Španělský mastin

O plemenu

Tento impozantní pes plnil ve španělských horách úlohu spolehlivého a nekompromisního hlídače a ochránce již před několika sty lety. V současné době se uplatňuje při ostraze objektů nebo jako domácí hlídač a společník. Jeho výchova  patří do rukou zkušenějšího chovatele, který dokáže pracovat s jeho samostatnou a sebevědomou povahou. 

Srst španělského mastina je střední délky, velmi hustá a dobře izoluje. Více se oceňuje jednobarevné zbarvení - žluté, lví, červené, černé či vlkošedé, avšak možné je i žíhání, skvrny nebo bílý límec. 

Zařazení FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi,  Sekce 2.2 -  Molossové horského typu, číslo standardu: 91

Historie

Proč „španělský“ jistě není třeba odůvodnit, ale proč zrovna „mastin“? Označení mastin, mastino či mastif se používalo pro všechny velké, mohutné a zejména krátkosrsté psy. Každopádně slovo „mastin“ mohlo vzniknout ze slova „mastibe“, což znamená - pes sloužící k hlídání stád dobytka či ovcí, a nebo ze slova „Mansuetus“, což by vyjadřovalo jeho klidnou, mírnou až přátelskou povahu. V minulosti slova „mastin“ a „mastif“ doslova splývala a nikdo si s jejich „správným“ rozdělením nedělal těžkou hlavu. Zřídka kdy se používá pro španělského mastina i jiné označení, ale přesto pro upřesnění uvedu i ta méně obvyklá: Mastin Manchy, mastin z Leonu, Mastin Estremadury, nebo přímo název ze země původu, tedy ze Španělska - Mastin espańol.

První zmínky o „mastiffech“, konkrétně iberském mastiffovi najdeme již v období 70.-19. let př.n.l.. V 1.stol. našeho letopočtu se již dozvídáme o psu s názvem „mastines“. Poměrně přesný popis španělského mastina je možné najít v díle Alonsa de Herrera „Agricultura General“, vydaném v roce 1740. Na počátku 20.století se pokusil markýz de Montesa rozdělit španělské pastevecké psy do tří „skupin“: navarrský mastin (toho dále na aragonského mastina a katalánského mastina), leónský mastin a španělský mastin. V roce 1911 byl ve Španělsku založen první klub (dá-li se to tak nazvat), který se staral i o chovatelský směr španělských mastinů. Jednalo se o „Královskou společnost na podporu plemen psů ve Španělsku“. Prvním zaregistrovaným španělským mastinem, a to pod číslem 11, v jejich tzv. „plemenné knize“, byl pes jménem Machaco. 

Španělský mastin patří mezi plemena, která na počátku chovatelské existence měla „smůlu na majitele - chovatele“. Totiž skoro každý z nich, ač vlastnil sebelepší mastiny, je jaksi „opomněl“ zapsat do plemenné knihy, a tak po několik desítek let zůstával daleko v pozadí a opravdu šlechtěn je až v posledních, necelých dvaceti letech. V zemi svého původu vždy dobře sloužil k ochraně stád ovcí především před vlky. Ale to nejen v době pasení na jednom místě. Stáda ovcí doprovázel i stovky kilometrů daleko, když je pastýři hnali za obchodem. Pět španělských mastinů bez problémů ohlídalo tisícové stádo. Zajímavostí je, že v jednu dobu byli používáni i jako pomocníci při lovu divočáků. Což svědčí o jejich náramné odvaze a přizpůsobivosti.

Teprve v roce 1946 vyšel první standard. Nebyl to však dobrý standard a vycházel z lehkých a malých typů. Ještě do roku 1960 výjimečně docházelo ke křížení s bernardýny, kteří bydleli, oproti horským španělským mastinům, ve městě. V letech 1979 a 1980 vznikal nový standard, a začali se hledat ti nejtypičtější, mohutní a těžcí jedinci, nezřídka vážící 100 kg, aby se začalo s dobrým, plánovaným a cíleným chovem. Prosazení jednotného typu bylo a to ještě do nedávné doby, poměrně těžké. Nebylo výjimkou, kdy jeden pes, který jednou dostal ocenění CACIB, za pár dní na to, u jiného rozhodčího, byl vyřazen z posuzování jako „nestandardní jedinec“. Nejnovější standard byl schválen 15.10.1984.

