Akita Inu

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, brouzdal jsem po internetu a hledal psí plemeno, které bych chtěl jako člena rodiny a naprosto mi učaroval akita inu. Pročetl jsem snad celý internet, některé informace se shodují, některé jsou zcela odlišné. Dočetl jsem se, že akita má hodně komplikovanou výchovu, ale myslím si, že včasná socializace a chození s ní ven, mezi psy, do ,,ruchu", mezi lidi, atp...aby si zvykla.., protože se píše, že když se akita nevychová, je z ní ,,zbraň hromadného ničení".Dále prý poslouchá jen jednoho člena rodiny, kterého si stanoví jako svého páníčka a ostatní ,,ignoruje".
Byl bych moc rád, kdyby mi sem ti, co akitu mají/měli, napsali své postřehy, co je pravda a co není atp.. Děkuji moc všem za odpovědi :)

Pokud by to měl být váš první pes, nešla bych to toho. Leda, že byste měl dar od pánaboha - ale to tady nepoznáme.

Dobrý den, já teda akitu nemám, ale do budoucna (třeba za 10 - 20 let :D) bych ji chtěla...je to něco jako pes snů (já mám tedy zájem více o americkou akitu), ale aktuálně si netroufnu na takto velkého a složitého psa. Jsem docela dlouho v kontaktu s chovateli a majiteli akit - ti tedy mají akitky většinou bezproblémové, ale není tak neobvyklé, že se jim občas pes (dorostenec) od majitelů vrátí, protože ho nezvládli...a převychovávat a resocializovat dospělého akiťáka není sranda.

Podle mě by takového psa měl mít sebevědomý a klidný člověk (žádný uzlíček nervů, ani cholerik - to by byla dle mého katastrofa). U takového psa je důležité mít autoritu...teď nemyslím nesmysly jako vůdce smečky, atd...ale pokud jste člověk nerozhodný a neklidný, ten pes to pozná a využije toho...takového psa je nutné vychovávat s láskou, ale velice důsledně...fyzické tresty, drill a podobně jsou u tohoto plemene cesta do pekel...pokud má pes pocit, že je trestán neprávem, nemá problém se obrátit i proti páníčkům(protože pro toho psa to není potom trest, ale nesmyslná buzerace)...hodně záleží na vztahu člověk-pes...jsou to spíš parťáci. Do města bych se bála si takového psa pořídit, protože většinou samci absolutně jiné psy nesnesou...dá se naučit je ignorovat okolní psy, ale vemte si, že zrovna v tom městě (i na okrajích) potkáváte hodně psů a mít zmítající se akitu na vodítku je dost hororová představa. Ti psi jsou strašně hrdí, odvážní...když je vedete dobře, tak neskutečně věrní a za rodinu by položili život, ale jakákoliv chyba ve výchově se vám časem může dost vymstít...potřebují úplně jiný přístup, než například služební plemena...snaha u nich zavděčit se člověku je oproti třeba německému ovčákovi minimální...nebudou poslouchat jeden povel dokola a mají vlastní hlavu. Opravdu důležitá je vhodná motivace a dobrý vztah se psem. Akita pro vás udělá hodně, když vás miluje, uznává a máte její důvěru. Já osobně bych si ji jako prvního psa nepořídila a už vůbec ne do "nevhodného" prostředí...
píšete o socializaci - ta je samozřejmě důležitá u každého psa, ale počítejte s tím, že i přes dokonalou socializaci to bude pořád ta hrdá a neohrožená akita...I chovatelé mají psy, kteří se nesnesou s jinými a musí být odděleně, i když jako štěňata nebo dorostenci byli vesměs k ostatním přátelští...jsou i výjimky, ale na tom bych nezakládala své představy o plemeni. Znám psy, kteří dělají různé sporty, cvičí i dogdancing (samozřejmě že spíš na "domácí" úrovni) u AA dělá minimálně jeden pes i obedience a záchranařinu a baví ho to...ale je to hodně o povaze toho konkrétního jedince a výborného vedení ze strany paničky...určitě to není pes "do kotce" ani jen tak na zahradu...je třeba se mu HODNĚ věnovat a umožnit mu být co nejvíce v kontaktu se svou rodinou.
Být vámi, nejdříve obepíšu chovatele, najdu si výstavy a seznámím se s co největším počtem psů (samozřejmě s PP, kde je nějaká kontrola povah), většina chovatelů nemá absolutně problém s nezávaznou návštěvou i když nemají aktuálně ani štěňata...pokud znáte ty psy jen z internetu, nebo nedejbože z filmu "Hačikó" a chcete je na základě toho, doporučuji si toto plemeno dobře rozmyslet. Myslete taky na to, že je to plemeno docela zatížené nemocemi...hodně trpí na různá autoimunitní onemocnění a léčba takto "postiženého" psa není vůbec levná.

Samozřejmě mě může kdokoliv opravit, ale toto je můj pohled na akity, který jsem si za ty roky udělala.
Pro někoho je to pes " k ničemu" ale já strašně obdivuju povahu "japonců", to, že ten pes s vámi funguje spíše na partnerském vztahu, má svoji hlavu a je to ten pravý hrdý neohrožený samuraj ...hodně těch psů, co znám, jsou rodinní gaučáci (a spousta akit - nevím proč- se strašně ráda kouká na televizi )...ty americké akity jsou o něco tvárnější, než ty japonské...nebo mi to alespoň tak přijde...nejhorší, co ale můžete udělat, je nechat psa dělat si co chce a nechat ho růst na zahradě jako dříví v lese...tohle byly většinou případy, kdy byl pes problémový a po sléze vrácen chovateli, případně ještě ty, kde se majitelé snažili akití povahu zlomit silou. Je to velký, silný pes s vlastní hlavou a v nevhodných rukách může být opravdu i nebezpečný.

Nemám co dodat!

Já ano. Akity nemají rády děti. Ony je tolerujou, když si jich děti nevšímají. Pokud k nim dítě přistupuje s tím, že je bude ,,cvičit", povelovat, nedej bože snažit se akitu někam přesunout, akita nemá problém dítě razantně usměrnit což při velikosti psa může skončit fatálně. Znala jsem rodinu, kde akita začal útočit na 12letého syna tak, že museli psa dát pryč. Mluvím taky o japoncích, americká je více tolerantní a mírnější plemeno.

lesnížínka napsal(a):
Já ano. Akity nemají rády děti. Ony je tolerujou, když si jich děti nevšímají. Pokud k nim dítě přistupuje s tím, že je bude ,,cvičit", povelovat, nedej bože snažit se akitu někam přesunout, akita nemá problém dítě razantně usměrnit což při velikosti psa může skončit fatálně. Znala jsem rodinu, kde akita začal útočit na 12letého syna tak, že museli psa dát pryč. Mluvím taky o japoncích, americká je více tolerantní a mírnější plemeno.

Děkuji. Zase jsem chytřejší.

Sousedé přes barák měli dvě akity a jejich syn,o kousek dál také.Syn měl postupně dvě feny.Když pominu,že se jim nijak extra nevěnovali,feny neuměly chodit na vodítku,strašně táhli a syn je měl co udržet,nebyly s nimi vážné problémy.Jeho rodiče měli nejdříve fenu,to bylo něco obdobného,a pak si nechali psa.To byla hrůza,pes utíkal,ohrožoval lidi,zakousl 3 menší psy,doma se ho báli a když ho potřebovali zavřít,chodili s klackem.Jedou utekl,vlezl k lidem na dvůr,kde napadl psa uvázaného u boudy.Zavolali majitele,ten si pro něj přišel,pes ho napadl,pokousal,nakonec ho museli zastřelit.

Dobrý den,

my Akita inu máme. Je to samec a je mu 14. měsíců. Nevím vlastně ani kde začít, abych Vám nějak pomohl. Různých článků a příspěvků už byly napsány stohy a stejně Vás žádnej nepřipravý na tu realitu. Akita inu je skutečně osobnost a aby to nebylo moc jednoduché každý jedinec je trochu jiný, je to unikát. Všude se píše, že musíte hodně socializovat. To je určitě pravda, ale když budete mít štěstí jako my, tak se můžete usocializovat a výsledky jdou velice, velice pomalu.
To co budete opravdu hodně potřebovat je nekonečná trpělivost. Někdy budete mít pocit, že je Váš pes natvrdlej blbec, ale musíte vytrvat a až příjde puberta, tak platí jednoduché, ale pro nervy nejtěšší pravidlo, být vytrvalejší než Akita, a to bez vzteku a agrese.
Ať si přečtete cokoliv, stejně je nejlepší si pořádně svého psa nakoukat. Na Akitu je třeba mít čas. Je to takové další dítě do rodiny.
Doporučuji knihy od pana Šusty. Pozitivku budete hodně potřebovat.
Další věc, kterou jsme si museli uvědomit je ta, že i když Akita vypadá jako medvídek na ňuňání, tak to tak rozhodně není! Není to kamarád pro ostatní psy, zvířata a k cizím lidem je hodně ostražitý a už vůbec ne kontaktní.
Při cvičení, socializaci i ostatních věcí není dobré jí do něčeho nutit. Zabejčí se a ještě si to zapamatuje do příště, že jste jí do něčeho nutil a místo socializace a učení bude pravý opak. Nesnáší drilování. Na druhou stranu se dostanete do situace, kdy jí zase naopak budete muset postrčit, jinak by jste se nikam nešoupli. Fakt jako dítě:-) Misíte se snažit svého psa co nejlépe číst!
Já jsem o Akitě snil 12 let a dva roky jsme se na ní připravovali. No musím říct, že se na ní připravit úplně nedá.
Tím chci říct, že nemá smysl pořád čekat a čekat a říkat si, že ještě počkáte.
Když si upřímně řeknete, že jste pro to udělali maximum, tak bouchněte do stolu a jděte do toho.
Stejně se budete nejvíc učit s tím psem a takhle začínal úplně každý akitář.
Jinak když s ní navážete správný vztah a získáte si jí svojí láskou, tak je to úžasný parťák a člen rodiny.
Každý Vám napíše sto důvodů proč ne Akitu, ale jestli chcete znát ten jedinej největší důvod proč jí mít, tak s ní začněte žít:-)

