Chesapeake Bay retrívr

Chesapeake bay retrívr patří do skupiny dalších retrívrů, jakými je labradorský retrívr, zlatý retrívr, flat coated retrívr, curly coated retrívr a kanadský retrívr. Byť se jedná o jednu samostatnou skupinu, nemají stejnou vývojovou řadu, a dokonce si nejsou všichni vzájemně příbuzní. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešují čistokrevný chov chesapeake bay retrívrů dva chovatelské kluby: 

Retriever klub CZ

a

Klub chovatelů loveckých slídičů - KCHLS

Přednosti a nevýhody

Výhodou chesapeake bay retrívrů je především vysoká inteligence a vyrovnaná povaha. Ačkoliv nebývají tak žraví jako třeba labradoři, také oni mohou obtěžovat žebráním u stolu nebo komplikovat vycházky slíděním po chutných odpadcích. Oproti ostatním retrívrům jsou náročnější na výchovu.

Romantické historky o Sailorovi a Canton

U málokterého plemene je známá přesná doba nebo průběh historie vzniku plemene. I když chesapeake je zastřen také několika nezodpovězenými otázkami a pouhými nepodloženými domněnkami během jeho vývoje, vznik plemene je jasně písemně doložen.

Počátek historie chesapeaka se datuje na rok 1807. Byl to rok, kdy ztroskotala u břehů Marylandu anglická loď, jejíž posádku zachránila americká loď Canton. Loď se plavila z New Founlandu do Poole v Anglii. Na loď se tak s anglickými námořníky dostala i dvě štěňata St. John Dogs z New Founlandu. Jedno hnědé a druhé černé. Hnědě zbarvený pes dostal jméno Sailor (námořník) a černě zbarvená fena zdědila jméno po lodi, která jí zachránila život – Canton. Podrobnosti o jejich záchraně a dalším vývoji zevrubně napsal v dopise 7. 1. 1845 Georgie Law, synovec majitele lodě Canton, který byl očitým svědkem a který od anglického kapitána potopené lodě štěňata za symbolickou cenu dvě guineje za oba, ještě než dojela do přístavu Baltimor, koupil.

Následně je daroval do rukou věhlasných lovců, hnědého Sailora Johnu Mercerovi z West River a černou fenu doktoru Jamesi Stewartovi. Ti je pak použili ke křížení s místními americkými loveckými psy, zejména pro zvýšení temperamentu a lovecké vášně. Sailor a Canton vynikali svou láskou k vodě a v aportování zejména z vody. Znovu a znovu se vrhali pro zastřelené vodní ptactvo do ledové vody a i přes jejich ne příliš vysoký temperament nebyla na nich vidět únava z práce. Záměrným přikřížením dalších psů se dostával vznikající chesapeake do dnešní podoby. Několikrát v různých písemnostech zazněly popisy těchto psů. Mimo jiné je uváděno, že měli paspárky, byli spíše střední velikosti, zato značně mohutní, s velmi silnou, hustou a spíše krátkou srstí a prazvláštníma „lehkýma“ očima.

Vývoj plemene do dnešní podoby

Celé 19. století trvalo, než se chesapeake bay retrívr dostal k dnešnímu exteriéru. K jeho šlechtění docházelo zejména ve státě Maryland v USA, na skalistém pobřeží Chesapeake v Atlantském zálivu. Překlad názvu zní „retrívr ze zátoky Chesapeake“. Zátoka Chesapeake je dlouhá přes 300 kilometrů. Tomuto zajímavému retrívrovi se říká čespík, česepík nebo také chessie.

Uvádí se, že jeden pes byl schopen aportovat z vody až na 200 kachen. Kdy a s přesně jakými plemeny či psy se pokračovalo v chovu, nám dnes asi už nikdo neřekne, ale nejpravděpodobnější je, že původní psi ze ztroskotané lodi byli kříženi se žlutými a žlutě hnědými coonhoundy (mývalí lovečtí psi). Dalším plemenem, kterému koluje v krvi chesapeake, je zřejmě otterhound (vydrař), jistou pozdější spojitost lze zřejmě vidět také s flatem a curlym coated retrívrem a americkým vodním španělem (původem z britských ostrovů). Křížencům s vodními španěli se říkalo Red Chester nebo i Brown Winchester. V jednom starším článku bylo uvedeno, že se jedná o „anglického vodního pudla“. S tímto psem však chesapeake nemá nic společného.

