Komondor

Sháníte komondora nebo máte štěňata komondora na prodej?

Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Štěňata a velmi mladí psi ještě postrádají typickou šňůrovitou srst. Foto: Shutterstock
Štěňata a velmi mladí psi ještě postrádají typickou šňůrovitou srst. Foto: Shutterstock
Štěňata a velmi mladí psi ještě postrádají typickou šňůrovitou srst. Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock
Foto: Shutterstock

Základní informace

FCI Skupina I - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká, Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena, Číslo standardu FCI: 53
Velikostní zařazení Velká plemena
Země původu Maďarsko
Kohoutková výška psi od 70cm, feny od 65 cm
Hmotnost v dospělosti psi 50-60 kg, feny 40-50 kg
Věk 10-12 let
Typ srsti dlouhá, velmi hustá, plstnatějící
Náročnost na výchovu vysoká
Povaha sebevědomá, rezervovaná, nebojácná

Charakteristika plemene

Velikost Obří (Hodnocení 5/5)
Nároky na pohyb Spíše nižší (Hodnocení 2/5)
Cvičitelnost Nižší (Hodnocení 2/5)
Vhodný pro Znalce tohoto typu plemen (Hodnocení 5/5)
Množství chlupů v domácnosti Malé (Hodnocení 2/5)
Péče o srst Střední (Hodnocení 3/5)
Vztah k dětem Spíše negativní (Hodnocení 2/5)
Zdravotní problémy Občasné (Hodnocení 2/5)
Finanční náročnost Vyšší (Hodnocení 4/5)
Schopnost být sám Vyšší (Hodnocení 4/5)
Inteligence Průměrná (Hodnocení 3/5)
Lovecký pud Malý (Hodnocení 2/5)
Jaký je hlídač Velmi ostrý hlídač (Hodnocení 5/5)

O plemenu

Komondor je pastevecké plemeno pocházející z Asie. Do Evropy se dostal spolu s kočovnými kmeny, které se usídlily na území dnešního Maďarska. Nese mnohé znaky asijských pasteveckých plemen - je velký a mohutně stavěný, s hustou a bohatou srstí vždy bílé (slonovinové) barvy. Typickým znakem komondorů je její plstnatění do šňůr či ploten, které vyžaduje speciální údržbu.

Povahu má odvážnou, samostatnou a k cizím rezervovanou až nedůvěřivou. Hlídací pud je velmi rozvinutý, vůči vetřelci zakročí bez varování, tiše a tvrdě. Hodí se výhradně pro zkušené chovatele, bohužel, kvůli jako zvláštnímu, atraktivnímu zevnějšku bývá občas pořizován jako efektní doplněk na zahradu, což vede k mnoha problémům. 

Historie

Komondor je jedním z nejpůvodnějších pasteveckých (hovoří se o ovčáckých) psů asijské větve. O asijském původu svědčí dlouhá srst po celém těle, včetně hlavy. Není ale vůbec známo, kdy přesně a kde začal jeho čistokrevný chov. Od počátku jeho existence u stád se dbalo na čistý chov, tedy aby opravdu jen nejkvalitnější psi a nejkvalitnější feny tohoto, a ne jiného plemene dávali zase jen čistokrevná štěňata. Za celou jeho historii není známo žádné přikřížení jinými plemeny.

Dlouhá čistá historie

Jeho historie je prastará, ale jak prastará, nikdo neví. Obecně se má za to, že se do Maďarska, které je oficiální zemí původu tohoto plemene, dostal při stěhování národů s lidmi z Asie. Standard uvádí, že jeho původní předkové téměř určitě přišli do Karpatské pánve s migrujícími Staromaďary, žijícími jako nomádští chovatelé dobytka. Ovšem možná došel z Asie do Maďarska už s Huny, tedy ve 4. století, anebo v 9. století či až ve 13. století s nájezdníky nebo přistěhovalci. Někteří kynologové se domnívají, že se do Maďarska dostal z jižní části ruských stepí, když se přidal k asijským nájezdníkům. Rozhodně nelze zcela vyloučit vzdálenou příbuznost komondora s prapředky jihoruského ovčáka. Jak to doopravdy bylo, to se zřejmě už nikdy nedozvíme. Jisté je, že v Maďarsku toto plemeno existuje již několik staletí. Důkazy jsou sice jen kusé, ale jsou.

