Kangalský pastevecký pes

O plemenu

Z dnešního Turecka pochází více horských molossů, nesoucích místní názvy jako kangal, akbaš či karabaš. Od června roku 2018 FCI tato plemena sloučila pod jeden standard a namísto vžitého „anatolský pastevecký pes“ začala používat „kangalský pastevecký pes“.  

Toto rozhodnutí mnozí chovatelé kritizují, protože standard odpovídá psu typu kangal, je však závazný i pro odlišné druhy tureckých horských psů. Mimo Evropu se nadále můžeme setkat se starším dělením a pojmenováním těchto příbuzných plemen.

Historie

Psi podobní dnešním kangalským pasteveckým psům obývali turecké vnitrozemí již dávno před naším letopočtem. A právě jedna z oblastí centrálního Turecka, Anatolie, jim dala jejich do nedávna platný název.  

Základní úlohou těchto mohutných psů byla ochrana stád dobytka a jejich pastýřů před šelmami, kterými se tato oblast jen hemžila. Vedle šakalů a medvědů představovali v některých krajích nebezpečí také lvi. Z tohoto důvodu byl po generace kladen zvláštní důraz na sílu, odolnost a odvahu, zatímco exteriér nehrál ve výběru chovných psů roli.  

Vývoj těchto tureckých horských psů tedy probíhal velmi přirozeně, v geograficky oddělených oblastech pak docházelo ke vzniku různých typů, v závislosti na lokálních podmínkách a potřebách tamních pastevců.  

První psi těchto plemen, ceněných jako „turecký poklad“  se dostali na západ až ve 20. století, a to do Spojených států, kam byli přivezeni jako diplomatický dar.

Povaha

Kangalský pastevecký pes je perfektním hlídačem a strážcem. Vůči členům své rodiny se chová přátelsky, k cizím lidem přistupuje rezervovaně a s nedůvěrou, přičemž za cizí pokládá i rodinné přátele a známé, které pravidelně vídá.  

Jako většina asijských pasteveckých plemen je velice samostatný a nezávislý, jeho přirozeností je činit vlastní rozhodnutí a nečekat na pokyn svého pána. Ostatně jako „pána“ kangal vnímá pouze jednoho člena rodiny a pouze za předpokladu, že se mu dostalo od útlého věku té správné výchovy.  

Děti svého majitele obvykle toleruje a zahrnuje pod svou ochranu, nelze mu však zcela důvěřovat a na místě je značná obezřetnost.  

Vůči ostatním psům se chová dominantně, velmi vhodná je pečlivá socializace již od štěněcího věku.

Výcvik

Anatolský pastevecký pes/Kangal se patří výlučně do rukou velmi pokročilého chovatele, který již má zkušenosti s podobným typem plemene.  

Základem je důkladná socializace a především utvoření vazby na členy rodiny. Ani od nejlépe vychovaného kangala neočekávejte perfektní poslušnost a spolupráci, s jakou pracují evropští ovčáci. 

Kangal mívá svůj názor a neváhá ho prosazovat, proto s nácvikem základní poslušnosti začněte co nejdříve. Během dospívání se tito psi učí poměrně rychle a naučené si dlouho pamatují, avšak v pozdějším věku jejich ochota k výcviku znatelně klesá.

Zdraví / nemoci

Toto málo šlechtěné, odolné plemeno si obvykle udrží vitalitu až do pokročilého věku. Vyskytnout se může dysplazie kyčelního kloubu, abnormality očních víček (zejména entropium) a poruchy štítné žlázy.

Důležitý je klidový režim 2 hodiny po jídle, jako prevence torze žaludku.

Krmení

Kangalský pastevecký pes je poměrně nenáročný strávník, ve své domovině musel přežívat na velmi skromné dietě.  

Dobře přijímá jak granule, tak i doma připravovanou stravu včetně stále oblíbenějšího BARFu (syrového masa s přílohou).  

Rozhodnete-li se pro krmení granulemi, pečlivě zvolte produkt s vhodným složením odpovídající kvality. Pokud bude pes prospívat, značku a typ zbytečně neměňte. V případě doma připravované stravy dbejte na kvalitní a čerstvé suroviny, staré jídlo ani odpad z vaření nepatří do psí misky.

Chovatelské stanice

• Von Tahlspere
• Patron Cardiaci
• Gronland Angakok
• Bohemia Kristalis