Chov v České republice

U nás se španělští mastinové chovají od počátku 90.let. Prvního španělského mastina do ČR dovezli manželé Albrechtovi, u kterých se také narodil první vrh. Patří k nejtěžším a nejmohutnějším plemenům světa a pro svou povahu - výborný hlídač a zároveň mimo své území bezproblémový pes a zároveň velkou škálu barev srsti a atraktivnost vzhledu, si získává čím dál větší okruh nadšenců i u nás. 

Vzhled

Minimální kohoutková výška pro feny je 72 cm a pro psy 77 cm, přičemž horní hranice je neomezena. Každopádně velká výška neznamená vše a je upřednostňován jedinec s vyváženými a harmonickými proporcemi. Jedná se o psa obdélníkového formátu a celkově působí „pravoúhle“. 

Jeho hlava je velká, silná a pro španělského mastina s typickým, výrazným týlním hrbolem. Tlama se mírně zužuje, ale nikdy není špičatá, při pohledu zezadu je téměř čtvercová. Nosní houba, stejně jako sliznice, musí být černě zbarvená. Zajímavostí je, že spodní pysk a koutek je „zubatý“. Oči k poměru hlavy jsou malé, mandlového tvaru, přičemž se upřednostňuje tmavá barva, nebo barva lískového oříšku. Dolní víčko je mírně svěšené a tak odkrývá malý kousek spojivky. Středně velké uši jsou svěšené, trojúhelníkového tvaru, posazeny nad úroveň očí. V klidu přiléhají k lícím, při zpozornění viditelně odstávají od tváří. Skus by měl být nůžkový, avšak klešťový, stejně jako mírný předkus je tolerován. Zuby musí být vyloženě velké a silné. 

Krk španělského mastina je široký a dobře osvalený, s přítomností silně vyvinutého dvojitého laloku, tedy je zde očividně dostatek silné, volné kůže. Hřbet je silný a rovný, hrudník široký, hluboký a prsní kost je dobře vyjádřena. Břicho má být jen mírně vtažené. Končetiny musí být na první pohled silné, poněkud slabší předloktí a nadprstí je nežádoucí. Tlapy jsou tvaru kočičího, dobře uzavřené. Na pánevních končetinách se mohou, ale nemusí objevovat jednoduché či dvojité paspárky. Ocas je silný, v klidu svěšen dolů a dotýká se patních kloubů. V poslední čtvrtině může být ohnutý. V pohybu či ve střehu je ocas nesen ve tvaru „šavle“. Upřednostňuje se jednobarevnost - červená, jelení červeň, žlutá, lví žlutá, černá, vlčí šedá, ale jsou k vidění i jiné barevné varianty - žíhání, skvrnitost, bílý límec. 

Srst je hustá, spíše hrubá a velmi odolná vůči všem rozmarům počasí. Mírně delší je krycí srst na hřbetě, kryje žebra a slabiny, nejkratší je na končetinách, a naopak nejdelší na ocase - zde je spíše hedvábná. Příliš dlouhá, rozcuchaná či zvlněná je považována za těžkou vadu. Vzhled španělského mastina doposud není zcela vyrovnaný. Mezi nejčastější exteriérové nedostatky u nás patří: strmé úhlení, vytočení přední či zadní končetiny, a ne zcela ideálně utvářená hlava. Přesto kvalita našich španělských mastinů je poměrně dobrá.

Povaha

I když se hodí i např. k tahání nákladů, jeho hlavním úkolem je hlídání své rodiny a majetku, což bere velmi vážně. Má však cit pro situaci, proto jedná-li se o „zvanou“ návštěvu, chová se k ní, po „svolení svého pána“, přátelsky. Spíše výjimečně jsou někteří jedinci k cizím lidem zdrženliví až nedůvěřiví. Většinou rádi přijmou jakoukoliv ruku na hlazení. Ovšem nezřídka záleží na výchově. Bezdůvodně neútočí a je na první pohled vidět, že si je vědom své síly. Hned tak něco ho nerozhází. Je poměrně sebejistý a z jeho očí se dá číst, kdo mu připadá podezřelý.