Jeho hlavním posláním bylo střežení stád a lidí před vlky, medvědy a dalšími predátory. Byl uznávaným hlídačem, který 24 hodin denně, den co den hlídá. A i když potřeboval spát, nikdy nespal tak tvrdě, aby nemohl bleskově zasáhnout a urputně bránit stádo, majetek nebo svého pána. Síla a urputnost tohoto psa při akci byly a i dnes jsou překvapující. A lidé si ho za toto velmi vážili.

Vždy byla upřednostňována bílá barva srsti psa, aby se při nočním boji s vlkem pastýř nespletl, když se snažil psovi pomoci. Pokud nebyl čas kolem úplňku anebo bylo pod mrakem, tma byla opravdu černočerná. Bílá barva srsti byla také výhodná pro splynutí se stádem ovcí. Když pak vlk chtěl napadnout ovce, pes, jehož srst se jim velmi podobá, tak mohl využít momentu překvapení. Přesto se občas rodili i jinak zbarvení komondoři. Ti pak zpravidla hlídali usedlosti a nebývali používáni u stád.

Komondor pracoval samostatně. Pastevci jej učili závislosti, věrnosti a poutu ke stádu tím, že jej nechali po narození jen se stádem a omezili veškeré další styky s živými bytostmi a vjemy, které by psa mohly rozptylovat. Údajně se s ním ani samotní pastýři příliš nemazlili ani ho nehladili. Chtěli, aby pro něj „vším“ bylo stádo. Tím u něj docílili stoprocentní ochrany stáda – toho, co mu bylo nejdražší.

Úvahy ohledně pojmenování

Zřejmě poprvé bylo slovo komondor použito v 16. století. Alespoň je dochován záznam z roku 1544 v díle Astiagis Kirlay, pocházejícího z pera P. Kakenyho. Slovo komondor údajně znamená „čistý“, čímž je myšleno „čistá krev“ – bez přikřížení jiného plemene. Slovo „komor“ znamená prý také nevrlý či zamračený. A někteří historikové vidí souvislost i s francouzským slovem „commandeur“, což znamená velitel, nebo s italským „cane commondeur“. Existuje také názor, že v sumerštině označení „ku mund ur“ v překladu znamenalo „pán psů“. Během všech století vystřídal i několik různých latinských názvů, přitom všem údajně bylo jasné, o jakém psovi se hovoří.

Ovšem jak se časem ukázalo, název komondor byl až do začátku 20. století stejný pro všechny velké maďarské pastevecké psy. Teprve poté došlo k jejich rozdělení. Rozhodně to však neznamená, že by tato plemena byla mezi sebou křížena. Např. poslání maďarského puliho bylo zcela jiné než komondora. A vlastně i kuvasze, který má velmi krátkou srst v obličeji a celkově i na celém těle. Těžko mohl zasáhnout do plemenitby komondora. Třebaže kdysi mohl být v pojmenování jednotlivých maďarských pasteveckých či ovčáckých plemen trochu chaos, určitě neměli chaos v rozpoznání jednotlivých druhů psů a jejich zařazení k určitému typu práce. Zmatky pro okolí často nevědomky, ale snadno učinili sami pastevci, když v době stříhání ovcí v dobré víře ostříhali i psa. Oni věděli, co mají, ale nemuseli to vědět ostatní příchozí, kteří pak komondory mohli považovat za relativně krátkosrsté kuvasze. Bohužel si pastevci někdy neuvědomovali, že ostříháním husté srsti komondora ho zbavili jeho přirozené ochrany proti zubům a drápům šelem.

