Zblázním se z něj

No to teda koukám, myslela jsem že je to vzornej psí kluk, respektive, že si prostě tak hezky sehraně žijete.....

Hele jestli se takhle nechová normálně, tak to fakt může být nějaká háravka někde blízko. A to se přiznám, že radu nemám......my to s ukňouraným Jackem prostě vždycky nějak přečkali a těšili se, až pes bude zase "normální".

Mám to stejně, zavřu je vedle a hotovo. Oni brzo přijdou na to, že mají být hodní a neotravovat, jinak nebudou se mnou.
Bábinka je vedle na pohovce, ta už má jiný priority.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Andrýsek3 napsal(a):
Asi mám nějakou slabou chvilku, že sem píšu, ale chci poprosit o radu, i když si na mně asi kdekdo smlsne. Jsem z mého psa úplně vyčerpaná (xlabrador 7 let). Nějak plíživě se stalo, že je doma krapet nesnesitelný, asi jsem ho nezvládla za celý život naučit odpočívat nebo zůstat na místě a úplně nevím jak na to teď. Možná to je jen jarem, já vlastně ani nevím. Strašně otravuje, pořád, jakmile si sednu, tak na mě úporně čumí, dloube do mě packou, kňourá, furt něco chce. Já ani nevím co.. Dnes mě vzbudil v 6 ráno šli jsme na procházku (cca 30 minut) dostal nažrat a ještě jsme šli odpočívat (za celý týden se pořádně nevyspím, tak jsem to chtěla dohnat), trvalo hodinu než si teda zase lehnul a spal, tím pádem i já. V 9 mě vzbudil (dloubáním drapama do mě) , tak jsem si dala snídani a jeli jsme na 1,5 hodiny za město. Lítal v lese na volno, házela jsem mu klacky, šišky, čmuchal feny, potkali jsme nějaké psisko tak skoro dvacet minut sprintovali, hráli si. Fakt je dnes zima a hnusně a já nechtěla nic moc dělat. Joo, přijeli jsme domů, udělala jsem si oběd, spal asi hodinu, ani ne, pak už zas otravoval, dala jsem mu kost, to moc nezabralo. O půl 2 jsme šli ven na 45 minut, chodili ulicema, do výběhu, aportoval. Přijdeme domů na chvíli lehnul, po hodině už na mě zase čumí, kňourá. Jakmile vstanu a jdu něco dělat, uklízet, vařit atd. Tak je v klidu, lehne si vedle mě a je v klidu. Ale já nechci dnes nic dělat. musela jsem ho po chvíli zavřít do vedlejšího pokoje už mi rupaly nervy a pak odjet pryč. Nechci ho zavírat vedle (tam si teda lehne a je klid) když jsem doma, sám je když jsem v práci. Když ho vyšlu na místo, tak jde, tam lehne a stále na mě kouka a plácá tlapou do lina, ví, že mě to rozčiluje. Když mu otevřu dveře na zahradu, tak tam vydrží asi minutu a zas je u mě. Možná to je těma haravkama venku nebo se se mnou tak strašně nudí nebo je rozmazlenej. Já nevím. Běžně jsme o víkendu na výletě, ale dnes jsem si fakt přála být aspoň 3hodiny vkusem doma bez toho aniž bych musela něco dělat, bylo mi jasné, že půjdeme na procházky, ale ne po hodině a půl mu vymýšlet program.

Dobrý den 😜,
syn má Labradora, to co popisujete dělá i on v jednom kuse otravuje a to jemu už 13let. Kdysi mu dal jméno Dynamo a jeto stále i v 13letech štěně Dynamo, asi to bude horší a horší.
Určitě jsem Vás potěšila 👍, ale naučit to co dělá bodlinka.
Dája

Chtěla jsem editovat, ale už mě to nepustilo...

Chci napsat to samé, co holky....pesan je vyprocházkovanej, nic ho nebolí, nemá hlad ani žízeň, tak ho prostě zavři, on si schrupne, ty si odpočineš. Nějaký špatný svědomí bych z toho neměla.

Pro tyhle případy mám čmuchací kobereček, hlavolam a jiné plnící udělátka. Prostřídám, po akci pochválím a většinou je bělouš spokojen a jde si po chvilce zevlování lehnout...asi divný den dnes, taky mě budil už v 6h 😀

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
já mám jednoduchý pravidlo, když zvíře otravuje nad míru, tak prostě nemůže být se mnou v kuchyni, zlobivý za dveře a nazdar. platí pro Noru i pro kočky.

Přesně.
A od určitého věku jsem to aplikovala i na děti, taky to fungovalo 😂

"Možná to je těma haravkama venku"
bych to viděla jako dost pravděpodobné
u nás doma to je nějak tak podobně

Moje předchozí fena to dělala za mlada vždycky večer, bez ohledu na denní program prostě večer vysírala. Nakonec mě vždy vytočila natolik, že jsem ji odeslala na místo tak naštvaně, že přestala. Trochu mě to mrzelo, že jsme dny končivaly "ve zlém", ale na mírnější korekce nereagovala a já jí nemohla házet balonek či tolerovat skákání po nábytku v 10 večer, sousedi pode mnou by mě právem sežrali. Změnilo se to stěhováním, v novém prostředí to nikdy nedělala.

Ale on to není problém, který by se objevil z ničeho nic, ne?
Takže pokud jsou za tím háravky - což si nemyslím - tak na ně přecitlivěle reagoval vždy.
Už před lety jste psala, že vás nenechá odpočívat ani při sezení na lavičce venku.

Jakékoliv převádění na jinou aktivitu je kontraproduktivní, i kdyby se jednalo jen o čmuchací kobereček apod.

Vy nepotřebujete, aby se nečím zabýval, naopak potřebujete, aby byl v klidu a nedělal nic, ideálně spal, nebo alespoň vydržel na vyhrazeném místě.
Takže buď vykázat ze společného prostoru a nechat za zavřenými dveřmi - když prudí, tak prostě půjde za dveře do jiné místnosti, což ho zas tak nestresuje, protože tam odpočívat dokáže. Nebo pořídit velkou klec a zavírat ho na místo, nebo ho na vyhrazeném místě fixovat jinak - úvaz vodítkem apod.. Nebo si ho v době odpočinku vzít k sobě, a jakmile začne po vás hrabat a vybízet ke hře, prostě využít zákazový povel a nežádoucí činnost přerušit - má ležet vedle vás a nedělat nic.

Děkuji, no asi bude zavírán.
On je otravnej právě asi opravdu odjakživa, ale někdy míň, někdy víc. Podle mě se to právě zhoršuje, když se chová i venku jak trotl kvůli fenám. Dřív jsem to možná přikládala mládí a nevybití, nevím. A nějak to začalo gradovat od té doby co s ním jsem sama.
O lavičce si ani nepamatuji, že jsem sem psala, ale jo je to možné. Jak se oteplilo, tak jsme chodili ven si sednout někam na deku a i když je před tím vybitý, tak prostě furt lítá. Když musí být u toho na vodítku tak je peklo a musím být zla a trvá dlouho než se uklidní a lehne si, ještě klacek pomáhá na zabavení. Ale když je na volno, tak si čmuchá kolem a je to trochu lepší.

Andrýsek3 napsal(a):
Děkuji, no asi bude zavírán.
On je otravnej právě asi opravdu odjakživa, ale někdy míň, někdy víc. Podle mě se to právě zhoršuje, když se chová i venku jak trotl kvůli fenám. Dřív jsem to možná přikládala mládí a nevybití, nevím. A nějak to začalo gradovat od té doby co s ním jsem sama.
O lavičce si ani nepamatuji, že jsem sem psala, ale jo je to možné. Jak se oteplilo, tak jsme chodili ven si sednout někam na deku a i když je před tím vybitý, tak prostě furt lítá. Když musí být u toho na vodítku tak je peklo a musím být zla a trvá dlouho než se uklidní a lehne si, ještě klacek pomáhá na zabavení. Ale když je na volno, tak si čmuchá kolem a je to trochu lepší.

ono je to prostě jak si nás vychovají tak to pak máme .. pes je chytrej a ví že když bude otravovat tak panička vlastně poslechne a udělá co milostpán chce ... dělala mi to fena ,super to bylo v noci kdy jsme došly do stadia že i několikrát za noc jsem s ní byla venku .. než mi došlo že je to vlastně mrcha .
Takže nastalo pak období kdy jsem na ní prostě prděla at si votravuje ,ignorace ,,ono ji to asi po 14 dnech došlo taky a od té doby klid ,pokud jsem doma tak leží ,maximál cpe rypec do všeho u čeho soudí že by se dalo sežrat .ae přestala otravovat .

Hele já to mám doma ve svý podstatě taky....hvězda bílá celej den chrápe a nebo mě pozoruje, jak něco dělám a nebo leží na dvoře. Já přijdu z práce, spácháme nějakou prochajdu, nakrmíme, ještě si s nima sednu chvíli na zahradu, pohraju si s mlaďasem...Gina ta si hrát nebude, protože to je pro malý štěňata a ne pro seriózní psí dámy...no a pak se prostě chci konečně svlíknout resp. hodit na sebe nějaký dlouhý vytahaný triko...ekvivalent pohodlnosti, chci se najíst a třeba kouknout na bednu, kouknout co tady na fauně.
Gina přijde a udělá "kňouriky, kňouriky" teda to ani není kňourání, spíš takový zamručení "hmmmmmmm", pak ze mě začne stahovat deku a ve finále, když to nezabere tak na mě skočí a ona neskáče stylem...nejdřív vyskočím předníma a pak zadníma nohama, ale spíš tak skočí všema najednou do prostoru a padni kam padni a panička má prošláplý břicho. A manžel hned...tak jí nenech kňourat....
Naštěstí se nakonec nějak dohodneme, že tu zábavu pojmeme tak, že si spolu lehneme na gauč a já jí drbu bříško.

A ještě snad veselá historka z natáčení z dnešního brzkého rána........v noci jsem se sebrala a šla si lehnout z chodby, kde teď kvůli malýmu a vlastní pohodlnosti spím, do ložnice.....protože když přišli pesani v půlnočního venčení, tak se Gina svalila tak, že už jsem se nevešla. No a v půl pátý ráno se přiřítilo dvoučlenné psí komando, naskákalo na mě "jé to máme radost, že tě vidíme a rovnou tě i umejeme a zalehneme.
V takových chvílích si říkám...měla já jsem to zapotřebí pořizovat si další štěně......

Já si myslím, že je tak prostě naučený no. Když byl mimino, tak mi každý říkal, jak jsem si blázen pořídila tak velkého akčního psa do bytu a já měla tak blbý svědomí, že jsem s ním furt někde lítala, jakmile si hrábnul, tak jsem běžela. Na bývalého nikdy nikdy nic takového nedělal, když byli spolu doma, tak chrapal celý den.. Věděl, že se u něj stejně ničeho nedomůže, on by s ním ven prostě nešel i když to bylo fakt třeba, což je zase druhý extrém, ale věděl, že tam otravování nemá smysl. Ale panička? To je jiná, to já si hrábnu, zakňourám a ona kráva hned letí. Teď už to samozřejmě tak nedělám, ale on moc dobře ví, že čím urputněji bude vymýšlet, tak já nakonec fakt vstanu.

Andrýsek3 napsal(a):
Já si myslím, že je tak prostě naučený no. Když byl mimino, tak mi každý říkal, jak jsem si blázen pořídila tak velkého akčního psa do bytu a já měla tak blbý svědomí, že jsem s ním furt někde lítala, jakmile si hrábnul, tak jsem běžela. Na bývalého nikdy nikdy nic takového nedělal, když byli spolu doma, tak chrapal celý den.. Věděl, že se u něj stejně ničeho nedomůže, on by s ním ven prostě nešel i když to bylo fakt třeba, což je zase druhý extrém, ale věděl, že tam otravování nemá smysl. Ale panička? To je jiná, to já si hrábnu, zakňourám a ona kráva hned letí. Teď už to samozřejmě tak nedělám, ale on moc dobře ví, že čím urputněji bude vymýšlet, tak já nakonec fakt vstanu.

Jo, jsou to potvory, jakmile zjistí, že pokud budou dostatečně vytrvalí, tak dosáhnou svého, tak už je to potom souboj vůlí.

Vy si potřebujete přečíst tohle: https://www.facebook.com/psitrenink.cz/photos/ignoruj-to-tak-zn%C3%AD-%C4%8Dast%C3%A1-rada-p%C5%99i-%C5%99e%C5%A1en%C3%AD-nejen-ps%C3%ADch-probl%C3%A9m%C5%AF-skute%C4%8Dn%C4%9B-ale-pom%C3%A1h/3497004963698536/

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy si potřebujete přečíst tohle: https://www.facebook.com/psitrenink.cz/photos/ignoruj-to-tak-zn%C3%AD-%C4%8Dast%C3%A1-rada-p%C5%99i-%C5%99e%C5%A1en%C3%AD-nejen-ps%C3%ADch-probl%C3%A9m%C5%AF-skute%C4%8Dn%C4%9B-ale-pom%C3%A1h/3497004963698536/

Děkuji, jo dělám to blbě. Já dlouho, dlouho vydržím, ale on prostě vydrží dýl. A já pak buď bouchnu nebo prostě vstanu a jdu - procházka, hrát si, jdu něco dělat, atd. Takže vlastně vždy nakonec vyhraje, nejčastěji teda tu negativní pozornost. Nekdy hned na první dobrou jde na místo a leží a spí nebo ho přivolám a drbu ho u sebe zatím co sedím,ale nefunguje vždy a nebo ne dlouho. Zkusím to "místo" přes pamlsky, on na ně funguje velmi dobře.

Úplně bych hlavolamy nezavrhovala, ono přemýšlení bolí, bolí hlava a jde se spát. Ne že pes si pískne a já poběžím pro zábavnou hračku, ale prostě místo předlouhé vycházky tohle a malá vycházka. Postupně ať si zvyká, co až budu v důchodu :D Někdy je člověk nemocen a taky kolem psa nemůže takto skákat.

Andrýsek3 napsal(a):
Děkuji, jo dělám to blbě. Já dlouho, dlouho vydržím, ale on prostě vydrží dýl. A já pak buď bouchnu nebo prostě vstanu a jdu - procházka, hrát si, jdu něco dělat, atd. Takže vlastně vždy nakonec vyhraje, nejčastěji teda tu negativní pozornost. Nekdy hned na první dobrou jde na místo a leží a spí nebo ho přivolám a drbu ho u sebe zatím co sedím,ale nefunguje vždy a nebo ne dlouho. Zkusím to "místo" přes pamlsky, on na ně funguje velmi dobře.

To je pak právě o tom maratonci, jak píše RZ. Musíte to řešit proaktivně, nejlíp aby vůbec nezačal vysírat, anebo to aspoň utnout hned v zárodku, když ho nedokážete ignorovat (což chápu).

Já bych začala nějakým restartem, ať přerušíte smyčku, a pak začala od nuly. Psa bych dala někomu na hlídání a sama se jela na pár dní dát psychicky dohromady. Naplánovala bych si nový režim, který bych po návratu striktně dodržovala (jak na vojně). Většinu psů režimové změny rozhodí, ztratí jistotu v tom smyslu, že nevědí, co v příští minutě přijde. Kromě toho bych si dávala pozor na to, aby byl v dostatečné zátěži (a tím myslím ani málo, ani moc), zařadila bych enrichment, práci hlavou, klidové aktivity a hry podporující sebekontrolu. Na venčení bych měnila lokality, snažila bych se venčit někde, kde to moc nezná.
Z těch méně sofistikovaných metod (a patrně se dá říct, že je to práce s trestem) asi lze toho psa v krizové situaci velmi autoritativně poslat na místo, nebo ho vykazovat za dveře (můžete ho vykázat na chviličku, dokud se neuklidní, a pak vpustit zpět, a důsledně opakovat - ono mu to dojde). Je legitimní hájit své hranice.

