Pes pokousal “vlastní” dítě

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ve dvou letech nemůžete čekat, že se dítě bude vždy chovat tak, jak má. A pes je pořád zvíře, které ne vždy reaguje tak, jak po něm chcete. Syn mohl přestřelit, psovi se to nelíbilo, nějaký nečekaný pohyb, pes se mohl leknout, cokoliv... Kdyby to pes myslel opravdu zle, tak to dopadlo fatálně, tohle vypadá jen na upozornění, ale holt takové mrně je zranitelné. I tak nenechávat dítě se psem o samotě, nikdy.

AA je zkratka jakého plemene?

Americká Akita?
Tohle bylo od psa jen varování, a takový pes s malým dítětem nesmí NIKDY zůstat sám, protože malé děti mají různě hloupé nápady (i když si to rodiče nechtějí připustit)a příště by to mohlo dopadnout hůř

Přesně jak píšou přede mnou - tohle bylo jen varování. Nikdy tak malé dítě nenechávejte se psem samotné, i když jdete jen na wc. Prostě vezměte dítě s sebou. A nenechávejte dítě se válet po psovi. Pes není hračka ani podložka. Může být s dítětem kamoš, ale pořád je to dospělý pes a dítě je mládě. Vzhledem k tomu, že nevíte, co dítě psovi udělalo, nemůžete ani pořádně vyhodnotit adekvátnost psovy reakce. Buďte opatrná a bedlivě si všímejte chování psa a korigujte dítě. Ve dvou letech opravdu ještě spolehlivě neví, jak se ke psovi chovat, natož aby to vždy dodrželo.

Ano, americká akita. Už je to tak 6 hodin a ještě se klepu.... není možné mít jednoho, nebo druhého neustále na očích... nevím, jak to dělají ostatní? ale já když vařím, uklízím, jdu na wc, nebo se přestrojuju... tak bych jedině psa musela pokaždé někam zavřít.... jinak nevím... Nenechávám je spolu o samotě, ale toto konkrétně byla asi tak minuta, maximálně, když byly beze mě.... nejvíce se děsím právě toho, že to bylo varování..... a mohlo by být hůř..

Goldlibe napsal(a):
Ano, americká akita. Už je to tak 6 hodin a ještě se klepu.... není možné mít jednoho, nebo druhého neustále na očích... nevím, jak to dělají ostatní? ale já když vařím, uklízím, jdu na wc, nebo se přestrojuju... tak bych jedině psa musela pokaždé někam zavřít.... jinak nevím... Nenechávám je spolu o samotě, ale toto konkrétně byla asi tak minuta, maximálně, když byly beze mě.... nejvíce se děsím právě toho, že to bylo varování..... a mohlo by být hůř..

Popravdě řečeno, jsou k dětem vhodnější plemena, než je akita, a tady vám bohužel nezbyde nic jiného, než psa zavírat, pokud nebudete mít oba na očích - i ta minuta stačí psovi, aby dokázal zabít malé dítě.

Pokud není možné mít jednoho nebo druhého na očích, tak prostě musí být jeden z nich zavřený.

Prostě tak to je, no. Pes a dítě NEMŮŽOU být spolu. Respektive kdykoliv jsou, tak že se nic nestalo je z prdele klika, ne samozřejmost. Asi tak stejně jako nenecháte děcko s nožem, nebo s rychlovarnou konvicí plnou vařící vody.

A ono když sledujete případy, kdy pes opravdu děcko zabil, vždycky, vždycky to byla jen minuta. Strejda místo hlídání čučel na bednu, tatínek se zakecal a dítě jen zaběhlo za roh...

Lidská hloupost je věčná.
Zajímavé ale je, že mě to pořád znovu a znovu udivuje ...

Goldlibe napsal(a):
Ano, americká akita. Už je to tak 6 hodin a ještě se klepu.... není možné mít jednoho, nebo druhého neustále na očích... nevím, jak to dělají ostatní? ale já když vařím, uklízím, jdu na wc, nebo se přestrojuju... tak bych jedině psa musela pokaždé někam zavřít.... jinak nevím... Nenechávám je spolu o samotě, ale toto konkrétně byla asi tak minuta, maximálně, když byly beze mě.... nejvíce se děsím právě toho, že to bylo varování..... a mohlo by být hůř..

Matko přírodo! Tak ho zavřete - psa.
Nebo zavřete dítě.

Taky jsem měla velké plemeno u malého caparta a prostě když nebyl čas na hraní a mazlení se, tak šel odpočívat do chodby (pes). Viděl na nás, ale byl prostě oddělený. Nebo když jsem potřebovala něco se psem, dala jsem si malého do nosítka na záda.

I jedna sekunda je někdy příliš dlouho.

Nebo spíš chcete slyšet, že se máte okamžitě zbavit psa?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A ono když sledujete případy, kdy pes opravdu děcko zabil, vždycky, vždycky to byla jen minuta. Strejda místo hlídání čučel na bednu, tatínek se zakecal a dítě jen zaběhlo za roh...

Minuta? Spíš 3 vteřiny.

Goldlibe napsal(a):
Ano, americká akita. Už je to tak 6 hodin a ještě se klepu.... není možné mít jednoho, nebo druhého neustále na očích... nevím, jak to dělají ostatní? ale já když vařím, uklízím, jdu na wc, nebo se přestrojuju... tak bych jedině psa musela pokaždé někam zavřít.... jinak nevím... Nenechávám je spolu o samotě, ale toto konkrétně byla asi tak minuta, maximálně, když byly beze mě.... nejvíce se děsím právě toho, že to bylo varování..... a mohlo by být hůř..

Jde to... ale je to náročnější. Klidně můžete na chvíli když jdete na wc, dát dítě do postýlky, ohrádky, dát mu tam hračky. Nebo ho vzít s sebou. Nebo jednoho nechat v jedné místnosti a druhého v jiné... Za jistotu, že se nic v té chvíli nestane, to stojí, ne...

pan Brouček napsal(a):
Minuta? Spíš 3 vteřiny.

To je detail, jak dlouho to ve skutečnosti trvalo. Vždycky se ti lidi hájí, že to byl jen okamžik a že nevěděli a netušili....

Určitě to za to stojí, o tom samozřejmě žádná. Spíš se teď bojím ty dva k sobě byť jen na vteřinu a pod mým dohledem k sobě vůbec pustit. Stalo se i spousta případů, kdy pod dohledem dospělé osoby se staly takovéhle události.... a to dítě nemuselo dělat nic špatného.... spíš si říkám, že jediná reálná možnost je asi mít psa celou dobu, když bude syn doma , zavřeného v místnosti.....

Goldlibe napsal(a):
Určitě to za to stojí, o tom samozřejmě žádná. Spíš se teď bojím ty dva k sobě byť jen na vteřinu a pod mým dohledem k sobě vůbec pustit. Stalo se i spousta případů, kdy pod dohledem dospělé osoby se staly takovéhle události.... a to dítě nemuselo dělat nic špatného.... spíš si říkám, že jediná reálná možnost je asi mít psa celou dobu, když bude syn doma , zavřeného v místnosti.....

Hele .... já to pořešila dveřní ohrádkou pro dítě .... nejdřív byla pořizována kvůli tomu, aby se dítě nedostalo k vchodovým dveřím ... nakonec fungovala jako přepážka pro oddělení psa. Jak jsem psala .... viděl na nás, takže si nepřipadal tak separovaný.

Mám ji instalovanou dodnes. Zavírám jí kvůli tomu, aby si pes připadal v bezpečí před dítětem a mohl si v klidu odpočinout.

ale tak že by pes jen tak přišel k dítěti a ukousl mu hlavu, tak to opravdu nebývá.

ono ten dohled té osoby v případech pokousání vlastně nebyl dohled, osoba nekoukala. a dítě se mezitím válelo po psovi, objímalo spícího psa, který se leknul, lezlo psovi do žrádla, kradlo psovi oblíbenou hračku nebo strkalo psovi prsty do oka....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ale tak že by pes jen tak přišel k dítěti a ukousl mu hlavu, tak to opravdu nebývá.

ono ten dohled té osoby v případech pokousání vlastně nebyl dohled, osoba nekoukala. a dítě se mezitím válelo po psovi, objímalo spícího psa, který se leknul, lezlo psovi do žrádla, kradlo psovi oblíbenou hračku nebo strkalo psovi prsty do oka....

.... tak ono stačí to neustálé dost hlasité vykřikování a bouchání věcma. Do toho zvuky hraček. A pes to prostě nakumulovaně psychicky nedá a může vystartovat i bez prstu v oku. Kvůli tomuhle jsem musela přesunout na gauč rodičů druhého čivaváka, který od mala byl trochu labilnější. I když moje dítě je totálně bez zájmu o cokoliv chlupaté (vyjma tatínka), tak prostě čivavák neustál ten neustálý hluk a pohyb.

Hele..., dobrej nápad, ale kazdej byt/dům je jinej a někdy to úplně lehce/ani těžce vymyslet nejde.. bude si holt asi muset zvyknout bejt zavrenej v mistnosti..

- mám psa, se kterým nebyly nikdy problémy.
A syna starého 2 roky (!!!).... od začátku co to šlo si spolu hrajou.
Syn ví, jak se k němu má a nemá chovat....

Evidentně je vše v pořádku.
Co řešíte ?

- kdy pod dohledem dospělé osoby se staly takovéhle události.... a to dítě nemuselo dělat nic špatného...

