Anglický mastif

Anglický mastif
Anglický mastif
FCI Skupina II – Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi, Sekce 2.1. - Molossoidní plemena typu mastifa, Číslo standardu FCI: 264
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Velká Británie
Kohoutková výška 70-76 cm
Hmotnost v dospělosti 79-95 kg
Věk 9-11 let
Typ srsti krátká, rovná
Náročnost na výchovu střední
Povaha klidná, věrná, ostražitá

Mastif představuje typického zástupce molossů starého typu. Ze všech psích plemen dosahuje nejvyšší hmotnosti, existují jedinci s váhou hodně přes 100 kg. Standard hmotnost nijak neomezuje, obvykle však bývá okolo 85 kg.  

Jakožto prototyp molossa má širokou hlavu s krátkou čenichovou partií a daleko od sebe posazené oči. Kožní záhyby a vrásnění mají být jen velmi mírné a patrné zejména při rozrušení či soustředění psa. 

Historie

Na Britské ostrovy přivedli velké molossy pravděpodobně Keltové či Féničané. V době římské invaze tito psi okouzlili vojáky Julia Caesara i imperátora samotného natolik, že byli oslavováni v písních a básních. S vracejícími se důstojníky přicházeli mastifové do samotného Říma, kde často bojovali v arénách.  

Také ve Velké Británii se souboje mastifů s býky, medvědy, ale i dovezenými lvy těšily velké oblibě  po dlouhá staletí, teprve v první polovině 19. století učinil této „zábavě“ přítrž britský parlament.  

Vedle zápasů v arénách byl mastif používán také jako válečný pes, obrovští psi na bitevním poli měli, krom jiného, také silný psychologický efekt. Historické záznamy zmiňují účast mastifů v proslulé bitvě u Agincourtu (1415), obávanou smečku 800 válečných psů Jindřicha VIII. nebo obrovské psy španělských konquistadorů, dobývajících Nový svět.  

V dobách míru mastifové střežili šlechtická sídla i obydlí bohatších měšťanů a statkářů, můžeme se domnívat, že již tehdy fungovali také jako rodinní psi, jako je tomu dnes. 

Povaha

Mastif má klidnou až flegmatickou povahu a ke své rodině je překvapivě něžný a pozorný. Nepotřebuje příliš mnoho pohybu, má rád své pohodlí a pozvolné životní tempo.  

Pokud však na jeho území vstoupí nezvaný host či hrozí nebezpečí jeho rodině, dokáže se tento dobromyslný pohodář proměnit v hrůzu nahánějícího hlídače a obránce - ne nadarmo má slavný pes Baskervillský předlohu právě v historkách o mastifech, tvrdě hájících svěřený prostor.  

Nechrání-li dům či osobu majitele, nebývá agresivní a s klidnou přezíravostí míjí ostatní psy, konflikty nevyhledává. Rovněž ke zvířatům jiného druhu se chová nezaujatě, jeho lovecký pud je dosti slabý. 

Výcvik

Ku podivu, výchova mastifa není tak náročná, jak by se mohlo vzhledem k jeho velikosti zdát. Jsou to psi poměrně snadno ovladatelní a vnímaví, i když od nich nelze očekávat rychlé a precizní splnění povelu. Mastif si dá na čas a „zůstaň“ si často přeloží jako „nechoď moc daleko“,  povely zkrátka plní spíše přibližně.  

Při správně vedené socializaci a klidné, důsledné ale laskavé výchově je mastif bezproblémovým rodinným psem, se kterým se nemusíte obávat vyjít mezi lidi či na menší výlet do přírody. 

Krmení

Zvažujete-li pořízení takto obřího psa, je třeba vzít v úvahu i nemalé finanční náklady na jeho výživu. Mastif potřebuje kvalitní a dobře vyvážené krmení, kterého navíc při své velikosti potřebuje velké množství.  

Nejčastější volbou jsou granule pro obří plemena (alespoň v období růstu je vhodné investovat do superprémiové řady), doma připravovaná strava je také možná za předpokladu, že majitel má potřebné znalosti o výživě psů a dokáže sestavit vhodný jídelníček.

Srst a péče

Srst mastifa je krátká a dobře přiléhající, na krku a ramenou hrubší struktury.  

Z barev standard uznává jednobarevnou meruňkovou a plavou či žíhanou. Vždy je žádoucí černé zbarvení tlamy, uší a čenichu, stejně tak i černé okolí očních víček.  

Péče o zevnějšek anglického mastifa nepatří k náročným, zahrnuje zejména 1-2x týdně kartáčování srsti, kontrolu stavu zubů, uší a drápů - na tyto úkony se vyplatí psa zvykat již od štěněcího věku. 

Zdraví

Extrémní velikost mastifů s sebou přináší velkou zátěž pohybového  aparátu.  

Problém představuje zejména dysplazie kyčelních a loketních kloubů a rozvoj souvisejících degenerativních změn (zejména artrózy). Zvýšené je také riziko agresivních zhoubných nádorů kostí (osteosarkomů), které jsou postrachem velkých plemen.  

Dále se mohou vyskytnout kožní záněty, zejména při nadměrném koupání či jako důsledek alergie.  

Protože jde o velké plemeno s hlubokým hrudníkem, je třeba myslet také na prevenci torze žaludku, především dodržovat klidový režim po jídle.