Erdelteriér

Sháníte erdelteriéra nebo máte štěňata erdelteriéra na prodej?

Základní informace

FCI Skupina III - Teriéři, Sekce 1 - Velcí a střední (vysokonozí) teriéři, Číslo standardu FCI: 7
Alternativní názvy plemene Airedale teriér
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška 56-61 cm
Hmotnost v dospělosti 22-27 kg
Věk 13-14 let
Typ srsti hrubá, střední délky
Náročnost na výchovu střední
Povaha nebojácná, přátelská, bystrá
Orientační cena štěněte s PP kolem 20 000 Kč

Charakteristika plemene

Velikost Velká (Hodnocení 4/5)
Nároky na pohyb Spíše vyšší (Hodnocení 4/5)
Cvičitelnost Vysoká (Hodnocení 5/5)
Vhodný pro Středně pokročilého chovatele (Hodnocení 3/5)
Množství chlupů v domácnosti Malé (Hodnocení 2/5)
Péče o srst Střední (Hodnocení 3/5)
Vztah k dětem Spíše pozitivní (Hodnocení 4/5)
Zdravotní problémy Občasné (Hodnocení 2/5)
Finanční náročnost Vyšší (Hodnocení 4/5)
Schopnost být sám Střední (Hodnocení 3/5)
Inteligence Nadprůměrná (Hodnocení 4/5)
Lovecký pud Průměrný (Hodnocení 3/5)
Jaký je hlídač Dobrý hlídač (Hodnocení 4/5)

O plemenu

Erdelteriér bývá právem nazýván králem teriérů. Je z nich také největší, protože velký ruský černý teriér se vzhledem ke svému původu řadí mezi knírače a molossy. Je to velký pes vyvážené, atletické tělesné stavby. Nepřipouští se ani nadměrná nohatost, ani přehnaná délka trupu, ideálem je harmonický celek, umožňující uplatnění rychlosti, síly i vytrvalosti. Jediným možným zbarvením erdelovy hrubé srsti je tříslový základ s tmavým (černým či šedavým) sedlem a tmavými znaky na horní straně krku a na ocasu. 

Původním využití tohoto teriéra byl především lov vyder, jeho fyzický fond, inteligence a přiměřená ostrost z něj však již před první světovou válkou učinili vyhledávané služební a záchranářské plemeno. Za války se pak uplatnil jak při přepravě zpráv a ostraze objektů, tak i při vyhledávání zraněných. Je to bystrý, učenlivý pes, který vyžaduje důsledné vedení a dostatek pohybu. 

Přednosti a nevýhody

Silnou stránkou erdelů je inteligence, všestrannost a dobrá cvičitelnost. Lze je využít pro výkon myslivosti, jako služební plemeno, pro klasický výcvik nebo celou řadu kynologických sportů. Pro někoho může být nevýhodou náročnější péče o srst, začínající chovatel může mít problém vybudovat si u erdela autoritu a zvládnout důslednou výchovu. 

Historie

Není plemenem tzv. původním, s historií sahající několik stovek let zpět, ale plemenem, které bylo člověkem cílevědomým křížením vytvořeno, a to poměrně nedávno. 

Původ a vývoj plemene

Erdelteriér byl vytvořen v polovině 19. století zkřížením vydraře (otterhounda) s dnes již neexistujícím anglickým black and tan (černo-tříslovým) teriérem. Prvotní záměr směroval k vytvoření všestranného loveckého plemene. Velmi pravděpodobné je však i přikřížení kolie. Důvodem použití kolie ve tvoření nového loveckého plemene prý bylo ustálení zbarvení black and tan, ale pravděpodobně zejména díky koliím se “zlehčilo” erdelovo ucho a stalo se víceméně lehké a klopené. Hovoří se také o přikřížení irského teriéra, bulteriéra, gordonsetra…. Která plemena však opravdu byla k vytvoření erdelteriéra využita, není doposud zcela jasné.