V roce 1877 se setkali psi tohoto plemene na společném setkání retrívrů. Zde byli označováni tito psi jako Chesapeake Bay Ducking Dog. V kynologické literatuře se však poprvé objevil jeho popis až v roce 1909 a to v knize J. H. Walshe. Přesto už v roce 1885 byl ustáleným plemenem a dnešnímu chesapeakovi byl velmi podobný. Nacházel se po celé zátoce Chesapeake a byl vyšlechtěn jako specialista na práci ve vodě, především na práci s divokými kachnami.

První chesapeake bay retrívr byl v americké plemenné knize zaregistrován již v roce 1878 a první standard byl sepsán v roce 1885. O několik let později, přesněji v roce 1918, vznikl v Minnesotě Americký Chesapeake Bay retriever Club. Zakládajících členů prvního klubu bylo 14. V roce 1964 byl chesapeake prohlášen za státní symbol státu Maryland a do dnešních dnů zůstal maskotem University of Maryland v Baltimore County.

Chov v České republice

První „česepík“ byl do České republiky přivezen roku 1997. I když není tak rozšířený jako zlatí či labradorští retrívři, jeho chov u nás patří k těm výraznějším a početnějším chovům Evropy. V současné době (2021) je v České republice registrováno kolem 50 chovatelských stanic zaměřených na toto plemeno. 

Pěkný přehled prvních odchovů chesapeake bay retrívrů na našem území zveřejnil Klub chovatelé loveckých slídičů.

Hlava chesapeake bay retrívra je široká a kulatá se středně vyjádřeným stopem. Pysky má tenké a nepřevislé, což znamená, že by měly odpadat problémy se slintáním. Dává se přednost nůžkovému skusu, ale klešťový skus je považován za přijatelný. Oči jsou středně velké, nažloutlé nebo jantarově zbarvené, široko od sebe posazené. Uši musí být malé, vysoko na hlavě posazené, volně visící a středně silné.

Krk je střední délky, silně svalnatého vzhledu a plynule přecházející do plecí. Tělesnou stavbou je chesapeake bay retrívr silný, harmonicky vyvážený, robustně stavěný pes. Velikost a hmotnost psa nesmí být přehnané, protože jde o pracovního retrívra aktivní povahy, což vždy musí být upřednostňováno. Záď musí být na stejné úrovni jako plece, nebo o maličko vyšší. Dalo by se říci, že bývá mírně přestavěný. Hřbet je krátký, kompaktní a silný. Výška od horního okraje lopatky k zemi musí být poněkud nižší než celková délka těla měřená od hrudní kosti k vrcholům sedací kosti. Hloubka hrudníku, který je široký a silný, by měla dosahovat nejméně k lokti. Slabiny jsou dobře vtažené. Přední i zadní končetiny musí být při pohledu zepředu a zezadu rovné. Paspárky na předních končetinách mohou být odstraněny. Zadní končetiny musí být zvlášť silné, aby poskytovaly dostatečný hybný moment při plavání. Při pohledu zezadu nesmí zadní končetiny jevit známky kravského postoje. Paspárky na zadních končetinách musí být odstraněny. Tlapy mají zaječí tvar. Ocas je středně silný u kořene, musí být nesen rovně nebo mírně zatočený, ale nikdy nesmí být zatočený nad hřbet ani nesen zkroucený ke straně. O srsti jste se již dočetli výše.

Výška psa je 58–66 cm a feny 53–61 cm. Psi musí vážit od 29,5 do 36,5 kg a feny od 25 do 32 kg.

Srst pokrývající tělo chesapeaka je patrového charakteru, přičemž je tvořena hustou podsadou a krycí srstí. Krycí srst je tvrdá a hustá, poněkud vlnitější pouze na plecích, krku, hřbetě a bedrech, na ostatních místech těla ještě je velmi krátká a přiléhající. Nikde nesmí přesahovat délkou 4 cm. Kučeravá srst je vylučující vadou. Střední praporce na zadní straně pánevních končetin a na ocasu jsou přípustné. Podsada je hustá, jemná, také vlnitá a je prosycena značným množstvím přirozeného tuku, aby plnila funkci maximální možné izolace psa v ledové vodě a při nevlídném počasí. Srst musí být takové kvality, aby dobře odolávala vodě, a aby když pes vyjde z vody a otřepe se, jeho srst zůstala spíše jen vlhká. Kvalitě srsti se věnuje při posuzování psa největší pozornost.