Možná by nebylo od věci vyhledat pomoc nějakého trenéra, který Vás bude vést (to zmiňuji proto, že Vy zmiňujete, že Vám tečou nervy - s někým nezainteresovaným získáte odstup). Já bych v Brně (snad si dobře pamatuji, odkud jste) šla asi do Just Dog, ale Brňanů je tady hodně, tak Vám třeba někdo poradí ještě lépe a z vlastní zkušenosti.

Buďte ráda, že ho máte...co já bych dala za to, kdyby mě zase otravoval...ten život s nimi je tak moc krátký...

Taky si myslím, že je to kombinace toho, jak jste si ho naučila, a toho, že venku něco hárá. Plus ještě mám z toho čtení pocit, že se po něm nic nechce, myslím venku.

Nevím, jak vypadá ten aport, ale podle popisu lítá za šiškama, lítá se psem, lítá navolno, to je všechno zábava, a ne práce. Tak bych to zkusila trochu otočit a začala po něm venku chtít práci - když aport, tak pořádně, vyběhne až na povel, předávka bude bez chyby, když mu jdu něco schovat na dohledávku, tak bude sedět vzorně na místě, vyběhne až na můj pokyn. Aportů mu vezmu víc a bude mi je nosit postupně, jak já chce, ne on, nebo aport odhodím, a než ho pro něj pustím, uděláme jiný cvičení atd. atd. 7letýho křížence labradora je těžký fyzicky utahat, ale uvidíte, ale když bude muset používat mozek, bude to pro něj mnohem obtížnější.

Pak kromě té práce bych ubrala na házení balónků a šišek, vy ho tím akorát strašně naboostujete, on pak přijde domů a v mozku mu poskakují ty obrazy šišek a míčků, takže i když byste ho nějak fyzicky unavila, tak mozek je aktivovanej a chce víc a víc. Tím cvičením ho donutíte se soustředit na to, co chcete vy, to ho naopak přiměje se trochu zklidnit a to soustředění ho unaví.
No a i když nebudete v náladě na cvičení na těch procházkách, tak ho naučte, ať je samostatnej, může si čuchat, ne že vy budete vrhač předmětů, generátor zábavy. Nevím, jestli to popisuju jasně, ale takhle trochu oklikou byste ho mohla naučit, že je čas, kdy se mu věnujete, a pak to ale teda bude podle vás, a čas, kdy je sice s vámi, což je fajn, ale jinak vás nemá co otravovat.

S tím házením to pěkně vysvětlovala Radecha v rámcí psího suchého únoru: https://www.instagram.com/reel/CZcpbZnKRaC/?utm_medium=copy_link

Zoia, rady jsou hezké, ale já vám nevím, jestli ho chci ještě teď učit na práci venku. On je venku zlatý, není to tak, že by vyžadoval venku neustálou zábavu a já mu dělala animátorku. Venku je naopak velmi samostatný, ne jak někteří psi, kteří vás nenechají ani normálně jít. Aporty je špatný slovo, kopeme si venku balonem na psím hřišti, v přírodě mu házím klacky, který nosí a kouše, to je jeho top zábava, jinak se toulame přírodou, čmuchá, drží se mě, sedneme si na mez, občas si pohraje s nějakým psem. Já bych nerada, aby místo toho ještě měla dělat zábavu (práci) venku, kterou by pak vyžadoval. On nemá místo mozku balón, baví ho to chvíli. Rád hledá šišky, hráčky ve vysoké trávě, to je taková malá práce, která ho baví. Ale spíš mu chci nastavit pravidla doma, ne ho učit chtít extra věci i venku. To už bych se zbláznila opravdu. Ani nevíte jak jsem ráda, že když chodíme hodiny a hodiny, někdy i dny venku, že prostě se zabaví sám.

Ale máte pravdu, že z takových procházek má prázdnou hlavu, respektive má v ní jen feny. Ale to teda už taky budu řešit razantně.

Andrýsek3 napsal(a):
Já si myslím, že je tak prostě naučený no. Když byl mimino, tak mi každý říkal, jak jsem si blázen pořídila tak velkého akčního psa do bytu a já měla tak blbý svědomí, že jsem s ním furt někde lítala, jakmile si hrábnul, tak jsem běžela. Na bývalého nikdy nikdy nic takového nedělal, když byli spolu doma, tak chrapal celý den.. Věděl, že se u něj stejně ničeho nedomůže, on by s ním ven prostě nešel i když to bylo fakt třeba, což je zase druhý extrém, ale věděl, že tam otravování nemá smysl. Ale panička? To je jiná, to já si hrábnu, zakňourám a ona kráva hned letí. Teď už to samozřejmě tak nedělám, ale on moc dobře ví, že čím urputněji bude vymýšlet, tak já nakonec fakt vstanu.

Máte skvělý výcvik, gratuluji vašemu psu, že se mu s vámi podařilo takhle úžasně propracovat vaši poslušnost
Na druhou stranu chápu, že vás to nebaví.

Místo dání psa někomu na výcvik či hlídání bych spíš volila cestu,kterou tady na sblížení se psem doporučoval lupus - vydat se do cizího prostředí, ideálně na vandr, dlouhé courání, kde budete spoléhat vzájemně jen na sebe a pes bude jednak unavený fyzicky, jednak plný dojmů ze změny a pro vás pak bude jednodušší ho korigovat v tom, co nechcete, aby dělal - aby vás otravoval.

Osobně bych se na vycházkách zaměřila ne až tak na fyzické vybití psa (házení míčků a tak), ale zaměstnala bych mu výrazně víc hlavu - pachové práce venku v terénu, hledání předmětů (cíleně, pregnantně - ne jen nějaké šišky v trávě), odložení na nezvyklých místech (voda - mělčinu, myslím, samozřejmě, padlý kmen, příkop, na cestě mezi lidmi apod). Ať má taky nějaké jiné starosti než to, jak s vámi cvičit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vy si potřebujete přečíst tohle: https://www.facebook.com/psitrenink.cz/photos/ignoruj-to-tak-zn%C3%AD-%C4%8Dast%C3%A1-rada-p%C5%99i-%C5%99e%C5%A1en%C3%AD-nejen-ps%C3%ADch-probl%C3%A9m%C5%AF-skute%C4%8Dn%C4%9B-ale-pom%C3%A1h/3497004963698536/

..jé tam je fotka dceřinýho štěněte NO a náš motejl...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Máte skvělý výcvik, gratuluji vašemu psu, že se mu s vámi podařilo takhle úžasně propracovat vaši poslušnost
Na druhou stranu chápu, že vás to nebaví.

Místo dání psa někomu na výcvik či hlídání bych spíš volila cestu,kterou tady na sblížení se psem doporučoval lupus - vydat se do cizího prostředí, ideálně na vandr, dlouhé courání, kde budete spoléhat vzájemně jen na sebe a pes bude jednak unavený fyzicky, jednak plný dojmů ze změny a pro vás pak bude jednodušší ho korigovat v tom, co nechcete, aby dělal - aby vás otravoval.

Osobně bych se na vycházkách zaměřila ne až tak na fyzické vybití psa (házení míčků a tak), ale zaměstnala bych mu výrazně víc hlavu - pachové práce venku v terénu, hledání předmětů (cíleně, pregnantně - ne jen nějaké šišky v trávě), odložení na nezvyklých místech (voda - mělčinu, myslím, samozřejmě, padlý kmen, příkop, na cestě mezi lidmi apod). Ať má taky nějaké jiné starosti než to, jak s vámi cvičit.

Na treky chodíme běžně, to nás oba moc baví, tam je nejposlušnější pes na planetě.

Teda pokud vyloženě nic neničí, tak bych také na každé kňourání nereagovala. Je to otravný, ale když to člověk vydrží, tak on se to odnaučí. První pes byl na to expert, hlavně mu neunikla žádná háravka v okolí, to pak vydržel týden v kuse kňourat, ale jinak se s jeho kňorunáním pracovat dalo. Například: "jo já s tebou půjdu, ale až skončí třeba pořad, na který zrovna koukám." Jak šly závěrečné titulky, pes už zase seděl v pozoru u mě.
u Maliny zas dost zabírá únava přes hlavu. V pátek nám tancovala pomalu pohlavě a přišla nám, že je k neutahání. Dneska jsme měli jako program vystěhování jednoho bytu, byli tam noví lidi, nové místo, nové zážitky a po příchodu domů nám padla na zem a byl klid. Někdy, když je k neutahání, tak prostě doma vymyslím nějaký hlavolam, něco novýho a to jí spolehlivě odbourá rychleji než nějaký házení míčkem. Jasný, ale kdo to má vymýšlet. Já na to zrovna taky typ nejsem, tak mám nějaké knížky, nebo hledám inspiraci na netu. Ona je vůbec zvláštní pes, mně to ti dva psi před ní nedělali, že by cokoliv tak pozorovali. Třeba v pátek na prochajdě jsme viděli chlapa, co se otáčel v křižovatce. Jak ta čuměla, nechápu, jak poznala, že dělá něco divného nebo neobvyklého

"Ale spíš mu chci nastavit pravidla doma"
a tohle je jen o tobě
jen teď nebudeš jenom nastavovat, ale předělávat psa
režim je základ

"Ale máte pravdu, že z takových procházek má prázdnou hlavu, respektive má v ní jen feny. !"
to je třeba hlídat
jak to začne čuchat, hned pryč
nenechat ho rozjet

" Na bývalého nikdy nikdy nic takového nedělal, když byli spolu doma, tak chrapal celý den.. Věděl, že se u něj stejně ničeho nedomůže, on by s ním ven prostě nešel i když to bylo fakt třeba, což je zase druhý extrém, ale věděl, že tam otravování nemá smysl. Ale panička? To je jiná, to já si hrábnu, zakňourám a ona kráva hned letí."
tak u nás je to stejně, jen to máme jako osoby prohozené
se mnou je pes v klidu, neotravuje, nežebrá, nedyndá
s chlapem děs běs - jak si ho naučil, tak to má (ignoruj ho - to nejde - ale jde - nejde, on do mě trká....)
samozřejmě vrátného děláme bez omezení a režim venčení má stálý, a mazlení taky musí být

"Například: "jo já s tebou půjdu, ale až skončí třeba pořad, na který zrovna koukám." "
můj pes také chápe, že kafíčko si dopít musím a pak bude procházka

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
já mám jednoduchý pravidlo, když zvíře otravuje nad míru, tak prostě nemůže být se mnou v kuchyni, zlobivý za dveře a nazdar. platí pro Noru i pro kočky.

Fakt i pro kočky?
Zrovna jsem chtěla napsat Andrejce, že jak přes kopírák mi toto dělá prostřední kocour! Čumí na mě třeba hodinu, vyloženě hypnotizuje a dloube do mě packou! JENŽE: U mě dát za dveře, znamená, že se zblázní + začne demolovat byt - ty dveře! Drápat na ně, vřeštět, apod. Ale chápu, že u koček je to zřejmě složitější + nechci Andrejce vzít její téma... Přesto, pokud máte někdo nápad, co s otravným kocourem (kterého ale jinak nade vše miluji), budu také vděčná.

Andrysek - jen takova rada -nesnazte se menit hodne veci najednou.
Pristup - "od ted budu delat vsechno jinak" - to nevydrzite dlouho.

Jen jednu si vyberte. Navrhuju stopnout otravovani hned na zacatku.
Prijde me rano vzbudit? Jeste ne, spime.

Ano, děkuji za postřehy. Odborníka vyhledávat nebudu, to si zas nemyslím, že je to taková hrůza, samozřejmě to dnes s odstupem času a v klidu vidím zas úplně jinak. A říkám si jak jsem ho tady v tom vzteku demonizovala. Ale jasně otrava otravná je, o tom žádná. Přijde mi, že má prostě celkově problém s narušením režimu. V týdnu funguje velmi režimově, minuly víkend jsme pořád někde lítali, to už by podle mě byl i rád, kdybych ho nechala chvíli ležet. No a včera přišla změna, že jako se nic doma dělat nebude a že on mě vzbudil do práce a proč jako nejdu. Já mám vždy letní prázdniny celé volné, pamatuji si, že první dny je taky takový mimo, ale pak si zas utvoříme nový režim a je to dobrý, on je asi trochu autista.
Já ho nenechám otravovat, jakmile bude vyvenčen, nakrmen, vylitán, tak prostě bude chodit za dveře. Zároveň se mu budu snažit poskytnout i víc zábavy na hlavu, aby k tomu otravovani ani nedošlo, ale ne že když už bude otravovat, že se přetrhnu a budu mu vymýšlet zábavu. Dnes jsme se vzbudili zaráz v 6,tak jsem ho jen vystrčila na zahradu, nažral se a spal dal, já se vzbudila až sama o půl 10, on už nespal,ale koukal a neotravoval, byli jsme venku a teď kouše ucho vedle mě,tak uvidíme jestli začne zlobit nebo ne, ale já dnes už budu taky něco doma dělat, tak myslím,že tolik ne. Jinak nás v příštích pár měsících čeká sestěhování s přítelem do jiného bytu, takže zase velká změna. Tak to možná zas bude celé jinak.

Andrýsek3 napsal(a):
Ano, děkuji za postřehy. Odborníka vyhledávat nebudu, to si zas nemyslím, že je to taková hrůza, samozřejmě to dnes s odstupem času a v klidu vidím zas úplně jinak. A říkám si jak jsem ho tady v tom vzteku demonizovala. Ale jasně otrava otravná je, o tom žádná. Přijde mi, že má prostě celkově problém s narušením režimu. V týdnu funguje velmi režimově, minuly víkend jsme pořád někde lítali, to už by podle mě byl i rád, kdybych ho nechala chvíli ležet. No a včera přišla změna, že jako se nic doma dělat nebude a že on mě vzbudil do práce a proč jako nejdu. Já mám vždy letní prázdniny celé volné, pamatuji si, že první dny je taky takový mimo, ale pak si zas utvoříme nový režim a je to dobrý, on je asi trochu autista.
Já ho nenechám otravovat, jakmile bude vyvenčen, nakrmen, vylitán, tak prostě bude chodit za dveře. Zároveň se mu budu snažit poskytnout i víc zábavy na hlavu, aby k tomu otravovani ani nedošlo, ale ne že když už bude otravovat, že se přetrhnu a budu mu vymýšlet zábavu. Dnes jsme se vzbudili zaráz v 6,tak jsem ho jen vystrčila na zahradu, nažral se a spal dal, já se vzbudila až sama o půl 10, on už nespal,ale koukal a neotravoval, byli jsme venku a teď kouše ucho vedle mě,tak uvidíme jestli začne zlobit nebo ne, ale já dnes už budu taky něco doma dělat, tak myslím,že tolik ne. Jinak nás v příštích pár měsících čeká sestěhování s přítelem do jiného bytu, takže zase velká změna. Tak to možná zas bude celé jinak.