Byl poměrně hojně využíván k lovu ondater, vyder, lišek, jezevců, lasiček a často nadháněl zvěř vysokou (srny, jeleny…) a černou (divočáky). V počátcích byl používán i v lovu na medvědy a vlky. Zprvu se netěšil velké oblibě, protože nikomu nebylo dost dobře jasné, k čemu toto plemeno využívat. Proč teriéra, ještě k tomu tak velkého, když v tu dobu existovalo již mnoho teriérských plemen, která svým upotřebením zcela pokrývala požadavky myslivců? Erdelteriér však byl všestranně využitelným loveckým psem, s velkou chutí pracoval ve vodě, ale byl také výborným hlídačem a dokonce i dobrým pomocníkem pastevců. Netrvalo příliš dlouho a přesvědčil kynologickou veřejnost, že jeho kvality jsou více než jen průměrné.

Původně se nazýval Brokenhaired Terrier. V jednu dobu byl znám i jako “Bingley Terrier” (podle stejnojmenného města), ale i “Waterside Terrier” (pobřežní teriér) či “Rough-haired Terrier” (drsnosrstý teriér). Nakonec však vyhrálo označení “Airedale Terrier”, které při konání výstavy v Bingley v roce 1879 navrhl Dr.Gordon Stadles. Toto pojmenování bylo přejato od názvu řeky Aire nacházející se ve střední Anglii v hrabství Yorkshire, nedaleko velkého města Leeds, v Peninském pohoří. Právě odtud erdelteriér pochází. V roce 1882 byl jeho název oficiálně schválen a v následujícím roce se na výstavách objevoval ve třídách s označením “Airedale water Side Terrier”.

První erdelteriér byl do anglické plemenné knihy zapsán v roce 1862, kdy byli v Yorkshiru teriéři rozděleni podle typu a oblasti jejich výskytu. Přesto první standard navrhl až v roce 1879 R.Knight. V roce 1884 byly určeny plemenné znaky erdelteriéra, avšak první standard byl přijat v roce 1886. Není však jisté, zda zveřejněný standard byl původní - pocházející právě od R.Knighta. Od roku 1887 do roku 1904 byl erdelteriér rozdělen na dvě velikostní varianty, které rozdělovala výška 53 cm. Na přelomu 19. a 20.stol. se erdelteriér lišil od irského teriéra takřka pouze zbarvením srsti. Konec 19.století byl ve znamení rozkvětu erdelteriéra. Poměrně rychle se ustálil jeho vzhled a v roce 1891 erdelteriéři chovatele Bryana společně se skupinou dandie dinmont teriérů obdrželi mnohá nejvyšší výstavní ocenění za vyrovnaný typ - chovatelskou skupinu. Samostatný klub pro erdelteriéry vznikl v roce 1892.

Již během 1.světové války byli v britské armádě erdelové využíváni coby “vyhledávači” zraněných vojáků. Dokonce erdelteriér jménem Jack po své smrti získal za udatnost v 1. světové válce Viktoriánský kříž. Využívání erdelteriéra coby služebního psa započalo právě po 1.světové válce kde se ukázalo, že je výborným pomocníkem u sanity, spolehlivou spojkou a je poměrně snadno ovladatelný. Jeho využití se opět ukázalo jako velice široké. Ještě před mohutným nástupem německého ovčáka byl snad nejpoužívanějším policejním a vojenským psem v Německu, v Rakousku a dalších zemích. I u nás se v polovině 20. století usoudilo, že v našich podmínkách by našel nejlépe uplatnění právě jako “služební plemeno”. Byl tedy mezi ně zařazen a bohužel až velice rychle se zapomnělo na jeho vrozené lovecké vlohy.

Chov v České republice

První erdelteriéři se na naše území dostali již před první světovou válkou, ze sousedního Německa. Skutečným zlatým věkem erdelů, ale i foxteriérů či skotských teriérů u nás byla první republika. V roce 1924 založili spolu s chovateli foxteriérů Klub chovatelů terrierů (Terrier Klub), roku 1945 se ale chovatelé erdelů osamostatnili a založili samostatný klub, který byl však za socialistické éry převeden pod Svazarm. Opět se osamostatnil roku 1991 a jako Klub chovatelů a přátel airedale terriera funguje dodnes. 