Barva chesapeake bay retrívra se musí co nejvíce blížit barvě jeho pracovního prostředí. Přípustný je jakýkoliv odstín hnědé. Oblíbená je pak barva uschlé trávy či starého suchého listí. Přesto by nikdy neměla být dávána přednost jedné barvě před jinou. Upřednostňuje se pouze jednobarevnost. Bílé skvrny na hrudi, břichu, prstech nebo zadní straně končetin (bezprostředně nad velkým polštářkem tlap) jsou povoleny, ale čím menší skvrny, tím lépe, a přednost se pak dává psům bez bílých skvrn. Existují tři základní barvy, které jsou obvykle v chovu k vidění: Brown (hnědá), která zahrnuje všechny odstíny od světlé barvy kakaa (stříbřitě hnědá) po barvu hluboko hořkou čokoládu. Dále ostřice, která se pohybuje od načervenalé žluté přes zářivě červenou s kaštanovými odstíny. Poslední ze tří základních je tzv. deadgrass, která vystihuje všechny odstíny od barvy vybledlé trávy po temně slámové barvy. Historické záznamy ukazují, že některé z deadgrass odstínů mohou mít velmi lehký, téměř bílý vzhled, zatímco tmavší barvy deadgrass mohou obsahovat zředěný odstín hnědé nazvaný ash, které vypadají jako buď šedá, nebo tmavošedá. Téměř bílé a popelavě šedé (taupe) odstíny nejsou běžně k vidění, ale jsou přijatelné. Rozdíl mezi ostřice a deadgrass zbarvení je v tom, že deadgrass odstíny neobsahují žádné množství červené barvy, zatímco ostřice odstíny naopak červenou vždy obsahují. Textura srsti hraje velkou roli ve vnímání barev.

Inteligence a cvičitelnost

Všichni retrívři jsou nadprůměrně inteligentní a bystří psi, s vysokým potenciálem na poli loveckého využití, sportovního i klasického výcviku. Chesapeke si s nimi v inteligenci nezadá, je však velmi samostatný a trochu paličatý. Jeho výchova tak patří do rukou zkušenějšího chovatele. 

Je to především velký pracant, který se do vody vrhá až skoro bezhlavě. Byl vždy veden k houževnatosti a vytrvalosti. Vydrží velmi dlouho plavat. Od počátku musel zvládnout přinést z ledové vody, cokoliv je schopen unést, a to i za předpokladu velkých vln nebo rozrážení ledu před sebou. Nejen jeho povaha tedy byla směrována do silné osobnosti, ale i exteriér musel být těmto náročným klimatickým podmínkám přizpůsoben. Chessie je velice otužilý, jeho srst drží teplo a dlouho sucho na těle a následně velice rychle schne.

V Evropě je pro něj málo práce, v Americe je však hodně rozšířen coby dobrý lovecký pes. Aby byl dobrým společníkem, potřebuje hodně pohybu. Nejvíce upřednostní lovecký výcvik s častým využitím či loveckým tréninkem. Má výborný čich. K zařazení do chovu potřebuje pracovní (loveckou) zkoušku. Pokud tato možnost není, měla by se jeho náplň života skládat z delších procházek, plavání a aportování. Je výborným aportérem z vody i na souši. Dostatek volného pohybu pro něj musí být samozřejmostí. Nevylučuje se ani sport jiného charakteru, jako například agility, záchranářský výcvik nebo obedience. Ovšem toto jsou sporty v případě chessie jen druhořadého charakteru a ne každý jedinec je uvítá s nadšením. Každopádně nečinnost ho ničí.

Výchova

Je nutné zdůraznit, že slovo retrívr znamená jen skupinu psů stejného pracovního využití a povahy. Neznamená to, že jsou kromě vzhledu stejní. Povahy retrívrů se více či méně mezi sebou liší a např. povahový rozdíl mezi zlatým retrívrem a chesapeake bay retrívrem je značný.