Připojuju se k debatě s odstupem, v době zadání příspěvku jsem byla jenom na mobilu a to se mi do velkýho psaní nechce.
Přesně, jak píšete - tipuju, že to nebude až taková hrůza, spíš to bude ovlivněné vaším momentálním rozpoložením. A nevypovídá to ani tolik o vašem psu a jeho chování, jako spíš o vás - že o vašem přístupu přemýšlíte, jste kritická, kladete si otázky a pochybujete.
Jsou tací, kteří si žádné otázky nekladou, o správnosti svého přístupu jsou skálopevně přesvědčeni a na vaší slabé chvilce si rádi smlsnou.
Pokud mi feny někdy začnou dělat něco, co do té doby nedělaly a nejsem si vědoma změny, většinou je příčina tělesná, hormonální, zdravotní.
Pokud přijdeme z venku, nažerou se, zalehnou a spí. Courají za mnou pouze omezeně v určitých "hormonálních" obdobích - faleška, krycí dny apod. anebo když jsou opravdu hodně unuděný, což ale beru, že je moje vina. Mám je navyknutý na poměrně vysokej standard pohybu a aktivit.
Tudíž bych nezatracovala ani ten hersenwerk a čichací aktivity. Samozřejmě ne v reakci na jeho kňourání a dorážení, ale jak píšete - jako prevenci.
U vás tipuju, že v tom budou háravky nebo i klidně něco zdravotního. Případně rozhoz z nějakých životních změn - personálních, bytových...
Jestli se nepletu, pes není úplně zdráv, je kardiak a možná i epileptik?? Vyprdla bych se na nějaký převratný změny a restarty, překopávání jistot apod.
Ono to chování, které se neposiluje, časem vyšumí a naopak - jak říká Gabby Harris - to, co často opakujeme, v tom se stáváme mistry a platí to i v případě nežádoucího chování.

Andrýsku, když už to oživila Terven , tak já taky s dovolením napíšu ještě jednu poznámku. A není to s tím, že chci dělat chytrou, nebo si na vás smlsnout. A i hodně chápu, že si venku chcete užít to jentak bezcílný a pohodový loncání si krajinou, kdy člověk nic nemusí. Aleee na druhou stranu - já jsem to tu nedávno psala někomu jinýmu, který si drbal hlavu s tím, že mu pes doma nedá pokoj - když se právě venku zaměříte na tu "práci" a utavení psa a nebude to čistě jen o loncání a kochání se, což tam pochopitelně ale taky patří - sama to miluju - tak ale potom ten pes doma už nemá tu kapacitu otravovat a co hlavně, -vy máte čistej štít, že jste se psu venku věnovala hodně a te´d doma koukej bejt v klidu, nemusíš chrápat, ale taky nemusíš otravovat. Budu se Ti věnovat potom nějakou klidnou aktivitou, že si k tobě sednu, budu ti mudlat pupik a drbat na šošoli, ale až budu mít já čas a prostor. Tvůj hlavní čas byl venku. A nemusí to být opravdu nějaký extrémy, ale když to vezmu podle nás - prostřídávám čas, kdy jsou ohaři psem, s krátkou sekvencí, kdy si hrajeme spolu, pak zas čas být psem, pak přijde nějaká poslušnost, kdy se musí soustředit na to, co po nich chci a utuží se v tom co umí, či přidáme něco novýho a pak děláme čistě ohaří práci - tedy chci hezký aport, kdy je to o poslušnostním přinášení, ne o hře s balonkem, oba psy odložím, poodejdu, aport schovám, aby ho museli hledat, nebo jsou odložení a já jim opodál našlápnu krátkou pseudostopičku (ani nemůžu psát pseudostopu, protože to je fakt směšný, nicméně tohle čuchání jim to makovici utaví velice moc, a vy ani nemusíte dělat nějakou stopu, našlápla bych mu prostě čmuchací čtvereček s drobnými pamlsky a nechala si ho vyčmuchat) no a pak jsou zase psama, co si běhaj a čmuchají si svoje, pak je svolám k sobě, 2x hodím balonek, uděláme přivolání a jdeme dál. Takhle sepsaný to vypadá asi děsivě, ale jsou to vždy poměrně krátké bloky, venku jsme cca 2 hodiny ve všední dny a většinu času z toho jdeme a já se kochám, nebo si sednu a čumim na tu krásu. A doma pak přijdou, lehnou si a nepruděj. zatímco, když jdou s páníkem, kde se opravdu hlavně jde a oni nic nemusí, tak jsou to takový dva prudimírové, že by je jeden vyhnal na mráz.
Chtěla jsem tím sáhodlouhým popisem jen říct, že to není tak jak si představujete, že byste se mu musela extrémně věnovat venku a pak ještě doma. Právě že vůbec, on přijde a spokojeně s sebou buchne na pelech a vy budete mít svůj prostor bez výčitek. A věřte, že ač vám to tak možná nepřipadá, užijete si to venku spolem mnohem víc do plnejch. A ta pestrost mu taky dá trošku zabrat. Potvrzujou dva ohaři ze dvou. Nemusíte makat jako blásen, nebojte.

fikovnice: ke kocourovi - napsala jsem sz :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
fikovnice: ke kocourovi - napsala jsem sz :-)

Už jsem odpověděla...

Děkuji za další postřehy. Dneska to zas bylo horší venku, hárá nějaká nová fena na naší jedné oblíbené trase, tak musel většinu času jít u nohy na vodítku i tak klepal hubou jak blázen. Musela jsem ho držet furt u sebe, aby to nešel olizovat. Pak teda doma hned chrápal.

Jak píše Zrzavci, pod to se podepisuju, nechci citovat celý dlouhatánský příspěvek.
Netřeba tu "práci" venku nějak démonizovat, já to beru spíš jako hraní.
A někdy, když se mi nechce, neděláme nic a jdeme si jenom vyčistit hlavy. Nebo pokud výletujeme někde, kde to neznáme, tak nám jako zaměstnání stačí nové prostředí, nové vjemy, mě maximálně zaměstná hledání trasy a turistických značek
Jinak na procházkách cvičíme zmíněné odložení - pokud cokoliv dělá jedna z nich, druhá je v odložení - zdánlivě nemožné se stalo skutečností. Někdy zkoušíme odložení na pařezu, odložení i v případě, že dělám prudké pohyby anebo utíkám směrem od nich - to byla donedávna vyšší pinčí
U hyperaktivní žravý pinčový jsou fajn i cvičení na sebeovládání. Položím na zem pamlsek, musí zůstat v odložení, dokud nedovolím sežrat. Nebo položím na zem pamlsek a musí nejprve udělat cvik, pak teprve si ho smí vzít. O něco vyšší level je setrvání v klidu v odložení, pokud ten pamlsek odhodím, přičemž si hraju se směry a se vzdáleností. Momentálně pinčová zvládá přivolání z odložení, zatímco poblíž leží pamlsek. Pomalu se blížíme k nejvyšší metě - přivolání s nutností běžet kolem pamlsku.
Super je obíhání čehokoliv, inspiroval mě motýl chameleonahugo, který obíhá kamión. Pinčový největší úspěch je zatím dodávka
Zkoušíme různý přivolávačský hry, občas potrénujem nosework - vzorky si nosím pořád s sebou.
Ale není to tak, že bychom venku nonstop makaly, jak už jsem psala, často se mi nechce. Já tedy úplně nerelaxuju ani při prosté chůzi, přecejenom jsou dvě. Jedna hyperaktivní, druhá spíš čmuchavá a samorost, obě lovkyně.

Napadlo mě vtipné pro vodiče nenáročné cvičení - odložit na cestě, jít dál zvolenou trasu, a přivolat z dostatečné vzdálenosti :-) Psovod si jde svým tempem, nemusí tajtrlíkovat kolem psa, a pes pracuje :-) No a pak se dá zkombinovat s vysíláním psa do různých směrů (výše zmíněné obíhání dodávky) a odložením na dálku, taky jsme dělali. Docela šikovné může být naučit psa uhnout na stranu cesty "nalevo" a "napravo", uplatníte, když pojede auto, a k tomu zase klidně to odložení :-)

Dá se cvičit i na stopovačce.

-> zrzavci - Já jsem to o té práci psala už dříve, ale asi se mi nějak nepovedlo sdělit myšlenku. A vlastně jste dost popsala naše fungování :-).

-> Andrýsek - Viz co píše Zrzavci. Ono nejde o to, že té práce pro vás přibude, ale ve výsledku by jí mělo ubýt. Mezi tím, že si kopete do šišek a on je třeba sem tam donese a plivne vám je k nohám, a že po něm něco chcete povel, jako třeba hezky udělaný aport, je dost velký rozdíl. Pes dobře pozná, kdy se pracuje a kdy se jen tak blbne, pozná to z vašeho rozpoložení - musíte se ale do něj přepnout vy sama. A krom toho, že bude muset zapnout hlavu a soustředit se na vás, ergo se unaví, ho to ještě bude bavit, protože si bude připadat důležitě, že pracuje a troufám si tvrdit, že se tím váš vztah ještě vylepší.

Mám to vyzkoušený na souběžným provozování dvou flatů, což teda taky není zrovna stoický plemeno, a potvrzuje se mi to i na psu kamarádů. Oni žijou hodně pro něj a má fakt procházek a zábavy jako žádnej jinej pes co znám, ale na nějaké cvičení ve stylu práce prostě nejsou. A tak když jdeme spolu a já vezmu dummy, že si něco pocvičíme, tak mám hned 100 % jeho pozornosti, protože ví, že se bude něco "dělat".

Já vám rozumím, já nějak s tím psem cvičila celkově, když byl mladší. Do těch cca 3-4 let a pak už jsem si říkala, že to nepotřebuje. A koho by napadlo, že to bude potřebovat ještě v 7mi, to já už měla naplánováno, že spolu budeme jen celá odpoledne bloumat přírodou. 😛Pamlsky jsem taky nevzala na procházku ani nepamatuju, i když dřív jsem je brala běžně na takové ty blbiny, co píšete výše a celkově i na povelování během procházky. Navíc na ně funguje fakt 100% , což se bez nich sníží tak o 20%. Zadarmo ani kuře nehrabe.
Dneska jsme v půlce procházky na paloučku cvičili různá odložení, povely na dálku, čekání před tím, než ho vyšlu hledat hračku do křoví a před aportem. Jo ono ho to baví. Já musím najít nějaký tutorial na to obíhání, vůbec nevím jak se to učí.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Andrýsek3 napsal(a):
Já vám rozumím, já nějak s tím psem cvičila celkově, když byl mladší. Do těch cca 3-4 let a pak už jsem si říkala, že to nepotřebuje. A koho by napadlo, že to bude potřebovat ještě v 7mi, to já už měla naplánováno, že spolu budeme jen celá odpoledne bloumat přírodou. 😛Pamlsky jsem taky nevzala na procházku ani nepamatuju, i když dřív jsem je brala běžně na takové ty blbiny, co píšete výše a celkově i na povelování během procházky. Navíc na ně funguje fakt 100% , což se bez nich sníží tak o 20%. Zadarmo ani kuře nehrabe.
Dneska jsme v půlce procházky na paloučku cvičili různá odložení, povely na dálku, čekání před tím, než ho vyšlu hledat hračku do křoví a před aportem. Jo ono ho to baví. Já musím najít nějaký tutorial na to obíhání, vůbec nevím jak se to učí.

Jen bych se opakovala,jen dodám,že v 7 letech je pes podobné velikosti a typu na vrcholu sil

janaa napsal(a):
Jen bych se opakovala,jen dodám,že v 7 letech je pes podobné velikosti a typu na vrcholu sil

Tipuju, že Andrýsek to nemyslela tak, že by pes byl starej...spíš jakože už je v tom věku "hotovej", tudíž cvičení už není třeba.
To je něco, co mi rozum nebere a je to pro mě nepředstavitelný. Nic ve zlým, já se jenom divím, že to někdo má tak diametrálně jinak.
Psi přece potřebujou zaměstnávat celoživotně, zejména aktivní plemena - neumím si představit, že by někdo konkrétně s labroušem cvičil či provozoval lovečinu do 3 let a pak by ho nechal ladem, že už to není třeba.
Tady se nebavíme o provozní poslušnosti, ale o zaměstnání, vyplnění psova volného času.
Pro moje feny včetně mixu shih tzu, což je o dost menší akčnák než x labrador, by bylo courání po venku s kousáním šišek sakra málo. O pinčové ani nemluvím, té by hráblo.
A ani bych jim to nemohla udělat - jakože od teď si nehrajeme, necvičíme, už na to nemáte věk.
Je tedy pravda, že mě ta práce se psy baví, je to moje hobby. Triky, nosework, trénink sebekontroly, nově cca rok i dogfitness. Mám radost, jaký dělají pokroky, zejména pinčová, která vypadala jako nevzdělavatelná anebo nekompatibilní se mnou ...a je hezký vidět, jak se jí zvedá sebevědomí, když se jí něco daří.

Terven napsal(a):
Tipuju, že Andrýsek to nemyslela tak, že by pes byl starej...spíš jakože už je v tom věku "hotovej", tudíž cvičení už není třeba.
To je něco, co mi rozum nebere a je to pro mě nepředstavitelný. Nic ve zlým, já se jenom divím, že to někdo má tak diametrálně jinak.
Psi přece potřebujou zaměstnávat celoživotně, zejména aktivní plemena - neumím si představit, že by někdo konkrétně s labroušem cvičil či provozoval lovečinu do 3 let a pak by ho nechal ladem, že už to není třeba.
Tady se nebavíme o provozní poslušnosti, ale o zaměstnání, vyplnění psova volného času.
Pro moje feny včetně mixu shih tzu, což je o dost menší akčnák než x labrador, by bylo courání po venku s kousáním šišek sakra málo. O pinčové ani nemluvím, té by hráblo.
A ani bych jim to nemohla udělat - jakože od teď si nehrajeme, necvičíme, už na to nemáte věk.
Je tedy pravda, že mě ta práce se psy baví, je to moje hobby. Triky, nosework, trénink sebekontroly, nově cca rok i dogfitness. Mám radost, jaký dělají pokroky, zejména pinčová, která vypadala jako nevzdělavatelná anebo nekompatibilní se mnou ...a je hezký vidět, jak se jí zvedá sebevědomí, když se jí něco daří.

Však já to chápu a proto to píšu. Pes v 7 letech má sil na rozdávání a hlavu na vymýšlení pitomin připravenou prostě potřebuje zaměstnat tělo (ale unavit nejde) a hlavu

Já vím, že vy tím žijete. Ono to ale není úplně moje představa soužití se psem. Mě hrozně baví chodit xx kilometrů se psem po boku, být spolu všude, stanovat, jít spolu na pivo, jet spolu do kempu, jet spolu všude. Ne učit triky, chodit na cvičák, mě to baví chvíli. Já vím, že teď dostanu sprda, že jsem si asi neměla psa pořizovat, když s ním nehodlám makat, ale tak to myslím má víc lidí i zde. Možná teda blbá volba "plemene", i když bůh ví jak moc generací zpět z barnyho "linie" kdy dělalo lovečinu.
Já chci se psem jen žít. Což asi zní a vypadá celé blbě, ale nemyslím si, že to je tak úplně špatně a ten pes by měl být nešťastný.
Z představy někde pilně trénovat, soutěžit se mi pomalu dělá mdlo, nic ve zlém.