Vzhled

Do 90.let 20.století byl jeho název uváděn takřka výhradně v podobě Airedale Terrier. Výška psa je 58 - 61 cm (23 - 24 palců) a feny 56 - 59 cm 22 - 23 palců). Je kvadratického formátu a jeho chůze působí velmi elegantně, lehce, zároveň však i vesele. Hlava je proporcionální, bez vrásek, mezi ušima ne příliš široká, poměrně dlouhá, temeno ploché. Stop je jen mírný až neznatelný a nosní houba vždy černě pigmentovaná. Oči jsou tmavé, mandlovitého tvaru, nevystupují, malé, velmi příjemného a typicky teriérského pohledu. Uši jsou poměrně malé, nesené po stranách hlavy, dopředu klopené do tvaru “V”. Skus by měl být nůžkový, ale klešťový je tolerován. 

Krk je suchý, bez laloku, dobře osvalený. Hřbet rovný, krátký, silný, hrudník je hluboký, avšak ne příliš široký. Končetiny jsou rovné s malými zakulacenými tlapkami a klenutými prsty. Ocas se zčásti kupíruje, je vysoko nasazený, nesený vesele, avšak ne přetočený nad hřbet. Srst je tvrdá, hrubá a hustá, ne otevřená a upravuje se zejména trimováním. Nejtvrdší srst se mírně vlní či ne příliš výrazně kroutí. Na vrcholu krku začíná a na špičce svrchní strany ocasu končí černé nebo šedavé - prokvetlé, tzv. grizzly zbarvení (sedlo). Ostatní partie těla jsou zbarveny tříslově, čím intenzivnější, tím lepší. Na těle se však vyskytuje jisté stínování. Např. na uších, na bocích, na spodní straně krku, ale také na spodní části hrudi je tříslové zbarvení mnohdy tmavší. Několik bíle zbarvených chlupů se připouští.

Povaha

Je výborným rodinným psem, ale hodí se zejména pro sportovněji založenou rodinu. Je totiž dynamický, s překypující energií a potřebuje dostatek pohybu. Je aktivní a velice mrštný. Jeho temperament je neunavitelný. Je tvrdý sám k sobě, má dobrý charakter a nikdy není nervózní. Jeho důvtip je nekonečný a je stále v dobré náladě. Vymýšlí jednu lumpárnu za druhou. Doslova z něj vyzařuje zvědavost a rozvernost.

Často nezapře svůj lovecký původ a každý majitel erdelteriéra si musí být této skutečnosti vědom. Již socializace a výchova musí být zaměřena právě na minimalizování loveckého pudu (samozřejmě, pokud nemá být lovecky využíván) a maximální ovladatelnost ve volné přírodě.

K cizím je většinou přátelský, spíše výjimečně odtažitý. Přesto je výborným a statečným hlídačem. Erdel štěká poměrně málo a pouze pokud k tomu má vážný důvod. Potřebuje hodně činnosti, a jestliže má být “jen” psem rodinným, jeho temperament můžete usměrnit dlouhými procházkami, během vedle kola, (případně vedle koně). Protože rád plave, můžete mu házet do vody klacíky, také miluje hry s míčem... Baví ho každá podobná hra. Je neposedným a velkým sportovcem a jistě by exceloval i na tratích agility.

Inteligence a cvičitelnost

Jak vyplývá z vět výše, erdelteriér je velmi inteligentní a učenlivý pes, s potenciálem k pokročilému výcviku i k pracovnímu využití. Potřebuje však trochu jiný přístup než ovčácká plemena. Nebaví ho stereotypní cvičení, vyhovuje mu individuální přístup. Výchova musí být klidná a důsledná, erdel neodpouští chyby a hrubost si pamatuje velmi dlouho.