Komondor v umění a písemnostech

Všem známý J. A. Komenský se o pastevecké práci komondora zmiňuje v jednom ze svých didaktických děl z roku 1631. Další písemné zmínky popisující práci velkých bílých komondorů v maďarské pustě popsal Franz Páris Papaie v roce 1708 nebo M. Klein v roce 1778. Zmínek o pasteveckém bílém komondorovi v době 17. až 18. století je poměrně hodně. O maďarských pasteveckých psech se píše také jako o „kopci“ a běžně se jim kupírovaly uši. Již v roce 1841 rozlišoval Treitschka bílé pastevecké psy podle typů srsti, včetně provazové a plotnové. Plotnové označoval jako villosus. Dále např. existuje kresba psa z roku 1884, na které je ztvárněn muž s bílým psem. Na první pohled se jedná o kuvasze, ovšem na pohled druhý je jeho srst tvořena z krátkých pletenců. Může se tak jednat o přechodnou formu mezi komondorem a kuvaszem nebo také o ostříhaného komondora. Jak vidno, zmínek o komondorovi je poměrně hodně, i mnohem více, než je zde uváděno. Je sice jasná existence komondora minimálně čtyři století, ale není známo mnoho podrobností a nad jeho vývojem visí spousta otazníků. Rozhodně se za celou tu dobu příliš nezměnil.

Jasné cíle – udržet plemeno funkční

po roce 1910 se začínají objevovat první známky čistokrevného a promyšleného chovu komondora. V roce 1924 vznikl v Maďarsku „Spolek chovatelů komondorů“. Následně byl vypracován standard, podle kterého se měl každý chovatel řídit. Při návrhu standardu zazněl i názor na změnu úpravy – střihem a česáním. Tím by ale komondor již nebyl komondorem, a proto byl tento návrh smeten ze stolu. Na začátku 20. století byli ještě do chovu připouštěni různě zbarvení komondoři. Našli se jak žlutí, šedí, strakatí, tak černí se znaky, dokonce, byť spíše zcela výjimečně, i v čistě černé barvě.

Standard a požadavek na mezinárodní uznání byly FCI představeny v roce 1935. Následně bylo plemeno uznáno. V Americe bylo u AKC uznáno v roce 1937. Pro svou dlouhou srst v obličeji je komondor u FCI řazen stejně jako puli či jihoruský ovčák mezi ovčáky, třebaže jeho práce se stádem spočívala především v jeho ochraně, nikoli pasení.

Chovatelé se snažili a stále snaží udržet jeho přírodní, přesto na naše poměry extravagantní vzhled. Trvají na šňůrovité srsti, přestože její udržování v relativní čistotě není zrovna snadné. Nicméně tento typ srsti je pro komondora velmi výhodný a funkční. Hustá zacuchaná srst ochraňovala psa před kousanci predátorů a noži zlodějů a zároveň psa chránila a chrání před horkem, větrem, zimou i deštěm.

V nedávné minulosti bylo do Ameriky dovezeno několik štěňat komondorů z Evropy, aby se zasloužila o zdárný průběh navrácení šelem do přírody. Komondoři měli pomoci překonávat strach pastevců před těmito šelmami a samozřejmě i ochraňovat stádo samotné. Pracují tam doposud a většinu usedlostí a stád chrání zejména před kojoty.

Chov v České republice

První štěňata komondorů v České republice se narodila v Žabovřeskách u pana Knitla v roce 1992. Od počátku české historie komondorů se však o chov a rozkvět plemene na našem území nejvíce stará Karin Mikolášová se svým manželem. V dubnu 2005 se v jejich chovatelské stanici Király puszta narodila první štěňata a od té doby příkladně odchovávají štěňata komondorů pravidelně. Velmi ochotně se angažují v chovu a propagaci komondora a jsou v čele dění Chovatelského klubu maďarských pasteveckých plemen České republiky. I když je na našem území dnes více komondorů než před 10 lety, stále jsou spíše raritou a většina zde narozených štěňat putuje do zahraničí, kde o ně mají větší zájem. Nejvíce komondorů bychom našli v Maďarsku, ale kdekoli jinde na světě patří spíše k málopočetným plemenům.

