Anatolský pastevecký pes (Kangalský pastevecký pes)

Anatolský pastevecký pes (Kangalský pastevecký pes)
Anatolský pastevecký pes (Kangalský pastevecký pes)
Anatolský pastevecký pes (Kangalský pastevecký pes)
FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.2. - Molossoidní plemena horského typu, Číslo standardu FCI: 331
Alternativní názvy plemene Kangalský pastevecký pes
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Turecko
Kohoutková výška psi 70-80 cm, feny 63-75 cm
Hmotnost v dospělosti psi 48-60 kg, feny 40-50 kg
Věk 10-13 let
Typ srsti delší, velmi hustá
Náročnost na výchovu vysoká
Povaha vyrovnaná, sebevědomá, samostatná

Z dnešního Turecka pochází více horských molossů, nesoucích místní názvy jako kangal, akbaš či karabaš. Od června roku 2018 FCI tato plemena sloučila pod jeden standard a namísto vžitého „anatolský pastevecký pes“ začala používat „kangalský pastevecký pes“.  

Toto rozhodnutí mnozí chovatelé kritizují, protože standard odpovídá psu typu kangal, je však závazný i pro odlišné druhy tureckých horských psů. Mimo Evropu se nadále můžeme setkat se starším dělením a pojmenováním těchto příbuzných plemen.

Historie

Psi podobní dnešním kangalským pasteveckým psům obývali turecké vnitrozemí již dávno před naším letopočtem. A právě jedna z oblastí centrálního Turecka, Anatolie, jim dala jejich do nedávna platný název.  

Základní úlohou těchto mohutných psů byla ochrana stád dobytka a jejich pastýřů před šelmami, kterými se tato oblast jen hemžila. Vedle šakalů a medvědů představovali v některých krajích nebezpečí také lvi. Z tohoto důvodu byl po generace kladen zvláštní důraz na sílu, odolnost a odvahu, zatímco exteriér nehrál ve výběru chovných psů roli.  

Vývoj těchto tureckých horských psů tedy probíhal velmi přirozeně, v geograficky oddělených oblastech pak docházelo ke vzniku různých typů, v závislosti na lokálních podmínkách a potřebách tamních pastevců.  

První psi těchto plemen, ceněných jako „turecký poklad“  se dostali na západ až ve 20. století, a to do Spojených států, kam byli přivezeni jako diplomatický dar.

Povaha

Kangalský pastevecký pes je perfektním hlídačem a strážcem. Vůči členům své rodiny se chová přátelsky, k cizím lidem přistupuje rezervovaně a s nedůvěrou, přičemž za cizí pokládá i rodinné přátele a známé, které pravidelně vídá.  

Jako většina asijských pasteveckých plemen je velice samostatný a nezávislý, jeho přirozeností je činit vlastní rozhodnutí a nečekat na pokyn svého pána. Ostatně jako „pána“ kangal vnímá pouze jednoho člena rodiny a pouze za předpokladu, že se mu dostalo od útlého věku té správné výchovy.  

Děti svého majitele obvykle toleruje a zahrnuje pod svou ochranu, nelze mu však zcela důvěřovat a na místě je značná obezřetnost.  

Vůči ostatním psům se chová dominantně, velmi vhodná je pečlivá socializace již od štěněcího věku.

Výcvik

Anatolský pastevecký pes/Kangal se patří výlučně do rukou velmi pokročilého chovatele, který již má zkušenosti s podobným typem plemene.  

Základem je důkladná socializace a především utvoření vazby na členy rodiny. Ani od nejlépe vychovaného kangala neočekávejte perfektní poslušnost a spolupráci, s jakou pracují evropští ovčáci. 

Kangal mívá svůj názor a neváhá ho prosazovat, proto s nácvikem základní poslušnosti začněte co nejdříve. Během dospívání se tito psi učí poměrně rychle a naučené si dlouho pamatují, avšak v pozdějším věku jejich ochota k výcviku znatelně klesá.

Krmení

Kangalský pastevecký pes je poměrně nenáročný strávník, ve své domovině musel přežívat na velmi skromné dietě.  

Dobře přijímá jak granule, tak i doma připravovanou stravu včetně stále oblíbenějšího BARFu (syrového masa s přílohou).  

Rozhodnete-li se pro krmení granulemi, pečlivě zvolte produkt s vhodným složením odpovídající kvality. Pokud bude pes prospívat, značku a typ zbytečně neměňte. V případě doma připravované stravy dbejte na kvalitní a čerstvé suroviny, staré jídlo ani odpad z vaření nepatří do psí misky.

Srst a péče

Před rozmary počasí je kangalský pes chráněn 3-7cm dlouhou srstí s hustou podsadou. Delší srst můžeme najít na krku, hrudi a zadní straně stehen.  

Barva je jednotně plavá až šedoplavá, povolená je malá světlejší až bílá skvrna na prsou, dále bílá srst na tlapách a špičce ocasu. Na hrdle jsou bílé znaky nežádoucí. Povinná je tmavá maska, černá v oblasti tlamy, směrem k mozkovně světlejší.

Co se týká péče, stačí občasné vykartáčování, drápy si takto těžký pes obvykle dostatečně obrušuje chůzí.

Zdraví

Toto málo šlechtěné, odolné plemeno si obvykle udrží vitalitu až do pokročilého věku. Vyskytnout se může dysplazie kyčelního kloubu, abnormality očních víček (zejména entropium) a poruchy štítné žlázy.

Důležitý je klidový režim 2 hodiny po jídle, jako prevence torze žaludku.

Chovatelské stanice