Vztah k dětem

Vůči dětem bývá přátelský, s odrostlejšími si rád hraje a v případě potřeby je dokáže i účinně bránit. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně velké plemeno je však vždy na místě určitá opatrnost. Ačkoliv erdel nebývá splašený, v zápalu hry by mohl, zejména mladý pes, dítěti ublížit i nechtěně (povalit, omylem chňapnout). 

Výchova

V některých případech je komplikovaný na výchovu k vhodnému chování, což většinou způsobuje jeho temperament, případně již zmiňovaný lovecký instinkt. Je však velmi učenlivý a při správné výchově a výcviku je velmi dobře ovladatelný. Potřebuje majitele s pevným, důsledným, rozhodným, ale také vlídným a přátelským vedením. Je s ním třeba jednat rázně, nikoliv nevlídně. Je velmi citlivý a vnímavý, ale také tak trochu tvrdohlavý.

Výcvik

Nenávidí stereotyp a dril. S takovým přístupem se stává zatrpklým a paličatým. Nelze doporučit ani tzv. hromadný výcvik, neboť jeho nadšení při dlouhotrvajícím cvičením odpadá. Potřebuje rozmanitý, nápaditý výcvik ve formě hry. Dobře se cvičí “na míček”, jedinci s dobrým apetitem také na pamlsky. Je opravdu všestranně využitelný, byť ne vždy v každém odvětví působivě vyniká. Výcvik erdela vyžaduje trpělivost a pochopení pro jeho dlouhé dospívání. Dospívá až mezi druhým až třetím rokem života. Nikdy není útočný či agresivní. Je však odvážný a ostražitý. Obzvláště při výcviku obrany se nesmí nikde udělat chyba. Má výborný a jemný čich, také velmi dobrý zrak, s oblibou stopuje, a také rád aportuje. To vše, a mnoho dalších vlastností z něj dělá ideálního a stále více žádaného záchranného psa. Právě v záchranářských pracích exceluje. Pod správným vedením a vhodným výběrem štěněte může vynikat snad v každém kynologickém oboru.

Zdraví / nemoci

Erdelteriér je plemeno, které je poměrně málo zatížené vážnými genetickými poruchami. Spíše výjimečně se u některých jedinců může objevit: nadměrně vyvinuta očnice - oční důlek (je to anomálie, kterou nezřídka provázejí poruchy víček), zákal rohovky - dystrofie rohovky (způsobený poruchou látkové výměny), dysplazie kloubů či ledvinové choroby. Štěňata se rodí zcela černá. Štěňátkům se většinou otevírají oči až v neuvěřitelných 16 dnech. Erdelteriér se průměrně dožívá 13 let.

Povinná a doporučená vyšetření

Povinná vyšetření

Nezbytným vyšetřením k uchovnění jsou rentgeny ke zhodnocení dysplazie kyčelních kloubů (DKK). Provádí se také snímkování na dysplazii loketních kloubů (DLK), výsledek vyšetření se však pouze eviduje. Z klubových přehledů za poslední roky vyplývá, že u vyšetřovaných psů bývají nejhorší výsledky u kyčlí i loktů stupeň B (mírná dysplazie). Z tohoto pohledu jsou na tom tedy erdelové velmi dobře. 

Doporučená vyšetření

Laboratoř Genomia nabízí pro erdely ještě dvě genetická vyšetření:

Deficit faktoru VII

Faktor VII (FVII) hraje klíčovou roli v procesu srážení krve. Jeho deficit způsobuje nadměrnou krvácivost, což může vést až k život ohrožujícímu stavu (v případě úrazu či operace). Dědičnost poruchy je autozomálně recesivní, choroba tedy postihuje stejnou měrou psy i feny a, co je zákeřnější, v populaci se vyskytují klinicky zcela zdraví přenašeči. Pokud má pes jednu alelu (formu genu) zdravou (N-negativní) a jednu mutovanou (P-pozitivní)), on sám je sice zcela zdráv, ale v průměru polovina jeho potomků od něj zdědí mutovanou alelu P. Potkají-li se dva zdraví přenašeči (genotyp P/N), nastává problém. Ve vrhu se objeví přibližně ¼ štěňat, která zdědila alelu P od obou rodičů (P/P). U těchto štěňat se onemocnění rozvine.