Vzhled

Kvalita komondorů je poměrně na velmi dobré úrovni. Je to velký, mohutně stavěný pes, u FCI řazený mezi ovčácké a honácké psy, v 1. skupině. Tělo má při pohledu ze strany tvar šikmého obdélníku, maličko se lišícího od čtverce. Pohyb je lehký, volný a pravidelný, s širokým a prostorným krokem. Jeho hlava je široká, nadočnicové oblouky a stop jsou dobře vyvinuté, stop není příliš strmý. Nosní houba je upřednostňována v černé barvě, nos je rovný, tupě zakončený. Pysky by měly být černé, těsně přiléhající k tlamě a čelistním kostem, koutky úst roztřepené. Skus je nůžkový a chrup úplný. Oči jsou horizontálně uložené, tmavě hnědé, oční víčka mají černý okraj. Uši má komondor na vyklenuté lebce nasazené středně vysoko. Od báze svěšené, ve tvaru V nebo U. Ani při pozornosti nebo při útoku nejsou uši zvednuté. Krk svírá s horizontálou úhel 35 stupňů a v klidu je nesen téměř v prodloužení hřbetní linie, je raději kratší než středně dlouhý. Kohoutek je dostatečně dlouhý, vpředu jasně zřetelný, hřbet krátký a bedra středně dlouhá. Záď je mírně spáditá. Hrudník je široký, střední hloubky, břicho mírně vtažené. Ocas je nízko nasazený, svěšený, špička ocasu je mírně ohnutá, skoro horizontálně. Je žádoucí, aby ocas dosahoval k hleznu. V afektu je ocas zvednutý, nejvýše však do linie hřbetu. Končetiny jsou rovné, díky hrudníku vpředu v širokém postoji. Tlapky mají uzavřené prsty, zadní jsou delší než přední, polštářky mají břidlicově šedou barvu, drápky jsou šedé. Kůže je silně pigmentovaná, břidlicově šedá. Žádoucí je tmavá pigmentace dásní a horního patra. Snížené množství pigmentu a růžová kůže jsou nežádoucí.

Celé tělo je pokryto dlouhou srstí. Srst sestává z hrubší krycí srsti a jemnější podsady. Charakter srsti je určen poměrem krycí srsti a podsady. Základní podmínkou je chundelatá srst mající tendenci k zacuchávání. Objevuje se také stejně hustá, vlnitá, provazcovitá srst. Menší chomáčky srsti jsou méně zacuchané či nezacuchané. Srst je nejdelší na zádi, v oblasti beder a na zadní straně stehen (alespoň 20–27 cm). Na hřbetě, po stranách hrudníku a v oblasti ramenních lopatek je srst středně dlouhá (15–22 cm), na lících, obočí, temeni hlavy, na uších, na krku a končetinách je kratší (10–18 cm). Na pyscích a na spodní části končetin je srst nejkratší (9–11 cm). Žádoucí není ani rozčesaná, ani zcela zanedbaná srst. Zbarvení je běžně uváděno bílé, standard hovoří o slonovinové.

Výška v kohoutku je u psů minimálně 70 cm a u fen minimálně 65 cm. Hmotnost je uváděna u psů 50–60 kg a u fen 40–50 kg.

Povaha

Komondor je považován za jednoho z nejlepších hlídačů z celé psí říše. Hlídání ho není třeba učit. Většinou začíná hlídat již kolem 6 měsíců věku a své poslání bere velice vážně. Štěká minimálně, prakticky nikdy bezdůvodně. Nezřídka ani možného zloděje neupozorní na svou přítomnost a tiše zaútočí. Je značně odvážný, a i když se to na první pohled možná nezdá, také výrazně ostražitý. Jeho bdělost je nenápadná, vypadá, jako by jen lenošil a spal. Ovšem je to pes, který dokáže doslova nečekaně z absolutního klidu a útlumu přejít do bleskurychlé obranné reakce. Při obraně je neuvěřitelně rychlý a na svou velikost i mrštný. Za všech okolností je na něj spolehnutí. Je to odolný a impozantní pes, jehož mohutnost u lidí většinou vzbuzuje údiv, ale i strach. Když hlídá, rád vyhledá na ležení vyvýšené místo, odkud má nejlepší přehled o svém teritoriu. Má rád otevřenou krajinu a spoustu místa. Nejen proto se rozhodně nehodí do bytu.