Nedělalo nic špatného ?
Asi to pes vidí jinak.
Co se má dítě válet po psovi ?!
Někdy toho "potěšení" má pes dost, jak si má poradit ?!

já to měla jako Růžena Růžová. Byt byl přehrazen systémem šprdlinek, rozebraných dětských ohrádek, na polovinu. V jedné řádily děti, ve druhé ležel pes a sledoval hemžení. A to jsem měla daleko rodinnější rasu, než je AA. AA není jednoduchý pes. náš ovčácký pes děti miloval, ale byl vpuštěn mezi hračky pouze za mého přímého dozoru, a pozor - nikdy, NIKDY, NIKDY, jsem nenechala děti po psovi "válet a tulit se".. .To je ten nejblbější kontakt!!! Mimochodem, děti si to nechaly poměrně snadno vysvětlit a respektovaly to.
Jak to popisujete, tak je chyba plně na vaší straně, vaše díte se k psovi zachovalo jako dvouleté dítě a pes se zachoval prostě jako pes.... fakt mu to nemějte za zlé (vím, jak to je teď těžké), ale chyba je na vaší straně! Musíte byt uzpůsobit situaci, pes a dítě musí být odděleni, a pokud budou spolu, dítě prostě nesmí(!) na psovi "ležet a tulit se", nemáte canisterapeutického mazlíka. Držím palce.

Nemám vám to za zle. Upřímně- po přečtení všech těchto příspěvku v diskuzi mě až mrazi- protože jsem evidentně s tím svým psem dělala od samého počátku všechno úplně blbě. A nebo Se pohybuji v okolí úplně stejných blbcu, jako jsem já, kdy mají volne se pohybující psi a děti po bytě....Sice to není canisterapeuticky mazlik, ale mazlivej je víc, než dost. Sám přijde za námi, když jsme kdekoliv a položí si na nás hlavu, nebo to svoje zavalitý tělo a takhle se proste mazlime...měla jsem za to, ze je “zvyklý” od nás obouch na nějaké “valeni” protože on to opravdu vyloženě vyžaduje. . proto mě ani nenapadlo, ze se takhle delat nemá.

Ale co mě zajímalo nejvíc, zda má někdo podobnou zkušenost, kdy se něco takového přihodilo, ale potom se to už neopakovalo?-když bych tedy zrušila třeba tohle mazleni a jakoukoliv vteřinu, kdy nebudou spolu sami.

Kdo by to zkoušel ?
Předvídejte !!
Za tu hrůzu to pak nestojí.
Před pár lety (4-5 ?) tady byl příspěvek , jak holandský ovčák
zřídil jejich holčičku (4 r ?), taky na hlavě. Majitel zveřejnil
fotku, jak na psu šťastné děcko rajtuje..
Psa se zbavili, byl snad někde v dočasce, kde si ho chválili.
Pán z toho byl hodně špatný.Pes byl člen rodiny ...
Všechno chce svoje. Batole má své nároky, pes má právo na klid ...
Vzpomínám, že dlouho nemohli Badovi najít nový domov,
když měl nálepku psa, co pokousal děcko. Pán si zpětně přiznal
chyby, pochopil, kde je dělali.

Tam se nemuselo stát nic tak ohromujícího. Pes ležel napříč a dítě ho chtělo překročit, nepřekročilo, keclo si na něj. Pes se normálně ohradil. Co blbneš? Štěně a psí kamarádi jsou chlupatí, dítě bohužel ne a ta hlavička je tak blízko. Podobně překračovala vnučka mou psici a také si na ni sedla, fena také vylítla, naštěstí nekousla.
Neseparovala bych psa úplně, nepochopí ten vyhazov. Nemá dítě vysokou židličku?
Vaříte, dítě dáte do židličky, pes leží na zemi. Zábrana do dveří je samozřejmost.
A dítě se bude mazlit se psem jen, když se s ním budete mazlit i vy.
A i na tu zábranu zvykejte psa postupně, nebo se vám zblázní.

Goldlibe napsal(a):
Nemám vám to za zle. Upřímně- po přečtení všech těchto příspěvku v diskuzi mě až mrazi- protože jsem evidentně s tím svým psem dělala od samého počátku všechno úplně blbě. A nebo Se pohybuji v okolí úplně stejných blbcu, jako jsem já, kdy mají volne se pohybující psi a děti po bytě....Sice to není canisterapeuticky mazlik, ale mazlivej je víc, než dost. Sám přijde za námi, když jsme kdekoliv a položí si na nás hlavu, nebo to svoje zavalitý tělo a takhle se proste mazlime...měla jsem za to, ze je “zvyklý” od nás obouch na nějaké “valeni” protože on to opravdu vyloženě vyžaduje. . proto mě ani nenapadlo, ze se takhle delat nemá.

Ale co mě zajímalo nejvíc, zda má někdo podobnou zkušenost, kdy se něco takového přihodilo, ale potom se to už neopakovalo?-když bych tedy zrušila třeba tohle mazleni a jakoukoliv vteřinu, kdy nebudou spolu sami.

Pokud majitelé psů/rodiče batolat přemýšlí dopředu, nemají Vámi požadované zkušenosti. Takové tu nenajdete. Ty musíte hledat v "černé kronice".
Pokud jste někdy koukla psovi do huby, jakože asi jo, viděla jste jeho zuby,ne? Špičáky středně velkého psa mají kolem 4-5 cm. Hlavička batolete je měkká. Vážně není problém ji prokousnout.
Vezměte si nikoli psa, ale kočku. Které dítě se valí po kočce? A to je kočka malá. Ale klidně by byla schopná vydrápnout oko, či hodně hnusně poškrábat.
Pes je násobně větší, má větší sílu, větší zuby a přesto rodiče dělají tutéž chybu znovu.
Nečtu Blesk nebo Aha, či podobné plátky. Ale ty Vám spolehlivě ukáží každého rodiče, kterému pes pokousal dítě. A ve všech případech byl rodič daleko na to, aby dítě ochránil.
V dnešní době hodně malých dětí chodí místo na nočník do plín, místo z hrnku, pijí z lahviček či z prsu, nemluví, nebo jim není rozumět. A Vy necháte stejně staré dítě s šelmou bez dozoru?
Navíc pak pes dostane nálepku kousacího/nebezpečného, jak píše rapotačka.

Goldlibe napsal(a):
Nemám vám to za zle. Upřímně- po přečtení všech těchto příspěvku v diskuzi mě až mrazi- protože jsem evidentně s tím svým psem dělala od samého počátku všechno úplně blbě. A nebo Se pohybuji v okolí úplně stejných blbcu, jako jsem já, kdy mají volne se pohybující psi a děti po bytě....Sice to není canisterapeuticky mazlik, ale mazlivej je víc, než dost. Sám přijde za námi, když jsme kdekoliv a položí si na nás hlavu, nebo to svoje zavalitý tělo a takhle se proste mazlime...měla jsem za to, ze je “zvyklý” od nás obouch na nějaké “valeni” protože on to opravdu vyloženě vyžaduje. . proto mě ani nenapadlo, ze se takhle delat nemá.

Ale co mě zajímalo nejvíc, zda má někdo podobnou zkušenost, kdy se něco takového přihodilo, ale potom se to už neopakovalo?-když bych tedy zrušila třeba tohle mazleni a jakoukoliv vteřinu, kdy nebudou spolu sami.

Ještě bych se zamyslela nad tím mazlením.
Ono je mazlení a "mazlení". Pokud pes přijde k člověku, tře se mu hlavou a krkem o nohu, rozvalí se a chce drbat, je to něco jiného, než když přijde, položí trochu zatuhle hlavu na vaše koleno a zároveň vás jakoby po očku sleduje. Vy si to můžete překládat jako výzvu k drbání, a obratem mu vyhovíte, ale ve skutečnosti to může být upevňování dominance ze strany psa. Pokud je to takhle, tak už to dál neprovozujte. Pak je na místě mazlit psa pouze, když se chce vám, nikoliv vždy, když to vyžaduje on.

Co mne hodně překvapilo, je váš názor, že dvouleté dítě dobře ví, co nesmí. Tak na tohle bych tedy opravdu nespoléhala

Pes se zachoval poměrně ještě slušně, neútočil natvrdo, jen upozornil. Ale i to může být pro malé dítě fatální, představte si, kdyby ho vzal spíše za krk. Vzpomeňte si na ten případ s křížencem argentinské dogy, u toho všichni domácí byli a dítě je mrtvé. Prostě nestihnete nic udělat.
Dítě do ohrádky, psa ve vedlejší místnosti, ale tak, aby na vás viděl a necítil se vypuzený a odstrčený ze smečky, zábranu do dveří, jasné postupy a posloupnosti, když se chystáte ven, tj. nenechat psa šmrdolit si neřízeně po předsíni, když chystáte dítě a oblékáte ho, ale trvat na odložení psa na zvoleném místě a pak vycházet společně.....rady tady padly,měla byste mít na paměti, že musíte dohlížet.

S AA osobní zkušenost nemám, ale na základě dostupnývch informací ho za ideálního rodinného psa rozhodně nepovažuji. Pokud nemáte opravdu praktické dlouholeté zkušenosti se psy, udivuje mne váš výběr. Pro laika to může být poměrně nečitelný pes - má nevýraznou mimiku a rozhodně to není žádný ovčák, tedy plemeno psa, prochované po desítky generací výlučně na spolupráci s člověkem. Podoba roztomilého medvídka je sice hezká věc, ale povaha a charakteristika plemene ho tedy jako snadného rodinného psa rozhodně nepředurčuje. Osobně si nedokážu představit, že bych AA chtěla cíleně do rodiny, kde se bude batolit malé dítě.

to byl naprostý id.ot
https://www.novinky.cz/krimi/487855-dite-zatahalo-psa-za-ocas-a-ten-ho-zabil-nevim-jak-se-to-stalo-rekl-majitel-u-soudu.html

možná by u pořízení psa stačilo vědět, že pes není stroj
a to ani pes se stovkou zkoušek včetně canisterapeutů
prostě pes není stroj

..ani pes CANISTERAPEUT nemůže a nesmí zůstat s dítětem o samotě, bez dohledu - nedá se na něm štípat dříví - i takový pes se bude bránit a to po psím - tedy mnohdy fatálně..........známá praktikující s dvěma boxery canis si s manželem adoptovali dvě děti z DD, ty z přemíry citů a lásky objímaly, líbaly a mazlily psy tak, až to psi neustáli a začali vrčet a klidit se před nimi - důsledně pak byli oddělováni aby nedošlo k maléru.....prostě PES je pořád jenom PES

Goldlibe napsal(a):
Nemám vám to za zle. Upřímně- po přečtení všech těchto příspěvku v diskuzi mě až mrazi- protože jsem evidentně s tím svým psem dělala od samého počátku všechno úplně blbě. A nebo Se pohybuji v okolí úplně stejných blbcu, jako jsem já, kdy mají volne se pohybující psi a děti po bytě....Sice to není canisterapeuticky mazlik, ale mazlivej je víc, než dost. Sám přijde za námi, když jsme kdekoliv a položí si na nás hlavu, nebo to svoje zavalitý tělo a takhle se proste mazlime...měla jsem za to, ze je “zvyklý” od nás obouch na nějaké “valeni” protože on to opravdu vyloženě vyžaduje. . proto mě ani nenapadlo, ze se takhle delat nemá.