Hodně trpělivosti a štěstí při výběru!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, brouzdal jsem po internetu a hledal psí plemeno, které bych chtěl jako člena rodiny a naprosto mi učaroval akita inu. Pročetl jsem snad celý internet, některé informace se shodují, některé jsou zcela odlišné. Dočetl jsem se, že akita má hodně komplikovanou výchovu, ale myslím si, že včasná socializace a chození s ní ven, mezi psy, do ,,ruchu", mezi lidi, atp...aby si zvykla.., protože se píše, že když se akita nevychová, je z ní ,,zbraň hromadného ničení".Dále prý poslouchá jen jednoho člena rodiny, kterého si stanoví jako svého páníčka a ostatní ,,ignoruje".
Byl bych moc rád, kdyby mi sem ti, co akitu mají/měli, napsali své postřehy, co je pravda a co není atp.. Děkuji moc všem za odpovědi :)

Japonské Akity chovají moji rodiče již dlouhou řadu let.Platí vše,co bylo psáno výše.Chovatel musí mít přirozenou autoritu, být klidný,vyrovnaný a mít dost trpělivosti.Akita je velmi hrdý a sebevědomý pes.Ostatní psi ji v lásce nemají.A když přijde Akita k plotu,ostatní psi odskakují 2m od plotu.(někdy docela sranda pozorovat ) Jako by z ní nějaká aura vyzařovala.Nikdy nikomu neublížila a přesto si psi udržují odstup i při prvním kontaktu.K cizím lidem nedůvěřivá.
Nemám s nimi špatnou zkušenost.Nikdy se nestalo,že by na mě některá zavrčela,i když pro ně nejsem domácí,tedy v bydlišti.Jsem jediná,kdo k nim může vlézt bez přítomnosti majitelů.Jinak je většinou zavírají,když přijde návštěva.Mé děti obchází obloukem bez očichání(ať malé či pubertální), samotné nikdy nenechávám.Nelze jim něco vyloženě přikázat,spíše se domluvit.Na procházky je občas beru,ale není to ideální pes do míst,kde jsou pejskaři. Jako šťeňata jsou úžasné,takové ňuchňací kuličky,při socializaci se snaží být přátelské k okolí.Ale tou pubertou se to zlomí a už nikoho nemusí.Jen svou rodinu,tu milují a neváhají bránit.Potřebují hodně kontaktu s rodinou,ale dávají přednost zahradě před možností být uvnitř.Chce to se jim opravdu věnovat,nedostatek kontaktu s páníčkem většinou řeší vykusováním srsti.A oškubaný pes není hezký na pohled.Ale zase je dobře poznat,jak to rodiče přehánějí s prací.Mně se líbí,jak komunikují ocasem.Normálně nosí nahoru,jakmile jsou uražené či ukřivdėné,nosí ocas dolů. Při nátlaku se zabejčí a těžko se pak s tvrdohlavou palicí domlouvá.Lepší způsob je přechytračit,aby to dělala "jakože" sama.

Jako prvního psa bych rozhodně nedoporučila a pokud máte zkušenost s ovčáckými plemeny,tak Akita je pravý opak.

Michal Švadlena napsal(a):
Dobrý den,

my Akita inu máme. Je to samec a je mu 14. měsíců. Nevím vlastně ani kde začít, abych Vám nějak pomohl. Různých článků a příspěvků už byly napsány stohy a stejně Vás žádnej nepřipravý na tu realitu. Akita inu je skutečně osobnost a aby to nebylo moc jednoduché každý jedinec je trochu jiný, je to unikát. Všude se píše, že musíte hodně socializovat. To je určitě pravda, ale když budete mít štěstí jako my, tak se můžete usocializovat a výsledky jdou velice, velice pomalu.
To co budete opravdu hodně potřebovat je nekonečná trpělivost. Někdy budete mít pocit, že je Váš pes natvrdlej blbec, ale musíte vytrvat a až příjde puberta, tak platí jednoduché, ale pro nervy nejtěšší pravidlo, být vytrvalejší než Akita, a to bez vzteku a agrese.
Ať si přečtete cokoliv, stejně je nejlepší si pořádně svého psa nakoukat. Na Akitu je třeba mít čas. Je to takové další dítě do rodiny.
Doporučuji knihy od pana Šusty. Pozitivku budete hodně potřebovat.
Další věc, kterou jsme si museli uvědomit je ta, že i když Akita vypadá jako medvídek na ňuňání, tak to tak rozhodně není! Není to kamarád pro ostatní psy, zvířata a k cizím lidem je hodně ostražitý a už vůbec ne kontaktní.
Při cvičení, socializaci i ostatních věcí není dobré jí do něčeho nutit. Zabejčí se a ještě si to zapamatuje do příště, že jste jí do něčeho nutil a místo socializace a učení bude pravý opak. Nesnáší drilování. Na druhou stranu se dostanete do situace, kdy jí zase naopak budete muset postrčit, jinak by jste se nikam nešoupli. Fakt jako dítě:-) Misíte se snažit svého psa co nejlépe číst!
Já jsem o Akitě snil 12 let a dva roky jsme se na ní připravovali. No musím říct, že se na ní připravit úplně nedá.
Tím chci říct, že nemá smysl pořád čekat a čekat a říkat si, že ještě počkáte.
Když si upřímně řeknete, že jste pro to udělali maximum, tak bouchněte do stolu a jděte do toho.
Stejně se budete nejvíc učit s tím psem a takhle začínal úplně každý akitář.
Jinak když s ní navážete správný vztah a získáte si jí svojí láskou, tak je to úžasný parťák a člen rodiny.
Každý Vám napíše sto důvodů proč ne Akitu, ale jestli chcete znát ten jedinej největší důvod proč jí mít, tak s ní začněte žít:-)

Hodně trpělivosti a štěstí při výběru!

Vystihl jste to přesně a i následující příspěvek dcery majitele akity to vhodně doplňuje.
V létě nám odešel 13 let starý pes japonské akity. Předtím jsem měl dalmatiny, odchovával, pak dogu do 8 let stáří.
Vybral jsem si štěňátko nejdominantnější z 7 sourozenců. Zůstalo to v něm. Na zahradu cizí nesměl, venku hladit též ne. V restauraci ležel u stolu, kde byli pro něho další 3 cizí lidé, ani si jich nevšiml. Stačilo, že na něj jeden promluvil, naklonil se k němu a už vrčel.
Od sousedů na ulici se nechal hladit a radostně je vítal, když přijelo jejich auto. Psy nesnášel a napadal. Napadl i štěně, které si chtělo hrát a skočilo na něj. U veterináře bez problému, ale jen při mém vedení.
K členům rodiny to byl nejmilejší pes. A když dcera po měsíci k nám přijela, skučel radostí, mohla s ním jít ven a mimo obec ho pustit z vodítka. Jak chytil pach zvěře a byl ode mě víc jak 15 metrů, nereagoval na přivolání a běžel. D0 10 min byl zpět. Měl vždy v přírodě na volno náhubek. Znal základní povely sedni, lehni, zůstaň. Běhal u kola na vodítku, psí sáně táhl, ale jen chůzí nebo pomalým klusem. Sahání do misky smasem a kosrt, kterou někde chňapnul jsem mu mohl vytáhnout po rozevření čelistí. Jen dodám, že sáhnutí do misky když už polykal skončilo kousnutím do mé ruky, až tekla krev. Ta ruka ho okamžitě ztrestala, ikdyž ruka má jen hladit, ale od té doby se to nestalo. To mu byly3 měsíce. Manželku miloval, ale neposlouchal. "Vodil " ji na procházku tam, kam šel on.
Měli jsme ho rádi, on nás i blízké známé, ale opravdu to není to pes pro každého.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den, já teda akitu nemám, ale do budoucna (třeba za 10 - 20 let :D) bych ji chtěla...je to něco jako pes snů (já mám tedy zájem více o americkou akitu), ale aktuálně si netroufnu na takto velkého a složitého psa. Jsem docela dlouho v kontaktu s chovateli a majiteli akit - ti tedy mají akitky většinou bezproblémové, ale není tak neobvyklé, že se jim občas pes (dorostenec) od majitelů vrátí, protože ho nezvládli...a převychovávat a resocializovat dospělého akiťáka není sranda.