Andrýsek3 napsal(a):
Já vím, že vy tím žijete. Ono to ale není úplně moje představa soužití se psem. Mě hrozně baví chodit xx kilometrů se psem po boku, být spolu všude, stanovat, jít spolu na pivo, jet spolu do kempu, jet spolu všude. Ne učit triky, chodit na cvičák, mě to baví chvíli. Já vím, že teď dostanu sprda, že jsem si asi neměla psa pořizovat, když s ním nehodlám makat, ale tak to myslím má víc lidí i zde. Možná teda blbá volba "plemene", i když bůh ví jak moc generací zpět z barnyho "linie" kdy dělalo lovečinu.
Já chci se psem jen žít. Což asi zní a vypadá celé blbě, ale nemyslím si, že to je tak úplně špatně a ten pes by měl být nešťastný.
Z představy někde pilně trénovat, soutěžit se mi pomalu dělá mdlo, nic ve zlém.

jojo - na to je fajn doga... Ta totiž je v zásadě lenoch. Kamzík jizerskohorský z ní jde udělat, parťák na všechny cesty taky - ale jinak je to domácí povaleč (tedy až začne trošku rozum brát ). Rodinný pes milující děti, neagresor, parťák... ale zaměstnání velké nevyžaduje. Stačí jí s námi žít.

Pochopitelně to má své ale - velikost, nákladnost, krátkověkost... nemá cenu tvrdit, že je to ideální pes pro každého...

Andrýsek3 napsal(a):
Já vím, že vy tím žijete. Ono to ale není úplně moje představa soužití se psem. Mě hrozně baví chodit xx kilometrů se psem po boku, být spolu všude, stanovat, jít spolu na pivo, jet spolu do kempu, jet spolu všude. Ne učit triky, chodit na cvičák, mě to baví chvíli. Já vím, že teď dostanu sprda, že jsem si asi neměla psa pořizovat, když s ním nehodlám makat, ale tak to myslím má víc lidí i zde. Možná teda blbá volba "plemene", i když bůh ví jak moc generací zpět z barnyho "linie" kdy dělalo lovečinu.
Já chci se psem jen žít. Což asi zní a vypadá celé blbě, ale nemyslím si, že to je tak úplně špatně a ten pes by měl být nešťastný.
Z představy někde pilně trénovat, soutěžit se mi pomalu dělá mdlo, nic ve zlém.

Ale vždy´t to o tom není. Jak to holky psaly výše, prostě během procházek poblbnout, udělat nějaký schování, aportíček, hledání, něco,co mu prostě zaměstná hlavu, kdy se musí soustředit. Tam nejde o to,kdo kdy dělal v předcích lovečinu,ale o to,že prostě pracovní a lovecká plemena potřebují zaměstnat i hlavu. Takovýho psa fyzicky člověk neutahá, to jde prostě jen přes to zaměstnání kebule. A jsou to prostě plemena,co potřebují dostat nějaký "úkol". Ale zrovna retrívři jsou v tomhle příjemní,že přes aportík jde všechno a ani se člověk nemusí moc snažit. A brát na procházku míček,občas ho hodit,občas ho schovat atd. to je jen to nejmenší

Andrýsek3 napsal(a):
Já vím, že vy tím žijete. Ono to ale není úplně moje představa soužití se psem. Mě hrozně baví chodit xx kilometrů se psem po boku, být spolu všude, stanovat, jít spolu na pivo, jet spolu do kempu, jet spolu všude. Ne učit triky, chodit na cvičák, mě to baví chvíli. Já vím, že teď dostanu sprda, že jsem si asi neměla psa pořizovat, když s ním nehodlám makat, ale tak to myslím má víc lidí i zde. Možná teda blbá volba "plemene", i když bůh ví jak moc generací zpět z barnyho "linie" kdy dělalo lovečinu.
Já chci se psem jen žít. Což asi zní a vypadá celé blbě, ale nemyslím si, že to je tak úplně špatně a ten pes by měl být nešťastný.
Z představy někde pilně trénovat, soutěžit se mi pomalu dělá mdlo, nic ve zlém.

Andrýsku, ale pes je obecně poměrně činorodý tvor, inteligentní, hravý s chutí se kupodivu rozvíjet. A labrador prostě je pracovní plemeno. Měla jste vidět, jak rozkvetla útuková stará dáma-11 let, která neuměla vůbec nic a naučila se úplně všechno, byla ščastlivá, že jsme třeba dělali "agility" kdy přeskakovala na louce nízko položené klády, obíhala stromy, byla na sebe zatraceně pyšná, že to umí. Pes, který si jen tak hnije - nevím, no. Bubinu držela v kondici právě ta činorodost. Mám ohaře a přesto s sebou nenosím mrtvýho zajíce, páč to jde prostě udělat jinak, aby ten pes dostal svou dávku práce. Znovu to zopáknu, nepředstavujte si, že trávím 90% času cvičením. Ne, já se 90% času právě kochám a při tom prostě něco dělám s čoklidama. A to jsou dva. S jedním je to fakt brnkačka. A ten pes si to zaslouží, však sama doma vnímáte, že je nevybitý. On není nešťastný v tom pravým slova smyslu, ale prostě nebaví ho jen tak hnít. Potřebuje i něco jiného. Vy jste rozhodla, že si ho pořídíte, vy jste ho vybrala. Člověk by se měl potřebám toho psa trochu přizpůsobit, když to situace vyžaduje. Současní ohaři - 8 a 6 let by rozhodně s tím programem co píšete pak doma byli taky min. otravní.

Edit- mimochodem - takováhle podobná věcička je výborná

https://www.hladovypes.com/aporty_pro_psy/hunter-plnici-dummy-detroit-zluty/

psovi do toho nafutrujete nějaký ty pamlsky a aportík pak dostává trochu jiný grády je to věc, placatá, nezabere vám to místo, můžete to mít v ledvince, psa odložit........... poodejít, schovat, odhodit, poslat hledat, pes se baví, vy se mezitím kocháte

Nezlobte se, ale nesouhlasím s tím, že můj pes jen tak hnije, to si představuji opravdu diametrálně jinak a to nemusím zacházet ani do extrémů.
Myslím, že to, že pes otravuje doma, když je odporně a já odmítám s ním cokoliv extra dělat , stejně jako by tomu bylo třeba když jsem nemocná, nemusí být vyloženě tím, že je znuděný životem se mnou a nedostatkem aktivit (ano ten den klidně jo). Ale třeba tím, že nemá pořádně naučený místo a je naučený, že když bude urputně otravovat půjde se zase ven, i když je unavený?

Andrýsek3 napsal(a):
Já vím, že vy tím žijete. Ono to ale není úplně moje představa soužití se psem. Mě hrozně baví chodit xx kilometrů se psem po boku, být spolu všude, stanovat, jít spolu na pivo, jet spolu do kempu, jet spolu všude. Ne učit triky, chodit na cvičák, mě to baví chvíli. Já vím, že teď dostanu sprda, že jsem si asi neměla psa pořizovat, když s ním nehodlám makat, ale tak to myslím má víc lidí i zde. Možná teda blbá volba "plemene", i když bůh ví jak moc generací zpět z barnyho "linie" kdy dělalo lovečinu.
Já chci se psem jen žít. Což asi zní a vypadá celé blbě, ale nemyslím si, že to je tak úplně špatně a ten pes by měl být nešťastný.
Z představy někde pilně trénovat, soutěžit se mi pomalu dělá mdlo, nic ve zlém.

Jako jasně, já tím žiju. Ale nechtěla jsem tím říct, že je nutno chodit na cvičák a závodit.
Jen prostě - že bloncání krajinou je pro psa, který je mix aktivního plemene, sakra málo.
Dneska jsme měly noseworkovej trénink. Feny čuchaly v přírodě, ale prakticky "na place", neušly jsme nejspíš ani kilometr...přesto chrní jako po vysokohorskej túře.

Andrýsek3 napsal(a):
Nezlobte se, ale nesouhlasím s tím, že můj pes jen tak hnije, to si představuji opravdu diametrálně jinak a to nemusím zacházet ani do extrémů.
Myslím, že to, že pes otravuje doma, když je odporně a já odmítám s ním cokoliv extra dělat , stejně jako by tomu bylo třeba když jsem nemocná, nemusí být vyloženě tím, že je znuděný životem se mnou a nedostatkem aktivit (ano ten den klidně jo). Ale třeba tím, že nemá pořádně naučený místo a je naučený, že když bude urputně otravovat půjde se zase ven, i když je unavený?

Já jsem to nemyslela nějak hanlivě, měla jsem na mysli mentální činnost. To se omlouvám, pokud to nějak vyznělo jinak. Víte prostě srovnám to třeba takhle - proč myslíte, že herci bývají často tak v mentální kondici (a i tý fyzický), protože se pořád něco učí. Mozek když nic nedělá a jen tak se fláká, tak prostě není úplně spokojen.

Andrýsku,mě přijde, že se na to díváte ze svého pohledu,že by pes měl být unavený,ale on unavený není,což je přesně o té mentální únavě samozřejmě, pokud je pes naučený, že když bude pořád otravovat,tak se půjde ven,tak to bude dělat, ale primárně je to o tom,že když bude skutečně unavený,tak si rád zaleze a bude chrnět a nebude otravovat.

Roky jsem se jen tak 2-3x týdně bloncala krajinou s erdelkou a nikdy nebyla nevybitá- a to je taky akčňák pes, žádná spešl disciplína, jen klasická domácí poslušnost, děti vždycky říkaly, mami, co jsi jí udělala? ležela jako cep. na rozdíl ode mne, já musela ještě doma fungovat....
Myslím že Andrýskovo pes má mentální aktivity až až a ještě si dokáže paničku vycvičit sám.
Akutní čurání nebo kakání na vlastním psovi poznám a když zrovna přijdem a po hodině by mě znova NUTIL se mu věnovat, poslala bych ho k šípku. Chce to denní rutinu, jo občas z ní můžete vybočit, ale jinak dodržujte denní rozvrh. Asi to bude zpočátku "bolet" bude to o nervy, ale nebude to trvat cca ještě 7 dalších let, co máte se psem před sebou. Návyk se u lidí vytváří po cca měsíci , u psů neví, ale taky to půjde.
PS: psina na mě mručí a sípe , já s ní musím....
Edit: u nás pomáhá si psa dát k sobě na gauč a můžem ležet třeba celý den.

My tohle máme každou vlnu hárání, otravná umazlená potvora. Aktuálně mám jako vždy pocit, že někde našel skrýš dealerů koksu a chodí tam tajně zobat.

Jedeme míček průměr cca 15 cm, v něm vystřižená dírka a plíce na mini kostičky. Ten puch ho odreaguje a fotbálek na nějakou dobu zaměstná. Pokud si to tedy omylem nekopne pod nábytek, to si mě vyzvedne, ať mu míč vytáhnu.

Prostě není nad to mít psa, který se s člověkem bude ochotně celej den válet na gauči, když si páníček potřebuje odpočinout. Který se ochotně...mimo venčení...bude válet třeba týden s páníčkem v posteli, když je páníček nemocný.
Který sice miluje procházky, ale když je fakt hnusně, tak není problém udělat si pelíškovej den, čučet na televizi a chroupat s páníkem popcorn.

Je super, když člověk, který na to fááákt není...jako třeba já...nemusí na procházce vymýšlet psovi žádnou zábavu, nemusí se snažit unavit ho tělesně a nebo unavit hlavinku, protože pro psa je TOP zábava právě ta prochajda a páníček si může klidně přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta, kochat se přírodou nebo prostě až na nutné funkce vypnout mozek.

A je fajn, když z takové prochajdy přijde a pes sebou plácne a pár hodin o něm člověk "neví".

V tomhle prostě Andrejku naprosto chápu, mám to defakto stejně jako ona. Proto už jsem si třeba nepořídila dalšího NO, i když moje ovčanda byla ten nej pes na světě a nebyla žádnej pracovní magor, ale přeci jen už se s ní prostě MUSELO něco dělat.
Ideálně někoho stopovat.

Tyjo, já jestli si někdy budu pořizovat psa, tak jen z výběrového řízení na plemeno mě asi švihne

sardullah mě předběhla

zrovna včera jsem si říkala, jak jsme se tak bloumali přírodou a koukali kde co kvete, jak je to nesmírně fajn (a líné ), když člověk nemusí vymýšlet psu jakoukoliv zábavu a pes je plně spokojen a dokonce ho to i utahá.....a zároveň má pes svou práci, neboli ležet u branky a kontrolovat okolí, což nijak nevylučuje hluboký spánek

prostě jak to myslím vážně když napíši, že pyreneják je ideální rodinný pes
(ale jo, má i svá ale, respektive ALE )

plně Andrýska chápu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tyjo, já jestli si někdy budu pořizovat psa, tak jen z výběrového řízení na plemeno mě asi švihne

Náhodou, pořád lepší výběrový řízení než to, co se teď masově děje - tj. že si lidi pořizujou psy podle vzhledu a bez toho, že by o plemeni měli nějaký hlubší povědomí.
Hodně lidí ani nepozná, že jim ze psa vyrostlo trochu něco jinýho než původně koupili
Jedna paní mi tady tvrdí, že její pes je tibetskej španěl a já si můžu oči vykoukat a prostě ho v tom nevidím
Plemen, která zvládnou "žít s majitelem" je fůra a pokud je majitel aktivní člověk, je ta fůra ještě větší. Je ale třeba férově zhodnotit, jestli to není spíš tak , že "žije" jenom člověk a pes vedle něj trpělivě snáší nudu, protože nemá jinou možnost.
Nedávno tu běžela diskuze, jaké plemeno pořídit na výlety a cestování - padaly tam dobré připomínky, že na túry se obvykle chodí o víkendech a dovolených, jenže důležitější je, jak ten pes žije většinu všedních dnů. Jeden den na kanapi asi zvládne i bordera, ale jistojistě jí nebude stačit výlet o víkendu.
Přiznám se, že znám dost lidí, co mají labradory (nebo jiný retrívry) jen na prochajdy. Ale v drtivé většině ti psi jsou už v šesti, sedmi letech obézní, sotva se valí, špatně se pohybujou. A když potom člověk vidí třeba tady, jaký psy má janaa nebo Sarah, jakej to může být rozdíl a oč líp ti psi vypadají a mají zábavnější život...retrívra bych si na mazlíka prostě nepořídila.
Edit. nemyslím to tak, že pes Andrýska se sotva valí a vypadá blbě, ale spíš, že jestli je to labrador, ještě mixlý něčím aktivním, třeba má nevyužitej potenciál a mírně mu z toho hrabe.

"... Prostě není nad to mít psa, který se s člověkem bude ochotně celej den válet na gauči, když si páníček potřebuje odpočinout. Který se ochotně...mimo venčení...bude válet třeba týden s páníčkem v posteli, když je páníček nemocný.
Který sice miluje procházky, ale když je fakt hnusně, tak není problém udělat si pelíškovej den, čučet na televizi a chroupat s páníkem popcorn... "

Na tohle byla skvělá vlkodavová, jí by byla stačila jedna řádná procházka a pak už by byla zbytek dne schopná prohnípat na gauči. Když jsem byli nemocní, tak jí nevadilo, že se chodily jen krátký provozní, to flat za stejný situace jen hrál energií, až se mi zdálo, že nad ním vidím jiskřičky. Zase ale pak venku jsem musela mít oči i na zadku, ne kvůli flatovi, ale kvůli ní, protože měla silný tendence zdrhat za zvěří, stopovačka byla dlouho náš nejlepší přítel, zatímco flata jsem byla s to otočit na pětníku, i když mu zajíc vyskočil fakt přímo pod nohama.
Přijde mi, že je to vždycky něco za něco, člověk by si měl vybrat to, co mu sedí nejvíc nebo vadí nejmíň (platí nejen při výběru psů).