Poměrně brzy se u něj začne projevovat výrazná osobnost, silný charakter a nezřídka potřebuje tlak – pevnější ruku. Zásadní je správná komunikace mezi psem a jeho pánem. Chessie příliš netoleruje chyby člověka. Není psem pro začátečníka ani benevolentní povahu. Potřebuje mít nad sebou opravdovou autoritu, rozhodného, přísného, ale velmi spravedlivého člověka. Ve výchově se chesapeakovi nesmí ponechat moc velká volnost samostatného výběru, co se může a co ne. Potřebuje jasná pravidla a hranice, rád totiž využije nepozornosti a poddajné povahy majitele ke svému prospěchu, který rozhodně ne často bude korespondovat s tím, co je z lidského pohledu správné. Někteří jedinci, zejména samci, mají tendence k dominanci. S tím je třeba již při kupování chesapeaka počítat a při výchově dát pozor, aby jeho chování nebylo mimo přijatelnou mez. Celkově se však jedná o charakterní plemeno nabité energií, veselé, ale zároveň i klidné, pokud to situace a prostředí vyžaduje.

Někteří jedinci bývají hlasití – štěkají, když mají z něčeho radost. Jiní svou dobrou náladu a veselost dávají najevo „úsměvem“, kdy vycení přední zuby v podivném úsměvu a s líbeznou mimikou v obličeji. Toto vycenění zubů rozhodně není myšleno jako hrozba, což lze vyčíst právě z ostatní mimiky obličeje a těla.

Výcvik

Výcvik chesapeaka k poslušnosti rozhodně není snadný. Většinou je to pes tvrdohlavý, hůř se učí, do poslouchání není zrovna horlivý. Navíc je v mládí neskutečně skotačivý. Přesto vedení k poslušnosti, tedy výchova, je nutné od nejútlejšího štěněčího věku, neboť i s ohledem na jeho rychle stoupající hmotnost a umíněnost je následně výchova a výcvik stále složitější a náročnější. Jednotlivé cviky je schopný pochopit poměrně rychle, ale není ochotný je dělat vždy, když si to přeje jeho majitel. Jeho bouřlivé dospívání a s tím související nevyrovnaná výkonnost trvá většinou dlouho, protože dospívá později, až kolem 2 až 3 let života. Feny jsou zpravidla poddajnější a na výchovu jednodušší.

Je považován za nejdominantnějšího, nejtvrdšího, nejhouževnatějšího, ale také nejpaličatějšího ze všech retrívrů. Je velice samostatný, a třebaže ostatní retrívři spoléhají na svého pána, česepík klidně bude spoléhat jen sám na sebe.

Je výborný pracant, miluje loveckou práci, ale spolehlivé poslušnosti se učí opravdu pomalu. Nehodí se pro člověka, který chce rychle se učícího psa a chce brzy vidět výsledky svého snažení. Je tak trochu těžkopádný ve výcviku. Je nutné zachovat nejvyšší možnou trpělivost a počítat s velmi pozvolnými kroky ve výchově a výcviku. Jen tak z chesapeaka v dospělosti uděláte poslušného a bezproblémového psího partnera.

Chessie má rád děti a chová se k nim hezky. V rodině je přítulný, milý a je jí plně oddán. Rozhodně však není vhodný jako běžný rodinný pes. Potřebuje aktivního pána a práci. Pokud se nudí, může ničit věci a mohou se u něj rozvinout nevhodné a nepříjemné vlastnosti.

Chesapeake bay retrívr se dožívá v průměru kolem 10 let. Vedle dědičných onemocnění, o kterých si více povíme níže, ho trápívají především problémy v souvislosti s dysplazií kyčelních či loketních kloubů, případně artrózou. Ačkoliv nemá tak silné sklony k obezitě, jako labradoři nebo zlatí retrívři, je třeba hlídat jeho kondici a vyhnout se překrmování. 

Z dalších onemocnění stojí za zmínku problémy s očima - zákaly a infekce, poměrně časté je také vchlípení a vychlípení očních víček. 