Podle mě by takového psa měl mít sebevědomý a klidný člověk (žádný uzlíček nervů, ani cholerik - to by byla dle mého katastrofa). U takového psa je důležité mít autoritu...teď nemyslím nesmysly jako vůdce smečky, atd...ale pokud jste člověk nerozhodný a neklidný, ten pes to pozná a využije toho...takového psa je nutné vychovávat s láskou, ale velice důsledně...fyzické tresty, drill a podobně jsou u tohoto plemene cesta do pekel...pokud má pes pocit, že je trestán neprávem, nemá problém se obrátit i proti páníčkům(protože pro toho psa to není potom trest, ale nesmyslná buzerace)...hodně záleží na vztahu člověk-pes...jsou to spíš parťáci. Do města bych se bála si takového psa pořídit, protože většinou samci absolutně jiné psy nesnesou...dá se naučit je ignorovat okolní psy, ale vemte si, že zrovna v tom městě (i na okrajích) potkáváte hodně psů a mít zmítající se akitu na vodítku je dost hororová představa. Ti psi jsou strašně hrdí, odvážní...když je vedete dobře, tak neskutečně věrní a za rodinu by položili život, ale jakákoliv chyba ve výchově se vám časem může dost vymstít...potřebují úplně jiný přístup, než například služební plemena...snaha u nich zavděčit se člověku je oproti třeba německému ovčákovi minimální...nebudou poslouchat jeden povel dokola a mají vlastní hlavu. Opravdu důležitá je vhodná motivace a dobrý vztah se psem. Akita pro vás udělá hodně, když vás miluje, uznává a máte její důvěru. Já osobně bych si ji jako prvního psa nepořídila a už vůbec ne do "nevhodného" prostředí...
píšete o socializaci - ta je samozřejmě důležitá u každého psa, ale počítejte s tím, že i přes dokonalou socializaci to bude pořád ta hrdá a neohrožená akita...I chovatelé mají psy, kteří se nesnesou s jinými a musí být odděleně, i když jako štěňata nebo dorostenci byli vesměs k ostatním přátelští...jsou i výjimky, ale na tom bych nezakládala své představy o plemeni. Znám psy, kteří dělají různé sporty, cvičí i dogdancing (samozřejmě že spíš na "domácí" úrovni) u AA dělá minimálně jeden pes i obedience a záchranařinu a baví ho to...ale je to hodně o povaze toho konkrétního jedince a výborného vedení ze strany paničky...určitě to není pes "do kotce" ani jen tak na zahradu...je třeba se mu HODNĚ věnovat a umožnit mu být co nejvíce v kontaktu se svou rodinou.
Být vámi, nejdříve obepíšu chovatele, najdu si výstavy a seznámím se s co největším počtem psů (samozřejmě s PP, kde je nějaká kontrola povah), většina chovatelů nemá absolutně problém s nezávaznou návštěvou i když nemají aktuálně ani štěňata...pokud znáte ty psy jen z internetu, nebo nedejbože z filmu "Hačikó" a chcete je na základě toho, doporučuji si toto plemeno dobře rozmyslet. Myslete taky na to, že je to plemeno docela zatížené nemocemi...hodně trpí na různá autoimunitní onemocnění a léčba takto "postiženého" psa není vůbec levná.

Samozřejmě mě může kdokoliv opravit, ale toto je můj pohled na akity, který jsem si za ty roky udělala.
Pro někoho je to pes " k ničemu" ale já strašně obdivuju povahu "japonců", to, že ten pes s vámi funguje spíše na partnerském vztahu, má svoji hlavu a je to ten pravý hrdý neohrožený samuraj ...hodně těch psů, co znám, jsou rodinní gaučáci (a spousta akit - nevím proč- se strašně ráda kouká na televizi )...ty americké akity jsou o něco tvárnější, než ty japonské...nebo mi to alespoň tak přijde...nejhorší, co ale můžete udělat, je nechat psa dělat si co chce a nechat ho růst na zahradě jako dříví v lese...tohle byly většinou případy, kdy byl pes problémový a po sléze vrácen chovateli, případně ještě ty, kde se majitelé snažili akití povahu zlomit silou. Je to velký, silný pes s vlastní hlavou a v nevhodných rukách může být opravdu i nebezpečný.

Píšete, že je to plemeno zatížené nemocemi. Asi jsme měli štěstí.
Náš pes japonská akita zemřel po 13 letech a nikdy mimo povinné očkování nebyl u veterináře.
Když zemřel, měl zuby bělostné a zdravé, jako dvouletý pes. Samozřejmě už skoro neslyšel a trošku tíž se zvedal na zadních končetinách.

Moudivláček napsal(a):
Píšete, že je to plemeno zatížené nemocemi. Asi jsme měli štěstí.
Náš pes japonská akita zemřel po 13 letech a nikdy mimo povinné očkování nebyl u veterináře.
Když zemřel, měl zuby bělostné a zdravé, jako dvouletý pes. Samozřejmě už skoro neslyšel a trošku tíž se zvedal na zadních končetinách.

Také nesouhlasím s tím,že by byly akity zatíženy nemocemi.První akita trpěla od malička epilepsii,umřela v 10 letech při záchvatu.Druhá zemřela ve 13letech,dobře slyšela,také horší vstávání,ale nic hrozného.Třetí je momentálně 11-letá,za celý život měla pouze zánět dělohy,jinak nezastonala.A té čtvrté je momentálně 7let.K veterináři chodí pouze na očkování.
Já mám nyní dva 13 leté staříky ,australského ovčáka a křížence (BŠO a BOC).Proti akitě zdravotně horší,řešíme artrozu,ploténky,hluchotu i zuby.Někdy půl dne nevstanou.13letá akita proti nim vypadala podstatně lépe.Včetně lepších zubů.

Dobrý den,
taky moc pěkný příspěvek. Váš příběh krásně popisuje, jak také může vypadat život s dominantnější akitou. Budoucí majitel, pokud si i vybere samce, musí být připraven na to, že život bude muset přizpůsobit povaze psa. Bude muset být ostražitější a víc přemýšlet dopředu za psa. Odpadnou nebo se budou muset omezit činnosti, které jsou s ostatními psy běžné.
Náš pes, pokud je na volno nosí také náhubek, tahá za sebou couračku a místa kde ho vypouštíme musíme mít co nejvíc pod kontrolou. Jakmile zaslechneme blížící se lidi nebo cokoliv jiného, hned přivoláváme a jde na vodítko.
Jak nezareagujete dopředu a dáte akitě čas, okamžitě přebýrá vedení a začne si situaci štělovat podle svého.

Moudivláček napsal(a):
Vystihl jste to přesně a i následující příspěvek dcery majitele akity to vhodně doplňuje.
V létě nám odešel 13 let starý pes japonské akity. Předtím jsem měl dalmatiny, odchovával, pak dogu do 8 let stáří.
Vybral jsem si štěňátko nejdominantnější z 7 sourozenců. Zůstalo to v něm. Na zahradu cizí nesměl, venku hladit též ne. V restauraci ležel u stolu, kde byli pro něho další 3 cizí lidé, ani si jich nevšiml. Stačilo, že na něj jeden promluvil, naklonil se k němu a už vrčel.
Od sousedů na ulici se nechal hladit a radostně je vítal, když přijelo jejich auto. Psy nesnášel a napadal. Napadl i štěně, které si chtělo hrát a skočilo na něj. U veterináře bez problému, ale jen při mém vedení.
K členům rodiny to byl nejmilejší pes. A když dcera po měsíci k nám přijela, skučel radostí, mohla s ním jít ven a mimo obec ho pustit z vodítka. Jak chytil pach zvěře a byl ode mě víc jak 15 metrů, nereagoval na přivolání a běžel. D0 10 min byl zpět. Měl vždy v přírodě na volno náhubek. Znal základní povely sedni, lehni, zůstaň. Běhal u kola na vodítku, psí sáně táhl, ale jen chůzí nebo pomalým klusem. Sahání do misky smasem a kosrt, kterou někde chňapnul jsem mu mohl vytáhnout po rozevření čelistí. Jen dodám, že sáhnutí do misky když už polykal skončilo kousnutím do mé ruky, až tekla krev. Ta ruka ho okamžitě ztrestala, ikdyž ruka má jen hladit, ale od té doby se to nestalo. To mu byly3 měsíce. Manželku miloval, ale neposlouchal. "Vodil " ji na procházku tam, kam šel on.
Měli jsme ho rádi, on nás i blízké známé, ale opravdu to není to pes pro každého.

Pořídíte znovu Akitu?
Pro Akitu musí mít člověk cit.

Latifah napsal(a):
Pořídíte znovu Akitu?
Pro Akitu musí mít člověk cit.

Akitu si nepořídím, ikdyž bych rád, třeba fenku
ale na štěňátko jsem už příliš starý a staršího psa koupit by bylo utrpení pro oba.

Měla jsem kluka akity 14 let, teď máme 6 měsíčního a oba děti milovali.. mám syna a i s prvním i s druhým jsou skvělí parťáci a to jim dával i povely.

Marně hledám v diskuzi to pozitivum, kvůli které si lidi Akitu pořizují a procházejí tou řeholí, které jim na konci Akita jako bonus, které je jiné plemena neposkytují, dá.

molok napsal(a):
Marně hledám v diskuzi to pozitivum, kvůli které si lidi Akitu pořizují a procházejí tou řeholí, které jim na konci Akita jako bonus, které je jiné plemena neposkytují, dá.

Přesně o tomhle já často přemejšlím. Určitě nějaký bonus bude, jinak by to ti lidé nedělali.
V mém okolí je několik akit, žiju na kraji města, psů jsou tu mraky.
Akity majitelé venčí na krátkých vodítkách, stále ve střehu, dle mého ty procházky pro ně nemohou být relax.
Pro mě mají ti psi divný nečitelný výraz...vždycky si říkám, že určitě musejí svým majitelům poskytovat něco, čím jim to všechno doma vynahradí.
Asi to opravdu zdaleka není pes pro každého.