Potřebuje dostatečný prostor k hlídání. Jen tak bude spokojený. Z toho vyplývá, že při ubytování v domě či bytě by byl velmi nešťastný. Nepotřebuje nějaké větší sportovní vyžití ani velmi častý kontakt s rodinou. Dokáže polehávat celý den a tu a tam si projde zákoutí svého svěřeného pozemku. Jakoby nezúčastněně všechny a všechno kolem sebe pozoruje. Svoji iniciativu projevuje více v noci. Jeho hlavním posláním je střežení stád a hlídání majetku (domu, zahrady), v dnešní přetechnizované době také střežení různě velkých objektů. Větší objekty jsou lepší pro hlídání v páru.

Na stále se opakující návštěvy si mnozí komondoři zvyknou a nemají tendence je napadat. Avšak někteří jedinci do svého teritoria nepustí ani lidi, které znají, kromě své nejužší rodiny. Protože má komondor dlouhou srst zakrývající oči, a tedy i výraz, je nemožné rozpoznat jeho náladu a následné úmysly. Mimika tak chybí a předem přečíst rozpoložení komondora je opravdu zpravidla nemožné.

Na hlazení a dotyky cizích lidí musí být zvykán od štěněcího věku, jinak s tím může mít problém. Netouží po pozornosti od cizích lidí. Pokud je však vhodně vedena výchova, mimo své teritorium se k lidem chová nevšímavě a nemá sklony k jejich obtěžování či napadání. Je to nepodplatitelný a věrný pes, velmi samostatný, ale někdy se sklonem k dominantnímu chování. Co se nedůvěřivosti týče, není rozhodující jen výchova, ale také geny. Někteří jedinci jsou velmi nedůvěřiví, jiní jsou v přítomnosti svého pána poměrně kamarádští i s úplně cizími lidmi. Není ale zcela běžné, že se v cizím, ale i vlastním prostředí chová k cizím lidem kamarádsky, třebaže se najde pár jedinců, kteří se věnují canisterapii.

Vztah k dětem

Třebaže si zvykne na děti v domácnosti a je ochoten je tolerovat, není považován za ideálního partnera pro dětské hry. Netouží po jejich dovádění, křiku a (z jeho pohledu) otravování. Je schopen a ochoten jim v určité míře být partnerem, věnovat jim nějaký svůj volný čas, ale když ho to přestane bavit, odejde. Samozřejmě takové rozhodnutí musí děti umět respektovat.

Výchova

Není aktivním plemenem. Pohyb má rád, ale nemusí ho být příliš. Rád se jen tak projde, ale na nějaké větší sportování ho příliš neužije. Vždy se těší domů. Miluje své teritorium a je mu věrný stejně jako svému pánovi.

Nesnese tvrdé zacházení a zbytečnou přísnost. Je to osobnost, která potřebuje prostor pro samostatné jednání, ale která chápe, že poslední rozhodnutí je na pánovi, pokud si to sám přeje. Potřebuje vidět smysl v každém povelu, který má uposlechnout. Jeho povaha není příliš komplikovaná, ale ani lehce pochopitelná. Kdo mu však jednou porozumí, snadno tohoto psa naučí základním cvikům a vychová z něj skvělého kamaráda. Komondor nemá tendence porušovat nastolená pravidla.

Výcvik

Úsilí vynaložené při výcviku komondora na jeden cvik je mnohonásobně větší než při výcviku obvyklých sportovních plemen, jakým je např. německý ovčák. Komondor nemá snahu se zavděčit uposlechnutím na každý povel od svého pána. Navíc někteří jedinci se hůře motivují, pokud je pro ně nedostatečnou motivací pamlsek. Většinu cviků plní zpravidla vlažně. Navíc nikdy nechce dělat jeden cvik dvakrát za sebou. Nechápe, proč by to měl dělat. Komondor je sice schopen naučit se mnohé cviky poslušnosti i obranu a stopovat, ale nikdy nemůže konkurovat typickým „cvičákovým“ plemenům. Bez důslednosti a kreativity je každý výcvik zhola nemožný. Rozhodně není nadšeným aportérem, ale ani třeba plavcem.