Ale co mě zajímalo nejvíc, zda má někdo podobnou zkušenost, kdy se něco takového přihodilo, ale potom se to už neopakovalo?-když bych tedy zrušila třeba tohle mazleni a jakoukoliv vteřinu, kdy nebudou spolu sami.

Netreba to zas vidieť až tak čierne, veľa z nás vyrastalo so psami a nemáme trvalé následky :) no teraz je dieťa zrovna v najhoršom veku kedy si vôbec neuvedomí že stislo silnejšie alebo spravilo prudký pohyb či inak psa vystrašilo, rozrušilo.. niekedy stačí že sa po ňom liepa, už to mu môže byť veľmi nepríjemné.
Musíte teraz skrátka také 2 roky ešte vydržať, strážiť a oddeľovať, ale nie takým štýlom aby mal dôvod jeden na druhého žiarliť.
Psovi treba vyhradiť svoj priestor, dajú sa kúpiť ohrádky a niekde v rohu mu spraviť dočasnú "voliéru" a pokiaľ ho neviete mať na očiach tak ho nechať tam. Zatváranie do susednej izby bude pravdepodobne pes ktorý je naučený byť stále s vami brať ako trest, to by som nerobila. A potom keď máte čas a sadne si trebárs k telke tak psa vypustite a nechajte ho ležať vedľa vás aj s dieťaťom, ale iba pokiaľ ich máte oboch pod dozorom. Keď už bude dieťa väčšie, aspoň tých 4-5 rokov už to bude úplne iné, aspoň mám skúsenosť že keď deti so psami vyrastajú v tomto veku si už uvedomujú čo môžu ak ich k tomu od malička vediete. 2-ročné si to ešte ale zaručene neuvedomuje.

Už jsem psala, že dítě mohlo na psa spadnout. Také se pes mohl rozeběhnout za vámi, dítě ho v tu chvíli objalo- zarazilo - a už to bylo. Z jejich pohledu neudělal ani jeden nic špatného. Psa úplnou izolací netrestejte, to by pak nemohli přijít k sobě snad vůbec.

Goldlibe napsal(a):
Nemám vám to za zle. Upřímně- po přečtení všech těchto příspěvku v diskuzi mě až mrazi- protože jsem evidentně s tím svým psem dělala od samého počátku všechno úplně blbě. A nebo Se pohybuji v okolí úplně stejných blbcu, jako jsem já, kdy mají volne se pohybující psi a děti po bytě....Sice to není canisterapeuticky mazlik, ale mazlivej je víc, než dost. Sám přijde za námi, když jsme kdekoliv a položí si na nás hlavu, nebo to svoje zavalitý tělo a takhle se proste mazlime...měla jsem za to, ze je “zvyklý” od nás obouch na nějaké “valeni” protože on to opravdu vyloženě vyžaduje. . proto mě ani nenapadlo, ze se takhle delat nemá.

Ale co mě zajímalo nejvíc, zda má někdo podobnou zkušenost, kdy se něco takového přihodilo, ale potom se to už neopakovalo?-když bych tedy zrušila třeba tohle mazleni a jakoukoliv vteřinu, kdy nebudou spolu sami.

S tím neopakováním .... to vám nikdo nezaručí.

A to že ve vašem okolí "běžně" lidé mívají psy a děti dohromady ..... a vy si myslíte, že každý z nich, kterému se tohle stane (a to nemusí být rovnou kousnutí do hlavy, ale třeba jen štípnutí do ruky nebo ohnání se), se poběží hned pochlubit?

Já jsem "organizovaný" psovod ..... mnoho lidí, hafo příběhů u kafe mezi cvičením na cvičáků + ještě vedu kurzy pro začátečníky. Většinou všichni "je to báječný, hodný pes, miluje lidi, děti" .... ale většinou pak po nějaké té společně strávené době se objeví nějaké to "ale".

Teď mám v kurzu šikovného křížence (nejspíš labrador, bordera a nějaký NO). S osmiletou dívenkou dělají triky ..... holčička ví co chce a pes je z ní paf (oční kontakt záviděníhodný). Ale .... přivedli ho kvůli tomu, že se ohnal (snad i štípl) cizí dítě a v rodině teď mají nový lidský přírůstek, tak se maminka bojí, aby nebyl problém. Podružně pes má ještě trochu problém s chůzí na vodítku (mlaďoch) .... ale to není podstatné. Mamince jsem prostě oznámila, že je to loterie i u psa, který se nikdy takhle neprojevil, že prostě nebude moci nechávat Žuldu s cizími dětmi a se svým miminem bez dozoru .... spíš bych i doporučovala ho oddělit - poslat na místo, kam za ním děti nemůžou. To že své malé paničce nikdy nic neudělal není žádná záruka, že nebude řešit z jeho pohledu cizí děti - nebo to nové, i když je vlastní.

pravidla, pravidla a pravidla
pro všechny

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
pravidla, pravidla a pravidla
pro všechny

pravidla .... českého jazyka? (sebemrskačský emotikon nemají)

.... o těch správných pravidlech se nejdřív musí "laici" dozvědět .... a jak to chcete udělat, když většina z nich si vybírá psa podle toho jak se jim libí. Nic moc si nenačtou a označení "vhodný k dětem" si vysvětlují tak, že rovnou přihodí psa k novorozenci do postýlky/kočárku.

"Vhodný k dětem" jsou v podstatě všichni .... ale někteří až k dětem dvanáctiletým.

Jako majitelka psa, který má přímo v charakteristice lásku k dětem, psa k dětem, i cizím pouštím, ale nespustím z nich oči a naviguju co smí a co ne. Nikdy bych nenechala nikoho, aby se po psu válel a nebo, aby mi někdo na psa posazoval dítě. Sama děti nemám, jen v příbuzenstvu a vidím, čeho jsou malá děcka schopná. Naprosto chápu, že při domácích pracech dítě sedí na podložce a pes někde kolem, ale to je právě ten kámen úrazu, kdy fakt pořád necivíte na dítě. Oddělit. Druhá věc je to že: přátelé to tak také mají. A na videech z celého světa jsou šťastná děcka válející se po spokojeném psu Jen lidi od psů jsou schopni vidět, že ten pes je napjatý a spokojený vůbec ne. Měli by to zakázat stejně jako pitomé reklamy na farmaka a na alkohol

Souhlasim, že by se dítě nemělo nechávat samotné se psem... Ale když se nad tím zamyslím, tak přemýšlím, jak je možné, že jsme své dětství společně s kamarády a psy přežila bez újmy. Šťastná náhoda? Na vesnicích se tohle dřív prostě neřešilo. Už jako mimino jsem spala sama v kočáru, na dvorku kde byl pes. Jako batole mě klidně také nechali venku na decce, okolo mě psi. A že jsem o ně měla taky zájem a hladila je atd. Později si k nám chodili hrát ostatní děti z vesnice. Nebo já k nim. Ve většině případů tam byl nějaký pes a nikdy se žádnému dítěti nic nestalo.

Tím samozřejmě nemyslím, že bychom měli nechávat děti se psema samotné, to spíš jen pro zamyšlení.

Goldlibe napsal(a):
Nemám vám to za zle. Upřímně- po přečtení všech těchto příspěvku v diskuzi mě až mrazi- protože jsem evidentně s tím svým psem dělala od samého počátku všechno úplně blbě. A nebo Se pohybuji v okolí úplně stejných blbcu, jako jsem já, kdy mají volne se pohybující psi a děti po bytě....Sice to není canisterapeuticky mazlik, ale mazlivej je víc, než dost. Sám přijde za námi, když jsme kdekoliv a položí si na nás hlavu, nebo to svoje zavalitý tělo a takhle se proste mazlime...měla jsem za to, ze je “zvyklý” od nás obouch na nějaké “valeni” protože on to opravdu vyloženě vyžaduje. . proto mě ani nenapadlo, ze se takhle delat nemá.

Ale co mě zajímalo nejvíc, zda má někdo podobnou zkušenost, kdy se něco takového přihodilo, ale potom se to už neopakovalo?-když bych tedy zrušila třeba tohle mazleni a jakoukoliv vteřinu, kdy nebudou spolu sami.

Já měla taky vždycky v bytě "na volno" děti i psy, ale pořád musím mít přehled co dělá pes a co dělá dítě.......dokud si nejsem stopro jistá, že dítě chápe, jak se má k psovi chovat, tak opravdu nenechávám bez dozoru a i když jsem měla dle mého "dobře socializované děti", svým psům věřím na stopro, ale nepovažuju je za roboty, co si mají nechat všechno líbit....za dvouletý děcko bych v tomhle ruku do ohně nedala....nikdy nevíte, co takové dítě napadne, jak už bylo napsáno výše a tím nemyslím, že by chtělo psovi vědomě ublížit a co pak eventuálně pes ustojí.