U nás ve čtvrti bydlí paní...teda teď už jí nevídám, ale léta měla 2-3 akity...holky, samozřejmě ne ty samé, protože mluvím o horizontu tak 30 let. Možná chovka, nevím.
Takže předpokládám, že pro ní jako plemeno vyhovující. A kdybych to brala podle ní resp. jejích fen, tak za mě naprosto pohodové plemeno......berbeři je jako štěňata měly za hodné "tety", holky na vhodných místech chodily na volno, ovladatelné, neagresivní.
Pak je u nás další rodina, nejdčív měli samojeda, teď už druhou akotu, taky holku...takže to bude taky asi srdcovka.
A pak je zde ještě jedna rodina, která má v zahradě tradičně už několikátého akiťáka, ty jsem potkala venku snad 2x. Tím neříkám, že s ním nechodí na prochajdu, ale že se třeba jen nepotkáváme a ten teda určitě není pžátelský ke psům.

Prostě myslím, že pokud si člověk pořizuje pořád stejné plemeno, tak to bude asi to praví ořechové, v tomto případě akitové.

molok napsal(a):
Marně hledám v diskuzi to pozitivum, kvůli které si lidi Akitu pořizují a procházejí tou řeholí, které jim na konci Akita jako bonus, které je jiné plemena neposkytují, dá.

Jsou lidé, kteří chtějí samostatně uvažujícího psa, kde to není primárně o povelech a jednoduché komunikaci, ale spíš o partnerství a pochopení. Nepotřebují si psa dokonale "vytvarovat", vyhovuje jim život s nezávislým tvorem, nicméně chtějí víc než kočkař. Dobrý vztah s jedinci plemen tohoto typu není zadarmo, o to je pak cennější. Průšvih samozřejmě je, když si tyhle týpky pořídí nějaký tupoun pouze kvůli vzhledu a nesednou si. Díky těmto případům se z nich dělají pomalu zplozenci pekla. Pohled na ideální psí povahu je relativní, mně by naopak přeskočilo z bordery. Miluji svého opozičníka, život je o neustálé diskuzi. Jinak doba se mění, typické povahy těchto plemen už nejsou standardem. Měli jsme tady akitu - holku, která po návratu z víkendu vyskočila z auta a navolno čekala, až rodina vyloží auto. Klasicky trochu autista, ale jinak zlatíčko. Můj je komunikativní závisláček, který miluje lidi - zpočátku z podstaty nedůvěřivý, ale je dokonale socializovaný a nemá špatnou zkušenost. Znám každý jeho výraz, on zná moje a jsem pro něj čitelná. Vč. dikce, konkrétní slova nejsou potřeba. Už jsme na nejvyšším levelu, který spousta opravdových pejskařů zná. Sedím v obýváku, venku prší. Hlavou mi bleskne, že by měl jít ven, jinak praskne. V předsíni v kenele se to vzápětí zavrtí a mizí do další boudy o 2 pokoje dál do nejvzdálenějšího bodu bytu. Vždycky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jsou lidé, kteří chtějí samostatně uvažujícího psa, kde to není primárně o povelech a jednoduché komunikaci, ale spíš o partnerství a pochopení. Nepotřebují si psa dokonale "vytvarovat", vyhovuje jim život s nezávislým tvorem, nicméně chtějí víc než kočkař. Dobrý vztah s jedinci plemen tohoto typu není zadarmo, o to je pak cennější. Průšvih samozřejmě je, když si tyhle týpky pořídí nějaký tupoun pouze kvůli vzhledu a nesednou si. Díky těmto případům se z nich dělají pomalu zplozenci pekla. Pohled na ideální psí povahu je relativní, mně by naopak přeskočilo z bordery. Miluji svého opozičníka, život je o neustálé diskuzi. Jinak doba se mění, typické povahy těchto plemen už nejsou standardem. Měli jsme tady akitu - holku, která po návratu z víkendu vyskočila z auta a navolno čekala, až rodina vyloží auto. Klasicky trochu autista, ale jinak zlatíčko. Můj je komunikativní závisláček, který miluje lidi - zpočátku z podstaty nedůvěřivý, ale je dokonale socializovaný a nemá špatnou zkušenost. Znám každý jeho výraz, on zná moje a jsem pro něj čitelná. Vč. dikce, konkrétní slova nejsou potřeba. Už jsme na nejvyšším levelu, který spousta opravdových pejskařů zná. Sedím v obýváku, venku prší. Hlavou mi bleskne, že by měl jít ven, jinak praskne. V předsíni v kenele se to vzápětí zavrtí a mizí do další boudy o 2 pokoje dál do nejvzdálenějšího bodu bytu. Vždycky.

Já rozumím, že co člověk, to jiné chutě, jenom mně přijde zábavné, že to nejde moc slovy přesně popsat, třeba u těch Akit. Aby bylo jasno, nikomu to nezazlívám, nevyčítám ani nezávidím, jenom mám tak trochu pocit, že nezávislou osobnost, která bude mít svoji hlavu a bude to pak celé o velké trpělivosti a pochopení daleko více než nějakých jednoduchých povelech si můžete nakonec "vychovat" z 90% plemen když uberete na socializaci a výchově. Tam kde musíte s Akitou hodně zabrat, aby to bylo funkční a bezpečné všem okolo, stačí s mnohými plemeny naopak ubrat a nechat jim jistý Akití level samorostu a vlastního rozhodování.

molok napsal(a):
Já rozumím, že co člověk, to jiné chutě, jenom mně přijde zábavné, že to nejde moc slovy přesně popsat, třeba u těch Akit. Aby bylo jasno, nikomu to nezazlívám, nevyčítám ani nezávidím, jenom mám tak trochu pocit, že nezávislou osobnost, která bude mít svoji hlavu a bude to pak celé o velké trpělivosti a pochopení daleko více než nějakých jednoduchých povelech si můžete nakonec "vychovat" z 90% plemen když uberete na socializaci a výchově. Tam kde musíte s Akitou hodně zabrat, aby to bylo funkční a bezpečné všem okolo, stačí s mnohými plemeny naopak ubrat a nechat jim jistý Akití level samorostu a vlastního rozhodování.

Ta samostatnost a vlastní rozhodování není o ubrané socializaci a výchově, to fakt nevychováte, to v tom psovi je a je to úplně jiný než nevychovaný pes, ví každý, kdo měl někdy nějaké tohle primitivní plemeno.

assil napsal(a):
Ta samostatnost a vlastní rozhodování není o ubrané socializaci a výchově, to fakt nevychováte, to v tom psovi je a je to úplně jiný než nevychovaný pes, ví každý, kdo měl někdy nějaké tohle primitivní plemeno.

Já jsem vyrůstal s Huskym, takže nejsem úplně nepolíben primitivními plemeny, je pravda, že to byl velký kámoš se všemi lidmi i psy a miláček okolí (no slepice by s tím asi nesouhlasily) a byl to skvělý pes s mnoho dobrými vlastnostmi, jen tam měl určitý level nevychovatelnosti (řekněmež nezávislosti a osobnosti), který mně odradil od toho si potom v dospělosti pořizovat znovu toto plemeno a proto mne fascinuje u Akity ta kombinace nezávislosti a ještě k tomu předpoklady k nesnášenlivosti se psy a nakonec i s cizími lidmi. Možná je to tím malým vzorkem Akit, se kterými jsem se setkal a viděl tu odtažitost, nabroušení, neschopnost odhadnout sílu a úmysly psů a lidí okolo. Možná je to nakonec o cestě než výsledku, já jsem lenoch, tak mám rád jednodušší cestu, někdo rád výzvy.

Myslím, že je to fakt tom, co komu sedí. Tuhle sem hlídal Bílého švýcarského ovčáka a prostě mi to přišlo k nevydržení :D. Pořád vyžaduje nějakou interakci, člověk se musí bát, aby ho někdo neukradl, protože je to neskutečně roztomilej pes, co s každým kamarádí a každého taky poslechne. Navíc ve srovnání s pastevcem mi přijde prostě nahňuplej. To nemyslím nějak špatně, jen ve mě nebudí dojem, že by se o sebe dokázal postarat. Asi bych si nezvykl žít se psem, o kterýho musim mít starost, jestli mu neni smutno, jestli mu někdo neubližuje, jestli nás někdo neukradne oba, když usnu...

TyVed napsal(a):
Myslím, že je to fakt tom, co komu sedí. Tuhle sem hlídal Bílého švýcarského ovčáka a prostě mi to přišlo k nevydržení :D. Pořád vyžaduje nějakou interakci, člověk se musí bát, aby ho někdo neukradl, protože je to neskutečně roztomilej pes, co s každým kamarádí a každého taky poslechne. Navíc ve srovnání s pastevcem mi přijde prostě nahňuplej. To nemyslím nějak špatně, jen ve mě nebudí dojem, že by se o sebe dokázal postarat. Asi bych si nezvykl žít se psem, o kterýho musim mít starost, jestli mu neni smutno, jestli mu někdo neubližuje, jestli nás někdo neukradne oba, když usnu...

Vw své podstatě naprostý souhlas...postupem času a soužitím se psy, jsem já dospěla k názoru, že nejvíc vyhovující je pes, kterýmu nemusím vymášlet zábavu, protože jeho zábava je lehnout a hlídat.
Teď co máme aktivní štěně, tak už jsme z toho na palici a utahaní. Jako už se sice blýská na "lepší časy", ale furt to není dospělej pes a furt si říkám "vydrž Sardullah, vydrž za rok, za dva už to bude na pohodu."
Alespoň to beru podle Ginuš...rok a sedm měsíců a začíná to být naprosté zlatíčko.
Prostě to není pes, co za mnou bude chodit a říkat "hej paničko, já se nudím, pojď něco dělat", ale naopak, hraju si s Jessinou, Gina leží na gauči a já jí říkám "Ginuš, nechceš si jít hrát s náma" a ona na to "ne, já šetřím energii" Naše nej zábava je vlézt si večer do postele a dělat mazlindání.