Ve svém mladém věku jsou komondoři poměrně temperamentní, hraví a skotačiví, rádi běhají a poskakují, a dokonce se i rádi učí něčemu novému. Příchodem dospělosti se zcela zklidní a zvážní. Jejich majitel musí být schopen zvládnout výchovu tak velkých individualistů, musí si tedy uvědomovat jejich specifika i vývoj povahy. Komondor musí mít jasně daná a pochopitelná pravidla, neotřesitelné vhodné místo v hierarchii rodiny a musí mu být jasné, co se od něj očekává. Výchovu je třeba pojmout velmi důsledně, opravdu srozumitelně a od prvního dne kontaktu štěněte s novou rodinou. Tento pes nebude porušovat pravidla, pokud je nebude porušovat jeho pán. Je tvárný, jen to s ním člověk musí umět. Komondoři psychicky i fyzicky dozrávají až kolem dvou a půl až tří let svého věku.

Zdraví / nemoci

O zdraví komondora se toho napsat mnoho nedá, neboť patří ke zdravým plemenům. Jsou hlídané klouby pánevních končetin a do chovu se pouštějí jedinci s dobrým výsledkem z vyšetření dysplazie kyčelních kloubů, stejně tak jsou hlídány některé oční choroby. Problémem je občasný výskyt chudozubosti, neboť ne ve všech státech je hlídán plný počet zubů. A protože se jedná o velké plemeno, majitel komondora by měl mít na mysli, že u všech velkých silných plemen může hrozit torze žaludku.

Péče o srst

Prazvláštní srst

Není přešlechtěným psem, jak by někoho při pohledu na jeho srst snad mohlo napadnout. Naopak se jedná o přírodní plemeno. Jeho srst je knotovitá, dredovatá, plstnatá, hustá a vytváří poměrně úzké stuhy, provázky či šňůrky. Srst se do provázků utváří sama, ale majitel musí zejména zpočátku pomoci k relativně stejnoměrným tvarům. Tato srst je pro komondora charakteristická a vlastně i nezaměnitelná s jiným plemenem. Podobně utvářenou a udržovanou srst má pouze puli a bergamský ovčák. Ovšem puli je mnohem menší a bergamský ovčák se nikdy nevyskytuje v bílé barvě. Zaměnitelný snad může být jen ve velmi mladém věku s jihoruským ovčákem, neboť v tu dobu srst ještě nemá tendence k vytváření provazců, jihoruský ovčák má podobnou velikost a v tomto věku i délku srsti, a dokonce může být celý bíle zbarvený.

Někdo je ze struktury srsti dospělého komondora přímo nadšen, jiného před koupí tohoto plemene odradí právě jeho srst. Bohužel si někteří lidé myslí, že takový pes – dospělý komondor, má srst neudržovanou a že nemá dostatečnou péči svého pána. Nic z toho rozhodně není pravda. Srst péči potřebuje, ale rozhodně se nesmí česat. Ani srst štěňat a mladých psů se nesmí česat či kartáčovat. Mladí psi, přibližně do věku 10 měsíců, nemají ještě srst provázkovitou či zplstnatělou, ale hustou, poměrně dlouhou a načechranou. Před prvním rokem života srst začne naznačovat knocení do jednotlivých pruhů. Některý typ srsti, nebo jen na určitých částech těla, začne mít tendence plstnatět po celistvých plátech. Srst se knotuje sama zejména na hlavě, ocase a končetinách. Zde zpravidla stačí podporovat jen její „samotvoření“, není potřeba rozdělovat srst do jednotlivých pramenů. A právě toto období je nejtěžší částí při úpravě srsti.

Během několika následujících dnů až týdnů musí majitel za pomocí prstů začít roztrhávat srst na jednotlivé proužky vzájemně od sebe, a to postupně po celém těle. Děje se tak pouze za pomoci prstů, nůžky se nepoužívají vůbec nebo jen v ojedinělém případě. Toto období se nesmí podcenit a majitel by si s touto prací měl opravdu pohrát a být precizní, neboť je to období rozhodující o kvalitě srsti (šňůrek) teoreticky po celý zbytek života psa.