Nemocný jedinec P/P není vhodný do chovu, znalost jeho diagnózy však může pomoci zabránit nejhorším následkům. Například je-li nezbytně nutná operace, lze se na krvácivý stav připravit a snížit tak riziko závažné komplikace. Přenašeč N/P může být zařazen do chovu, je však nutné krýt ho pouze s tzv. čistým (clear) jedincem N/N. V takovém případě se narodí všechna štěňata klinicky zdravá, pouze přibližně polovina bude také přenašečem mutace.

Maligní hypertermie

Jedná se o farmakogenetickou chorobu kosterního svalstva, při které dojde po kontaktu se spouštěčem k vzestupu koncentrace oxidu uhličitého v krvi, k poruchám srdečního rytmu a k prudkému vzestupu tělesné teploty. Spouštěčem bývají anestetika, typicky se tedy projeví při operačním zákroku. Bez rychlé léčby může psa ohrozit na životě. Ačkoliv se dědí dominantně (neexistují zdraví přenašeči), její zákeřnost je právě ve velmi specifickém spouštěči. Vzhledem k tomu, že mnoho psů se s anestetiky až do vysokého věku nesetká, je zde vysoká pravděpodobnost, že choroba nebude diagnostikována a zvíře ji tak může skrytě předávat do dalších generací.

Péče

Je důležité udržovat krátkou délku drápů, zejména psi pohybující se převážně v přírodě mohou potřebovat zastřihnout drápy i každý měsíc, protože se v měkkém terénu tolik neobrušují. Tento úkon vyžaduje speciální kleště a jistou zkušenost a zručnost. Nejste-li si jistí, že to zvládnete, raději se vždy zastavte u veterináře. Přerostlé drápky nejsou jen estetický problém. Pokud se ponechají bez korekce příliš dlouho, vedou k deformacím došlapu až ke kulhání. Hrozit může také zatržení či zarůstání drápu. 

Dále je zapotřebí kontrolovat čistotu ušních zvukovodů a předcházet tak možným zánětům. Z vnitřní strany ušních boltců prsty odstraňujte chloupky, aby jste snížili riziko zánětu zvukovodu. Je také vhodné vystříhávat srst mezi prsty a polštářky na tlapkách.

Péče o srst

Úprava srsti by se měla provádět asi co 3 až 4 měsíce. Trimování se provádí trimovacím nožem, nebo jednoduše prsty - uvolněná srst se vyškubává. Na doúpravu je třeba sáhnout i po nůžkách a elektrickém strojku, přímo určených pro úpravu psů. Protože erdel je velmi velký a kompletní úprava je tedy náročná na čas, někdo sáhne po elektrickém strojku a jednoduše skoro celého erdela ostříhá. To je ale velká chyba a škoda, protože tak černá barva vybledne a srst ztratí svoji pevnost. Ano, srst častým trimováním tvrdne - je správně hrubá, a většinou i zbarvení dostane lepšího barevného tónu. Nejjednodušší a nejméně namáhavé je po kompletním otrimování, psa průběžně přetrimovávat. Tak se udrží “ve formě”, bude stále upravený, aniž by vás to stálo spoustu času. Jistě to zvládnete bez větších problémů sami a “jak na to” vám určitě poradí každý chovatel erdelteriérů. Přesto je vhodné, když čas od času (pokud nemáte kompletní výbavu na úpravu psa a potřebnou zručnost) zajdete do “psího salónu”, kde vám erdela profesionálně upraví. 