Myslím, že mlůžu porovnat "normálního" psa a samostatnou jednotku, měla jsem obě varianty.

Výše bylo psáno: jen tam měl určitý level nevychovatelnosti ...

Myslím, že ten "level nevychovatelnosti" je právě to pravé ořechové pro některé lidi...samostatnost a vlastní názor.
Prostě někdo si neumí představit, že se psem bude fungovat v režimu "já pán, ty pán" a pes bude defakto rovnocenný partner. Že to není o podřízenosti, ale o vzájemné domluvě a komprosmisu a o velké míře vzájemného respektu, který u některých plemen rozhodně není zadarmo a není to samozřejmost., je to něco, co si člověk nevydupe výchovou, výcvikem.
Chce se mi napsat, že pokud toho člověk není hoden, tak to může být průšvih.

Stejně tak jako mě by hráblo z aktivního psa, který je natěšený na spolupráci a chce něco dělat, tak člověku, který má psa fungujícího na myšlenku a je to pro něj ten super pan pes,by nutně hráblo z mého afgána a teď aktuálně s Giny.

sardulah, přesně tak

"Myslím, že ten "level nevychovatelnosti" je právě to pravé ořechové pro některé lidi...samostatnost a vlastní názor."

jen, nevychovanost je něco jiného, pro mne zcela jiného

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Vw své podstatě naprostý souhlas...postupem času a soužitím se psy, jsem já dospěla k názoru, že nejvíc vyhovující je pes, kterýmu nemusím vymášlet zábavu, protože jeho zábava je lehnout a hlídat.
Teď co máme aktivní štěně, tak už jsme z toho na palici a utahaní. Jako už se sice blýská na "lepší časy", ale furt to není dospělej pes a furt si říkám "vydrž Sardullah, vydrž za rok, za dva už to bude na pohodu."
Alespoň to beru podle Ginuš...rok a sedm měsíců a začíná to být naprosté zlatíčko.
Prostě to není pes, co za mnou bude chodit a říkat "hej paničko, já se nudím, pojď něco dělat", ale naopak, hraju si s Jessinou, Gina leží na gauči a já jí říkám "Ginuš, nechceš si jít hrát s náma" a ona na to "ne, já šetřím energii" Naše nej zábava je vlézt si večer do postele a dělat mazlindání.

Myslím, že mlůžu porovnat "normálního" psa a samostatnou jednotku, měla jsem obě varianty.

Výše bylo psáno: jen tam měl určitý level nevychovatelnosti ...

Myslím, že ten "level nevychovatelnosti" je právě to pravé ořechové pro některé lidi...samostatnost a vlastní názor.
Prostě někdo si neumí představit, že se psem bude fungovat v režimu "já pán, ty pán" a pes bude defakto rovnocenný partner. Že to není o podřízenosti, ale o vzájemné domluvě a komprosmisu a o velké míře vzájemného respektu, který u některých plemen rozhodně není zadarmo a není to samozřejmost., je to něco, co si člověk nevydupe výchovou, výcvikem.
Chce se mi napsat, že pokud toho člověk není hoden, tak to může být průšvih.

Stejně tak jako mě by hráblo z aktivního psa, který je natěšený na spolupráci a chce něco dělat, tak člověku, který má psa fungujícího na myšlenku a je to pro něj ten super pan pes,by nutně hráblo z mého afgána a teď aktuálně s Giny.

Jo, občas hlídám borderu a mám dojem, že je to vzájemný očistec.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
sardulah, přesně tak

"Myslím, že ten "level nevychovatelnosti" je právě to pravé ořechové pro některé lidi...samostatnost a vlastní názor."

jen, nevychovanost je něco jiného, pro mne zcela jiného

A kde je ta hranice? Worickovi něco řeknu, třeba ne, ne, už tam nechoď, jdeme...nic. Wori jdeme! Nic. Ještě si jde označkovat tohle a přečichat tamto...po pátém jdeme teda jde. Já vím, že až si vyřídí svoje půjde. Když byl mladý, tak už jsem musela zařvat, aby věděl, že to myslím vážně, teď už ho samozřejmě nechávám, ať si dělá, co chce, pokud to není nikomu na škodu. Pro někoho absolutně nevychovaný pes, já s tím problém nemám.

lesnížínka napsal(a):
A kde je ta hranice? Worickovi něco řeknu, třeba ne, ne, už tam nechoď, jdeme...nic. Wori jdeme! Nic. Ještě si jde označkovat tohle a přečichat tamto...po pátém jdeme teda jde. Já vím, že až si vyřídí svoje půjde. Když byl mladý, tak už jsem musela zařvat, aby věděl, že to myslím vážně, teď už ho samozřejmě nechávám, ať si dělá, co chce, pokud to není nikomu na škodu. Pro někoho absolutně nevychovaný pes, já s tím problém nemám.

Hranice je že nakonec jde nebo někdy jde hned a někdy se zdrží s vyřízením svých záležitostí, nevychovaný pes by nešel vůbec a nikdy a človek by si ho musel odlovit.

Výchova-nevýchova....samozřejmě, že člověk chce mít vychovaného psa nebo se o to alespoň snaží, ale otázkou je, co pro konkrétního páníčka ta vychovanost znamená.
Nebudu se teď tady bavit o plnění povelů. To už dle mého spadá do kategorie výcvik.
Výchova pro mě je to, co zajistí příjemné soužití se psem.

Je Gina nevychovaná?? Z pohledu někoho asi ano. Bez zajištění stopovačkou jí pustit nemůžu. Když jí volám ze zahrady domů, tak je to spíš otázka "Ginuš, chceš jít domů??" a ona buď jde a nebo ne. Pokud nechci nic konstruktivního, tak si můžu blekotat co chci a ona leží a kouká. Mohu jí označit za poslušnou?? No měla jsem úžasnou ovčandu, tu bych označila jako poslušnou, Gina rozhodně poslušná není.
Přesto bych jí nemohla označit jako nevychovaného spratka. Naopak život s ní je pohoda. Jo jasně, pořád se najdou okamžiky, kdy bych jí nejraději zakousla, ale pořád je to poberťačka bláznivá a na takové okamžiky má pořád ještě nárok, navíc v kombinaci s Jessinou jsou někdy fakty vražedné komando...zrovna před chvílí jsem je "vykopla na zahradu", protože si začaly blbnout v obýváku a při jejich velikosti

Chi tím říct, že každý z nás má asi trochu jinou představu o soužití se psem a jediné na co bychom měli brát velký zřetel, aby náš pes neobtěžoval okolí, aby nikoho neohrožoval, prostě abychom nebyli postrach okolí.
A dál, aby se nám dobře žilo. Aby třeba venčení nebyl permanentní stres, protože můj pes je poděs a obecně se teda snažím chodit v noci a kanálama.....zažila jsem to pár měsíců a opravdu pak je procházka náročná fuška a ne relax a radost.

Sardullah, to spojení level nevychovatelnosti jsem použil já a umím si naprosto přesně představit že, cituji " se psem budu fungovat v režimu "já pán, ty pán" a pes bude defakto rovnocenný partner. Že to není o podřízenosti, ale o vzájemné domluvě a kompromisu a o velké míře vzájemného respektu, který u některých plemen rozhodně není zadarmo a není to samozřejmost., je to něco, co si člověk nevydupe výchovou, výcvikem.", protože tak přesně se svým psem funguju.

Mám teď anglického buldoka jaksi a to je plemeno, které vyžaduje vysokou dávku trpělivosti a tolerance, protože rychlost splnění požadavku se někdy blíží rychlosti zavedení důchodové reformy v ČR. Úplně stále moc nechápu tu samostatnost a vlastní rozhodování u psů, kteří žijí v bytě nebo na zahradě a nemají za úkol provádět pracovní činnost samostatně. Jestli je tím míněna jako větší nezávislost, odtažitost, že dávají člověku větší prostor, nemusí být u všeho, zvědavá Kelišová, vnutit se každé návštěvě jako hlavní atrakce večera, pak bych to chápal, to může na příkladu našeho Buldoka leckdy i otravné

molok napsal(a):
Sardullah, to spojení level nevychovatelnosti jsem použil já a umím si naprosto přesně představit že, cituji " se psem budu fungovat v režimu "já pán, ty pán" a pes bude defakto rovnocenný partner. Že to není o podřízenosti, ale o vzájemné domluvě a kompromisu a o velké míře vzájemného respektu, který u některých plemen rozhodně není zadarmo a není to samozřejmost., je to něco, co si člověk nevydupe výchovou, výcvikem.", protože tak přesně se svým psem funguju.

Mám teď anglického buldoka jaksi a to je plemeno, které vyžaduje vysokou dávku trpělivosti a tolerance, protože rychlost splnění požadavku se někdy blíží rychlosti zavedení důchodové reformy v ČR. Úplně stále moc nechápu tu samostatnost a vlastní rozhodování u psů, kteří žijí v bytě nebo na zahradě a nemají za úkol provádět pracovní činnost samostatně. Jestli je tím míněna jako větší nezávislost, odtažitost, že dávají člověku větší prostor, nemusí být u všeho, zvědavá Kelišová, vnutit se každé návštěvě jako hlavní atrakce večera, pak bych to chápal, to může na příkladu našeho Buldoka leckdy i otravné

Úplně stále moc nechápu tu samostatnost a vlastní rozhodování u psů, kteří žijí v bytě nebo na zahradě a nemají za úkol provádět pracovní činnost samostatně.