Dalo by se říci, že je to obří mazel, který chce rozdávat lásku, což z něj dělá výborného rodinného psa. Má velmi rád děti a je k nim opravdu hodně tolerantní. Je velice dobrosrdečný, a nikdy a na nic nereaguje zbrkle. Ač je velmi klidný, jedná se o plemeno poměrně živé a obratné. Není nervózní, a neustále si zachovává chladnou hlavu. Za všech okolností se chová rozvážně a značně samostatně, což znamená, že se zrovna moc nehodí pro člověka, který vyžaduje bleskovou a přesnou poslušnost. Španělský mastin rád svému pánovi vyhoví, ale někdy mu to trvá déle. Potřebuje spíše klidného a snad i trochu tolerantního majitele, ale v jeho prospěch mluví i fakt, že u něj nebývají problémy s různými nepříjemnými zlozvyky.

K domácím zvířatům bývá přívětivý, přesto je zapotřebí, aby ve štěněčím a mladém věku s nimi přicházel do styku. Poté s jejich soužitím nebudou nejmenší problémy. Obdobné je to s kontaktem s jinými psy, na které si musí od útlého věku zvykat a hrát si s nimi. Jen tak později v jeho chování nebudou mezery. Nikdy nemá sklony k prohánění divoké zvěře, a tak procházky přírodou jsou s ním doslova bezproblémové. Není však psem, který by vyžadoval sportovní, či „turistickou“ rodinu. Středně dlouhé procházky má velmi rád, ale na sportování či celodenní pohyb ho příliš neužije. Každopádně mnoho pohybu pro jeho těžkou kostru není zrovna ideální.

Výchova

Chovatelé španělského mastina zdůrazňují, že i když se jedná o plemeno velmi milé a příjemné, nutně potřebuje absolutně důslednou výchovu - regulovaní jeho chování. Jakýchkoliv ústupků dokáže rychle zneužít. Autorita jeho pána musí být přirozená, nikoliv vynucená. Protože ne každý, komu se španělský mastin líbí je autoritativní typ, je opravdu na místě vybírat si štěně španělského mastina především podle povahy. V každém vrhu jsou štěňata různé letory a správný chovatel dokáže u svých štěňat odhadnout, která jsou dominantní více, a která méně. Také je velmi důležité zvykat již malé štěně na manipulaci s ním (ukazování zubů, česání, čištění uší…), a také je bezpodmínečně nutné naučit jej správnému chování v době přijímání krmení. Nikdy nesmí zavrčet!

Každopádně k jeho výchově bohatě postačí intonace hlasu a motivace pamlsky. Dalo by se říci, že je schopen pro nějakou dobrotu udělat cokoliv. Jeho výchova není příliš těžká, ale nehodí se pro hromadný výcvik na cvičišti, a také od něj nemůžete očekávat, že by se mohl stát všestranně využitelným psem (stopování, poslušnost, obrana). Je zkrátka plemenem čistě rodinným a hlídacím, nikoliv služebním. Výchova musí být láskyplná a spravedlivá. Bez větších problémů je schopen naučit se několik základních cviků, a poté je snadno ovladatelný.

Krmení

Je velmi náročný na kvalitu a množství potravy, a to zejména v období růstu. Tento fakt v žádném případě není možné podceňovat, protože jinak se rychle objeví problémy s klouby a pohybovým aparátem, což není jev zcela ojedinělý u žádného obřího plemene. Je to pes, který má rád jídlo a není vybíravý, jeho miska proto zůstává vždy prázdná. Dávejte si také pozor na torzi žaludku, krmte raději 2x denně, a po každém krmení dodržujte 2 hodinky opravdového odpočinku a lenošení.

Zdraví / nemoci

Z dědičných defektů se ojediněle může objevit nepříjemné entropium či ektropium (vychlípení a vchlípení očních víček). Vyskytnout se může dysplazie kyčelních či loketních kloubů, i když většina chovatelů nechává chovné psy na tuto ortopedickou vadu vyšetřit (provést rtg). Příčin dysplazií kyčlí a loktů je více a dědičné vlohy jsou jen jednou z nich. Průměrná délka života španělského mastina je 10 let. Porod bývá bez komplikací a feny bývají vzornými matkami, schopnými sami se postarat o štěňata od porodu až do jejich 4 týdnů věku.