Samozřejmě, že péče o srst výstavního erdelteriéra je podstatně náročnější a potřebuje opravdu odbornou ruku, neboť na výstavní úpravě se dá lehce něco pokazit. Asi 4 - 6 týdnů před výstavou (záleží na kvalitě srsti) se krátce trimuje trimovacím nožem krk a ramenní partie, končetiny a vous se otrimují jen zběžně. Takřka až do výstavy se srst na končetinách, čenichu a bradě pouze pročesává a odstraňují se z ní jen přečnívající chlupy. Celková doúprava drobností se většinou provádí dva dny před výstavou. (Časové rozvržení úpravy je závislé na kvalitě srsti). Asi to vypadá složitě a náročně, ale není to tak těžké. Pokud psa upravujete v salónu, nikoliv sami, před výstavou tam půjdete jednou až dvakrát. U některých erdelteriérů se může objevit vatovitá srst, která je měkká, většinou vybledlých barev a huňatá. Taková srst je pro výstavní jedince velmi nežádoucí.

Koupání se u erdelteriéra vůbec nedoporučuje. Možná to bude znít zvláštně, ale většina chovatelů erdela vůbec nekoupe. Opravdu pouze kartáčováním udržíte erdelteriéra v čistotě a bez typicky psího zápachu. Koupání totiž u něj paradoxně způsobuje rychlé špinění srsti a čím více se koupe, tím více se špiní. Tedy koupat jen tehdy, když se pes dostane do “havarijního stavu” (vyválí se v rybině apod).

Krmení

Vhodná strava tvoří základ pevného zdraví a správného vývoje, proto se nevyplatí na krmení šetřit. Ačkoliv vyšší cena neznamená automaticky kvalitu, příliš nízká cena ji spolehlivě vylučuje. Mezi chovateli velkých psů se těší stále větší oblibě krmení BARFem (syrovou stravou), proti čemuž nelze nic namítat, pokud si majitel dokáže nastudovat potřebné informace, aby psovi zajistil správný poměr všech živin. 

Pokud nemůžete nebo nechcete věnovat tolik péče přípravě každodenní krmné dávky, standardem zůstává kvalitní suché krmivo pro střední až velká plemena, případně pro psy ve zvýšené fyzické zátěži či s jinými specifickými požadavky. 

Průměrné náklady na chov

Náklady na chov erdelteriéra jsou středně vysoké až mírně vyšší. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Citelnou položkou v rozpočtu je krmení. Erdel již patří mezi větší plemena, jeho adekvátní výživa proto něco stojí. Solidní (nikoliv nejlepší) granule začínají na zhruba na 70 Kč/1 kg a erdel ho spořádá za 3-4 dny. Za měsíc se tedy dostaneme na částku kolem 700 Kč, a to ještě nekrmíme tím nejlepším, ale pouze solidním základem. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 200 - 400 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Nemáte-li praxi s úpravou podobného typu srsti, nevyhnete se ani pravidelným návštěvám psího salonu, aby váš erdel vypadal upraveně a v rámci standardu. Podle náročnosti úprav (trimování, zarovnání srsti nůžkami, drápky a další) a použité kosmetiky zaplatíte za jednu návštěvu 500-3000 Kč. Cenu ovlivňuje i lokalita a zaměření salonu. Je dobré se poptat ostatních chovatelů, kde cena odpovídá kvalitě střihu. Platit jen za luxusní adresu a drahou kávu se chce málokomu. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov Klub chovatelů a přátel airedale terriera.

Knihy o plemenu

Erdelteriér není zcela běžné plemeno, proto se s ním setkáme spíše v rámci větších encyklopedií o psech. Skutečnou kynologickou biblí je třeba kniha Michala Císařovského

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). 

Rozmyslete si také, co od psa očekáváte. U erdelteriérů bývají znatelné rozdíly mezi liniemi pracovně vedených psů, sportovců nebo výstavních šampionů. Kontaktovat můžete například klubového poradce chovu, který vám podá potřebné informace. 

Časté dotazy

Jaká je průměrná cena erdelteriéra?

