Bergamský ovčák

Bergamský ovčák, foto: Eva Nohelová
Bergamský ovčák, foto: Eva Nohelová
Bergamský ovčák, foto: Eva Nohelová
FCI Skupina I - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká, Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena, Číslo standardu FCI: 194
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Itálie
Kohoutková výška 54-62 cm
Hmotnost v dospělosti 26-38 kg
Věk 12-13 let
Typ srsti velmi dlouhá, plstnatí do provazců
Náročnost na výchovu střední
Povaha sebevědomá, zdrženlivá, bystrá

Bergamský ovčák má prostřední postavu kvadratického tělesného rámce (délka těla přibližně odpovídá kohoutkové výšce), avšak jeho stavba není příliš patrná. Bergaman totiž patří mezi nemnoho plemen, jejichž bohatá srst plstnatí do charakteristických provazců a plátů. U psů ve středním a vyšším věku dosahuje srst značné délky, takže představuje dominantní stránku jeho zevnějšku. Zbarvení se pohybuje od různých odstínů šedé až po černou (mohou být i skvrny), povolena je i temně černá, plavá a tzv. isabela. 

Svůj název plemeno dostalo podle alpského údolí Bergama, kde bylo tradičně používáno k hlídání a nahánění ovcí, jejichž velkými stády byl region proslulý. Vyobrazení těchto psů se dochovalo až z 16. století, jde tedy o plemeno velmi staré a původní. Počátky čistokrevného chovu v moderním slova smyslu pak spadají do poslední dekády 19. století. V dnešní době je bergamský ovčák využíván nejen jako pracovní pes, ale i jako společník či strážce domu. 

Jde o velice bystrého a inteligentního psa, zvyklého samostatně uvažovat. Navzdory tomu mívá úzkou citovou vazbu na svou rodinu, na jejíchž členech velmi lpí. Bergamský ovčák je ostražitým hlídačem a v případě potřeby i razantním ochráncem. Hodí se pro aspoň středně pokročilého chovatele. 
 

Chovatelské stanice