No my měli právě labinu jen na procházky ke koním, ani nechodila na vyjížďky, obézní teda nebyla, páč máti má mozek, ale asi se smířila s tou nudou nebo co. Nebo jestli se zabavila sama... Kilometr ke koním, tam se hodinu nebo dvě dělalo, a zase kilometr domů. Ráno venčení, večer venčení, jinak nic. Zajímací. Ale jo, o víkendu nějaký ten výlet taky byl, no.

Já budu muset právě něco ultralínýho a nebo něco, co může jít s koněm navolno, ale samocvičícího, nelovícího, neagresivního, s dálkovým ovládáním.... Nebo něco, co budu moct u koní zanechat na v podstatě neoploceném pozemku, ono se to zabaví samo, nebude to chytat slepice, nenechá se to zašlápnout a zakousnout koněm....


No prostě mám kočku

Terven napsal(a):
Náhodou, pořád lepší výběrový řízení než to, co se teď masově děje - tj. že si lidi pořizujou psy podle vzhledu a bez toho, že by o plemeni měli nějaký hlubší povědomí.
Hodně lidí ani nepozná, že jim ze psa vyrostlo trochu něco jinýho než původně koupili
Jedna paní mi tady tvrdí, že její pes je tibetskej španěl a já si můžu oči vykoukat a prostě ho v tom nevidím
Plemen, která zvládnou "žít s majitelem" je fůra a pokud je majitel aktivní člověk, je ta fůra ještě větší. Je ale třeba férově zhodnotit, jestli to není spíš tak , že "žije" jenom člověk a pes vedle něj trpělivě snáší nudu, protože nemá jinou možnost.
Nedávno tu běžela diskuze, jaké plemeno pořídit na výlety a cestování - padaly tam dobré připomínky, že na túry se obvykle chodí o víkendech a dovolených, jenže důležitější je, jak ten pes žije většinu všedních dnů. Jeden den na kanapi asi zvládne i bordera, ale jistojistě jí nebude stačit výlet o víkendu.
Přiznám se, že znám dost lidí, co mají labradory (nebo jiný retrívry) jen na prochajdy. Ale v drtivé většině ti psi jsou už v šesti, sedmi letech obézní, sotva se valí, špatně se pohybujou. A když potom člověk vidí třeba tady, jaký psy má janaa nebo Sarah, jakej to může být rozdíl a oč líp ti psi vypadají a mají zábavnější život...retrívra bych si na mazlíka prostě nepořídila.
Edit. nemyslím to tak, že pes Andrýska se sotva valí a vypadá blbě, ale spíš, že jestli je to labrador, ještě mixlý něčím aktivním, třeba má nevyužitej potenciál a mírně mu z toho hrabe.

Popravdě co já poslední dobou vidím za labradory, jsou to valící se sudy a ten pes za srnkou ani nezdrhne, protože na to fyzicky nemá. Jo, chápu, že labrador má trochu odlišnou stavbu těla než golden a určitě jsem subjektivně ovlivněná svým plemenem. Ale aby fena vážila víc jak 40 kg a sotva se vlekla, mně nepřijde normální. A když majitelům něco řeknete, tak to jsou hned výmluvy, že jí chutná a že ji nedokážou odmítnout a bla bla bla. Venku jediná aktivita, že se jí 2x 3x hodí tenisák a fena je hotová. A v podstatě ji zajímá jen žrádlo, už jsem tady psala, že mi kvůli pamlskům vykousala díru do kapsy u bundy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Popravdě co já poslední dobou vidím za labradory, jsou to valící se sudy a ten pes za srnkou ani nezdrhne, protože na to fyzicky nemá. Jo, chápu, že labrador má trochu odlišnou stavbu těla než golden a určitě jsem subjektivně ovlivněná svým plemenem. Ale aby fena vážila víc jak 40 kg a sotva se vlekla, mně nepřijde normální. A když majitelům něco řeknete, tak to jsou hned výmluvy, že jí chutná a že ji nedokážou odmítnout a bla bla bla. Venku jediná aktivita, že se jí 2x 3x hodí tenisák a fena je hotová. A v podstatě ji zajímá jen žrádlo, už jsem tady psala, že mi kvůli pamlskům vykousala díru do kapsy u bundy.

Hele,pozor, Baruška má taky 40 kg

Já třeba už labradory ve svým okolí skoro nevídám, flatů výrazně přibylo, goldenů tu pořád chodí dost, ale labík je fakt vzácnost. 40kilovou fenu si asi ani neumím představit, nebo možná jo, občas tu zahlídnu takhle hrozně překrmenou zlaťandu ;-(.

Zoia napsal(a):
Já třeba už labradory ve svým okolí skoro nevídám, flatů výrazně přibylo, goldenů tu pořád chodí dost, ale labík je fakt vzácnost. 40kilovou fenu si asi ani neumím představit, nebo možná jo, občas tu zahlídnu takhle hrozně překrmenou zlaťandu ;-(.

Hele,to je jednoduchý, není závazná výška,takže já mám ve smečce feny něco přes 50, co váží třeba 27 a pak Báru,co má skoro 60 cm a 40 kilo ale je to 40 kg svalů podle váhy bez vidění toho psa člověk neví nic

janaa napsal(a):
Hele,pozor, Baruška má taky 40 kg

A kolik má v kohoutku? Určitě víc. Navíc tvoji psi nemají špeky, ale svaly, to je na fotkách vidět.
Edit: jo, už tu kohoutkou výšku čtu, tam je to jasný.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A kolik má v kohoutku? Určitě víc. Navíc tvoji psi nemají špeky, ale svaly, to je na fotkách vidět.
Edit: jo, už tu kohoutkou výšku čtu, tam je to jasný.

viz výše. Baruška je poníček,ofiko 58

Ale jinak samozřejmě souhlasím, a vždycky mi to otvírá kudlu v kapse,když to vidím. Z jedné strany vyžraní, z druhé strany vyšlechtěný do nefunkčních psů. Když ten pes má předhrudí přes půlku místnosti a úhlení do pravýho úhlu,to prostě běhat x hodin nemůže. O to víc se pak oko potěší,když vidí sice mohutný, ale funkční nasvalený zvíře v kondici

janaa napsal(a):
viz výše. Baruška je poníček,ofiko 58

Tak to je stejně vysoká jako můj pes, kterej má cca 38 kg.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak to je stejně vysoká jako můj pes, kterej má cca 38 kg.

No,já myslím,že má ještě víc,že tehdy na nás byli hodný Když vedle ní vidím Adélku,co má 55 opravdových,tak ten rozdíl je větší než 3 cm

To jste andryskovi naložili pěkně :-) Dyť jim to pěkně šlape. Na prázdnější den to chce domácí práci a vypilovat "jdi do svého pokoje". Jestli je tohleto jeho kvíkání Váš jediný problém, tak to blahopřeji k normálnímu psovi, moc jich neni

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No my měli právě labinu jen na procházky ke koním, ani nechodila na vyjížďky, obézní teda nebyla, páč máti má mozek, ale asi se smířila s tou nudou nebo co. Nebo jestli se zabavila sama... Kilometr ke koním, tam se hodinu nebo dvě dělalo, a zase kilometr domů. Ráno venčení, večer venčení, jinak nic. Zajímací. Ale jo, o víkendu nějaký ten výlet taky byl, no.

Já budu muset právě něco ultralínýho a nebo něco, co může jít s koněm navolno, ale samocvičícího, nelovícího, neagresivního, s dálkovým ovládáním.... Nebo něco, co budu moct u koní zanechat na v podstatě neoploceném pozemku, ono se to zabaví samo, nebude to chytat slepice, nenechá se to zašlápnout a zakousnout koněm....


No prostě mám kočku

A ta kočka hlídá koně a okolí, co to je za plemeno? :D
Takovíto psíci jsou ti, co bydleli od pradávna na statku - špic, stájový pinč, koliovití a tak. Takže na výběr máte, ale řekněme si to narovinu - nechce se Vám :D

A tak já myslím,že jí nikdo naložit nechtěl. Ona to otravování a kníkání vnímá jako problém,tak se jí logicky nabídly dvě cesty,jednak naučit psa odchod a neotravování, a jednak se snažit naplnit jeho přirozený potřeby,což v případě takový křižovatky je i to zaměstnání hlavy,aby byl unavený

Nechce, právě. Nechce se mi chodit na procházky, nechce se mi cvičit, nechce se mi poslouchat, že bych psa měla vychovávat se stejnou intenzitou jako dítě (jeden z důvodů, proč nemám dítě), takže zřejmě skončím u výmluvy, že psa bych si pořizovala jedině, když bude chtít partner - abychom se o ty povinnosti podělili.

Kočka je v mém případě jedině rozumná volba :-) Ačkoli jistě nežije pravý kočičí život, anžto bytový povaleč.

P.S. po psovi bych nechtěla, aby hlídal. Vůbec naopak bych byla ráda, kdyby si dění za hranicí i uvnitř hranic pozemku nevšímal. Takže ta kočka by vlastně byla ideál, i jsem o ní ke koním uvažovala, protože aspoň by lovila myši, teda sedla by si, otevřela tlamu, a myši by jí tam skákaly samy

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jste andryskovi naložili pěkně :-) Dyť jim to pěkně šlape. Na prázdnější den to chce domácí práci a vypilovat "jdi do svého pokoje". Jestli je tohleto jeho kvíkání Váš jediný problém, tak to blahopřeji k normálnímu psovi, moc jich neni

Taky jsem si nevšimla žádný nakládačky (krom jediný výjimky).
Hned v prvním příspěvku píšu:

tipuju, že to nebude až taková hrůza, spíš to bude ovlivněné vaším momentálním rozpoložením. A nevypovídá to ani tolik o vašem psu a jeho chování, jako spíš o vás - že o vašem přístupu přemýšlíte, jste kritická, kladete si otázky a pochybujete.

No a, jak píše i janaa, pokud to Andrýskovi vadí, tak zaměstnání psovo hlavy v rámci venčení může být účinným řešení. Však už taky kdesi dál píše, že pes byl venkovním cvičením nadšen.
A že některým psům nestačí procházky, to není žádnej objev. Pokud tady nějakej nick s číslem uvažuje o aktivním plemeni a nabízí procházky, to je teprve nakládačka

Já jsem taky nenaložila, já se vůbec nevložila do debaty. Sama mám teď máslo na hlavě, bažant je už z mrazáku dva dny venku a my ještě necvičili.
Ale já mám fakt hodnýho a trpělivýho psa.... přijde, kňourá, že chce ven, a já vím, že chce i toho bažanta, ale není čas, tak jen udělá Ach a jde si lehnout nebo hrát s plyšákem.
Dnes musím na veterinu s bábinkou, vůbec se mně nelíbí, tak nám držte palce.

Jste si tu krásně z jednoho popisu dne, kdy já opravdu nechtěla NIC dělat udělali hodně zvláštní představu o tom jak fungujeme, což je jasné, já to ani řešit nechtěla. Vadilo mi chování DOMA v den, kdy je venku hnusně, člověku se nic nechce, je nemocný. Jak říkám běžné dny a víkendy u nás prostě takto neprobíhají. Najednou z toho vznikla představa, že mám psa "jen na procházky", hnijícího vedle mě, což ho dělá samozřejmě nešťastným. A to proto, že necvičíme. A i kdyby jsme běžně cvičili tak by pravděpodobně vznikla stejná situace , protože ten den jsem opravdu nic dělat nechtěla, takže bych ani ten den s ním necvičila.

No ale tak opravdu nevypadá moje představa soužití se psem, a zároveň neznamená, že když člověk se psem necvičí, ale "jen" žije nerovná se, že pes chodí 3x denně na bloumajici procházku a tím to pro něj končí.
Já si myslím, že mu ten mozek zaměstnávám tím naším životem dostatečně, jen prostě jinak než vy, což si nemyslím, že ho dělá nijak méně šťastným. Jsou to ale úplně jiné věci, jiný život řekla bych. Toho psa baví všechny aktivity, které může dělat se mnou (ano i včetně cvičení, ale nejen to), je velmi společenský. A tím, že prostě spolu chodíme všude, mezi mnoho různých lidí, na různá místa, že mě doprovází tím mým životem, který není jen o tom jít do práce a pak jit se psem na procházku (samozřejmě i to tak občas je, navíc teď v zimě to bylo častější.)
Já se tady nechci pouštět do popisování, co a jak přesně děláme, kam chodíme, jak ty dny venku trávíme. Ale tím, že ten život mám pořád ještě takový dost volný a otevřený, tak ten pes to má tak se mnou. Nedělá nám problém jet na výlet a neplánovaně se z něj vrátit za další dva dny. Nebo jít na hodinu ven a přijít v noci. Já na tom psovi vidím, že ho to baví, myslim, že ten život má mnohem pestřejší než kdejaký "jen procházkový" 50ti kilový labrador a že by se měl nudit. (Jo v sobotu se nudil)

Navíc mám pocit, že mu tak úplně nevyhovuje (na takový líný den) být jen se mnou zavřený v 1+1, ty dny, kdy jsme doma třeba přes svátky u rodiny je to jiné. On má rád ten shon, ty lidi, děti, větší prostor. Je to skvělej pes, kterýho můžu vzít všude, za každým, a to na něm miluju, přesně to, že to nemusí být jen "prochazkový pes" A ani "procházkový pes se cvičením."
No a navíc má teď tak trochu zatmění z těch háravek.

To mi teda z vašeho úvodu vůbec nevyplynulo, že je to záležitost jen toho jednoho dne. Že jste si vlastně přišla jen postěžovat a nechtěla to řešit, když píšete chci poprosit o radu. Chci jen podotknout, že chápu přispěvatele, kteří se snažili poradit a případně vytknout, co eventuálně můžete dělat ne zcela správně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To mi teda z vašeho úvodu vůbec nevyplynulo, že je to záležitost jen toho jednoho dne. Že jste si vlastně přišla jen postěžovat a nechtěla to řešit, když píšete chci poprosit o radu. Chci jen podotknout, že chápu přispěvatele, kteří se snažili poradit a případně vytknout, co eventuálně můžete dělat ne zcela správně.

Já myslím, že jsem tam výše někde psala, že třeba ten víkend předtím to bylo úplně v pohodě, protože jsme prostě lítali, kde se dalo. Ale já ten den nechtěla dělat fakt nic a on nebyl schopen mě nechat být. Já to chci řešit, ale nějak se to začalo řešit na jiné úrovni, než by mělo. Což oukej, já vím, že to spolu souvisí, ale vlastně nikdo neví, jak s tím psem trávím běžně čas a tenhle den nebyl běžný, natož ten napsaný režim.A cvičit by jaksi ten den prostě nepomohlo, protože by to znamenalo "něco " dělat. Celkem nejvíc mi pomohl první příspěvek od bodlinky.😄
Asi teda nejde, abych v líný nebo nemocný dny nic nedělala.