Jinak já nikdy nenechávala dítě po psu válet nebo lézt nebo se psovi věšet kolem krku.....malé děti se u nás učili od začátku, že pejskovi se může udělat tak max "malá" nebo podrbat bříško, když o to pes stojí..ale to všechno jenom když je u toho někdo dospělý k asistenci, ono velký pes ani nemusí chtít ublížit, bude odcházet, otočí se, prcka sejme zadelí, ten upadne zrovna na roh stolku a rozbije si hlavinku.. a hlavně od začátku učím, že pokud se pes zvedne a odejde, tak dítě nelozí za ním....pokud pes leží na svém místě, tak si ho dítě nevšímá, pokud pes spí, tak je naprosto tabu.........
Jo třeba spící mimino v kočárku na zahradě mi dozorovala ovčanda, jak se mimčo vzbudilo, začalo vydávat zvuky, vrtět se, tak pro mě hned letěla.....stejně tak jsem byla já dozorovaná jako malá fenou NO.....vlastně mě jako malou dozorovala neustále, ale to vypadalo tak, že ležela někde opodál a dávala na mě pozor...
Nebudu se tady prohlašovat za nějakého guru v soužití dítě-pes, člověk nemusí být hysterickej a bránit dítěti v kontaktu se psem nebo naopak neustále odstrkovat nebo někde zavírat psa, ale čím menší a živější dítě, tím víc musí být člověk ve střehu....

marcelaamax napsal(a):
Souhlasim, že by se dítě nemělo nechávat samotné se psem... Ale když se nad tím zamyslím, tak přemýšlím, jak je možné, že jsme své dětství společně s kamarády a psy přežila bez újmy. Šťastná náhoda? Na vesnicích se tohle dřív prostě neřešilo. Už jako mimino jsem spala sama v kočáru, na dvorku kde byl pes. Jako batole mě klidně také nechali venku na decce, okolo mě psi. A že jsem o ně měla taky zájem a hladila je atd. Později si k nám chodili hrát ostatní děti z vesnice. Nebo já k nim. Ve většině případů tam byl nějaký pes a nikdy se žádnému dítěti nic nestalo.

Tím samozřejmě nemyslím, že bychom měli nechávat děti se psema samotné, to spíš jen pro zamyšlení.

Já teda taky lecos pamatuju .... ale nebylo to spíš tím, že on se i někdy pes ohnal, ba i štípl .... ale neřešilo se to tak? Nebo že ti chlupáči měli furt před dětma kam utéct? Nebo že jsme se po nich tak bezmyšlenkovitě nesápali?
Taky moc lidí nemívalo dřív psy v bytě nebo domě (maximálně ve verandě/chodbě). I náš rozmazlený boxér ležel na chodbě tak, že na všechny a všude viděl ..... a hrát nebo pomazlit se přišel až když se mu chtělo. A to měl věkový rozsah vyskytujících se dětí 10,7,1 let/roků. Si nepamatuju, že by moje maminka nechala nejmladšího bráchu po psovi lézt bez dohledu .... a to prosím byl boxér.

marcelaamax napsal(a):
Souhlasim, že by se dítě nemělo nechávat samotné se psem... Ale když se nad tím zamyslím, tak přemýšlím, jak je možné, že jsme své dětství společně s kamarády a psy přežila bez újmy. Šťastná náhoda? Na vesnicích se tohle dřív prostě neřešilo. Už jako mimino jsem spala sama v kočáru, na dvorku kde byl pes. Jako batole mě klidně také nechali venku na decce, okolo mě psi. A že jsem o ně měla taky zájem a hladila je atd. Později si k nám chodili hrát ostatní děti z vesnice. Nebo já k nim. Ve většině případů tam byl nějaký pes a nikdy se žádnému dítěti nic nestalo.

Tím samozřejmě nemyslím, že bychom měli nechávat děti se psema samotné, to spíš jen pro zamyšlení.

Ano. Sice si nepamatuju, co jsem dělala jako 2leté dítě, ale psi měli kam utéct, nemuseli se nechat od dětí trápit a ano, sem tam se pes ohnal a štípnul. Jenže to bylo venku, děti oblečené, nějaká ta čepička a myslím, že dvouleté venku samy nebyly(tedy kromě mne ) A pak už dítě, po kterém se pes ohnal, za ním určitě nelezlo.

souhlas s růženou
bylo nezměrně míň psů
ne taková škála plemen
neřešilo se ale taky třeba platila nějaká ta pravidla,
děti si ještě uměly hrát a existovat venku
nebyla taková informovanost
a vůbec......

marcelaamax napsal(a):
Souhlasim, že by se dítě nemělo nechávat samotné se psem... Ale když se nad tím zamyslím, tak přemýšlím, jak je možné, že jsme své dětství společně s kamarády a psy přežila bez újmy. Šťastná náhoda? Na vesnicích se tohle dřív prostě neřešilo. Už jako mimino jsem spala sama v kočáru, na dvorku kde byl pes. Jako batole mě klidně také nechali venku na decce, okolo mě psi. A že jsem o ně měla taky zájem a hladila je atd. Později si k nám chodili hrát ostatní děti z vesnice. Nebo já k nim. Ve většině případů tam byl nějaký pes a nikdy se žádnému dítěti nic nestalo.

Tím samozřejmě nemyslím, že bychom měli nechávat děti se psema samotné, to spíš jen pro zamyšlení.

1/ A nebyli to většinou voříšci ?
2/ Bylo to venku, ne v omezeném prostoru kuchyně, kde se dítě se psem sotva vyhne.
3/ Když pes na dítě ohrnul pysk, nedejbože zavrčel ( na malé dítě, a byl dospělý
svědek ) - přišel myslivec. Nebyli psychologové pro psy.
4/ Když větší dítě otravovalo psa, dostalo na zadek.
5/ A psi nebyli božstva.

Tím, že jsem starší, pamatuju dobu, kdy psi prostě ve městech nebyli. V kotcích na Svazarmu, na vesnicích.....V naší a přilehlých ulicích byli bytoví psi dva : kokršpaněl paní doktorové a malý knírač starší osamělé paní. A abych nezapomněla, hlídač na stavbě měl zlatou dlouhosrstou kolii. Ta byla zlatá a děti milovala.

Já jsem tu chtěla něco napsat z pohledu letitého chovatele a v současné době vycvikáře v základním kurzu ovladatelnosti psa. Ale tak u pátý věty jsem si říkala, že většina z vás to ví a u ostatních je to marný, marný, marný.

Jenom tak souhrn ..... z těch 8 lekcí (hodin) už dneska jedu skoro 2 jenom o tom proč pes dělá to a to, jak přemýšlí, jak vnímá podněty, jak chápe povely a co všechno se se psem dá dělat, aby se vybil (psí sporty, psí práce atd.) Tohle by podle mého nadšeneckého pohledu měli přeci dopředu vědět a mít o tom představu všichni, kdo si psa pořizují, ne? Zvlášť kdy příjou s okoloročním puberťákem (mohli něco případně nastudovat zpětně).

Ale jak říkám .... je to marný, marný, marný .... a já si půjdu připravovat homemade hlavolamy na další lekci.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
1/ A nebyli to většinou voříšci ?
2/ Bylo to venku, ne v omezeném prostoru kuchyně, kde se dítě se psem sotva vyhne.
3/ Když pes na dítě ohrnul pysk, nedejbože zavrčel ( na malé dítě, a byl dospělý
svědek ) - přišel myslivec. Nebyli psychologové pro psy.
4/ Když větší dítě otravovalo psa, dostalo na zadek.
5/ A psi nebyli božstva.

Tím, že jsem starší, pamatuju dobu, kdy psi prostě ve městech nebyli. V kotcích na Svazarmu, na vesnicích.....V naší a přilehlých ulicích byli bytoví psi dva : kokršpaněl paní doktorové a malý knírač starší osamělé paní. A abych nezapomněla, hlídač na stavbě měl zlatou dlouhosrstou kolii. Ta byla zlatá a děti milovala.

Tak u nás zrovna to Voříšek nebyl, nejdriv to byla jezevcice, pak baset a pak kříženec jezevčíka. U kamarádů co si vybavuji tak někde to byli voresi, ale někde ne. Je fakt, že to bylo venku na velkých zahradách a pes měl možnost odejít. Jo je fakt že jezevcice u sestrenky mě několikrát stipla, ale nikdo ji kvůli tomu nestrilel. Pořád jsem ji uplacela zradlem a nakonec jsme byli kámoši.

Ruzena_Ruzova napsal(a):
Já jsem tu chtěla něco napsat z pohledu letitého chovatele a v současné době vycvikáře v základním kurzu ovladatelnosti psa. Ale tak u pátý věty jsem si říkala, že většina z vás to ví a u ostatních je to marný, marný, marný.

Jenom tak souhrn ..... z těch 8 lekcí (hodin) už dneska jedu skoro 2 jenom o tom proč pes dělá to a to, jak přemýšlí, jak vnímá podněty, jak chápe povely a co všechno se se psem dá dělat, aby se vybil (psí sporty, psí práce atd.) Tohle by podle mého nadšeneckého pohledu měli přeci dopředu vědět a mít o tom představu všichni, kdo si psa pořizují, ne? Zvlášť kdy příjou s okoloročním puberťákem (mohli něco případně nastudovat zpětně).

Ale jak říkám .... je to marný, marný, marný .... a já si půjdu připravovat homemade hlavolamy na další lekci.