Povinná vyšetření

Oba v České republice působící chovatelské kluby mají jednotné nároky na zdravotní stav chovných jedinců: 

- RTG vyšetření kyčlí na DKK (dysplazii loketního kloubu)po ukončení růstu, výsledek nesmí být horší než 2/2 (C/C), jedinci s výsledkem 0/2, 1/2 nebo 2/2 navíc mohou být pářeni pouze s jedinci s výsledkem nejhůře 1/1.

- RTG vyšetření na DLK (dysplazii loketního kloubu) je povinné, avšak jeho výsledek se pouze eviduje, není rozhodující pro zařazení do chovu. 

- Stav chrupu musí odpovídat standardu, s výjimkou řezáků a špičáků se toleruje chybějící zub, avšak neplnochrupý jedinec může být spářen pouze s jedincem plnochrupým.
 

Doporučená vyšetření

Laboratoř Genomia doporučuje pro chesapeaky nepovinná genetická vyšetření na tyto dědičné choroby: 

Degenerativní myelopatie (DM) - Závažné neurodegenerativní onemocnění projevující se poruchami hybnosti, koordinace a dalšími neurologickými příznaky. Poměrně rychlá progrese onemocnění vede k předčasnému úhynu či utracení zvířete. Dědičnost je autosomálně recesivní, mohou se tedy vyskytovat zdraví přenašeči (mají jednu „nemocnou“ kopii genu a jednu normální). Ze spojení dvou klinicky naprosto zdravých přenašečů dostaneme přibližně ¼ zcela zdravých štěňat, (CLEAR) ½ zdravých přenašečů a ¼ postižených zvířat. Genetické testování chovných psů tak umožní zabránit přenosu onemocnění do další generace. Samozřejmě, ideální by bylo, množit pouze jedince bez příslušné mutace (tedy CLEAR). Máme-li však omezenou chovatelskou základnu či jinak vynikajícího a geneticky cenného jedince, lze bezpečně krýt přenašeče a CLEAR jedince. Z takovéhoto spojení se narodí ½ zcela zdravých štěňat a ½ zdravých přenašečů.

- Vyšetření CDPA / CDDY (IVDD), zaměřené na identifikaci predispozic k degeneraci meziobratlových plotének. Tento stav se projevuje bolestivostí, poruchami hybnosti a koordinace. V případě velkého výhřezu ploténky do páteřního kanálu může vést i k trvalému ochrnutí zvířete. Vzhledem ke komplexním (multifaktoriálním) příčinám onemocnění páteře však není možné tato onemocnění z chovu zcela eliminovat. 

Mezi další doporučovaná genetická vyšetření patří testy na dědičná onemocnění sítnice oka (PRA), význam má také vyšetření na farmakogenetickou chorobu, manifestující se v případě podání celkové anestezie - maligní hypertermii. Tato onemocnění však nejsou příliš specifická pro jedno konkrétní plemeno. 

Oba chovatelské kluby navíc doporučují vyšetření na EIC - celkový kolaps vyvolaný větší fyzickou zátěží. Při dodržování režimových omezení může vést postižený pes normální život, přesto je vhodnější zabránit přenosu poruchy do další generace. 

Péče

Pravidelná péče o chesapeaka není nijak nároční. Postačí pravidelná kontrola čistoty očí a uší, v případě potřeby také zkracujeme drápy, případně tento úkon svěříme odborníkovi. Zpozorujete-li výtok z očí nebo uší či jejich zarudnutí, navštivte urychleně veterinárního lékaře. U psů se sklony k podráždění očí nebo uší či s opakovanými záněty v anamnéze je možné i preventivní podávání očních a/nebo ušních kapek - vždy výlučně po konzultaci s lékařem. 

Péče o srst

Aby srst zůstala zachována v té nejlepší kvalitě, paradoxně potřebuje co nejméně péče. Neměla by se příliš často šamponovat. Doporučuje se jen jednou za 3 až 4 měsíce a to s kvalitními šampony určenými pro drsnou srst. Případně co nejméně agresivními šampony – bez různých změkčujících a vysušujících/odmašťujících účinků. Může se tak však stát, že takto málo opečovávaná srst může začít zapáchat pižmovým nádechem.