Štěně s průkazem původu pořídíte přibližně za 20 000 Kč. Cena se odvíjí například od výstavních či pracovních předpokladů, případně podle pohlaví štěněte. Dražší bývají potomci výstavních šampionů, ze zahraničních spojení nebo po pracovně vynikajících rodičích. 

Pro koho se erdel hodí?

Erdelteriér je značně přizpůsobivý. Dokáže se sladit s různým životním rytmem, z jednoho však nesleví - musí mít dostatek pohybu a zaměstnání. Díky jeho všestrannosti to může být takřka cokoliv - běhání, dlouhé vycházky, agility nebo jiný sport či klasický výcvik nebo pachové práce. 

Kde bude spokojený?

Erdelteriér může být ubytován jak venku tak doma, ale v bytě je spokojenější. I přes svůj temperament je v domě velmi klidný a spokojí se i s málo prostorným bytem. Je velmi příjemným společníkem snad v každé rodině. Většinou rád jezdí v autě a nenechá si nic ujít.

Jak se snáší s ostatními zvířaty?

Kvůli svému loveckému instinktu může být problematický při kontaktu s kočkami a drůbeží. I tyto skutečnosti však alespoň z větší části můžete ovlivnit vhodnou výchovou a především včasnou socializací. 

Jak se erdelteriér snáší s jinými psy?

Nikdy necouvne před psem, který se po něm ožene. Někteří jedinci mají sklony k rvačkám, i v tomto případě však hodně zmůže dobrá socializace a v neposlední řadě i dobře zvládnutá poslušnost

Jaké jsou vhodné aktivity pro erdela?

Pracovní či sportovní vyžití erdelteriéra je velmi pestré. Může být výborným všestranně pracovním psem, kdy bude cvičit a skládat všestranné zkoušky zahrnující pachové práce, poslušnost a obranu. Vynikat může také v obedience (druh výcviku poslušnosti), frisbee, flyballu, dogdancingu, canicrossu či v agility. Nepohrdne ani „obyčejným“ běháním, ať už u kola nebo vedle běžce či jezdce na koni. Vyhovují mu i dlouhé tůry, ideálně spojené s plaváním v nějakém rybníčku či řece.

Má pracovní využití?

Byl by dobrý coby honič při naháňkách na černou zvěř (divočáky), lišky, i jako dohledávač a přinašeč drobné zvěře, a to jak v lese, na poli tak i z vody. Přestože je dnes držen především jako pes rodinný, v menším počtu coby pes záchranářský či zaměřující se na sportovní všestranný výcvik, najde se i několik málo jedinců, kteří jsou po boku myslivců lovecky využíváni. Ve služební kynologii dnes dominují ovčáci, nicméně i erdelteriéra je možné k tomuto účelu vycvičit. 

Jak sehnat štěně?

Základem je správný výběr chovatelské stanice, odkud si člověk chce pořídit štěně. Je velký rozdíl, zda hledáte aktivního rodinného společníka, psa vhodného k výcviku a sportu nebo výstavního šampiona. Zaměření jednotlivých chovatelských stanic je různé. 

Nemáte-li tip na konkrétní chovatelskou stanici, poraďte se přímo v chovatelském klubu

Proč chtít psa s PP?

- Máte maximální jistotu, že váš erdel bude vypadat opravdu jako erdel a bude mít i povahové rysy typické pro příslušníky tohoto plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez dokladů o původu.

- Chovatel musí být registrován chovatelským klubem a jeho zvířata musí mít průkaz původu. Chovní jedinci navíc musejí být tzv. uchovněni, tedy projít posouzením povahy i exteriéru, případně pracovní zkouškou. Mají také za sebou povinné zdravotní testy (nebo i nějaké nepovinné navíc), což výrazně snižuje riziko zdravotních komplikací u štěňat.

Druhy/varianty?

Erdelteriér se vyskytuje v jediném velikostním rázu a jediném typu i zbarvení osrstění. 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

- Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 

- není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)

- cena štěněte je podezřele nízká

- štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)

- absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP, i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.