Oni ti lidé prostě musejí vycházet z toho, co jim napíšete.Takže pokud jim teď dopisujete informace, které tu nebyly, jako že běžně je ten pes s vaším režimem vlastně spokojený, že se to běžně neděje, že vlastně problém nemáte, třeba by si oddechli, že je všechno v pořádku a neřešili :-)

Ale jo, já vás chápu. Jen si sebe musíte představit na té druhé straně počítače, kdy se k vám prostě dostanou jen ty informace, které protistrana vypustí. Pak dochází k nedorozuměním

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Oni ti lidé prostě musejí vycházet z toho, co jim napíšete.Takže pokud jim teď dopisujete informace, které tu nebyly, jako že běžně je ten pes s vaším režimem vlastně spokojený, že se to běžně neděje, že vlastně problém nemáte, třeba by si oddechli, že je všechno v pořádku a neřešili :-)

Ale jo, já vás chápu. Jen si sebe musíte představit na té druhé straně počítače, kdy se k vám prostě dostanou jen ty informace, které protistrana vypustí. Pak dochází k nedorozuměním

Já myslím, že jsem napsala asi 185x za tuhle diskuzi, že ten den jsem nic dělat nechtěla. 😄 a to, co jsme ten den dělali není běžný režim. A ano, že necvičíme, ale pes se mnou jaksi "žije". Což prostě v našem pojetí znamená různá jiné věci, které ho běžně vyřídí, třeba jako minulý týden nebo tento nadcházející víkend.
Ale nějak si vyprošuji, aby byl můj pes srovnáván se psy, kteří sotva 3x vylezou před barák, z toho důvodu mají 50kg nebo že díky tomu, že nežijeme výcvikem ten pes se mnou jen tak hnije. Chápu, že kdybych napsala dopodrobna, tak dostanu vylágoš zase z jiných důvodů, tak jsem se tomu chtěla vyvarovat rovnou.
A jo problém samozřejmě doma máme, otravuje.

Mně nepřijde, že vám tu někdo dal vylágoš, ani jsem teda nečetla příspěvek, co bych pochopila tak, že váš pes se má jako 50kiloví cvalíci, co se s nima obejde barák jednou zprava doleva a jednou zleva doprava. Spíš jako většina diskuzí tady se debata rozvolnila a ne vše se vás přímo týká, já třeba některé ty příspěvky beru spíš jako takové přemýšlení nahlas, i tak ale můžou být přínosné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A ta kočka hlídá koně a okolí, co to je za plemeno? :D
Takovíto psíci jsou ti, co bydleli od pradávna na statku - špic, stájový pinč, koliovití a tak. Takže na výběr máte, ale řekněme si to narovinu - nechce se Vám :D

No v práci jedna kolegyně pořád mluvila o "Fiňovi" věci jako "dneska jsem s ním byla na procházce kolem rybníka"
jiná"a to s ním chodíš každý den"
ona zas "jo každý"
Nebo jak "Fíňa" pěkně hlídá, že do baráku nikoho nepustí, člověk poslouchá jak mluví o psovi a po půl roce jsem zjistila, že Fíňa, je obří kocour Filemon

Andrýsek3 napsal(a):
Já myslím, že jsem napsala asi 185x za tuhle diskuzi, že ten den jsem nic dělat nechtěla. 😄 a to, co jsme ten den dělali není běžný režim. A ano, že necvičíme, ale pes se mnou jaksi "žije". Což prostě v našem pojetí znamená různá jiné věci, které ho běžně vyřídí, třeba jako minulý týden nebo tento nadcházející víkend.
Ale nějak si vyprošuji, aby byl můj pes srovnáván se psy, kteří sotva 3x vylezou před barák, z toho důvodu mají 50kg nebo že díky tomu, že nežijeme výcvikem ten pes se mnou jen tak hnije. Chápu, že kdybych napsala dopodrobna, tak dostanu vylágoš zase z jiných důvodů, tak jsem se tomu chtěla vyvarovat rovnou.
A jo problém samozřejmě doma máme, otravuje.

Tak se nezlobte. Ono mi to totiž přijde, že se to tu normálně zvhrlo a jediná spojnice mezi tlustými labradory a vaším psem je, že je to kříženec labradora. Vždyť jste psala, že pořád něco děláte už nazačátku a že vás nenechá nic nedělat. Já mám taky někdy hrozně hyperaktivního psa a taky mě nechce nechat nic nedělat, ale někdy je vtipný, jak jí pak snadno člověk odrovná. Třeba jíme a ona pořád otravuje s míčkem nebo s něčím a když usoudím, že se už nalítala za ten den dost, tak jí začnu třeba procvičovat nějaké povely nebo se vytasím s nějakým hlavolamem a zrovna včera jsem jen začala, ona na mě koukla, sedla, lehla a snad do minuty spala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tyjo, já jestli si někdy budu pořizovat psa, tak jen z výběrového řízení na plemeno mě asi švihne

Člověk musí znát sebe, svoji povahu, svoje možnosti, svoje zájmy, svoje aktivní nadšení...

A dle toho vybrat psa, ono je to taky o životních zkušenostech a věku... pak to je dle mého brnkacka...

Já třeba od doby co se mi narodily děti jsem myšlenku "mě se nechce" někam na pár let zatlačila, protože říct miminu mě se nechce tě krmit, přebalit, jit s tebou ven nelze - prostě nemáte možnost výběru (a to jsem měla hned dvě najednou) no a postupně ty mantinely nastavovat s důsledností a trpělivosti...

Hold pokud vyberete plemeno, které k Vám nesedí je to pak náročné pro oba..

Ja vím, že nejsem na cvičáky, závody, běhy, nejaky specialní, slozity trénink, teď když mám větší děti a mohu si konečně dovolit myšlenku "mě se nechce" a dokonce ji i v praxi využít- tak si neporidim "něco" , na co bych neměla

Mám dva mopsiky, kteří miluji to co já bloumat krajinou, par km procházka, výlet někam na kopec, nespotit se u toho a vypadat u toho stále důstojně grilovat na zahrádce u toho dulezite vystekat cyklisty, pro pocit, že si to maso zaslouží a večer se natáhnout se svými lidmi na gauciku a být prostě jen tak spolu.
A hlavně, když je zima déšť moc nevycházet z domu.
nemají tendence něco lovit, dávit, agresivně napadat, utíkat a já nemusím složitě cvičit, odpouštět psovi energii - protože to prostě neumím,.vím, že na to nemám

Me vyhovuje výchova sžívanim, kdy si po čase rozumíme už jen mrknutím oka

Andrýsek3 napsal(a):
Já myslím, že jsem napsala asi 185x za tuhle diskuzi, že ten den jsem nic dělat nechtěla. 😄 a to, co jsme ten den dělali není běžný režim. A ano, že necvičíme, ale pes se mnou jaksi "žije". Což prostě v našem pojetí znamená různá jiné věci, které ho běžně vyřídí, třeba jako minulý týden nebo tento nadcházející víkend.
Ale nějak si vyprošuji, aby byl můj pes srovnáván se psy, kteří sotva 3x vylezou před barák, z toho důvodu mají 50kg nebo že díky tomu, že nežijeme výcvikem ten pes se mnou jen tak hnije. Chápu, že kdybych napsala dopodrobna, tak dostanu vylágoš zase z jiných důvodů, tak jsem se tomu chtěla vyvarovat rovnou.
A jo problém samozřejmě doma máme, otravuje.

Ja myslím, že prostě vaše momentální slabá chvilka, hold ji máme někdy každý.

Máte 7letého psa a žijete spolu, tak to nebude takové dráma a pilovat chybky postupně se dá vždycky:-)

Vyberete příště stejné plemeno?

Já teď jak o tom píšu a tím, že bych pristi psy chtela utulkove přemýšlím, jak u utulkoveho štěněte nejlíp tipnout tu povahu, abych vybrala tu správnou

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Ja myslím, že prostě vaše momentální slabá chvilka, hold ji máme někdy každý.

Máte 7letého psa a žijete spolu, tak to nebude takové dráma a pilovat chybky postupně se dá vždycky:-)

Vyberete příště stejné plemeno?

Já teď jak o tom píšu a tím, že bych pristi psy chtela utulkove přemýšlím, jak u utulkoveho štěněte nejlíp tipnout tu povahu, abych vybrala tu správnou

Ja myslím, že prostě vaše momentální slabá chvilka, hold ji máme někdy každý.

Zblázním se z něj....a momentální slabá chvilka?? Tak to mám s pyrenejkou několikrát do měsíce

Já myslím, že občas máme každej pocit, že se ze psa zblázníme . Moji psi teda nemají problém doma, když nic nedělám, ten den se semnou klidně dokážou válet, a rádi, s tím, že se jen vyběhnou několikrát za den vyvenčit na zahradu.. V případě nemoci, kdy to fakt nejde více dní, tak to už jim pak hrabe a vymýšlí blbosti, to jo, ale ten den je v pohodě ,a pokud do toho ještě prší, tak mi i děkujou .

Ale téměř každé ráno, kdy můžu spát déle, si říkám, že se zblázním z feny . Ona je brzo vzhůru, ve střehu a připravená okamžitě vyletět. Jen čeká, až se pohnete nebo otevřete oko. A dělá to proto, že chce snídani. U mě ještě třeba zabere když se otočím, neotravuje, ale vím, že na mě významně kouká a nespí. U přítele nezabere ani to otočení, tomu je schopná skákat po hlavě. Takže jeden z nás prostě musí vstát, fenu pustit vyvenčit a následně zavřít do obýváku - tam si lehne do pelechu a spí. Případně je nakrmit, a pak si klidně zaleze s námi do postele a bude ještě x hodin chrápat. Jenže to je složitější, protože jakmile už začnu připravovat i krmení, tak už se proberu a do postele se většinou už nevrátím . A chápu takovou tu slabou chvilku, kdy si právě ráno říkám, že to snad není možný a jsem kolikrát fakt protivná, že kvůli ní musím vstát a aspoň ji dát teda vedle. Ale pak s odstupem pár hodin si říkám, že zas o tolik nejde, zavřu ji vedle a je klid , jako psům obětuju hodně, vlastně všechno se u nás točí a plánuje podle psů, ale někdy si chci taky přispat, a řešení odvést psa vedle a nechat ho tam, když je tam v klidu, nevidím jako nějak drastické.

Sardullah,
Páč hrajete jinej level než já

Mops a Pyrenejka se nedá srovnat

Naši jsou přísavky, kde jsem tam jsou i oni.

Na první fotografii s Rozou vaříme
Na druhé pijeme kávu

Tonik posílá pozdrav ze země, protoze je to rozvážnej kluk, a neskače jako Roza kaskaderka po židlích:-)

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Sardullah,
Páč hrajete jinej level než já

Mops a Pyrenejka se nedá srovnat

Naši jsou přísavky, kde jsem tam jsou i oni.

Na první fotografii s Rozou vaříme
Na druhé pijeme kávu

Tonik posílá pozdrav ze země, protoze je to rozvážnej kluk, a neskače jako Roza kaskaderka po židlích:-)

No ony i ty pyrenejky mají svá velká pozitiva. Když se ráno oblékám do práce, tak pyrenejka už leží na gauči a pochrupuje a nebo mě tak líně a v celku bez zájmu pozoruje s položenou hlavou.
Naopak berňucha Matějíček je pomocníček a tak mi pomáhá i s tím oblékáním a když už teda "nepomáhá" natahovat kalhoty, tak alespoň je na mě furt přilepenej, motá se pod nohy.

Takže ve své podstatě každý má něco a i s tím hodňoučkým Matýskem je to často na palici .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ony i ty pyrenejky mají svá velká pozitiva. Když se ráno oblékám do práce, tak pyrenejka už leží na gauči a pochrupuje a nebo mě tak líně a v celku bez zájmu pozoruje s položenou hlavou.
Naopak berňucha Matějíček je pomocníček a tak mi pomáhá i s tím oblékáním a když už teda "nepomáhá" natahovat kalhoty, tak alespoň je na mě furt přilepenej, motá se pod nohy.

Takže ve své podstatě každý má něco a i s tím hodňoučkým Matýskem je to často na palici .

To by chtělo vložit nějaký videjko...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No ony i ty pyrenejky mají svá velká pozitiva. Když se ráno oblékám do práce, tak pyrenejka už leží na gauči a pochrupuje a nebo mě tak líně a v celku bez zájmu pozoruje s položenou hlavou.
Naopak berňucha Matějíček je pomocníček a tak mi pomáhá i s tím oblékáním a když už teda "nepomáhá" natahovat kalhoty, tak alespoň je na mě furt přilepenej, motá se pod nohy.

Takže ve své podstatě každý má něco a i s tím hodňoučkým Matýskem je to často na palici .

Ano , každý má svoje +/- i my
Jen je třeba k sobě najít toho pravého

Naši teda ráno tuhý a byli by asi hooodne dlouho, max se nechají pohladit...
když jde manžel do práce ve 4:30 se jim nedivím, ale tuhý jsou i v 6:50 když vstávám já s dětma a tuhý jsou i v 7:30 když děti jdou do školy

Ale to už musí ,protože pak odcházím i já. Rozu probere šramot snídaně a Tondu snášim v kómatu ze schodů milostivě se vyvenčit, až tam se probere a pak teprve snídá


Hold psi život

fikovnice napsal(a):
To by chtělo vložit nějaký videjko...

Prosim tě...já nejsem chobotnice , mám co dělat, abych si natáhla kaťata a aby mi následně Mates nesundal ponožky. 3x běžím pro boty, co jsem si připravila k židli, protože už nejsem mladice a v sedě mi to obouvání jde líp, ale dle Matýskova rozumu ale patří boty do obýváku na gauč a do toho v ruce telefon??

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Ja myslím, že prostě vaše momentální slabá chvilka, hold ji máme někdy každý.

Máte 7letého psa a žijete spolu, tak to nebude takové dráma a pilovat chybky postupně se dá vždycky:-)

Vyberete příště stejné plemeno?

Já teď jak o tom píšu a tím, že bych pristi psy chtela utulkove přemýšlím, jak u utulkoveho štěněte nejlíp tipnout tu povahu, abych vybrala tu správnou

No vidíte já se chtěla právě zeptat vás co byste mi teda doporučili. 😊 kdyby nebyl on, ale místo něho jiný do mého režimu.
Barney mi vyhovuje třeba hlavně v tom, že neloví, miluje psy i lidi, tím pádem ho můžu vzít naprosto všude, což dělám. Nehlídá, to nepotřebuju, nechci. Má celkem ideální velikost, že se do toho bytu vejde.
V jednu chvíli mi přišlo, že se mi tu pomalu chtělo vytknout proč nemám společenské plemeno. My krom léta ujdeme měsíčně průměrně víc jak 350km. Na jaře nás teď čekají dva treky, jeden dvoudenní 40km a druhý 100km. Spaní i v horách pod širákem nebo stanu, to si myslím, že není pro společenské plemeno vhodné. Cvičit se psem nechci, takže ani žádného sportovce. Jezdime na dovolené a výlety autem, do kempu, do hotelu, atd. Ale jak říkáte výlety a treky nejsou každý den a v zimě je tam i více dnů v týdnu, kdy jsme doma a chodíme "jen" Na ty procházky. Víkend jsme třeba celý pryč.
Ale až budu vybírat dalšího psa, tak už budou pravděpodobně doufám děti a já jich chci víc po sobě, takže když bude pes, tak pravděpodobně línější než Barney.

Andrýsek3 napsal(a):
No vidíte já se chtěla právě zeptat vás co byste mi teda doporučili. 😊 kdyby nebyl on, ale místo něho jiný do mého režimu.
Barney mi vyhovuje třeba hlavně v tom, že neloví, miluje psy i lidi, tím pádem ho můžu vzít naprosto všude, což dělám. Nehlídá, to nepotřebuju, nechci. Má celkem ideální velikost, že se do toho bytu vejde.
V jednu chvíli mi přišlo, že se mi tu pomalu chtělo vytknout proč nemám společenské plemeno. My krom léta ujdeme měsíčně průměrně víc jak 350km. Na jaře nás teď čekají dva treky, jeden dvoudenní 40km a druhý 100km. Spaní i v horách pod širákem nebo stanu, to si myslím, že není pro společenské plemeno vhodné. Cvičit se psem nechci, takže ani žádného sportovce. Jezdime na dovolené a výlety autem, do kempu, do hotelu, atd. Ale jak říkáte výlety a treky nejsou každý den a v zimě je tam i více dnů v týdnu, kdy jsme doma a chodíme "jen" Na ty procházky. Víkend jsme třeba celý pryč.
Ale až budu vybírat dalšího psa, tak už budou pravděpodobně doufám děti a já jich chci víc po sobě, takže když bude pes, tak pravděpodobně línější než Barney.