Ani česat či kartáčovat by se neměla příliš často, neboť pak má tendence ztrácet na tvrdosti, a začne dokonce i plstnatět. V době línání je však nutné častější pročesání, aby se co nejdříve odstranila uvolněná podsada.

Průměrné náklady na chov

Chov chesapeake bay retrívra patří ke středně finančně náročným. Pravidelné očkování vychází na 500-1500 Kč, podle toho, zda očkujete pouze základ nebo přidáváte i nějaké další vakcíny. Například psi pohybující se u koní nebo na statku by měli být očkováni proti tetanu, který není součástí základní vakcinace. Pro psy pohybující se často ve větším kolektivu nebo pro starší a oslabená zvířata se zase může hodit zvýšená ochrana proti původcům psincového kašle. 

Počítejte také s pravidelným poplatkem obci. Ten se pohybuje od symbolických 100 Kč ročně až po 1000 Kč. Vyšší poplatky bývají ve velkých městech a také pro majitele více psů. Tyto náklady jsou shodné pro všechna plemena. 

Významnou položkou v rozpočtu je krmení. Pro hrubou orientaci o nákladech - 15 kg pytel slušných (nikoliv ideálních či nejlepších) granulí začíná na 850 Kč. Toto množství vydrží dospělému zvířeti zhruba na 5-6 týdnů. K dostání jsou samozřejmě i levnější granule, jejich složení však nelze označit za dlouhodobě akceptovatelné. Při krmení domácí stravou se dostanete na podobnou částku, budete-li kupovat suroviny přiměřené kvality.

V sezóně klíšťat také počítejte s antiparazitárními přípravky (obojky, pipety). Výrobků je mnoho a je třeba vyzkoušet, co bude vašemu psovi vyhovovat. Cena za měsíc trvající ochranu vychází na 200 - 400 Kč, podle zvoleného přípravku. 

Rady pro pořízení

Velmi důležité je požadovat pouze štěně po řádně uchovněných rodičích (tedy s průkazem původu). Rodokmen není jen vstupenka na výstavu či do některých sportovních a pracovních odvětví (jsou zkoušky či soutěže, které lze absolvovat pouze se psem s průkazem původu). Zájmem chovatelů i nových majitelů štěňat by mělo být především zdravé štěně, které svou povahou i exteriérem odpovídá standardu plemene. 

Absolutní jistotu odpovídající povahy i exteriéru vám samozřejmě nikdo nezaručí, nicméně u psů s průkazem původu je riziko nestandardního či nemocného zvířete mnohem menší. 

Knihy o plemenu

O chesapeake bay retrívrech si můžete podrobněji přečíst v publikaci Retrívři a vodní psi, případně ve starší knize Retrívři. 

Kromě obecně platných zásad správné výživy (kvalitní granule nebo pečlivě vyvážená domácí strava) je třeba dbát na prevenci torze žaludku, tedy dvě hodiny po krmení psa udržet co možná v klidu, granule podávat raději namočené, případně používat speciální protihltací misky. 

Mezi chovateli se těší rostoucí oblibě krmení BARFem, proti čemuž nelze z principu nic namítat, ovšem je třeba mít na paměti, že domácí příprava krmné dávky, ať syrové, či vařené, vyžaduje mnohem více práce i znalostí. Sestavení jídelníčku je proto vhodné konzultovat se zkušeným chovatelem. 

Pokud tedy nemáte čas či chuť zabývat se podrobněji výživovými hodnotami jednotlivých složek potravy a její každodenní pečlivou přípravou, zůstává standardem kvalitní suché krmivo – granule, výrobcem určené pro velká plemena odpovídajícího věku, případně pro psy se specifickými požadavky (na snížení hmotnosti, pro psy ve zvýšené fyzické zátěži, na citlivé zažívání a další).

Časté dotazy

Co vás zajímá o chesapeake bay retrívrovi

Jaká je průměrná cena?

Štěně s průkazem původu obvykle pořídíte  v rozmezí 15-25 tisíc korun. 
Vyšší sumu si připravte, pořizujete-li si potomka výstavních šampionů nebo ze zahraničního krytí. Dražší bývají také potomci pracovně vynikajících rodičů, také feny se zpravidla prodávají dráž než psi. 

Pro koho se hodí?