Ono, když máte plemeno, které primárně bylo určené k samostatné práci bez člověka a lidi chov selektovali ne podle toho, kdo je jaký krasavec, ale dle toho jak pracuje a jakou má povahu a že to byla selekce přísná, protože nikdo nepotřeboval darmožrouta.
Jsou to plemena, která se ještě nestihla zkazit civilizací a takový pes to má v sobě a to že žije v bytě a nebo na zahradě, tak to ještě neznamená, že se z něj stane nadšený spolupracující "normální" pes.

Mám teď anglického buldoka jaksi a to je plemeno, které vyžaduje vysokou dávku trpělivosti a tolerance, protože rychlost splnění požadavku se někdy blíží rychlosti zavedení důchodové reformy v ČR.


Neznám buldoky, ale řekla bych, že u vás je to, jak bych to řekla kulantně "o velké rozvážnosti" možná o delším reflexním oblouku a o tom, že se mu možná nechce.

U nás je to spíš o tom, že pokud povel není vyhodnocený jakože smysluplný, tak je buď naprosto ignorován a nebo, pokud je panička hodně otravná a trvá na tom, tak velmi neochotně proveden a čuba se u toho tváří jako, když svojí dceři, se kterou bytelně tříská puberta , řeknete, aby umyla nádobí a nebo šla s košem a ona jde, protože ví že musí, ale fakt nechcete vědět, co si myslí stačí ten výraz..."no jo, už jdu, aby ses nezbláznila, takovej vopruz to je děs"

Např. Gina leží na gauči..."Gino ke mně!!" ...nic...ale "Ginu ke mně, jdeme na procházku...Gino ke mně bude papáníčko....Gino ke mně, už jdeme spinka", no to je jiná, protože to dává smysl. A nemusím čekat, smysluplné povely provádíme ihned.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Úplně stále moc nechápu tu samostatnost a vlastní rozhodování u psů, kteří žijí v bytě nebo na zahradě a nemají za úkol provádět pracovní činnost samostatně.

Ono, když máte plemeno, které primárně bylo určené k samostatné práci bez člověka a lidi chov selektovali ne podle toho, kdo je jaký krasavec, ale dle toho jak pracuje a jakou má povahu a že to byla selekce přísná, protože nikdo nepotřeboval darmožrouta.
Jsou to plemena, která se ještě nestihla zkazit civilizací a takový pes to má v sobě a to že žije v bytě a nebo na zahradě, tak to ještě neznamená, že se z něj stane nadšený spolupracující "normální" pes.

Mám teď anglického buldoka jaksi a to je plemeno, které vyžaduje vysokou dávku trpělivosti a tolerance, protože rychlost splnění požadavku se někdy blíží rychlosti zavedení důchodové reformy v ČR.


Neznám buldoky, ale řekla bych, že u vás je to, jak bych to řekla kulantně "o velké rozvážnosti" možná o delším reflexním oblouku a o tom, že se mu možná nechce.

U nás je to spíš o tom, že pokud povel není vyhodnocený jakože smysluplný, tak je buď naprosto ignorován a nebo, pokud je panička hodně otravná a trvá na tom, tak velmi neochotně proveden a čuba se u toho tváří jako, když svojí dceři, se kterou bytelně tříská puberta , řeknete, aby umyla nádobí a nebo šla s košem a ona jde, protože ví že musí, ale fakt nechcete vědět, co si myslí stačí ten výraz..."no jo, už jdu, aby ses nezbláznila, takovej vopruz to je děs"

Např. Gina leží na gauči..."Gino ke mně!!" ...nic...ale "Ginu ke mně, jdeme na procházku...Gino ke mně bude papáníčko....Gino ke mně, už jdeme spinka", no to je jiná, protože to dává smysl. A nemusím čekat, smysluplné povely provádíme ihned.

U nás je to úplně stejně s těmi povely, já si ještě do toho rád vykládám. Pablo domů. Ty chceš ještě šušnit na zahradě? No tak si pak štěkni. Ale je tu fakt docela zima, zase prochladneš, Pablo, domů, bude dobrůtka. Ano opakuji dobrůtka! Packy. Pablíku, ještě si musíme utřít packy, první, druhá, ještě počkej, třetí. Pablo ještě čtvrtá, já ten obyvák nebudu vytírat, no čtvrtá za tu dobrůtku, tak je hodný Pablík.

assil napsal(a):
Hranice je že nakonec jde nebo někdy jde hned a někdy se zdrží s vyřízením svých záležitostí, nevychovaný pes by nešel vůbec a nikdy a človek by si ho musel odlovit.

Jéééžiš...vy jste mě potěšila...tak já mám vlastně vychovanýho psa
Prostě se jenom někdy zdrží...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Úplně stále moc nechápu tu samostatnost a vlastní rozhodování u psů, kteří žijí v bytě nebo na zahradě a nemají za úkol provádět pracovní činnost samostatně.

Ono, když máte plemeno, které primárně bylo určené k samostatné práci bez člověka a lidi chov selektovali ne podle toho, kdo je jaký krasavec, ale dle toho jak pracuje a jakou má povahu a že to byla selekce přísná, protože nikdo nepotřeboval darmožrouta.
Jsou to plemena, která se ještě nestihla zkazit civilizací a takový pes to má v sobě a to že žije v bytě a nebo na zahradě, tak to ještě neznamená, že se z něj stane nadšený spolupracující "normální" pes.

Mám teď anglického buldoka jaksi a to je plemeno, které vyžaduje vysokou dávku trpělivosti a tolerance, protože rychlost splnění požadavku se někdy blíží rychlosti zavedení důchodové reformy v ČR.


Neznám buldoky, ale řekla bych, že u vás je to, jak bych to řekla kulantně "o velké rozvážnosti" možná o delším reflexním oblouku a o tom, že se mu možná nechce.

U nás je to spíš o tom, že pokud povel není vyhodnocený jakože smysluplný, tak je buď naprosto ignorován a nebo, pokud je panička hodně otravná a trvá na tom, tak velmi neochotně proveden a čuba se u toho tváří jako, když svojí dceři, se kterou bytelně tříská puberta , řeknete, aby umyla nádobí a nebo šla s košem a ona jde, protože ví že musí, ale fakt nechcete vědět, co si myslí stačí ten výraz..."no jo, už jdu, aby ses nezbláznila, takovej vopruz to je děs"

Např. Gina leží na gauči..."Gino ke mně!!" ...nic...ale "Ginu ke mně, jdeme na procházku...Gino ke mně bude papáníčko....Gino ke mně, už jdeme spinka", no to je jiná, protože to dává smysl. A nemusím čekat, smysluplné povely provádíme ihned.

No právě u nás postupně ty povely uplně odpadly a používají se pouze v situaci, kdy není zřejmé, co se bude dít nebo dělat a tak výjimečně, že se mi na ně nedostane toho tázavého pohledu (a proooč???) Očekává se, že když už ten povel vypustím z pusy, tak má smysl a já se snažím, aby to tak vždycky bylo. Jinak používáme něco, co by šlo označit jako návrhy a naopak z charakteristického chování psů myslím dobře poznáme, co by oni rádi od nás. Například když má fena hlad, tak se běží posadit do kotce, protože tam se servíruje jídlo. Když jsme z nějakého důvodu žádáni venku, tak se prostě postaví předníma packama na parapet a za oknem se objeví hlava s patřičným výrazem a případně se přidají zvukové projevy.

To samostatné myšlení se dost těžko popisuje, myslím, že je lepší to vidět a mít chvíli možnost do toho proniknout. Oni všechno odpozurujou a všechno si okamžitě pamatujou a dokážou to využít v nějakém kontextu. Opravdu jsou to konstrukce myšlenek, kde navazuje i několik věcí.

TyVed napsal(a):
No právě u nás postupně ty povely uplně odpadly a používají se pouze v situaci, kdy není zřejmé, co se bude dít nebo dělat a tak výjimečně, že se mi na ně nedostane toho tázavého pohledu (a proooč???) Očekává se, že když už ten povel vypustím z pusy, tak má smysl a já se snažím, aby to tak vždycky bylo. Jinak používáme něco, co by šlo označit jako návrhy a naopak z charakteristického chování psů myslím dobře poznáme, co by oni rádi od nás. Například když má fena hlad, tak se běží posadit do kotce, protože tam se servíruje jídlo. Když jsme z nějakého důvodu žádáni venku, tak se prostě postaví předníma packama na parapet a za oknem se objeví hlava s patřičným výrazem a případně se přidají zvukové projevy.

To samostatné myšlení se dost těžko popisuje, myslím, že je lepší to vidět a mít chvíli možnost do toho proniknout. Oni všechno odpozurujou a všechno si okamžitě pamatujou a dokážou to využít v nějakém kontextu. Opravdu jsou to konstrukce myšlenek, kde navazuje i několik věcí.

Potvrzuji. U nás podobně. Má hlad? Lehne si k verandě. Chce, abychom šli ven z chaty na něco se podívat? Škrábne na dveře a po otevření udělá pár kroků pryč, směrem kam nás chce odvést. Chce jít dovnitř? Škrábne na dveře a po otevření vejde a lehne si na připravenou deku v obýváku. Má chuť na něco mimo hlavní krmení? Škrábne na dveře, vejde a jde k ledničce. Atd...

vam nechci kazit idealy - ale tuhle komunikaci zvlada uplne kazdy pes v rodine.
maji nas prectene a - vychovane :-)

TyVed napsal(a):
No právě u nás postupně ty povely uplně odpadly a používají se pouze v situaci, kdy není zřejmé, co se bude dít nebo dělat a tak výjimečně, že se mi na ně nedostane toho tázavého pohledu (a proooč???) Očekává se, že když už ten povel vypustím z pusy, tak má smysl a já se snažím, aby to tak vždycky bylo. Jinak používáme něco, co by šlo označit jako návrhy a naopak z charakteristického chování psů myslím dobře poznáme, co by oni rádi od nás. Například když má fena hlad, tak se běží posadit do kotce, protože tam se servíruje jídlo. Když jsme z nějakého důvodu žádáni venku, tak se prostě postaví předníma packama na parapet a za oknem se objeví hlava s patřičným výrazem a případně se přidají zvukové projevy.