Je to tak trochu mravenčí práce, vzít každý chomáč srsti na konci a zatáhnutím vlevo a vpravo rozdělit jeden chomáč až ke kůži na dva. Toto se provádí po celém těle, přičemž sám majitel částečně určí, jak široké chomáče budou. Jeden chomáč v konečném stadiu nesmí být širší než dva prsty. Jak na začátku člověk určí, jaké chomáče budou, od toho se odvíjí jejich další růst a úprava. Samozřejmě mnohé je podmíněno geneticky a u některé srsti nelze docílit širších stuh a u jiné zase tenkých šňůrek. Líbivější jsou zpravidla tenčí šňůrky nežli širší střapce. U každého jedince může být péče o srst na počátku rozdílná. U některých mladých komondorů se od počátku vytvářejí knoty skoro samy a majitel je pak jen udržuje roztrháváním ke kůži a případně roztrhává napůl větší střapce, ale někteří jedinci mají tendence ke zmiňovanému celistvému plstnatění. To pak je práce se srstí na počátku větší. Jakmile komondor dostane fazonu a na celém těle jsou vytvořeny jednotlivé knoty, srst se již dál udržuje dobře a nepotřebuje častou nebo časově náročnou péči.

Rozdělování na jednotlivé proužky psa nebolí, ale na manipulaci se srstí a celkově s tělem musí být zvykán od štěněcího věku. Zpočátku totiž úprava trvá poměrně dlouho a je potřeba psa naučit v klidu stát i ležet. Ve štěněcím a mladém věku se se srstí nesmí provádět žádná úprava, proto zvykání spočívá ve „hraní si se srstí prsty“ a zároveň se prodlužuje doba klidného stání a ležení. Srst líná jen mladým psům, následně se již udržuje v srsti a s uvolněnými chlupy kolem komondora se setkáme zřídkakdy.

Jak se taková srst vytváří?

Provazce a plotny jsou závislé na podsadě. Nevytvářejí se z pesíků. Základním kamenem je hustá podsada a fakt, že se chlup na několika místech zužuje a zase rozšiřuje. Jak srst líná a uvolňuje se podsada, zůstává zachycena v srsti, kde i díky vlhkosti a mastnosti v chlupech přilne k okolním chlupům a pevně se jich drží. Kvalita provázků je závislá i na hustotě podsady. Třebaže se plotny a provázky vytvářejí samy, je potřebný zmiňovaný zásah člověka, aby tyto kusy chlupů byly souměrné, úhledně podobné, nepříliš objemné a také aby psa zbavoval zbytečných nečistot. Celkově má majitel s takovou srstí poměrně hodně práce jen v mladém věku psa, kdy musí provázek po provázku po jednom pomáhat dotvářet. Ovšem následná péče je nesrovnatelně méně náročná než u srsti dlouhosrstých plemen, u kterých je každotýdenní česání nutností.

Kvalitu srsti může ovlivnit nejen genetika, ale i krmení a místo, ve kterém se pes pohybuje. Problémem mohou být ostré předměty v pravidelném místě jeho pohybu, o které by si mohl srst odtrhávat – odírat. Opravdovou pohromou může být invaze cizopasníků. Proto je velmi důležitá prevence proti blechám a klíšťatům. Srst nezpůsobuje kožní problémy, jak by se snad někdo mohl domnívat. Samozřejmě určitou péči potřebuje.

Jak srst roste a odrůstá, má tendence u kůže zase srůstat a plstnatět k sobě. Proto je potřeba odtrhováním jednotlivých střapců od sebe srst čas od času udržovat v kondici. Roztrhávat jednotlivé prameny od sebe, pramínek po pramínku až ke kůži. To se provádí přibližně jednou za tři měsíce. Protrhávání srsti neznamená vytrhávání srsti. Není to složité ani náročné na časté opakování, ale je potřeba pochopit systém a dostat grif.

Srst roste prakticky neustále, což znamená, že věkem se neustále prodlužuje. Zcela hotová je srst až kolem 5. roku věku, kdy už může dosahovat až na zem. Srst komondora váží přibližně až 7 kilogramů a může mít dokonce na 2 000 šňůrek.