Víte, co si myslím, že je u vás problém? Ne nedostatek pohybu, nebo zaměstnání. Ale psa jste nenaučila odpočívat. Protože kdykoliv se on rozmazleně něčeho dožadoval, tak vy jste mu vyhověla. Takže ho naučte na místo, nebo ho zavřete za dveře a nedělejte si výčitky, že s nim chodíte na prochajdy desítky kilometrů. Taky si ho mohl vzít někdo jiný a skončil by uvázanej u boudy. Takže si fakt nedělejte výčitky a když nemáte náladu na psí otravování, tak ho dejte za dveře. On s tím problém nemá. A vy buďte taky v klidu a neřešte to.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Popravdě co já poslední dobou vidím za labradory, jsou to valící se sudy a ten pes za srnkou ani nezdrhne, protože na to fyzicky nemá. Jo, chápu, že labrador má trochu odlišnou stavbu těla než golden a určitě jsem subjektivně ovlivněná svým plemenem. Ale aby fena vážila víc jak 40 kg a sotva se vlekla, mně nepřijde normální. A když majitelům něco řeknete, tak to jsou hned výmluvy, že jí chutná a že ji nedokážou odmítnout a bla bla bla. Venku jediná aktivita, že se jí 2x 3x hodí tenisák a fena je hotová. A v podstatě ji zajímá jen žrádlo, už jsem tady psala, že mi kvůli pamlskům vykousala díru do kapsy u bundy.

Ali,Nefret má tiež plus mínus 40 kíl 😁 Ale kohútikovú výšku 62,takže sme safe. Radšej tu váhu nikde ani nehovorím😂Ale napr včera ju videl po dlhom čase môj súrodenec a prvé,čo z neho vyletelo,bolo,že Nefret je nasvalene h.o.v.a.d.o. 😂

My ju voláme levíča,čo zabudlo vyrásť😉

domi.t napsal(a):
Ali,Nefret má tiež plus mínus 40 kíl 😁 Ale kohútikovú výšku 62,takže sme safe. Radšej tu váhu nikde ani nehovorím😂Ale napr včera ju videl po dlhom čase môj súrodenec a prvé,čo z neho vyletelo,bolo,že Nefret je nasvalene h.o.v.a.d.o. 😂

My ju voláme levíča,čo zabudlo vyrásť😉

Jéé, a já si pamatuji, že jste psala, že vás v nějaké soutěži nutili být s Nefret v kategorii samců, bylo to tak?

fikovnice napsal(a):
Jéé, a já si pamatuji, že jste psala, že vás v nějaké soutěži nutili být s Nefret v kategorii samců, bylo to tak?

Dobre si pamätáte! To bola vtipná príhoda! 😉Aj keď môjho tatina sa to bytostne dotklo a urazilo ho to...on neustále ospevuje Nefret,aka je nádherná! 😁Nevidí a nechce vidieť,že je prerastená,presvalena,kučeravá,so samčou,štvorcovou hlavou. Preňho je dokonalá a tak to má byť😉

Andrýsek3 napsal(a):
No vidíte já se chtěla právě zeptat vás co byste mi teda doporučili. 😊 kdyby nebyl on, ale místo něho jiný do mého režimu.
Barney mi vyhovuje třeba hlavně v tom, že neloví, miluje psy i lidi, tím pádem ho můžu vzít naprosto všude, což dělám. Nehlídá, to nepotřebuju, nechci. Má celkem ideální velikost, že se do toho bytu vejde.
V jednu chvíli mi přišlo, že se mi tu pomalu chtělo vytknout proč nemám společenské plemeno. My krom léta ujdeme měsíčně průměrně víc jak 350km. Na jaře nás teď čekají dva treky, jeden dvoudenní 40km a druhý 100km. Spaní i v horách pod širákem nebo stanu, to si myslím, že není pro společenské plemeno vhodné. Cvičit se psem nechci, takže ani žádného sportovce. Jezdime na dovolené a výlety autem, do kempu, do hotelu, atd. Ale jak říkáte výlety a treky nejsou každý den a v zimě je tam i více dnů v týdnu, kdy jsme doma a chodíme "jen" Na ty procházky. Víkend jsme třeba celý pryč.
Ale až budu vybírat dalšího psa, tak už budou pravděpodobně doufám děti a já jich chci víc po sobě, takže když bude pes, tak pravděpodobně línější než Barney.

Ja bych být vámi pokud chcete více dětí (2-3??? ) brzy po sobě si dala od pejska na nějaký rok pak pauzu.
Děti zaberou čas, energii, pejsci na hřiště a do různých dětskych míst, kam se chcete s nima podivat fakt nemůžou, človek docela mění priority, i dovolené, kdy s malým dítětem už hledáte nějaké to zázemí s vodou a elektrikou, nevíte co vás potká v těhotenství, po porodu, s mimčem a je rozdíl mít doma miminko a dítě třeba 2-3 lete a zabehly režim a do toho štěňátko.
Myslim, že na pár let s těma dětma už tolik km dávat prostě nebudete moct a bude vám stačit méně aktivní společník? Rozhodně bych do bytu i auta s prckama vzala nějaké skladnejsi plemeno, samozřejmě neagresivni, které nepotřebuje složitý výcvik, ale já bych určitě vyčkala jake změny a situace mi ty děti přinesou...

Jen úvaha, aby jste si moc nenalozila :-) Barney tu bude ještě 5-6 let, záleží jak moc rychle plánujete pořízení všech těch deticek :-) Ale tipuji , že příštích 8 let máte o zábavu postaráno.
Já bez pejska už nemohla žít, když bylo dětem 5 let.

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Ja bych být vámi pokud chcete více dětí (2-3??? ) brzy po sobě si dala od pejska na nějaký rok pak pauzu.
Děti zaberou čas, energii, pejsci na hřiště a do různých dětskych míst, kam se chcete s nima podivat fakt nemůžou, človek docela mění priority, i dovolené, kdy s malým dítětem už hledáte nějaké to zázemí s vodou a elektrikou, nevíte co vás potká v těhotenství, po porodu, s mimčem a je rozdíl mít doma miminko a dítě třeba 2-3 lete a zabehly režim a do toho štěňátko.
Myslim, že na pár let s těma dětma už tolik km dávat prostě nebudete moct a bude vám stačit méně aktivní společník? Rozhodně bych do bytu i auta s prckama vzala nějaké skladnejsi plemeno, samozřejmě neagresivni, které nepotřebuje složitý výcvik, ale já bych určitě vyčkala jake změny a situace mi ty děti přinesou...

Jen úvaha, aby jste si moc nenalozila :-) Barney tu bude ještě 5-6 let, záleží jak moc rychle plánujete pořízení všech těch deticek :-) Ale tipuji , že příštích 8 let máte o zábavu postaráno.
Já bez pejska už nemohla žít, když bylo dětem 5 let.

Hodně záleží na povaze psa. U nás "přistálo" první štěně, když jsem byla těhotná s druhým dítětem, nejstarší dceři byly 3 roky.
Štěndo si původně pořídil brácha a po 14 dnech doma asi zjistil, že štěně kouše a dělá loužičky😂
Takže jednoho dne zavolal, jestli bych se ho neujala. Perfektní feňule to byla, kříženka westíka, už jsem tu o ní psala. V pohodě jsme to zvládali, prostě jen o něco větší smečka.😉

znám maminy, které zvládají mateřství a psy zcela v pohodě. Znám maminy, které se v mateřství "hroutí" a nezvládají skoro nic.
Hodně záleží na nastavení mámy (a taky táty). Jsou oba psomilní?? Umí oba plně obhospodařit dítka?? Pokud ano - myslím, že není žádný problém.

co se týče psů a dětských atrakcí... Do lesa můžou všichni. Brodit potok, stavět hráze, házet šiškou... to všechno lze. A na dětské hřiště a trampolíny jde jít taky - holt je pes chvilku doma a nebo odložen poblíž. A nebo jde s druhým dospělákem... Když jsme třeba 16 dní v kuse hlídali vnoučata (tenkrát Night byl roční skoroštěně, vnučka byla dva a půl a vnuk necelých pět), zvládli jsme opravdu ledasco. A o dovolených se psy a dětmi bych mohla psát dlouho - jasně, hotel s plnou penzí a vstupem na pláž se psem moc realizovatelný není. Ale všechny naše "robinsonské" dovolené v Chorvatsku byly parádní. A dánské nekonečné pláže byly taky psomilné a užívali jsme si to my i děti. A v Dánsku můžou psi skoro všude - i do LEGOlandu i do ZOO včetně safari (jen lví safari byla pro psy nepřístupná a k dispozici byli na tu chvíli odkládací velekotce s výhledem na zvířátka).
Pes je omezení, dítě je taky omezení. A někdy není omezení ani jedno a lze to naplánovat tak, že se nenudí vůbec nikdo a jsou to akce, na které se nezapomíná...
U nás asi ve vzpomínkách vede ta první dovolená u moře "v plné sestavě" - složení vnuk 4 roky a dva měsíce, vnučka přesně 2 roky, Night 7 měsíců a my dva...

Jezdíme s "Trpajzlíky" každý rok - letošní prázdniny budou o osm let dál... Hodně nám pomáhá to, že se oba umíme vystřídat. Oba zvládáme vaření, děti (Pepovi nevadili ani plíňáci) i psa. Takže pokud jeden potřebuje "pauzu" - nevadí, druhý zaskočí...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Joo, jak jsem říkala "jestli bude pes". Samozřejmě to může být úplně jinak, ale počítám a doufám, že Barney tu ještě tak aspoň 5 a víc let bude. Za cca 4 už bych ráda měla to první, brzy pak třeba druhé. To jsou všichni víme jen teoretické plány, nemusí se dařit nic, můžu skončit u jednoho nebo budou třeba rovnou dvě. Víte jak to je, když se plánuje,tak nahoře se směje.😅
Takže to může být tak, že bude důchodce pes a mimino, což nemusí být vůbec ideální, ale taky to může být jednodušší než akční Barney. Pak by asi další na pár let nebyl, protože by bylo teoreticky další dítě. A nakonec bych chtěla 3. Takže pak zase třeba nějakého až by děti nebyly mimina. A to už by záleželo na tisíci proměnych jak by rodina fungovala, kde by se bydlelo atd.
Opět píšu vím, že vše může být úplně úplně jinak. Ale jak se tu někdo ptal, tak další pes nebude asi hned po tomhle a když by pak byl tak opravdu jen můžu hádat jaký. :) jen bych teda určitě byla ráda, aby jednou mé děti se zvířaty vyrůstaly (což já neměla) a aby se právě dalo jezdit všude do přírody i s psím kamarádem.

Rozhodně jde zvládnout vse, otázka nač si komplikovat život a pak nedělat ani jednu věc pořádně.

Navíc mnohdy opravdu jsou věci jinak než si představujeme. Já třeba byla těhotná a najednou na utz. Dvojčata. Celé těhotenství jsem proležela a byla jsem ráda, že jsme přes net objednali kočár a nějaké věci, na nic víc jsem neměla... pak byla měsíc v porodnici.
Děkovala jsem osudu, že jsem si to štěně jeste nestihla pořídit...

Další věc, že sice jsou dva svepravni a funkční dospělí ,ale tatinek většinou chodí do práce, tudíž min. do 15 hod jste sama. Takže procházky na hřiště dáváte sama, se dvěma ročnima dvojcatama bych opravdu štendo ani děti nemohla piplat a věnovat se jim tak, jak bych si přála a to bych opravdu nechtěla. Stendo uvázane hodinu/dvě před hřištěm nebo samo doma. Myslím, že je to zbytečné, když může člověk vše naplánovat lépe

Navíc je rozdíl hlídat 2 týdny vnoučata s dědečkem po boku, kdy je to v lese možná baví, ale to je určitě nebaví rok/dva/tři každý den a zabavit deti sama každý vsedni den, když toho druhého dospělého po boku běžně nemáte. Sama víte, že se stenatkem lítate každou chvilku ven na curani, kakani a kam dám zrovna v tu chvíli rychle mimina ? Pro mě zbytečný stres

Jinak samozřejmě Andrysek může mít vše naplánováno a vymysleno jinak .je to jen má úvaha a moje myšlení:-)

RozaTonda-mopsi napsal(a):
Rozhodně jde zvládnout vse, otázka nač si komplikovat život a pak nedělat ani jednu věc pořádně.

Navíc mnohdy opravdu jsou věci jinak než si představujeme. Já třeba byla těhotná a najednou na utz. Dvojčata. Celé těhotenství jsem proležela a byla jsem ráda, že jsme přes net objednali kočár a nějaké věci, na nic víc jsem neměla... pak byla měsíc v porodnici.
Děkovala jsem osudu, že jsem si to štěně jeste nestihla pořídit...

Další věc, že sice jsou dva svepravni a funkční dospělí ,ale tatinek většinou chodí do práce, tudíž min. do 15 hod jste sama. Takže procházky na hřiště dáváte sama, se dvěma ročnima dvojcatama bych opravdu štendo ani děti nemohla piplat a věnovat se jim tak, jak bych si přála a to bych opravdu nechtěla. Stendo uvázane hodinu/dvě před hřištěm nebo samo doma. Myslím, že je to zbytečné, když může člověk vše naplánovat lépe

Navíc je rozdíl hlídat 2 týdny vnoučata s dědečkem po boku, kdy je to v lese možná baví, ale to je určitě nebaví rok/dva/tři každý den a zabavit deti sama každý vsedni den, když toho druhého dospělého po boku běžně nemáte. Sama víte, že se stenatkem lítate každou chvilku ven na curani, kakani a kam dám zrovna v tu chvíli rychle mimina ? Pro mě zbytečný stres

Jinak samozřejmě Andrysek může mít vše naplánováno a vymysleno jinak .je to jen má úvaha a moje myšlení:-)

My měli mimino k tříletýmu psu a to bylo asi akorát, už to nebyl takový rapl. Asi nejhorší kombinace je dítě, které už chodí, ale málo a pes, co potřebuje dlouhé procházky. I teď s pěti-šestiletým to štěně je někdy na palici, nebo to naše dítě. Dítě hopsá, výská, energie pro štěně, které pak kousá a dostává se z toho všeho skoro do tranzu. Potřebujeme na delší procházku a celou dobu posloucháme, jak někoho bolí nohy a pod. No ale už se to lepší, teď dokonce jsme šly i delší procházku,kterou navrhlo dítě samo. Na hriště jsme šly i se psem, nebo ho necháme doma, ty dvě hodiny než přijde manžel prostě vydrží. Všechno se nějak dá, ale málo chodící dítě a hodně aktivní pes je podle mě nejhorší kombinace.