Jasně, ale kdo v té době, kdy běhali po vsích psi s dětmi, četl kynologickou literu, chodil na cvičák ?........Lidi měli starost, aby se při práci postarali o děti.......Ale vymýšlet zábavu psům ? :-)) A přece to fungovalo ( nebo právě proto ? )
Ale to není nic proti vám, cvičákům, zábavám psů - prostě je všechno jinak. ( Někdy bych potřebovala pro psici maňáskové divadlo i s hercem )

Tohle je těžký, dneska nikdo pravidla neuznává - dítě má právo na názor, pes má právo na názor, všichni jsou si rovni. Když jsem byl malá, tak zkrátka rodiče určili pravidla, která jsem znali my i pes a za jejich porušení zkrátka následoval okamžitý trest a dál se to zbytečně neprotahovalo. Dnes si rodiče všímají telefonu víc než toho, co se děje v jejich okolí a výsledek je, že ty děti i psi vyrůstají tak nějak bez dozoru a říká se tomu alternativní nebo bůhvíjaká výchova. Mi to připadá, že je to hlavně jednodušší, ono trvání na určitých pravidlech má smysl jen pokud se důsledně vyžadují, pak všechny strany vědí na čem jsou a čerpají z toho jistotu, ale je to práce a to se bohužel nenosí.

no a jeden boxer sundal 6 letému klukovi kus obličeje a to byli stejně staří a chodilo tam dětí hafo, utéct bylo kam, bylo to venku
akorát že nebyl internet, tak jsme to nezaznamenali všichni..
ale méně psů bylo, to jo
a lidí.. bože.. jak bylo na turistických stezkách málo lidí !

a lidí.. bože.. jak bylo na turistických stezkách málo lidí

je to teda zcela mimo téma.....mám pocit, že to je fenomén posledních pár let, masivní rozvoj domácí turistiky, i chataření, bože a co za marasmus (z mého ego pohledu) přinesla elektrokola.....

A kolikrát jsem se jako malá rozběhla pohladit úplně cizího psa, uvázaného u krámu, klidně i za plotem. Jakmile jsem viděla psa, celá jsem se rozzarila a musela jsem se ho aspoň dotknout 😁 Samozřejmě jsem věděla, že cizí psy hladit nesmím, ale stejně mi to nedalo. Naštěstí teda se po mě žádný ze psů nikdy ani neohnal, což se zpětně docela divím.

marcelaamax napsal(a):
A kolikrát jsem se jako malá rozběhla pohladit úplně cizího psa, uvázaného u krámu, klidně i za plotem. Jakmile jsem viděla psa, celá jsem se rozzarila a musela jsem se ho aspoň dotknout 😁 Samozřejmě jsem věděla, že cizí psy hladit nesmím, ale stejně mi to nedalo. Naštěstí teda se po mě žádný ze psů nikdy ani neohnal, což se zpětně docela divím.

Pravda je ta, že nebyl internet a o všech těch hrůzách jsme neměli tušení. A moc jsme neřešili. Můj maličký synek se šel podívat z blízka, co to ten pejsek papá. Kouknul mu zespoda ho huby, seděl při tom na bobečku. Pes se ohnal ( malý chlupatý kříženec - nebyl náš ), nekousnul, jen se kluk leknul - ani jeden nedostal - ani vynadáno.
Jinak na cvičáku všechny, co měli malé děti, varovali - každé naše dítě už bylo kousnuté.

tak to já jsem jako malá teda párkrát koupila. od bílýho pudla do ruky, od erdela do nohy a teta měla pekiňáka, kterej kousal tak nějak všechny.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jasně, ale kdo v té době, kdy běhali po vsích psi s dětmi, četl kynologickou literu, chodil na cvičák ?........Lidi měli starost, aby se při práci postarali o děti.......Ale vymýšlet zábavu psům ? :-)) A přece to fungovalo ( nebo právě proto ? )
Ale to není nic proti vám, cvičákům, zábavám psů - prostě je všechno jinak. ( Někdy bych potřebovala pro psici maňáskové divadlo i s hercem )

Nemyslela jsem v minulosti .... to jsme taky jako děti dělali hafo jinejch zajímavejch věcí než jenom prudili psa. A jak jsem už psala, psi měli větší prostor bejt psi. A když se už nějaký nerudný pes objevil, tak většinou skončil někde zavřený nebo to pořešil místní myslivec.

Spíš mne překvapuje dnešní doba .... informace na každým rohu a hafo možností, co vyzkoušet.

Myslím, že z podobných věcí není třeba dělat kovbojku....zadavatelčinu dítěti se naštěstí nestalo nic vážného a ona si dá od teď prostě větší pozor, nebude se spoléhat na to, že její dítě nanapadne nějaká bejkárna a že pes si nechá vždycky a vše líbit.......jinak si myslím, že od psa to bylo upozornění, prostě se mu něco fakty nelíbilo, ohnal se s otevřenou tlamajznou a zrovna ve výšce hlavy dítěte nebo ho napomenul tím, že mu tu hlavu přidržel, kdyby mu chtěl skutečně ublížit nebo skutečně zaútočil, tak by děcko dopadlo o poznání hůře a nebo už by nebylo.....

Ono by stačilo používat víc selského rozumu, jenže ten bohužel často chybí a stále ještě platí dogma, že pes malému dítěti neublíží, přesně ve stylu "náš Punťa má malýho fakt rád...malej se po něm může válet, tahat ho za uši, za ocas a pes je šťastnej, vůbec mu to neva"....tak snad, když se to bude psát dokola, že to není pravidlo, tak to bude lepčatější

Orionka

1/ A nebyli to většinou voříšci ?
2/ Bylo to venku, ne v omezeném prostoru kuchyně, kde se dítě se psem sotva vyhne.
3/ Když pes na dítě ohrnul pysk, nedejbože zavrčel ( na malé dítě, a byl dospělý
svědek ) - přišel myslivec. Nebyli psychologové pro psy.
4/ Když větší dítě otravovalo psa, dostalo na zadek.
5/ A psi nebyli božstva.

Tak začátek souhlasím, dále: když pes ohrnul pysk...letěl za plot na druhý dvorek a dítě dostalo na zadek, co psa otravuje
Psi nebyli božstva, ovšem ani děti. Za mne ještě ne a za dob dětství mé mámy a babči už vůbec ne. Děti byly na práci a případně na to, aby se pak postaraly o rodiče...

a mně kocour prokousl ruku ! psi ne, ti byli jediní, kdo mi rozumí.. dodnes :-) a psy jsem neběhala hladit, ale rovnou jsem je vodila domů a nikdo mě za to netloukl, protože věděli, že to nemá smysl
pořídili mi náhradu našeho dogy Astora, hrůza, malý bílý špic, šla jsem ho večer vrátit
a dovedla tele
ale jen napůl cesty.. na tom kopci jsme byli moc nápadní

jo a Astor byl zastřelen, protože pokousal nějakou kolemjdoucí paní
příčinu nikdo neřešil, prostě paní pokousaná na ruce (jak se ruka dostala přes náš plot, se neví)

A ještě sem si vzpomněla...nikdo mi neříkal: nehlaď cizí psy. Většina se nikdy ze dvorku nedostala, nikdo, absolutně nikdo se psem nešpacíroval po vesnici. Pokud to byli psi volně ložení, kteří celé dny pobíhali po vesnici, pak buďto se uměli úspěšně lidem vyhýbat a nebo byli přítulní.

marcelaamax napsal(a):
A kolikrát jsem se jako malá rozběhla pohladit úplně cizího psa, uvázaného u krámu, klidně i za plotem. Jakmile jsem viděla psa, celá jsem se rozzarila a musela jsem se ho aspoň dotknout 😁 Samozřejmě jsem věděla, že cizí psy hladit nesmím, ale stejně mi to nedalo. Naštěstí teda se po mě žádný ze psů nikdy ani neohnal, což se zpětně docela divím.

Já taky. Šla jsem s našima z lesa - z hub. Na polní cestě jsme potkali
starou paní s krásným, mohutným psem, nejspíš kavkazákem.
Paní byla Ruska, naši ji znali, zastavili se s ní, pes zalehl opodál.
Zeptala jsem se, zda si ho mohu pohladit, no, já nevím, řekla paní.
Nebyl to zákaz "jen" váhání. Hned jsem k němu dřepla a užívala
si "pomuchlání". Pes byl nejspíš normální, bylo mu jasný, že mu
dvanáctiletá holka neublíží a tu radost-to štěstí mi dopřál.
Táta udělal 2-3 fotky, až mnohem později jsem dle fotek
tipla, že to byl nejspíš kavkazák.

Goldlibe napsal(a):
Nemám vám to za zle. Upřímně- po přečtení všech těchto příspěvku v diskuzi mě až mrazi- protože jsem evidentně s tím svým psem dělala od samého počátku všechno úplně blbě. A nebo Se pohybuji v okolí úplně stejných blbcu, jako jsem já, kdy mají volne se pohybující psi a děti po bytě....Sice to není canisterapeuticky mazlik, ale mazlivej je víc, než dost. Sám přijde za námi, když jsme kdekoliv a položí si na nás hlavu, nebo to svoje zavalitý tělo a takhle se proste mazlime...měla jsem za to, ze je “zvyklý” od nás obouch na nějaké “valeni” protože on to opravdu vyloženě vyžaduje. . proto mě ani nenapadlo, ze se takhle delat nemá.

Ale co mě zajímalo nejvíc, zda má někdo podobnou zkušenost, kdy se něco takového přihodilo, ale potom se to už neopakovalo?-když bych tedy zrušila třeba tohle mazleni a jakoukoliv vteřinu, kdy nebudou spolu sami.

Ahoj, já to sem už kdysi psala, stalo se mi něco podobného s naprosto pohodovým labradorem - věkem také podobně jako u tebe, pes 6 a dcera tuším 1,5. A byla jsem u toho, seděli jsme všiíchni na koberci, krmila jsem dcerku rohlíkem a pes jako vždy sbíral co odpadlo a čekal na zbytek. A najednou po ní vystartoval, tak zle, jak jsem ho nikdy vůči nikomu nezažila. Nekousl jí, lekl se, jak jsem zaječela, ona spadla a začala brečet, já se hrozně lekla, psa jsem doslova vykopala z domu ven. Za hodinu jsem vychladla, došla pro psa, který taky v šoku ležel přesně tam, kam jsem ho dokopala ( nikdy ode mě takové jednání nezažil). Nebylo to takhle vůbec v pořádku, vím, ale píšu proto, že už se nikdy nic podobného nezopakovalo, ti dva dalších 6 let neudělali krok jeden bez druhého.
Neumím si v praxi vůbec představit oddělování dítěte a bytového psa, který byl ještě před narozením dítěte zvyklý se od paničky nehnout.