To samostatné myšlení se dost těžko popisuje, myslím, že je lepší to vidět a mít chvíli možnost do toho proniknout. Oni všechno odpozurujou a všechno si okamžitě pamatujou a dokážou to využít v nějakém kontextu. Opravdu jsou to konstrukce myšlenek, kde navazuje i několik věcí.

Ano, ono se to dost těžko popisuje, protože člověk s "normálním" psem řekne...to ten můj dělá taky. A bude mít pravdu, ale ve skutečnosti je to jinej level a teď neříkám lepší nebo horší, ale prostě jinej.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, ono se to dost těžko popisuje, protože člověk s "normálním" psem řekne...to ten můj dělá taky. A bude mít pravdu, ale ve skutečnosti je to jinej level a teď neříkám lepší nebo horší, ale prostě jinej.

V čem jinej? Přeci ten pes prostě komunikuje, v tomhle jedno plemeno, jak druhý. Naše tupohlávka se naučila využívat toho, že nechceme, aby byla štěkna uřvaná, takže pokud chce domů a nikdo se zrovna nevyskytuje v roli dveřníka a tudíž neslyší její kníkání, tak předstírá, že štěká na narušitele, aby nás dostala ke dveřím a jakmile se otevře, maže dovnitř-podle mě stejný, jako přivolání si páníčka tím, že ukážu makovici v okně.
Právě proto, aby mě psi nepronásledovali s miskou před krmením, jsem tohle přesunu na dobu po krmení, že si přinesou na umytí a dostanou odměnu, dřív právě to byl jejich způsob dát na vědomí, žee "už je čas pane profesore" - stejné jako usednutí do kotce.
nebo aspoń mi to tak osobně přijde. V tomhle rozdíl mezi plemeny nevidím. V čem je to jiný?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
vam nechci kazit idealy - ale tuhle komunikaci zvlada uplne kazdy pes v rodine.
maji nas prectene a - vychovane :-)

Měli jsme v rodině několik různých jiných plemen. Flata, RR, teď BŠO. To co předvádí naši psi mi zatím žádné jiné pes nepředvedl. Možná ano, v komunikaci, ale to je to, o čem tady pořád dokola píšeme. To se nedá popsat, to se musí zažít.

Zrzavci napsal(a):
V čem jinej? Přeci ten pes prostě komunikuje, v tomhle jedno plemeno, jak druhý. Naše tupohlávka se naučila využívat toho, že nechceme, aby byla štěkna uřvaná, takže pokud chce domů a nikdo se zrovna nevyskytuje v roli dveřníka a tudíž neslyší její kníkání, tak předstírá, že štěká na narušitele, aby nás dostala ke dveřím a jakmile se otevře, maže dovnitř-podle mě stejný, jako přivolání si páníčka tím, že ukážu makovici v okně.
Právě proto, aby mě psi nepronásledovali s miskou před krmením, jsem tohle přesunu na dobu po krmení, že si přinesou na umytí a dostanou odměnu, dřív právě to byl jejich způsob dát na vědomí, žee "už je čas pane profesore" - stejné jako usednutí do kotce.
nebo aspoń mi to tak osobně přijde. V tomhle rozdíl mezi plemeny nevidím. V čem je to jiný?

Já nevím jestli už sem to tu nepopisoval. Jdu a sednu si na lavičku na zahradě. Přijde fena a chce se mazlit. Jenže pes mě chce mít pro sebe, takže odběhne a najde kost. Chová se nepříčetně okatě, pár metrů od lavičky si lehne a začne hlodat tu kost, ještě se k nám otočí zády a chvílema se jakoby nervózně ohlíží, jestli mu fena tu kost nechce vzít. Jenže je to celé jen divadlo, protože ví, že fena je chamtivá a majetnická a prostě to nevydrží, takže po chvíli vystartuje, zavrčí na něj a kost mu sebere. Kdyby jí tu kost dát nechtěl, tak si jí v klidu bude dál hlodat a fena mu jí nedokáže sebrat, ale on jí tu kost okamžitě přenechá a běží na lavičku, kde si spolu sedíme, jako když byl malej a fenu jsme ještě neměli. Fena ten trik sice zná a je vidět, jak se přemáhá, ale nemůže si pomoct. Taky je to jediná věc, kdy je ta motivace natolik silná, že opakuje vědomě tu chybu. Jinak se prakticky nestává, že by šel nějakej vofuk použít na ty psy dvakrát. Což, přiznejme si, u většiny plemen prostě jde.

Naše psy vůbec nezajímají hračky. Prostě si hrajou spolu. Ale když viděl, že má náš starý pes z rodiny rád klacky, tak mu vždycky když přišel na návštěvu přinesl klacek. Položil ho před něj a šel si spokojeně lehnout opodál. Prostě mu přinesl dárek, aniž by stál o hru. V životě sem neviděl psa, který by někomu našel a donesl hračku a nic z toho neměl.

TyVed napsal(a):
Měli jsme v rodině několik různých jiných plemen. Flata, RR, teď BŠO. To co předvádí naši psi mi zatím žádné jiné pes nepředvedl. Možná ano, v komunikaci, ale to je to, o čem tady pořád dokola píšeme. To se nedá popsat, to se musí zažít.

Souhlasím, my jsme měli boxery, xkokra, kavalíra. Teď máme 3 ovčáky a 3 malamuty. Komunikace a soužití s malamuty je úplně někde jinde než s těmi "normálními" psy :-) Pro mě osobně je těžké si představit až nastane doba, kdy se mnou už nebudou. A že budu mít zase na neprimitiva, obávám se, že mi je nenahradí. Ale věk je neúprosný.

Zrzavci napsal(a):
V čem jinej? Přeci ten pes prostě komunikuje, v tomhle jedno plemeno, jak druhý. Naše tupohlávka se naučila využívat toho, že nechceme, aby byla štěkna uřvaná, takže pokud chce domů a nikdo se zrovna nevyskytuje v roli dveřníka a tudíž neslyší její kníkání, tak předstírá, že štěká na narušitele, aby nás dostala ke dveřím a jakmile se otevře, maže dovnitř-podle mě stejný, jako přivolání si páníčka tím, že ukážu makovici v okně.
Právě proto, aby mě psi nepronásledovali s miskou před krmením, jsem tohle přesunu na dobu po krmení, že si přinesou na umytí a dostanou odměnu, dřív právě to byl jejich způsob dát na vědomí, žee "už je čas pane profesore" - stejné jako usednutí do kotce.
nebo aspoń mi to tak osobně přijde. V tomhle rozdíl mezi plemeny nevidím. V čem je to jiný?

Opravdu se mi to špatně popisuje a není to o tom, že jako majitel pastevce si myslím, že můj pes je tak vyjímečný...měla jsem ovčandu, setra, berbery a dokonce můžu říct, že pastevecká Gina, co se komunikace s člověkem a uměním cokoliv sdělit, nebojím se říct i v přirozené inteligenci, nedosahuje mojí berberce Sáře ani po kotníky. Ta, nebojím se říct, byla opravdu vyjímečná. Pořád doufám, že jednoho dne, až Gina dospěje, tak se té Sářině inteligenci alespoň přiblíží.
Základní rozdíl je v tom, jak byla po staletí plemena šlechtěna, jak byl veden chov....a je pak propastný rozdíl mezi plemeny, která musela spolupracovat s člověkem a pak byla plemena, která se musela rozhodovat sama, dokonce se v mnoha případech musela o sebe i sama postarat. I když už jsou samozřejmě "zkažení" civilizací, tak ale ten základ ještě nezmizel, ta staletí, která formovala povahu a vlohy, nestačilo těch pár desetiletí "mezi lidmi" naprosto zničit.

Proto jsem psala, že ten popis chování-komunikace pastevců výše, opravdu bude sedět na xy nepasteveckých psů.

Jak popsat rozdíl mezi pastevcem..ale i chrtem a zase teda budu zmiňovat afgána neboť s ostatními nemám zkušenost a obecně nevím, jestli jsou takoví všichni nebo třeba jenom orientálci a evropští chrti, co lovili ve smečkách budou třeba trochu jiní a možná ještě přírodními plemeny...nevím nemám zkušenost.....jsou psi a jsou, jak já říkám "kočkopsi", je vztah pán-pes, podřízený-nadřízený a je vztah rovnocenný "já pán-ty pán".
Jsou psi, kteří vás budou milovat a budou s vámi spolupracovat a komunikovat, protože to mají v povahové výbavě a jsou psi, kde si všechno musíte zasloužit.
Nevím jak jinak to říct.

Edit: možná je to tím, že pastevec je přesvědčen, že vás k životu nepotřebuje, obejde se docela dobře i bez člověka.