Andrýsek3 napsal(a):
Jste si tu krásně z jednoho popisu dne, kdy já opravdu nechtěla NIC dělat udělali hodně zvláštní představu o tom jak fungujeme, což je jasné, já to ani řešit nechtěla. Vadilo mi chování DOMA v den, kdy je venku hnusně, člověku se nic nechce, je nemocný. Jak říkám běžné dny a víkendy u nás prostě takto neprobíhají. Najednou z toho vznikla představa, že mám psa "jen na procházky", hnijícího vedle mě, což ho dělá samozřejmě nešťastným. A to proto, že necvičíme. A i kdyby jsme běžně cvičili tak by pravděpodobně vznikla stejná situace , protože ten den jsem opravdu nic dělat nechtěla, takže bych ani ten den s ním necvičila.

No ale tak opravdu nevypadá moje představa soužití se psem, a zároveň neznamená, že když člověk se psem necvičí, ale "jen" žije nerovná se, že pes chodí 3x denně na bloumajici procházku a tím to pro něj končí.
Já si myslím, že mu ten mozek zaměstnávám tím naším životem dostatečně, jen prostě jinak než vy, což si nemyslím, že ho dělá nijak méně šťastným. Jsou to ale úplně jiné věci, jiný život řekla bych. Toho psa baví všechny aktivity, které může dělat se mnou (ano i včetně cvičení, ale nejen to), je velmi společenský. A tím, že prostě spolu chodíme všude, mezi mnoho různých lidí, na různá místa, že mě doprovází tím mým životem, který není jen o tom jít do práce a pak jit se psem na procházku (samozřejmě i to tak občas je, navíc teď v zimě to bylo častější.)
Já se tady nechci pouštět do popisování, co a jak přesně děláme, kam chodíme, jak ty dny venku trávíme. Ale tím, že ten život mám pořád ještě takový dost volný a otevřený, tak ten pes to má tak se mnou. Nedělá nám problém jet na výlet a neplánovaně se z něj vrátit za další dva dny. Nebo jít na hodinu ven a přijít v noci. Já na tom psovi vidím, že ho to baví, myslim, že ten život má mnohem pestřejší než kdejaký "jen procházkový" 50ti kilový labrador a že by se měl nudit. (Jo v sobotu se nudil)

Navíc mám pocit, že mu tak úplně nevyhovuje (na takový líný den) být jen se mnou zavřený v 1+1, ty dny, kdy jsme doma třeba přes svátky u rodiny je to jiné. On má rád ten shon, ty lidi, děti, větší prostor. Je to skvělej pes, kterýho můžu vzít všude, za každým, a to na něm miluju, přesně to, že to nemusí být jen "prochazkový pes" A ani "procházkový pes se cvičením."
No a navíc má teď tak trochu zatmění z těch háravek.

Andrýsku, pravděpodobně Vás asi nejvíc točí to "hnití" - však jsem psala, že to není šťastná formulace, nicméně já ji prostě u nás používám na momenty, kdy prostě se psy jen tak jsem - tedy zkrátka hnijeme. Neměla to být žádná výtka nic.

Ve svém úvodním dotazu jste psala - když budu citovat:

Asi mám nějakou slabou chvilku, že sem píšu, ale chci poprosit o radu,

Jsem z mého psa úplně vyčerpaná (xlabrador 7 let). Nějak plíživě se stalo, že je doma krapet nesnesitelný,

a z toho vznikly ty reakce. Jako rada - co může být pravděpodobně příčinou a jak ji lze odstranit. Nic víc, nic míň. Žádný smlsnutí, žádný vylágoš - jen reakce na žádost o radu, co s - jak jste sama psala - nesnesitelným chováním.

Pokud se Vás tedy cokoliv z toho co jsem napsala, jak to řešit, dotklo, omlouvám se. Netušila jsem.
Já si furt říkám, že je lepší držet klapačku a budu se toho držet a přestanu rozdávat rozumy.

Hele já myslím, že tohle je hoooodně individuální. Záleží na spoustě okolností, podmínkách, možnostech....

Ale vesměs znám hodně holek, které se shodují na tom, že pořídit si štěně na mateřské byl ten nejlepší nápad (a to bez ironie) a měly na štěně mnohem více času, než když třeba předtím pracovaly, prostě si to nějak uzpůsobily a sloučily to dohromady. Některé z nich i vyloženě s pořízením druhého psa (štěněte) čekají na druhé dítě . Znám maminky bullů, které jezdí na závody s prckem v kočárku/nosítku, a některé z nich i samy (i na vícedenní)...Stejně tak chodí na dlouhé procházky a u toho se ještě stíhají věnovat psovi...No a konec konců vídám maminy i na cvičáku, kam jezdí samy, i s úplnými miminy, které si tam "odloží" ve vajíčku, a když jde mamina na plac, tak se "tety" postarají... Ale to jsou všechno holky vyloženě pejskařky, které těmi psy žijí (spousta z nich nemá psa jediného, ale několik). Ale jak jsem psala, záleží na spoustě okolností, a vždycky se můžou vyskytnout nějaké komplikace, to nikdo dopředu neví...

Jo a stejně tak znám třeba rodinu, kde už byl pes téměř dospělý, odrostlé štěndo, a s příchodem dítěte se pes vystěhoval ven na zahradu a šel úplně na druhou kolej...

Ale teda aby bylo štěně 2 hodiny samotné doma, tak v tom nevidím problém vůbec žádný. Stejně se musí učit na samotu, a pokud by člověk chodil do práce, tak by to štěně bylo doma taky x hodin...

Zvládnout se dá hodně. Otázkou je, jestli v pohodě. Tak třeba pokud bydlíte v bytě, musíte psa venčit několikrát denně, nejméně třikrát. S miminem nebo batoletem je sice fajn jít odpoledne na dlouhou procházku s kočárkem, ale ranní venčení musíte realizovat buď než odejde partner do práce, aby byl s dítětem, nebo obléct dítě a vyrazit i s ním. Což třeba v zimě moc příjemné nebude. A co třeba, když bude dítě nemocné? Nebo pes bude průjmovat?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zvládnout se dá hodně. Otázkou je, jestli v pohodě. Tak třeba pokud bydlíte v bytě, musíte psa venčit několikrát denně, nejméně třikrát. S miminem nebo batoletem je sice fajn jít odpoledne na dlouhou procházku s kočárkem, ale ranní venčení musíte realizovat buď než odejde partner do práce, aby byl s dítětem, nebo obléct dítě a vyrazit i s ním. Což třeba v zimě moc příjemné nebude. A co třeba, když bude dítě nemocné? Nebo pes bude průjmovat?

Já to čekala . Právě proto jsem psala hned v úvodu, že záleží na hooodně okolnostech . Mimo jiné třeba i na tom, jestli bydlím v baráku se zahradou nebo v bytě....a spoustě dalších...

A taky to bude mít každý jinak, což jsem taky psala už předtím, že je to individuální.. To, co je pro někoho naprosto v pohodě, může být pro jiného naprostá katastrofa...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zvládnout se dá hodně. Otázkou je, jestli v pohodě. Tak třeba pokud bydlíte v bytě, musíte psa venčit několikrát denně, nejméně třikrát. S miminem nebo batoletem je sice fajn jít odpoledne na dlouhou procházku s kočárkem, ale ranní venčení musíte realizovat buď než odejde partner do práce, aby byl s dítětem, nebo obléct dítě a vyrazit i s ním. Což třeba v zimě moc příjemné nebude. A co třeba, když bude dítě nemocné? Nebo pes bude průjmovat?

A nebo ranní venčení může realizovat chlap než půjde do práce, vy toho chlapa vůbec nezapojujete . No ale aktivní pes a nemocné dítě, to by taky nebyla šťastná kombinace. To aby si na nás vzal hlídačenku.

marcelaamax napsal(a):
Já to čekala . Právě proto jsem psala hned v úvodu, že záleží na hooodně okolnostech . Mimo jiné třeba i na tom, jestli bydlím v baráku se zahradou nebo v bytě....a spoustě dalších...

A taky to bude mít každý jinak, což jsem taky psala už předtím, že je to individuální.. To, co je pro někoho naprosto v pohodě, může být pro jiného naprostá katastrofa...

Můj příspěvek byl obecný. Ne na vás. Řekla bych, že si zrovna tohle moc lidí, kteří pořizují psa k miminu, neuvědomuje, vidí jen to, že jsou doma na MD, RD.

Trickyvoo napsal(a):
A nebo ranní venčení může realizovat chlap než půjde do práce, vy toho chlapa vůbec nezapojujete . No ale aktivní pes a nemocné dítě, to by taky nebyla šťastná kombinace. To aby si na nás vzal hlídačenku.

Může ranní venčení realizovat chlap, proč ne. Záleží na tom, od kolika hodin pracuje, kdy musí jít z domu, jestli jezdí na vícedenní pracovní cesty atd. A na jeho ochotě.

Štěně afgána jsem pořizovala, když byl dceři 1 rok a synovi 5 let.
Často je tady zmiňováno, že kombinace štěně a malé dítě zavání tám, že to někde člověk musí ošidit, že se nemůže naplno věnovat dítěti i psu. Ale já myslím, že to člověk stejně nedělá, že ani za normální situace, kdy máme jen dítě nebo jen psa, se nevěnujeme jednomu z nich 24/7. Je to asi hodně o organizaci, záleží na asi na hodně faktorech, jestli to bude na pohodu a nebo peklo.
Za sebe musím říct, že můj afgán byl skvělá volba, protože jako nekontaktní a samostatné štěndo nevyžadoval velkou interakci a dalo se to v pohodě pofackovat s dětmi dohromady....on si hrát nechtěl s námi, ale u nás. Třeba když měla dcera v obýváku na zemi rozloženou deku s hračkama, tak on si přinesl svoje hračky, ležel u ní a hrál si.
Prochajdy jsem řešila dopoledne, když byl syn ve školce a tak jsme drandili s kočárkem. Odpoledne všichni společně kratší a nebo děcka chvíli pohlídala babička s dědou. Navíc chrťákovi stačilo pár sprintů a mohlo se jít domů.

Shrnula bych to....štěně k malým dětem na pohodu. Určitě bych si nepořídila štěně, kdybych neměla barák, protože nevím, jak bych řešila vynášení štěněte na venčení, než posbírám děcka, tak už nikam nemusím chodit, zatímco v baráku je to otázka ani ne minuty a když to vypadá na dýl, tak prostě štěně vynesu za dveře a obratem se vracím pro děti.
S mimčem je to ještě jednodušší, protože povětšinou leží někde zabezpečené...postýlka, ohrádka a stačí popadnout chůvičku, aby člověk na zahradě slyšel, jestli je vše ok.

anebo to s mimčem taková pohoda není a matka je ráda, že rychle stačí wc a případně na chvilku omdlít

proto je lepší nejdřív ty děti, a když už člověk ví co a jak, a že má čas a síly i prostor na psa, tak pak.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
anebo to s mimčem taková pohoda není a matka je ráda, že rychle stačí wc a případně na chvilku omdlít

proto je lepší nejdřív ty děti, a když už člověk ví co a jak, a že má čas a síly i prostor na psa, tak pak.

Ano, jsou matky, které mají několik dětí, stihnou vystudovat dálkově školu, vyrábět bio marmelády, pěstovat bio zeleninu, péct domácí zdravé sušenky a ještě se tvářit sluníčkově a těm teda nějaký pes sandál nerozhodí a pak jsou matky, které se hroutí, že tohle všechno nezvládají a pak matky, co jsou tak uprostřed a dopředu říct, kam člověk bude patřit asi ani říct nejde.
Pokud je člověk na psy zvyklý, má podporu partnera a i nějaké ty babičky, dědečky, kdo když tak toho psa nebo dítě pohlídá, tak proč ne. Blbý je ale a stává se to taky, když pak to všechno nezvládají a dávají pryč ročního nebo dvouročního nevychovanýho psa, to mi je pak toho psa fakt líto.

No myslím, že se shodneme na tom, že je to prostě sázka do loterie, jestli mamina bude zvládat, nebude zvládat. Je fakt, že znám matky vyřízené i z jednoho mimča a další, co opravdu u mimina a s miminem zvládají všechno nebo když ne všechno, tak ale v rámci nastavených priorit velmi uspokojivě.

Ono už třeba vééélký rozdíl je mimino a štěně v létě v bydlení v domě se zahradou a štěně a mimčo v zimě v bytě ve třetím patře bez výtahu.
Velký rozdíl je mimino, které v noci hezky spinká a mimčo, které noci "prořve" a mamina padá na tlamajznu.
To samé je u štěňat, máme štěňátka hodná a máme akční kousací bestie (což je asi častější).
To samé je s partnery maminek...partner pejskař, který pomáhá alespoň s tím psem je super, partner, co si myslí, že mateřská dovolená je DOVOLENÁ, protože žena nechodí do práce a očekává full servis, večer přijde domů na stole teplá večeře, dá si pivko, svalí se k televizi a odpočívá po práci, to je přítěž, je to další osoba o kterou se maminka stará.

Myslím, že je to všechno tak individuální, že my, co máme zkušenost...mimčo nebo malé dítě a štěně, tak můžeme max napsat svojí zkušenost, jak jsme zvládaly, nezvládaly, ale osobně, i když to třeba u mě bylo na pohodu, bych si nikdy netroufla někomu říct "jasně, pořiď si k miminu štěndo, uvidíš, to je naprostá pohoda", protože v jiné rodině s jiným miminem, jiným štěnětem a hlavně tou jinou maminkou, to naopak může být katastrofa.

" Třeba když měla dcera v obýváku na zemi rozloženou deku s hračkama, tak on si přinesl svoje hračky, ležel u ní a hrál si."
Tohle fakt existuje, to není vtip????? To kdybych věděla, mám celý život jen afgány.

Caty napsal(a):
" Třeba když měla dcera v obýváku na zemi rozloženou deku s hračkama, tak on si přinesl svoje hračky, ležel u ní a hrál si."
Tohle fakt existuje, to není vtip????? To kdybych věděla, mám celý život jen afgány.

Hele nevím jestli to byla nějaká vyjímka, ale chrťák měl svoje hračky v takové malé plastové přepravce. A teď se teda budu bavit o hračkách, co měli s dcerou stejné...pískací hračky, balonky....většinou, co nemělo velký úspěch u dcery, tak dostal pesan. Někdy se babičky trefily a koupily stejnou hračku, tak jednu dostal chrťák a jednu dcera.
Nikdy si nevzal dceřinu hračku, vždycky si došel do svojí bedničky pro svojí a lehl si prostě někam do prostoru vedle ní a kousal si svoje.
On nebyl, co se her týče jako štěně interaktivní, hrál si sám, ale vyhledával naší přítomnost.

Musím říct, že co bylo super... třeba můj syn nebyl žádnej velkej mluvka, spíš nemluvka, ale když si hrál na zemi s čímkoliv...s kostkama, s autíčkama, tak ten pes někde u něj ležel a sice měl synátora tak nějak na háku, ale syn si s ním povídal, mluvil na něj a i když to bylo takové to dětské nesmyslné žvatlání, vyprávění, komentování hry, tak měl posluchače.
Já byla jako malá stejná, taky jsem toho nejvíc nakecala s tetinou ovčandou

A co teda bylo na afgánovi, který bydlel s malými dětmi, nejvíc super...jeho naprosto dokonalé manévrovací schopnosti.
Pes ležel na gauči pod oknem, zazvonil zvonek, chrťák vystartoval směr z obýváku ven vyštěkat pošťačku...v tom letu přeskočil sedící dceru, udělal kličku kolem syna...nikoho neshodil, nikoho se ani nedotknul.
Vyhnul se vždycky už jako štěně, jako pubescent, jako dospělej ...prostě se odpíchnul třista z místa, ale nehrozilo, že mi cestou sejme dítě.