Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna

Skotský teriér

Délka života13-15 let
HmotnostSamci:8,5-10,5 kgSamice:8,5-10,5 kg
VýškaSamci:25-28cmSamice:25-28cm
Uznáno FCIAno
Charakteristika
Velikost
Nároky na pohyb
Cvičitelnost
Množství chlupů v domácnosti
Náročnost na péči
Hodí se k dětem
Zdraví plemene
Náklady na chov
Snáší samotu
Inteligence
Chystáte se koupit plemeno Skotský teriér?Podívejte se na aktuální inzeráty nebo sdílejte tento článek s přáteli!

Skotský teriér se představuje

O plemenu

Skotský teriér patří mezi nízkonohé lovecké teriéry s hrubou srstí, kteří se postupně stali spíše společníky. Ačkoliv nejznámější je v černé barvě, standard uvádí také pšeničné nebo žíhané zbarvení. 
Zařazení FCI: Skupina  3 - teriéři, Sekce 2 - malí teriéři, číslo standardu: 73

Historie

I když se často píše, že jeho původ sahá do 17. století, není to až tak pravda. Ano, je pravděpodobné, že prapředci skotského teriéra byli teriéři objevující se ve Skotsku, ale o plemeni jako takovém se rozhodně ještě mluvit nedalo. Jedny z prvních zmínek o skotském teriérovi pocházejí z roku 1815 a objevili se v knize „Wiryhaired Scotch Terrier“ generálmajora Bonhamaz. Další pak pochází z díla Thomase Browna z roku 1829. To byl znám zejména spíše pod názvem Aberdeen Terrier.

Tento teriér se na výstavách začal objevovat již na začátku 19. století, ovšem poprvé byla otevřená třída pro skotské teriéry (není tím myšleno jen jedno plemeno) v roce 1860 v Birminghamu. Název „Skotský teriér“ pravděpodobně poprvé zazněl až v roce 1874 ve Fancier´s Gazette. Od roku 1875 docházelo na výstavách k otevření třídy pro skotské teriéry a dnešní skotie se tak začali pozvolna objevovat v zúžené třídě pod názvem „drsnosrstí skotští teriéři“ společně například s kernteriéry. V roce 1879 bylo na jedné výstavě přihlášeno 13 skotských teriérů a posuzoval je J. B. Morrison, známý odborník a spolutvůrce prvního standardu skotského teriéra. Za nejlepší jedince zde vybral psa Tartana a fenu Splinter II.
O zdárný rozvoj skotských teriérů v 19. století se postaral zejména J. A. Adamson. Až do roku 1880, kdy vznikl první standard skotského teriéra, se vyskytovali v rozličných barvách a postavení uší. V roce 1882 byl založen klub skotského teriéra a stal se uznaným plemenem KC.
Teprve od přelomu 19. a 20. století přišel opravdový rozkvět chovu skotíků. Stal se velmi módním psem, kterého chtěl vlastnit snad každý. Asi největším přínosem na začátku chovu byla fena Worry (ze spojení Tartan a Splinter II.).
V první polovině 20. století se objevoval snad všude. Tím není ani tak myšleno v každé vesnici, ale na blahopřání, pohlednicích, etiketě whisky, čokoládách, na hracích kartách i coby plyšová hračka pro děti. Vlastnila ho například anglická královna, F. D. Roosevelt i R. Regan. Milovali ho snad všude. V Americe i v Evropě. Bohužel jeho sláva z ničeho nic v polovině 20. století opadla a nyní bohužel už nepatří k mnoho početným plemenům.