Osobní zkušenost mám jako pokousaná od mamy knírače, když jsem ho jako malá prý objala zezadu kolem krku a on se ohnal -lekl se a kousnul mě do ramene.Tam mohlo být cokoliv, dítě mohlo spadnout na psa, nebo cokoliv jiného, nicméně, dítě dopadlo velice dobře, kdyby mu akiťák chtěl ublížit, tak by mělo prokousnutou hlavu.
Nenechávat se ani minutu bez dohledu, jiná rada není.

Neumím si v praxi vůbec představit oddělování dítěte a bytového psa, který byl ještě před narozením dítěte zvyklý se od paničky nehnout.

Když na ní uvidí, žádná tragédie to není. Rozumnej pes moc dobře chápe, že ve smečce nastala změna a když se mu ta změna rozumně vysvětlí (= pes nepříjde o své jistoty že je součástí smečky a je mu věnováno dost adekvátního času) bude prostě ležet za přepážkou a očumovat. Myslím si že daleko větší stres pro psa je právě ta nebo ty chvíle, kdy už se něco stane .... a buďme k sobě upřímní (hlavně my ženy matky) .... v první chvíli prostě většina z nás bude ječet, zachraňovat/opečovávat dítě a pes bude najednou odstrčen - i násilím.

Já přidám ještě zkušenost mnoha kynologů ze cvičáku :
Dvouletý, tříletý prcek vodí psa na vodítku ( vychovaného, vycvičeného psa ), poveluje a pes funguje. Vypadá to super. Pak najednou dítě povyroste, vezme vodítko, zapoveluje, poškubne ( tak jako to dělá táta ) a pes se ožene a kousne. A je po parádě. Asi tak, že co bude pes trpět maličkému dítěti, trochu staršímu už trpět nebude.
Není to moje zkušenost, také je to minulost, možná už takové zkušenosti nejsou.

Proto těžko ve vyšším věku snáší změnu nového pána či rodiny. Je potřeba dobře zvážit, jestli si chcete americkou akitu pořídit, protože je to závazek někdy až na 15 let budoucího života.



Našla jsem to u chs akita inu.Vím že jste říkala že si na sebe zvykli.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ale tak že by pes jen tak přišel k dítěti a ukousl mu hlavu, tak to opravdu nebývá.

ono ten dohled té osoby v případech pokousání vlastně nebyl dohled, osoba nekoukala. a dítě se mezitím válelo po psovi, objímalo spícího psa, který se leknul, lezlo psovi do žrádla, kradlo psovi oblíbenou hračku nebo strkalo psovi prsty do oka....

Nebo zaseklá pastelka v uchu psa.

Zadavatelko, dvouletému dítěti se toho dá už spousta vysvětlit, ale pořád ještě ne dost na to aby neublížilo, byť neúmyslně.

Vím to z vlastní zkušenosti, když byly dceři přesně dva roky tak jsme pořídili morčata, dcera v tom věku už dokázala velmi dobře pochopit že je nesmí sama zvedat, honit po místnosti ani v kleci, tahat za jakoukoliv část těla, strkat ruku do tlamky, hladit proti srsti...

Přesto opakovaně probíhala kolem jejich ohrádky ("výběh" na zemi v obýváku) s výskotem i když jsem jí vysvětlovala ať kolem nich neběhá, že je to leká - prostě ve chvíli kdy jí něco nadchlo na to zapomněla a zase začala lítat a polekala je znova... takhle malé dítě prostě žije jen současností, ve chvíli silné emoce zapomene na všechno ostatní...
Nebo, i když se je snažila hladit opatrně (chápala slovo "opatrně") tak je občas pohladila moc prudce až sebou morčě trhlo, prostě ta koordinace ještě v tom věku není tak dobrá...

Věřím že dítě vedete k opatrnosti a vychováváte co smí a nesmí, ale v tomhle věku se prostě ještě zdaleka nedá spolehnout na to že na to bude v danou chvíli myslet...

A to ani nebudu popisovat co všechno zažívám s dcerou (ted čtyřletou) u koní, i když jí tam beru odmala a sakra vychovávám, přesto musím mít oči na stopkách aby se třeba z nadšení najednou nerozběhla za koňský zadek, pořád jí připomínám že kolem koní se nekřičí, neběhá, na bezpečnost jsem pes... ale ve chvíli kdy jí něco nadchne na to prostě dokáže stejně pořád zapomenout...

Dobrý den, moc dekuju.... tohle je pro mě momentálně hodně přínosný, i když je jasný, ze každý pes je individuální atd.... no, prozatím si nedovedu absolutně představit, ze budou vedle sebe sedět a malej si ho bude hladit, atd.. snažím se je teď proste mít odděleny. Achjo. Samozřejmě, ze pro psa je to nový a nelíbí se mu to. I když se s nim chodím mazlit, jak jen to jde. Dávám mu pamlsky . Chodíme ven běhat.... A když to jde, tak je volne po bytě. Ale dnes- úplně ošklivě pro změnu vyjel a dost zavrcel na mého přítele.... takže to byl dnes další šok..:/ ten se ho pekne vyděsil.

a to jste nečetla, co tu píše dvě stě majitelů psů a dětí ?
nemůžete ho zavřít bokem
to dnes jste si zavinila sama

Není zavrenej, je za ohradkou. Vidí na nás- a to mi tu kazdej víceméně doporučoval!

Co doporucite teď?

já asi nic, nic praktického nemám
pokousal mě pes (já mu nic neprovedla, on prostě tak náhodně kousal lidi, psy, věci)
týden jsem se vracela do starých kolejí.. věřit zase
to je ten největší problém
ne slepě, že se nic nestane
ale nedívat se na toho tvora s divným pocitem, mít neustálý strach, být nervózní, .. prostě nedůvěra

jak reagoval pán, když zjistil, co se stalo ?

Goldlibe napsal(a):
Co doporucite teď?

Zapojit psa do výchovy a péči o dítě pod dozorem učit psa i dítě jak se chovat a oddělovat pokud by měli zůstat třeba jen na chvíli bez dozoru. To,že pes vrčel i na přítele je asi věc jiná. Domnívám se, že se možná pes upnul na vás ..vy jste panička, pak on....pes a pak....

nebo možná fakt změna ovzduší v domácnosti. něco je prostě jinak, když nevěříte.

Není to rada, jen odhad - ten pes půjde o dům dál. V téhle rodině pro něj nebude místo
a přitom je možná americká akita složitější pes, ale když má dost prostoru a klidu, tak ho zvládá i jedinec kynologickými příručkami nepolíbený - o ifauně nemluvě - asi právě proto.
Asi to není pes do bytu s malým dítětem.

No, důrazně mu řekl, ze to ne. Ale jinak z toho byl taky spis v šoku... jak kdyby “paralizovanej” protože se mají vzájemně hodně rádi i když je fakt, ze mě spis bere, jako toho “panicka”
Důvěru v nej nemám, to mate všichni pravdu a strach mám velkej... i když se snažím fungovat, jakoby nic, je jasný, ze to cítí a ví, ze je něco jinak..... no, uvidíme, jak to půjde dal.... každopádně dekuji za názory....

Aby tu nebyli všichni dokonalí, přidám mou zkušenost - můj tehdy asi 7letý ČSV "bez příčiny" vyjel na zhruba pětiletou neteř, narazil jí otevřenou hubou do obličeje. Nic se jí naštěstí nestalo. Nikdy mu nic neudělala, ani se moc nepotkávali (sestra žila v zahraničí) a už vůbec ne v mé nepřítomnosti. Takže žádné tahání za ocas nebo válení po psu fakt neproběhlo. Ten večer mi neteř přišla do pokoje dát pusu na dobrou noc, prošla kolem ležícího psa, ani si ho nevšimla. Cestou zpátky po ní vyjel. Zpětně si vybavuji, že na ní velmi slabě zavrčel, když kolem něj poprvé prošla. Zachytila jsem to, ale nikdy na lidi nevrčel a už vůbec nevyjel, takže mi to v tu chvíli nesepnulo a považovala jsem to za nějaké zafunění. Jestli byl ten útok (resp. varování, jinak jí ukousne hlavu) projev žárlivosti, ochrana teritoria či co dodnes nevím. Nikdy se to už neopakovalo, postupně se s ním neteř zase spřátelila.

A učíte ho doma něco? Základní povely, triky, hlavolamy? Změna v rodině nastala, tak co mu to vykompenzovat intenzivnější prací s vámi nebo partnerem. Že ho bude šušánkovat za ohrádkou nestačí. Nějak se tak obávám, že to děláte i nesprávným způsobem, že pes možná nabyl z toho nového přístupu pocit litování atd. tudíž, že jste v jeho očích trochu klesla - nejste už ta silná osobnost (i tou ztrátou důvěry - to psi vycítí) .... jako nemusí to být zrovna tenhle pocit, ale prostě hůř snáší tu změnu vašeho chování vůči němu.

P.S. Běhání bez podnětů není práce.

Goldlibe napsal(a):
No, důrazně mu řekl, ze to ne. Ale jinak z toho byl taky spis v šoku... jak kdyby “paralizovanej” protože se mají vzájemně hodně rádi i když je fakt, ze mě spis bere, jako toho “panicka”
Důvěru v nej nemám, to mate všichni pravdu a strach mám velkej... i když se snažím fungovat, jakoby nic, je jasný, ze to cítí a ví, ze je něco jinak..... no, uvidíme, jak to půjde dal.... každopádně dekuji za názory....