Kromě roztrhávání jednotlivých knotů u kůže je nutné zaměřit péči o srst na místo, kde se pes pohybuje. Jak bylo zmíněno, problémem je les, ale také louka s vysokým letním porostem, kde se vysemeňují různé druhy trav. Semínka, jehličí, větvičky, suché rozdrobené listí, to vše se velmi těžce dostává ze srsti. Problémem je také období kojení a hlavně odstavení štěňat. Matka štěňat v tu dobu velmi výrazně začne ztrácet srst a někdy natolik fatálně, že se na velmi dlouhou dobu nemůže účastnit výstav.

Koupání komondora

Udržet jeho srst čistou a bílou není nic lehkého. Kdo má psa jen pro své potěšení a hlídání domu, postačí, vykoupe-li komondora 1× ročně, ovšem péče o srst výstavního jedince je trochu složitější. Srst totiž schne i 2–4 dny. Záleží na teplotě ovzduší i na kvalitě a hustotě srsti. Proto je vždy lepší předcházet většímu znečištění srsti. Standardní nečistoty z prostředí a bláto se odstraňují ze srsti obdobně jako u většiny jiných plemen. Pes se koupe za pomoci vhodného šamponu, ovšem srst se „pere“ jako vlna. Našamponuje se zředěným šamponem a ten se vmačká prsty do srsti. Po „vyprání“ srsti následuje dlouhodobější vyplachování čistou vodou, dokud ze srsti na všech místech nevytéká čistá voda. Volba šamponu je také velmi důležitá, neboť nesmí srst příliš odmašťovat a nesmí dráždit kůži. Mnohdy se používá přírodní mýdlo. Na použití jakékoliv kosmetiky však majitel komondora musí být opatrný, aby nedošlo k nechtěnému rozpadnutí nebo znekvalitnění provázků srsti.

Nejlepší je koupání ve slunečném období, kdy pofukuje vítr. To pak srst prosychá rychleji. Když srst na povrchu oschne, je dobré provázky srsti na povrchu svázat do culíků tak, aby se vzduch a vítr dostaly i do srsti blíže ke kůži. Srst tak uschne rychleji.

Krmení

Kvalitní krmivo představuje základní pilíř zdravého vývoje i celého života. Zejména v období růstu může špatná strava napáchat nevratné škody. Nebezpečí nekvalitní a málo výživné potravy je nasnadě, avšak neméně špatný vliv může mít přílišné množství živin či jejich nevhodný poměr. Vsadíte-li na kvalitní suché krmivo určené pro velká a obří plemena příslušného věku, máte jistotu, že pes každodenně dostává přiměřené množství živin. S dalšími doplňky stravy pak raději šetřete, případně konzultujte jejich nasazení s veterinářem nebo zkušeným chovatelem. 

Náročnější způsob výživy představuje doma připravované krmení, zejména stále častější barfování (krmení syrovou stravou, blízkou potravě divokých psovitých šelem). Sestavení vyváženého jídelníčku a jeho každodenní příprava však klade vyšší nároky na znalosti i čas majitele a nelze ji doporučovat méně zkušeným chovatelům.

Důležitou součástí krmení jsou preventivní opatření proti torzi žaludku - rozdělení krmení do dvou až tří denních dávek, dodržení dvouhodinového klidového režimu po jídle, podávání navlhčených granulí a misky umístěné do zvýšené pozice. 

Chovatelské kluby

V České republice zastřešuje čistokrevný chov komondora Pannonia klub.

Knihy o plemenu

Vzhledem k málopočetnosti plemene se s komondorem setkáme spíše v rámci větších encyklopedií o psech, jako je třeba kniha Michala Císařovského.

Články - Komondor

Komondor
Eva Němcová

Komondor

Komondor

Je vynikajícím hlídačem rozlehlých usedlostí, nejrůznějších rozsáhlých objektů, zahrad ... Schopnost hlídat "svůj" majetek je pro něj samozřejmostí, ostraze ho nikdo učit nemusí. Jeho exteriér je opravdu j...

Komondor

Komondor

Komondor

Komondor je jedním z nejpůvodnějších pasteveckých (hovoří se o ovčáckých) psů asijské větve. O asijském původu svědčí dlouhá srst po celém těle, včetn...