Vzhled

Ze standardu:
Celkový vzhled: silně stavěný pes s velikostí vhodnou pro práci pod zemí, na krátkých nohou. Chová se ostražitě a působí dojmem velké síly a aktivity „v malém provedení“. Hlava se zdá být v poměru k velikosti psa dlouhá. Navzdory krátkým nohám je velmi hbitý a aktivní.
Chování a povaha: věrný a oddaný. Důstojný, nezávislý a zdrženlivý, avšak odvážný a velmi inteligentní. Nebojácný, ale nikdy agresivní.
Hlava: dlouhá, avšak není v nepoměru k velikosti psa.
Lebka: délka lebky umožňuje její náležitou šířku, avšak udržuje úzký, téměř plochý vzhled.
Stop: mírný, avšak mezi lebkou a obličejovou částí přesně před očima výrazný.
Nos: velký, z profilu se linie směřující od nosu k bradě jeví jako skloněná zpět dozadu.
Morda: silně stavěná a celkově hluboká. Lebka a morda jsou stejně dlouhé.
Čelisti a zuby: velké zuby s dokonalým pravidelným nůžkovým skusem. To znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelisti.
Líce: lícní kosti nevystupují.
Oči: mandlového tvaru, tmavě hnědé, posazené dosti daleko od sebe a hluboko pod obočím, s bystrým a inteligentním výrazem.
Uši: elegantní, jemné, špičaté, vztyčené uši nasazené na vrcholu lebky, avšak ne příliš blízko u sebe. Velké, v místě nasazení široké uši jsou vysoce nežádoucí.
Krk: svalnatý a středně dlouhý.
Tělo: hřbetní linie těla je rovná.
Hřbet: úměrně krátký a náležitě osvalený.
Bedra: svalnatá a hluboká.
Hrudník: dobře klenutá žebra se zplošťují do hlubokého hrudníku a jsou uložená řádně vzad. Pevná vazba žeber a pánevních končetin.
Ocas: středně dlouhý, dodávající psovi vzhled celkové vyváženosti. U kořene silný, směrem ke špičce se zužuje. Nasazený tak, aby byl nesený vzhůru nebo mírně prohnutý.
Hrudní končetiny: hlava je nesená na středně dlouhém, svalnatém krku, který je dobře modelovaný a zasazený do šikmých ramen. Hrudník je dosti široký a spadá mezi přední nohy. Hruď je náležitě položená před rovnýma nohama se silnými kostmi.
Lokty: nesmějí být vybočené, ani uložené pod tělem.
Nadprstí: rovné.
Pánevní končetiny: na velikost psa pozoruhodně silné (mocné).
Velké, široké hýždě.
Stehna: hluboká.
Kolenní klouby: dobře zaúhlené.
Hlezna: krátká, silná, nevybočená ani nevbočená.
Tlapky: přiměřeně velké, s řádnými polštářky, prsty náležitě klenuté a sevřené. Přední tlapky jsou mírně větší než zadní.
Chůze a pohyb: plynulý a volný pohyb, vpředu i vzadu přímý, celkově vyrovnaný, s posunem vycházejícím z pánevních končetin.
Srst: přilehlá dvojí srst – krátká, hustá a měkká podsada, tvrdá, hustá a drátovitá krycí srst, která spolu s podsadou vytváří ochranu odolnou proti vlivům počasí.
Barva: černá, pšeničná nebo žíhaná jakéhokoli odstínu.
Výška v kohoutku: 25,4–28 cm.
Hmotnost: 8,6–10,4 kg.
Vady: každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky a efektu na zdraví a blaho psa. Každý pes, který vykazuje zřetelné abnormality ve vzhledu či chování, má být diskvalifikován.
Poznámka: psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá do šourku.

Povaha

Scottie je bystrý, ale zároveň rozvážný, někdy působí poněkud rezervovaně. Je poměrně nezávislý a s vlastním uvažováním. Jestliže je pořízen coby štěně, má velmi silné pouto ke své rodině a chce být často v její blízkosti. Je to pes, kterého nezajímá nikdo, kromě vlastní rodiny. Je nezávislý, přesto věrný.
I když má dost energie, je psem vcelku klidným a rodině velmi přizpůsobivým co se pohybu týče. Má rád procházky a je dobře pohyblivý. Zvládne i dlouhé túry, a tak je vhodný i pro aktivní rodinu. Má velmi specifický pohyb, který se díky typu úpravy srsti ještě zvýrazní. Doslova vzbudí pozornost i u nekynologické veřejnosti.
Říkalo se mu lidově „smeták“ a nikdo z chovatelů za tím neviděl nic hanlivého. Sice mu toto označení do dnešních dob až tak úplně nezůstalo, avšak v nejstarších publikacích je o jeho hovorném označení snad pokaždé zmínka.
Plavání ve vodě většinou zrovna nemilují, přesto tam, kde dosáhnou, se budou s radostí ráchat a vytahovat z vody kameny.

Vztah k dětem

Hodí se jak pro osamělé lidi, tak do rodin s dětmi. Pokud děti psa respektují, respektuje i on je. U více početné rodiny se často upne jen na jednoho jejího člena.

Výchova

Tento v jádru lovecký pes by mohl být dál používán pro stejnou práci jako dnešní norníci či slídiči. Ovšem dnes je skotský teriér chován ryze jako pes společenský. Přestože jeho lovecké vlohy dodnes přetrvávají a je například výborným krysařem a rád hrabe, nemá sklony k toulání a nebývají ani problémy s pohybem v přírodě na volno – bez vodítka.
Je odvážný, spíše nedůvěřivý, a také ostražitý. Stává se tak výborným hlídačem, který sice zloděje neroztrhá, ale rozhodně ho ohlásí.
S ostatními zvířaty vychází velmi dobře, ale je velmi vhodná dobrá socializace, stejně tak, co se týče kontaktu s jinými psy. U některých skotíků je potřeba dát si pozor na možné konflikty s jinými psy.
Tvrdá výchova či pod nátlakem z něj dělá ještě svéhlavějšího psa. Tedy domluva a přemlouvání na něj platí více. Můžete jej však motivovat pamlsky, neboť většina skotských teriérů na takový typ výchovy ráda slyší. I když rozhodně od něj nemůžete očekávat výbornou poslušnost, není vyloučeno, aby splnil zkoušku základní ovladatelnosti. Chce to však cit, hodně času, pochopení pro jeho povahu a hodně odhodlání. Pak docílíte jak potřebného dobrého přivolání, odložení a chůzi na vodítku, tak i aportování.