Pro mě treba je duvera základ. Třeba teď mám fenu, která si rozhodně nenechá všechno líbit a neváhá se dokonce ostře ohradit, pokud je jí něco hodně proti srsti, ale ještě se mi nestalo, abych jí nevěřila nebo se jí dokonce bála, prostě řeknu fajn, nebudeme to lámat přes koleno a vymyslíme to na pohodu, když drzkuje jen tak, prostě řeknu,tak ty jsi udělala NĚCO a ještě na mě budeš mít hubu, tak svihej na místo.....ale rozhodně si neřeknu...co když to udělá znovu?
To co máte momentálně vy není dobré ani pro vás ani pro psa. Pes to cítí a o to víc může znejistěl o to je větší pravděpodobnost, že vyjede znovu...alespoň dle mého. Buď se prostě uklidnite nebo psa pryč

K dítěti by se takovej čokl bez náhubku ani nepřiblížil, to bych mu dřív uříznul tu jeho kulatou palici. Jiná věc je dospělej chlap, ten takového pejska buď přepere, nebo umře tak jak žil- jako pitomec...

Pořídil bych takový ten lehký, nylonový ale ne ten fixační

vetřelec napsal(a):
K dítěti by se takovej čokl bez náhubku ani nepřiblížil, to bych mu dřív uříznul tu jeho kulatou palici. Jiná věc je dospělej chlap, ten takového pejska buď přepere, nebo umře tak jak žil- jako pitomec...

Pořídil bych takový ten lehký, nylonový ale ne ten fixační

K dítěti by se takovej čokl bez náhubku ani nepřiblížil

..... jo jenže tam zase hrozí, že pes není blbej a zrovna u akity bych se poněkud strachovala, že to vezme jako nespravedlivost a jeho nevraživost vraždivá spíše vzroste.

.... to říkám na základě letité práce s útulkářema .... a málokdo to umí podat psovi tak, že košík není žádný omezení ... zvlášť začátečník, který už psovi nedůvěřuje.

jo, spíš než lítost si zapamatoval to "ne"
a na někom si to vybije
jenom vychovával mládě a oni ho za to vyhostili a ještě dělají divné obličeje
akita, okrasa zahrady, instinktivní strážce.. co se nenaučí odmala..

Já nejsem takový matador abych si byl jistý co a jak. Moudřejší lidé mají podle mého názoru zvířata na zahradě a s dětmi je chodí obdivovat...

vetřelec napsal(a):
Já nejsem takový matador abych si byl jistý co a jak. Moudřejší lidé mají podle mého názoru zvířata na zahradě a s dětmi je chodí obdivovat...

A my hloupější naopak nacpou barák zvířectvem (pes, morče, králík, želvy, leguán, křeček, osmák, korela, rybičky....prostě na co si děti vzpomenou) a učí děti, jak se ke zvířátkům chovat, že zvířatko není jen pomazleníčko, ale že se o něj musíme starat.....atd atd.......

Ano je smutné co se zadavatelce stalo, ale bohužel musím konstatovat, že za podobné "nehody" můžou vždy jen a jen páníčci....ať už je to z nedostatku zkušeností, z nedostatku empatie, špatný výběr plemene, dle možností a schopností páníčka a u dominantnějších psů si myslím, že už i ta nejistota, liknavost nebo naopak snaha o tzv. tvrdou ruku může být problém.......
Jak je možný, že spouta lidí má velké psy společně s děrmi...malými dětmi a vše je ok....náhoda?? to by teda spouta lidí mělo ze zadele kliku......

Myslím, že i když se snažíme zadavatelce poradit, tak to asi nebude relevantní....nikdo s nimi doma není...nikdo nevidí, jaká je teď doma atmosféra, jak se ke psu chovají....a hlavně, nikdo jí nemůže říct...hele teď bacha, pes se mi zdá nervózní, ve střehu...co zkusit tohle, aby přešel do režimu klid.......protože stejně tak jako musí mít člověk důvěru ve svého psa....čím větší a ostřejší pes, tím je důležitější ta klidná sebejistota, kterou ke psu přistupujeme....tak stejně tak musí mít pes důvěru v nás, protože když nám pes nebude věřit, tak může reagovat na úplnou kravinu, kterou by normální pes vůbec neřešil, útokem....

Pes prostě z nějakého důvodu napomenul dítě.......a já si myslím, že pokud byl do té doby bezproblémový, tak je potřeba vrátit se co nejdříve do starých kolejí s důrazem na větší opatrnost....prostě nenechávat dítě a psa bez dozoru.......

faktem je, že by se měli obrátit na někoho zkušeného, kdo situaci posoudí na místě. Nikdo tady psa neviděl a situace může být mnohem vážnější anebo taky ne, Každopádně jde o bezpečí malého děcka a tam se nevyplatí nic podcenit. To by taky mohlo snadno skončit vážným zraněním nebo i smrtí. Nikdo nemůže vědět, jestli pes třeba není nemocný, pak může začít reagovat jinak, o vyšetření na veterině se tu paní nezminuje.

vetřelec napsal(a):
K dítěti by se takovej čokl bez náhubku ani nepřiblížil, to bych mu dřív uříznul tu jeho kulatou palici. Jiná věc je dospělej chlap, ten takového pejska buď přepere, nebo umře tak jak žil- jako pitomec...

Pořídil bych takový ten lehký, nylonový ale ne ten fixační

Škoda že se k příspěvkům dají dát pouze kladné hlasy.

Náš první pes byl trpasličí jezevčík. Starší syn měl 6 let, mladší v peřině.
Tenhle 4 kilový ošňapec kluky dirigoval do doby,než ho přerostli, ne na velikost,ale v postavení ve smečce.
Pak se způsobně zařadil tam, kde měl místo. Do té doby jim velel.
Vzhledem k velikosti, to zase takový problém nebyl, jen mi ho kluci, třeba na mytí, nechtěli podávat, že kouše.
Řešila jsem jen v případě, že už toho kraválu bylo moc. Pak to chytli všichni, pes i kluci.

Je to 30 let zpět. Opravte mě, jestli se pletu, ale nejak si nepamatuji, že by se takto velmi velice řešily vztahy mezi lidmi a psy. Zase je pravda, že v té době byla běžná jiná plemena, tihle málo čitelní psi snad ani nebyli.

Další naši psi byli a jsou Choďáci, tam není co řešit.Jediná negativní reakce za těch skoro 20 let,co je máme, byl vyčítavý pohled, když o ně člověk zakopl.
Jsem jednoznačně pro psy k dětem, ale je potřeba pečlivě vybírat plemeno obzvlášť, pokud je majitel/ka bez dětí a plánuje je.

Zadavatelce mohu poradit jen,ať se hodí do klidu a je opatrná.
Pokud to nezvládne, bude muset dát psa pryč.

Zadavatelka bude muset dát psa pryč určitě, dříve nebo později. Psovi nevěří, pes to cítí ale neví vlastně proč došlo k takové změně. Teď je to nedůvěra, za chvíli to bude strach. Pes bude muset někam, kde nebudou malé děti, nebo vůbec děti. Pro všechny to bude lepší.

Snad zůstane aspoň v širší rodině , kde ho znají
a on to zná u nich ...(u prarodičů)

sisi58 napsal(a):
Náš první pes byl trpasličí jezevčík. Starší syn měl 6 let, mladší v peřině.
Tenhle 4 kilový ošňapec kluky dirigoval do doby,než ho přerostli, ne na velikost,ale v postavení ve smečce.
Pak se způsobně zařadil tam, kde měl místo. Do té doby jim velel.
Vzhledem k velikosti, to zase takový problém nebyl, jen mi ho kluci, třeba na mytí, nechtěli podávat, že kouše.
Řešila jsem jen v případě, že už toho kraválu bylo moc. Pak to chytli všichni, pes i kluci.

Je to 30 let zpět. Opravte mě, jestli se pletu, ale nejak si nepamatuji, že by se takto velmi velice řešily vztahy mezi lidmi a psy. Zase je pravda, že v té době byla běžná jiná plemena, tihle málo čitelní psi snad ani nebyli.

Další naši psi byli a jsou Choďáci, tam není co řešit.Jediná negativní reakce za těch skoro 20 let,co je máme, byl vyčítavý pohled, když o ně člověk zakopl.
Jsem jednoznačně pro psy k dětem, ale je potřeba pečlivě vybírat plemeno obzvlášť, pokud je majitel/ka bez dětí a plánuje je.

Zadavatelce mohu poradit jen,ať se hodí do klidu a je opatrná.
Pokud to nezvládne, bude muset dát psa pryč.

Ono to asi nebude jen o těch plemenech....cca před 25 lety měl můj známý kavkazana, brazilskou filu (oba samce) - vybíral ty největší vzteklouny a raubíře z vrhu, to štěně, který na něj při odběru nejvíc vrčelo, bylo jeho...rotvičku (ta byla naopak andílek hodňoučkej) a jezevčíka. Mezi touhle smečkou se normálně pohyboval jeho čtyřletý vnuk, samozřejmě pod dozorem dědy....jednoho krásnýho dne vnuka jeden ze psů kousnul do obličeje, stačilo k tomu úplně to, že si vnouček přidřepnul k ležícímu psovi....myslím, že nebude překvapení, že to byl právě jezevčík......

Jinak obecně si nemyslím, že by byli nějací nečitelní psi, jsou možná čitelní více a čitelní méně)...pokud člověk svého psa zná, pokud má pro to trochu citu, tak vidí ten rozdíl, když pes stojí a je v klidu a když je na první pohled klidný, ale vy víte že není, že je napnutej jak struna a že to může být ticho před bouří....a přitom pak stačí tak málo, jen psu z tohoto stavu vhodně pomoci...uvolnit napětí a všechno zas bude v poho.
Nejsem žádnej kynolog, cvičitel ani jiný odborník přes psy, dokonce mi neprošlo rukama desítky psů, ale troufnu si říct, že když se kouknu na svého psa (kteréhokoliv z mých psů), tak přesně vím v jakém je rozpoložení, protože ho prostě dokonale znám.........