- Většina chovatelů uvítá, když se za fenou se štěňaty přijedete předem nezávazně podívat a podá vám veškeré informace. Také nemá problém představit vám své psy či nechat vás nahlédnout do průkazu původu a dalších dokumentů.

Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nekývněte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty u benzinky“.

- Máte-li jakékoliv pochybnosti, obracejte se na příslušný chovatelský klub.

Vhodné jméno pro erdelteriéra?

Jméno uvedené v průkazu původu samozřejmě nemusíte používat. Někteří chovatelé navíc při včasné rezervaci umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 

Psí jméno by nemělo být příliš dlouhé, ideální jsou 2-3 slabiky. Pro elegantního erdela je důstojným jménem třeba: Akim, Hunter, Arras, Luna, Maya nebo Heda. 

Jaké jsou vhodné doplňky pro erdelteriéra?

Pokud se psem jezdíte autem, věnujte pozornost jeho i vaší bezpečnosti. V zásadě jsou dvě možnosti, jak bezpečně vozit psa - v zavazadlovém prostoru odděleném od kabiny pro lidskou posádku pevnou mříží nebo na sedadle, s využitím speciálního postroje do auta. Kufr auta musí být dostatečně prostorný a samozřejmě otevřený (bez krycí desky). V létě je vhodné využít stínící doplňky či fólie na sklo. Bezpečnostní postroj do auta musí mít patřičný atest, aby psa při nárazu skutečně udržel. Volně usazený pes představuje vážné riziko pro sebe i pro posádku auta! 

Na některých místech se neobejdete bez náhubku. V žádném případě nepořizujte fixační náhubek - pruh látky svírající čenich psa tak, že nemůže otevřít tlamu! Tento typ náhubku slouží ke krátkodobé a nouzové fixaci (odchyt zatoulaného zvířete, veterinární ošetření) a pro psa není příliš komfortní. V létě je navíc vážné riziko přehřátí - pes se nepotí, ale ochlazuje se právě dýcháním s otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem. Mnohem vhodnější je náhubek typu košíku, ve kterém pes může volně funět i zívat. Ten lze koupit i lehký plastový, případně nylonový nebo kožený. I klasický drátěný je však pro psa lepší, než sevřená tlama.

Zajímavosti o erdelteriérech?

Vedle známé foxteriérky Dášeňky a její maminky Iris choval český spisovatel Karel Čapek také erdelteriérku Mindu. Soužití s ní popsal ve své knize Měl jsem psa a kočku. Mimo jiné je zde i trefná charakteristika plemene: Dobře vousatý, hnědý, s černou dečkou na hřbetě, nejrozšafnější z teriérů, zvaný též pes válečný, neboť se prý osvědčil v hledání raněných na bojišti. Pokud je znám, jsou to vážní a cituplní hafani, dbalí své cti, a ne takoví vrtiví šmejdilové a čuchalové jako foxteriéři; hodí se nejen k hledání raněných, nýbrž i do průvodu solidních lidí.

Odlišnosti od podobných plemen?

Zbarvením, postavou i typem srsti se erdelům nejvíce podobají velšteriéři, případně někteří lakeland teriéři. Oba jsou však mnohem menší velikosti, proto si je v podstatě nelze splést. 

Články - Erdelteriér

Erdelteriér - Airedale terrier
Eva Nohelová

Erdelteriér - Airedale terrier

Erdelteriér - Airedale terrier

Není plemenem tzv. původním, s historií sahající několik stovek let zpět, ale plemenem, které bylo člověkem cílevědomým křížením vytvořeno, a to poměr...

Největšími hrdiny byli erdelteriéři

Největšími hrdiny byli erdelteriéři

Největšími hrdiny byli erdelteriéři

Erdelové se stali za první světové války oblíbenými psy mnoha armád. Snadná komunikace s nimi a dobrá cvičitelnost usnadňovaly jejich přípravu a využi...