Protože není tak lehce ovladatelný jako goldeni nebo labradoři, hodí se chesapeake pro chovatele s aspoň základní zkušeností s výchovou a výcvikem psa. Také by to měl být aktivní člověk,  který mu nabídne dostatek pohybu a zaměstnání. 

Kde bude spokojený?

Chesapeake je ideálním psem k domku se zahradou. Přestože může být celoročně ubytován venku a i sám chladno vyhledává, neobejde se bez častého kontaktu s celou svou rodinou. Oproti ostatním retrívrům je chesapeake výborným hlídačem. Je ostražitý a nic mu neunikne. Nerozpakuje se i tvrdě bránit svého pána. Je ostrý, odvážný, ale nikoli agresivní.

Jak  se snáší s ostatními zvířaty?

Jak se bude v dospělosti chovat k dalším zvířatům, velmi záleží na socializaci. Přesto se stále jedná o lovecké plemeno, u kterého lovení je jedním z nejzákladnějších pudů, proto je nutné být celoživotně ve střehu při styku s jinými zvířaty, jako jsou kočky, papoušci, králíci... Nejmenší problémy jsou s kočkou, která je v domácnosti dříve, než do ní přijde štěně chesapeaka. Ostatní zvířata a cizí kočky pak znamenají zpravidla problém.

Jak se snáší s jinými psy?

Někdy se stává, že psi – samci bývají dominantnější k jiným psům. S tímto se nedá mnoho udělat, jen správně směrovat socializaci a docházet od štěněčího věku do skupiny vyrovnaných psů k hrám a v dospělosti se snažit o dobrou ovladatelnost – poslušnost, tedy i přivolání od problémových psů. Každopádně kvůli jeho vlastnostem může být náročnější výcvik ve skupině dalších psů.

Jaké jsou vhodné aktivity pro chesapeake bay retrívra?

Chesapeake se hodí pro širokou škálu aktivit. Je vynikajícím parťákem i pro náročnější turistiku, rád vás doprovodí také při cyklistice či jízdě na běžkách. Tento retrívr vášnivě miluje vodu a je vynikající plavec, dobře se tedy hodí i pro vodní práce. 
Na rekreační úrovni ocení různá odvětví sportovní kynologie - agility, flyball, frisbee, obedience. Je nadšený aportér, ideálně samozřejmě z vody. 

Pracovní využití

K výkonu myslivosti se v České republice používají nejčastěji ohaři a honiči, coby všestranně lovecky upotřebitelná plemena. Přesto i s retrívry se můžeme v tomto odvětví setkat, zejména při lovu na kachny a další vodní zvířata. 

Jak sehnat štěně?

I když základní plemenné vlastnosti jsou univerzálně platné, přece jen bude znatelný rozdíl mezi psem z lovecké, sportovní nebo společenské/výstavní linie. Vzhledem k relativně nízkým počtům česepíků u nás však nebývá rozdělení chovných linií úplně striktní. 
I tak si ale důkladně rozmyslete, co od psa očekáváte a podle toho volte konkrétní chovatelskou stanici. 

Proč chtít retrívra  s PP?

Konkrétní plemeno si volíte kvůli jeho vzhledu, vlohám a vlastnostem. Je proto logické sáhnout po štěněti s průkazem původu, u kterého lze předpokládat, že  bude mít exteriér i povahové rysy typické pro příslušníky daného plemene. I když i v nejlepším chovu se tu a tam může vyskytnout „nepovedené“ štěně, riziko je neporovnatelně menší než při pořízení psa bez průkazu původu. Chovní jedinci (rodiče štěňat) musejí být tzv. uchovněni, tedy projít posouzením exteriéru a pracovní zkouškou. Mají také za sebou povinná a někdy i doporučená vyšetření, která výrazně snižují riziko zdravotních komplikací u štěňat.

Druhy/varianty

Vyskytuje se v jediném velikostním rázu a typu osrstění. 

Na co si dát při pořízení štěněte pozor?