Možná, že se pletu, ale i když si o sobě myslím, že jsem ve svém věku víc rozmazlovací a benevolentní a nedůsledná, co se mých psů týče, než jsem bývávávala, tak ale nenechám si od nich nakakat na hlavu....protože to, že má někdo véééliký zuby a padesát kilo živý váhy na čtyřech tlapajznách - tím pádem je stabilnější než já na dvou nohách, není důvod k tomu, abych si před svým psem, když na mě třeba houkne, sedla na zadel.....na to jsem moc udatná a slovanská a žena

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono to asi nebude jen o těch plemenech....cca před 25 lety měl můj známý kavkazana, brazilskou filu (oba samce) - vybíral ty největší vzteklouny a raubíře z vrhu, to štěně, který na něj při odběru nejvíc vrčelo, bylo jeho...rotvičku (ta byla naopak andílek hodňoučkej) a jezevčíka. Mezi touhle smečkou se normálně pohyboval jeho čtyřletý vnuk, samozřejmě pod dozorem dědy....jednoho krásnýho dne vnuka jeden ze psů kousnul do obličeje, stačilo k tomu úplně to, že si vnouček přidřepnul k ležícímu psovi....myslím, že nebude překvapení, že to byl právě jezevčík......

Jinak obecně si nemyslím, že by byli nějací nečitelní psi, jsou možná čitelní více a čitelní méně)...pokud člověk svého psa zná, pokud má pro to trochu citu, tak vidí ten rozdíl, když pes stojí a je v klidu a když je na první pohled klidný, ale vy víte že není, že je napnutej jak struna a že to může být ticho před bouří....a přitom pak stačí tak málo, jen psu z tohoto stavu vhodně pomoci...uvolnit napětí a všechno zas bude v poho.
Nejsem žádnej kynolog, cvičitel ani jiný odborník přes psy, dokonce mi neprošlo rukama desítky psů, ale troufnu si říct, že když se kouknu na svého psa (kteréhokoliv z mých psů), tak přesně vím v jakém je rozpoložení, protože ho prostě dokonale znám.........

Možná, že se pletu, ale i když si o sobě myslím, že jsem ve svém věku víc rozmazlovací a benevolentní a nedůsledná, co se mých psů týče, než jsem bývávávala, tak ale nenechám si od nich nakakat na hlavu....protože to, že má někdo véééliký zuby a padesát kilo živý váhy na čtyřech tlapajznách - tím pádem je stabilnější než já na dvou nohách, není důvod k tomu, abych si před svým psem, když na mě třeba houkne, sedla na zadel.....na to jsem moc udatná a slovanská a žena

Ono hodně záleží na výchově, mám jezevčíků šest, milují všechny lidi, až na jednoho, nechá už sebou manipulovat ale nadšený není, ale tam bylo týrání předchozím majitelem a i tento pes vzal mého přítele dříve, než kavkazanda a ovčanda, trvalo skoro rok, než mohl přijít sám a povolili až když byla kavkazanda po celkem velké operaci a byla doma a přítel byl v té době taky nemocný, takže se mohli léčit spolu :D
Pak ho vzaly, kavkazandu už nemám, ovčanda ho sice bere i poslechne, ale žádné větší důvěrnosti.Jo venku v pohodě, tam lidi nejsou problém, ale doma hlídá, je tam s kříženou asi berňačkou nebo hovavartkou a ta je to samé.

Nechtěla jsem, aby to vyznělo, že nasazuju jezevčíkům "psí hlavu"...sama mám kamaráda, který má již několikátou jezevčici, někdy 2 současně a všechny bez vyjímky jsou naprostý zlatíčka. Spíš jsem chtěla poukázat na to, že "ostří velcí psi" dítěti neublížili, ale jezevčík ano.....že prostě člověk musí být opatrný ať už má doma tele nebo malého psa.

Ono tady teď hlavně bude problém v tom, že zadavatelka je nejistá a psovi nevěří. Což on samozřejmě cítí. Když se mi pes v cca 7mi mesicich fakt ošklivě porval tak jsem pak zjistila jak moc jsou moje pocity přenášeny na psa. Kdykoli jsme viděli psa, tak já už byla nervózní, co se asi bude dít, jak pes bude reagovat atd. Pes chtěl každého psa,fenu, štěně, kterého viděl, zabít. Jenže, když jsem mu dala náhubek - což znamenalo, že já jsem se hodila do klidu, protože jsem věděla, že i kdyby vyjel tak se nic nestane, tak najednou nastala příjemná změna a nebylo to tak hrozné. Jo psy, samce, nesnáší pořád. Ale už to nebylo že by už z dálky řval na každého psa, měl snahu se normálně se psem ocuchat a když to byla fena tak si i pohrát. Případně psa normálně ignorovat a jít dál.

Takže opravdu hodně záleží na pocitech majitele. Nevím, jak tu někdo psal, co dát psovi náhubek? Nějaký lehký nylonový, se kterým decku neublíží? Zadavatelka bude víc v pohodě, pes by tím pádem mohl být taky.

marcelaamax napsal(a):
Ono tady teď hlavně bude problém v tom, že zadavatelka je nejistá a psovi nevěří. Což on samozřejmě cítí. Když se mi pes v cca 7mi mesicich fakt ošklivě porval tak jsem pak zjistila jak moc jsou moje pocity přenášeny na psa. Kdykoli jsme viděli psa, tak já už byla nervózní, co se asi bude dít, jak pes bude reagovat atd. Pes chtěl každého psa,fenu, štěně, kterého viděl, zabít. Jenže, když jsem mu dala náhubek - což znamenalo, že já jsem se hodila do klidu, protože jsem věděla, že i kdyby vyjel tak se nic nestane, tak najednou nastala příjemná změna a nebylo to tak hrozné. Jo psy, samce, nesnáší pořád. Ale už to nebylo že by už z dálky řval na každého psa, měl snahu se normálně se psem ocuchat a když to byla fena tak si i pohrát. Případně psa normálně ignorovat a jít dál.

Takže opravdu hodně záleží na pocitech majitele. Nevím, jak tu někdo psal, co dát psovi náhubek? Nějaký lehký nylonový, se kterým decku neublíží? Zadavatelka bude víc v pohodě, pes by tím pádem mohl být taky.

Tak to je svatá pravda.....když se mi fena rafla s jednou stafordkou, tak taky začala zle vyjíždět na každýho psa, co viděla....a taky klasika, snažila jsem se odbourat tohle chování, ale v člověku to tak nějak zůstane, takže když jsme viděli psa, tak já ve stresu, jak to dáme, vodítko křečovitě v ruce, abych jí udržela, prochajdy byly spíš utrpení.........až když jsem si řekla a DOST, přeci se mnou nebude mávat padesátikilovej drobek, dostala košík, já sebevědomí až na půdu, že i kdyby byl problém, tak to v klidu ustojim a změna chování feny byla až neuvěřitelná......sice to není dokonalost sama, ale fakty nemusím lézt kanálama, můžem normálně fungovat......
Psi toho vycítí víc, než si vůbec myslíme - můj názor....
Takže pokud mě pesani vytočí doběla a ještě z toho mají prču, tak to nejdřív rozdýchám, napočítám do deseti (když je potřeba, tak i několikrát) a pak teprve začnu se psy komunikovat - to je stejný jako s dětma, rozdíl je ten, že pesani mě vytočí výjimečně, dětičkám se to dařilo podstatně častěji

ono tady bude problém v plemeni a patrně vůbec ve způsobu držení a života toho psa......

Vážená paní, vím, že jste jistě po této stránce celá vylekaná : Můj osobní názor je ten, že dítě a pes bez dozoru ani na pár vteřin k sobě nepatří. Žádné zvíře není tak vychované,aby uvažovalo co smí či né.Je to zvíře uvědomte si prosím, že ten pes může dostat během pár vteřin zlomek nejasností, které jsou pro něj nepřijatelné.Obdivuji vůbec všeobecně lidé,co mají resp.batolata a psa v jednom místě .To udělá jen člověk, který si neváží svého potomka.S pozdraven krásného dne .......

Dnešní době máte plemena pře šlechtěné a upřímně nevíte,co můžete očekávat.Nejvice je zrádný Jezevčík.To je těžký cholerik a k dětem vůbec nedoporučuji MVDr. PS.Ta paní může být šťastná, že ten pes mu neukousl ruku znám případ i jí sešral pes . Již případ 40 let spět.

Panasonic napsal(a):
Vážená paní, vím, že jste jistě po této stránce celá vylekaná : Můj osobní názor je ten, že dítě a pes bez dozoru ani na pár vteřin k sobě nepatří. Žádné zvíře není tak vychované,aby uvažovalo co smí či né.Je to zvíře uvědomte si prosím, že ten pes může dostat během pár vteřin zlomek nejasností, které jsou pro něj nepřijatelné.Obdivuji vůbec všeobecně lidé,co mají resp.batolata a psa v jednom místě .To udělá jen člověk, který si neváží svého potomka.S pozdraven krásného dne .......

Já myslím, že po těch skoro 2,5 letech to už vážená paní nějak vstřebala🤔

Panasonic napsal(a):
Vážená paní, vím, že jste jistě po této stránce celá vylekaná : Můj osobní názor je ten, že dítě a pes bez dozoru ani na pár vteřin k sobě nepatří. Žádné zvíře není tak vychované,aby uvažovalo co smí či né.Je to zvíře uvědomte si prosím, že ten pes může dostat během pár vteřin zlomek nejasností, které jsou pro něj nepřijatelné.Obdivuji vůbec všeobecně lidé,co mají resp.batolata a psa v jednom místě .To udělá jen člověk, který si neváží svého potomka.S pozdraven krásného dne .......

..po dvou letech předpokládám, že e z toho paní už oklepala.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..po dvou letech předpokládám, že e z toho paní už oklepala.....

Ale stejně by mě zajímalo, jak to dopadlo....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ale stejně by mě zajímalo, jak to dopadlo....

...málokdo sem to rozhreseni dá....