Většina teriérů má ráda míčové hry a aportíky, ale musí mít náladu. Nejen výcvik, ale někdy i základní výchova bývá zpravidla otázkou pevných nervů. Není to pes, který vás bude nadšeně poslouchat a vyčkávat povel, aby se vám zavděčil.
Pokud to však zvládnete, budete s ním, coby kamarádem a společníkem třeba na cestách, velmi spokojeni. I u tohoto plemene, možná více než u jiného platí, že je velmi důležitá důslednost a jasné hranice co je dovoleno a co zakázáno.
Jsou to psi vyrovnaní, někdy však pěkně potřeštění, s bezstarostným pohledem na svět. Jednoduše – skotský teriér = individualista a aristokrat. A to dělá výchovu poněkud složitější.

Péče o srst

Že je nutné skotského teriéra, aby byl elegán, upravovat, to musí mít na mysli každý, kdo zvažuje jeho koupi. Bylo by dobré si pořizovat skotského teriéra i kvůli výstavám, protože je škoda tak elegantního psa nevystavovat.
Velkou výhodou jeho srsti je, že díky nutné úpravě a tvrdé struktuře línají velmi málo. Úprava srsti se provádí za pomoci trimování, efilačních i obyčejných nůžek. Není úplně snadná a v salonech úpravu skotských teriérů (pro jejich malý počet) často moc neznají. Někdy je proto nejvhodnější, aby se majitel naučil upravovat psa sám (například za pomoci zkušeného chovatele a dobré knihy či návodu z internetu). S úpravou srsti se může začít již u tříměsíčního štěněte. Samozřejmě, že úprava psa na výstavy je složitější a tedy i náročnější, ale udržovací střih zvládne každý a nestojí ani tolik času, jak by mohlo zdát. Šamponovat se mohou přibližně jedenkrát za měsíc, jinak musí postačit sprchování čistou vodou a rozčesávání srsti.

Krmení

Většina chovatelů malých plemen krmí granulemi a masovými kapsičkami. Pokud zvolíte kvalitní značku s vhodným složením, určenou pro malá plemena odpovídajícího věku, je to jednoduchý a poměrně spolehlivý způsob, jak psovi zajistit vyvážený poměr živin a energie každý den. 

Pokud preferujete domácí stravu, lze podávat jak vařenou, tak i syrovou (BARF). Tento způsob však klade vyšší nároky na váš čas a především na znalosti o výživě. Jste-li začínající chovatel, poraďte se ohledně stravy s odborníkem - zkušeným kynologem nebo na veterinární klinice. Vybrat vhodné granulky nebo sestavit zdravý domácí jídelníček je totiž velmi důležité pro zdraví a dobrou kondici vašeho psa. Pozor na nadužívání pamlsků a vůbec překrmování.

Zdraví / nemoci

Skotský teriér je jedním z mála plemen, u kterého se chovatelé netají vyjmenovat celou řádku nemocí, které mohou postihnout toto plemeno. Slovo „mohou“ ještě neznamená, že je to pravděpodobné. Naopak. O nemocech se hovoří, aby se noví majitelé tohoto plemene mohli předem podrobně informovat a případně vhodně a včas zasáhnout. I když výčet nemocí rozhodně není zanedbatelný, je možné s klidným svědomým říci, že zmiňované nemoci se u skoťáků již téměř nevyskytují.
Mezi dědičné neurologické onemocnění patří Scottie Cramp - choroba nervosvalového aparátu. Nejčastěji se u zvířat objeví ve věku od dvou do osmnácti měsíců. Bylo pozorováno pouze u plemene skotský teriér. Scottie Cramp je pečlivě sledováno (na svodu) a postižení jedinci eliminováni z chovu. Z tohoto důvodu se nevyplácí kupovat štěně bez průkazu původu, protože nemůžete vědět, zda jsou jejich rodiče postiženi touto chorobou či nikoli. Dalším onemocněním může být Von Willebrandtova nemoc (VWD). Způsobuje špatnou srážlivost krve (projevující se excesivním krvácením v důsledku nedostatku nebo chybění srážecích faktorů). V souvislosti se skotskými teriéry se hovoří také o catharactě (juvenilním zákalu čočky), Cushingově syndromu (zvýšená produkce hormonů nadledvinek), hypothyreoidismu (nedostatek funkce štítné žlázy), epilepsii, Cranio–mandibulární osteopatii (onemocnění kostí čelisti mladých psů) a Cereberální abiotrofii (postižení jedinci pomalu ztrácejí kontrolu nad svými pohyby).
I když jsou fenky dobrými matkami, bohužel ne vždy je jejich odchov bez komplikací. Štěňata se rodí poměrně velká, v průměru čtyři.

Texty: Eva Nohelová, Šárka Štíchová