Při čtení inzerátu nabízejícího štěňata zbystřete pokud: 
 - není uveden název chovatelské stanice (ideálně i odkaz na web)
 - cena štěněte je podezřele nízká
 - štěně je nabízeno k odběru ve věku mladším než 7 týdnů (odebrat od feny štěně mladší 50 dnů je dokonce nezákonné!)
 - absence PP je zdůvodněna „přespočetností“ štěněte  či jeho nestandardním exteriérem. Každé štěně po uchovněných rodičích dostává PP,  i kdyby jich bylo ve vrhu dvacet a bylo jakkoliv nestandardní.
- Většina chovatelů uvítá, když se za fenou se štěňaty přijedete předem nezávazně podívat a podá vám veškeré informace. Také nemá problém představit vám své psy či nechat vás nahlédnout do průkazu původu a dalších dokumentů.
Chovatel, který neumožní návštěvu feny a štěňat a neukáže vám, kde zvířata žila má patrně co skrývat. V žádném případě nekývněte na „já vám pejska přivezu“ nebo „předáme si ho na půl cesty“.
- Máte-li jakékoliv pochybnosti, obracejte se na příslušný chovatelský klub.

Vhodné jméno pro retrívra?

Pes s průkazem původu přichází k novému majiteli již se jménem zapsaným v průkazu původu. Toto jméno samozřejmě nemusíte používat, většina majitelů si štěně pojmenuje po svém, případně oficiální jméno zkrátí nebo z něj vytvoří přezdívku. 
Někteří chovatelé při včasné rezervaci umožňují, aby si nastávající majitel štěně pojmenoval po svém. Musí být ale dodrženo počáteční písmeno dle pořadí vrhu (vrh A, vrh B atd.). 
Jména pro chesapeaka mohou odrážet jeho barvu - Kaštan, Brownie nebo Čoko. Sáhnout můžete i po jménech z pohádek a filmů - Falco, Lucky, Chance a mnoho dalších.   

Jaké jsou vhodné doplňky pro retrívra?

Chesapeake nepotřebuje žádné speciální doplňky a vychytávky. Pokud se psem jezdíte autem, myslete na jeho i vaši bezpečnost. Pes umístěný volně v kabině představuje riziko pro sebe i lidskou posádku vozu! Optimální je umístění psa v kufru auta, nejlépe odděleného od prostoru pro lidskou posádku pevnou mříží. V kufru může být pes volně nebo v přepravní schránce. Kufr auta i případný přepravní box musí být dostatečně prostorný a s přístupem čerstvého vzduchu. 
Pokud chcete, navzdory jeho velikosti, vozit retrívra v kabině auta, nezapomeňte na vhodný postroj. U takto velkého plemene opravdu dbejte, aby měl patřičný atest (tj. aby psa v případě nárazu skutečně udržel). Speciální postroj do auta se připevňuje buď přímo do klipsu pro bezpečnostní pás, nebo s pomocí bezpečnostního pásu. 

Další zajímavosti 

Od poloviny 19. století začaly být v Americe velmi moderní litinové sochy zvířat v zahradách. Haywards & Barlett si vzali do svého symbolu podnikání právě psy Canton a Sailora a nechali vyrobit podle jejich vzoru sochy. Jedna socha byla umístěna na Light Street úřadu, ale posléze byla přestěhována k druhé soše v železárnách Scott & Pratt St. Bohužel, když došlo v roce 1899 k výstavbě nových kanceláří, byly sochy odvezeny na smetiště. Během několika měsíců se přestalo rapidním propadem firmě dařit a všichni nabyli přesvědčení, že za to může odstranění jejich maskotů na smetiště. Jako zázrakem se podařilo tyto sochy zachránit a ke vchodu do kanceláří byly opět původní sochy instalovány.
V jaké byly oblibě, dokazuje jejich „přítomnost“ v muzeu Chesapeake Bay Maritime, ve Westfield Memorial Hospital ve Westfieldu a dalších zajímavých místech Ameriky. Zrovna o psích sochách ve Westfieldu se traduje pověst, že tito „železní psi“ štěkali pokaždé, když zapískala hasičská píšťalka.

Odlišnosti od podobných plemen

Z ostatních retrívrů lze chesapeaka nejspíše zaměnit s populárním labradorským retrívrem. Někteří labradoři mohou mít podobný hnědý odstín srsti, odlišují se však zavalitější tělesnou stavbou i statnější hlavou. Rozdíly jsou patrné i ve struktuře srsti, která je u chesapeaka jedinečná.