkem myslivců, chybí mu však ostrost a štváčská vášeň, takže společně s labradorem myslivci povětšinou vlastní ještě jiné plemeno, neboť retrívr se v myslivosti nehodí pro univerzální použití. Jako slepecký pes je labrador jedním z nejpoužívanějších plemenem pro nevidomé nebo neslyšící. 

Jak sehnat štěně?

Labrador je oblíbené a početné plemeno. Mezi jednotlivými chovatelskými liniemi jsou značné rozdíly nejen co do kvality štěňat, ale především co do jejich zaměření. I když základní plemenné vlastnosti jsou univerzálně platné, přece jen bude znatelný rozdíl mezi psem z lovecké, sportovní nebo společenské/výstavní linie

Důkladně si tedy rozmyslete, co od psa očekáváte a podle toho volte konkrétní chovatelskou stanici. 

Proč chtít štěně s PP?

- Máte maximální jistotu, že váš labrador bude mít exteriér i povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez průkazu původu. Chovní jedinci (rodiče štěňat) musejí být tzv. uchovněni, tedy projít posouzením exteriéru a pracovní zkouškou. Mají také za sebou povinná a někdy i doporučená vyšetření, která výrazně snižují riziko zdravotních komplikací u štěňat.

- Nepodporujete množitele, produkující štěňata bez ohledu na jejich čistokrevnost, zdraví a celkové kvality. V lepším případě se tak děje z neznalosti, v tom horším čistě pro peníze. Zatímco v prvním případě štěňata aspoň vyrůstají ve slušných podmínkách, v případně množitelů „na kšeft“ je produkce štěňat často spojena s týráním. Zvířata bývají držena ve špíně, bez pořádného výběhu a sociálních kontaktů. Často navíc bývají v nevhodném výživovém i zdravotním stavu.

- Samozřejmě že i chovatel s PP může být nezodpovědný či přímo podvodník, na rozdíl od množitele se však neschová v anonymitě. Pořád existují nějaká pravidla a kontrolní mechanismy, které si hlídají příslušné chovatelské kluby. Na chovatele, resp. chovatelskou stanici také není problém dohledat recenze, případně výsledky psů z jejich odchovů na výstavách a výkonnostních soutěžích. 

Druhy/varianty?

Labrador se vyskytuje v jediném velikostním rázu a ve třech barvách srsti. Vždy je jednobarevný a to buď plavý/pískový, černý nebo játrově/čokoládově hnědý. Hnědá varianta je nejvzácnější a v posledních letech nabývá na popularitě. 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Většina chovatelů uvítá, když se za fenou se štěňaty přijedete předem nezávazně podívat a podá vám veškeré informace. Také nemá problém představit vám své psy či nechat vás nahlédnout do průkazu původu a dalších dokumentů.

Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nekývněte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.

- Máte-li jakékoliv pochybnosti, obracejte se na příslušný chovatelský klub.

Vhodné jméno pro labradora?

Psí jméno by nemělo být příliš dlouhé, ideální jsou 2-3 slabiky. Nemělo by se také zvukově podobat nějakému z povelů (například Sebby X sedni). 

Pes s průkazem původu dostává jméno již v chovatelské stanici, pod tímto je zapsán v plemenné knize a dalších dokumentech. Nic vás však nezavazuje toto jméno používat, můžete vybrat jiné podle svého vkusu. Někteří chovatelé umožňují vážným zájemcům (obvykle po rezervaci a složení zálohy), aby si zvolili i oficiální jméno. Obvykle však musí začínat na konkrétní písmeno abecedy, podle pořadí vrhu. 

Labrador může nést jméno oblíbeného filmového hrdiny - Marley, slušet mu budou i jména podle barvy srsti - Black, Čoko, Vanilla nebo třeba Goldie. 

Jaké jsou vhodné doplňky pro labradora?

V zásadě nepotřebuje žádné speciální doplňky a vychytávky. Pokud se psem jezdíte autem, myslete na jeho i vaši bezpečnost. Pes umístěný volně v kabině představuje riziko pro sebe i lidskou posádku vozu! Optimální je umístění psa v kufru auta, nejlépe odděleného od prostoru pro lidskou posádku pevnou mříží. V kufru může být pes volně nebo v přepravní schránce. Kufr auta i případný přepravní box musí být dostatečně prostorný a s přístupem čerstvého vzduchu. 

Pokud chcete, navzdory jeho velikosti, vozit retrívra v kabině auta, nezapomeňte na vhodný postroj. U takto velkého plemene opravdu dbejte, aby měl patřičný atest (tj. aby psa v případě nárazu skutečně udržel). Speciální postroj do auta se připevňuje buď přímo do klipsu pro bezpečnostní pás, nebo s pomocí bezpečnostního pásu. 

Zajímavosti o labradorech?

Zlatý labradorský retrívr Marley je titulní hvězdou americké romantické komedie Marley a já. Jeho páníčky hrají Owen Wilson a Jennifer Aniston. 

Odlišnosti od podobných plemen?

Z ostatních retrívrů se labradorovi nejvíce podobá chesapeake bay retrívr. Hnědí labradoři se mu blíží odstínem srsti, odlišují se však zavalitější tělesnou stavbou i statnější hlavou. Rozdíly jsou patrné i ve struktuře srsti - u chesapeaka má jedinečný „rozcuchaný“ vzhled a texturu. 

Články - Labradorský retrívr

Labradorský retrívr

Labradorský retrívr

Labradorský retrívr

Koncem 18.století na ostrově New Foundland používali rybáři k vytahování sítí, k lovu a přinášení ryb z vody dva typy černě zbarvených psů, kterým se do roku 1814 říkalo jednotně “Novofundlandský pes...

Možnosti sportovního výcviku s retrívry

Možnosti sportovního výcviku s retrívry

Možnosti sportovního výcviku s retrívry

Retrívři jsou v současnosti značně rozšířeni zejména ve městech a to na úkor svého původního poslání, kdy se jedná o typické lovecké psy, které FCI, t...

Labrador na cvičáku

Labrador na cvičáku

Labrador na cvičáku

Mám labradorského retrívra a chodím asi půl roku na cvičák. Zpočátku se můj pes se choval hravě a nevyhledával konflikty. Časem se ale toto chován......

Vítězství signálního Daga nebylo náhodné

Vítězství signálního Daga nebylo náhodné

Vítězství signálního Daga nebylo náhodné

Labrador Dag zvítězil v anketě Statečné psí srdce 2019 v kategorii Pomáhající psi za včasné upozorňování své paničky na blížící se nebezpečnou změnu h...

Labrador a divočák Když se probudily Endyho instinkty

Labrador a divočák Když se probudily Endyho instinkty

Labrador a divočák Když se probudily Endyho instinkty

Mezi čtyřmi psy, kteří získali ocenění Statečné psí srdce za záchranářský čin roku 2013 nebo jinou pomoc lidem, byl i labradorský retrívr Endy. Nejvyš...

Vodomilové jsou kamarádi i skvělí pracanti

Vodomilové jsou kamarádi i skvělí pracanti

Vodomilové jsou kamarádi i skvělí pracanti

Retrívři si našli cestu do Evropy pro své lovecké dovednosti ve vodě. Později se ukázali jako vynikající společníci a nakonec se prosadili mezi pracov...