TyVed napsal(a):
Já nevím jestli už sem to tu nepopisoval. Jdu a sednu si na lavičku na zahradě. Přijde fena a chce se mazlit. Jenže pes mě chce mít pro sebe, takže odběhne a najde kost. Chová se nepříčetně okatě, pár metrů od lavičky si lehne a začne hlodat tu kost, ještě se k nám otočí zády a chvílema se jakoby nervózně ohlíží, jestli mu fena tu kost nechce vzít. Jenže je to celé jen divadlo, protože ví, že fena je chamtivá a majetnická a prostě to nevydrží, takže po chvíli vystartuje, zavrčí na něj a kost mu sebere. Kdyby jí tu kost dát nechtěl, tak si jí v klidu bude dál hlodat a fena mu jí nedokáže sebrat, ale on jí tu kost okamžitě přenechá a běží na lavičku, kde si spolu sedíme, jako když byl malej a fenu jsme ještě neměli. Fena ten trik sice zná a je vidět, jak se přemáhá, ale nemůže si pomoct. Taky je to jediná věc, kdy je ta motivace natolik silná, že opakuje vědomě tu chybu. Jinak se prakticky nestává, že by šel nějakej vofuk použít na ty psy dvakrát. Což, přiznejme si, u většiny plemen prostě jde.

Naše psy vůbec nezajímají hračky. Prostě si hrajou spolu. Ale když viděl, že má náš starý pes z rodiny rád klacky, tak mu vždycky když přišel na návštěvu přinesl klacek. Položil ho před něj a šel si spokojeně lehnout opodál. Prostě mu přinesl dárek, aniž by stál o hru. V životě sem neviděl psa, který by někomu našel a donesl hračku a nic z toho neměl.

No jo, ale tohle přesně dělá náš vižlík flekatici, použije nějakou fintu, aby ji dostal třeba od kosti, nebo naopak z tý kosti udělá něco děsně dramaticky zajímacího, aby odpoutal její pozornost od čehosi jinýho.

Naši ohaři taky nosí na uvítanou hračku - ale tedy pravda nám lidem. Nicméně se tohle naučila i flekatá od vižlíka, že vítá s hračkou. ale jak říkám, jinýmu psovi ne, jen dvounožcům

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Opravdu se mi to špatně popisuje a není to o tom, že jako majitel pastevce si myslím, že můj pes je tak vyjímečný...měla jsem ovčandu, setra, berbery a dokonce můžu říct, že pastevecká Gina, co se komunikace s člověkem a uměním cokoliv sdělit, nebojím se říct i v přirozené inteligenci, nedosahuje mojí berberce Sáře ani po kotníky. Ta, nebojím se říct, byla opravdu vyjímečná. Pořád doufám, že jednoho dne, až Gina dospěje, tak se té Sářině inteligenci alespoň přiblíží.
Základní rozdíl je v tom, jak byla po staletí plemena šlechtěna, jak byl veden chov....a je pak propastný rozdíl mezi plemeny, která musela spolupracovat s člověkem a pak byla plemena, která se musela rozhodovat sama, dokonce se v mnoha případech musela o sebe i sama postarat. I když už jsou samozřejmě "zkažení" civilizací, tak ale ten základ ještě nezmizel, ta staletí, která formovala povahu a vlohy, nestačilo těch pár desetiletí "mezi lidmi" naprosto zničit.

Proto jsem psala, že ten popis chování-komunikace pastevců výše, opravdu bude sedět na xy nepasteveckých psů.

Jak popsat rozdíl mezi pastevcem..ale i chrtem a zase teda budu zmiňovat afgána neboť s ostatními nemám zkušenost a obecně nevím, jestli jsou takoví všichni nebo třeba jenom orientálci a evropští chrti, co lovili ve smečkách budou třeba trochu jiní a možná ještě přírodními plemeny...nevím nemám zkušenost.....jsou psi a jsou, jak já říkám "kočkopsi", je vztah pán-pes, podřízený-nadřízený a je vztah rovnocenný "já pán-ty pán".
Jsou psi, kteří vás budou milovat a budou s vámi spolupracovat a komunikovat, protože to mají v povahové výbavě a jsou psi, kde si všechno musíte zasloužit.
Nevím jak jinak to říct.

Edit: možná je to tím, že pastevec je přesvědčen, že vás k životu nepotřebuje, obejde se docela dobře i bez člověka.

Jo, já chápu, že si to musí člověk zasloužit víc, než u jinýho plemen třeba, to beru. A i to, že ne každý bude umět s těmito plemeny fungovat, ale ta komunikace přece je pořád stejná, je to hlavně o navázanosti na majiteli a o tom, jak člověk s těmi psi žije-nežije. Pokud žije a komunikuje, tak se to rozvíjí až se to v určitým věku vycizeluje na tu vzájemnou myšlenku, bez ohledu na plemeno. Si myslím?

Zrzavci napsal(a):
V čem jinej? Přeci ten pes prostě komunikuje, v tomhle jedno plemeno, jak druhý. Naše tupohlávka se naučila využívat toho, že nechceme, aby byla štěkna uřvaná, takže pokud chce domů a nikdo se zrovna nevyskytuje v roli dveřníka a tudíž neslyší její kníkání, tak předstírá, že štěká na narušitele, aby nás dostala ke dveřím a jakmile se otevře, maže dovnitř-podle mě stejný, jako přivolání si páníčka tím, že ukážu makovici v okně.
Právě proto, aby mě psi nepronásledovali s miskou před krmením, jsem tohle přesunu na dobu po krmení, že si přinesou na umytí a dostanou odměnu, dřív právě to byl jejich způsob dát na vědomí, žee "už je čas pane profesore" - stejné jako usednutí do kotce.
nebo aspoń mi to tak osobně přijde. V tomhle rozdíl mezi plemeny nevidím. V čem je to jiný?

Náš buldok má patřit mezi nejhloupější plemena, přesto si desítky komunikačních prostředků také najde.
Hlava do klína znamená, chce se mi čurat nebo ještě něco horšího. Sednout prckou směrem k člověku znamená tohleto tělo ti stojí za dlouhé drbání, ne? Jedenkrát pisklavý štěk, pusťte mně dovnitř. Stojím nad prázdnou miskou s jídlem a usínám = už jsou 4 hodiny a je čas, ne? Při zdravotních a čistících procedurách doma nebo u veterináře nastává předstírané chrápání v sedě se zavřenými víčky = já spím, to se pejskům nic nedělá, když spí ne? Venku je počasí, že by ani psa nevyhnal, beru vodítko, protože musíme, leží na zádech před dveřmi, nohy natažené a ani nedutá = už ani nespím, jsem mrtvý, takže se nikam nejde. Když spolu sledujeme horory, tak upozorňuje oběti, že právě za nimi stojí příšera, podívá se na mne a říká ty to taky vidíš ne?

Zrzavci napsal(a):
Jo, já chápu, že si to musí člověk zasloužit víc, než u jinýho plemen třeba, to beru. A i to, že ne každý bude umět s těmito plemeny fungovat, ale ta komunikace přece je pořád stejná, je to hlavně o navázanosti na majiteli a o tom, jak člověk s těmi psi žije-nežije. Pokud žije a komunikuje, tak se to rozvíjí až se to v určitým věku vycizeluje na tu vzájemnou myšlenku, bez ohledu na plemeno. Si myslím?

Tak ta komunikace je asi podobná, ale z mojí zkušenosti třeba když na zavolání přijde se zhnuseným ksichtem a nevezme si za odměnu ani párek nebo kus masa, jo a když je strčenej přímo pod nos k tlamě, tak odvrátí hlavu, protože prostě jede v modu Já si chci čuchat támhle, ale protože jsem vychovanej, tak jsem přišel, když to teda muselo bejt, ale nemysli si, že mě uplatíš nějakým žrádlem a já za chvíli zas přiletím jak magor a příště už radši nevolej, to se ti na to vyprdnu rovnou. Tohle ti třeba bordera nikdy neudělá. Nebo to jak vždycky píšeš Když pes nepřijde na zavolání tak si pro něj dojdu, jako to je pro mě naprostý scifi, to udělám jednou a odpříště už mě ten pes nenechá k sobě ani dojít. Jsou to prostě takový celkový drobnosti čím je to jiný.

TyVed napsal(a):
Měli jsme v rodině několik různých jiných plemen. Flata, RR, teď BŠO. To co předvádí naši psi mi zatím žádné jiné pes nepředvedl. Možná ano, v komunikaci, ale to je to, o čem tady pořád dokola píšeme. To se nedá popsat, to se musí zažít.

To se nedá popsat, to se musí zažít

mozna. a mozna - to muze byt i trosku jinak.

On totiz i clovek se vyviji v nazorech, postojich.
co by za mlada nesnesl -pozdeji aspon toleruje bez skripani zubu a jeste pozdeji mu to vlastne zacne i vyhovovat....
a ta jista samostatnost u psu je asi typicke, co u jistych lidi ( vetsinou starsich, jako nekolikaty pes ap.) zacne prevladat, ze to vyhledavaji u psu a souziti s nimi.
Proto mozna voli i tu akitu?
tak jako majitele pastevcu voli pastevce.

me se samostatne uvazujici psi libi -konec koncu, proto mam molossy.

Zrzavci napsal(a):
Jo, já chápu, že si to musí člověk zasloužit víc, než u jinýho plemen třeba, to beru. A i to, že ne každý bude umět s těmito plemeny fungovat, ale ta komunikace přece je pořád stejná, je to hlavně o navázanosti na majiteli a o tom, jak člověk s těmi psi žije-nežije. Pokud žije a komunikuje, tak se to rozvíjí až se to v určitým věku vycizeluje na tu vzájemnou myšlenku, bez ohledu na plemeno. Si myslím?

Já si myslím, že normální psi můžou být často v komunikaci s člověkem daleko lepší, obratnější, čitelnější, navíc mohou mít podstatně větší snahu o to svému člověku porozumět.

Rozdíl je dle mého celkově ve způsobu myšlení.
Někdo výše psal, že přemýšlí v souvislostech, jo tak toho už si taky začínám všímat.

Ve své podstatě žijete s géniem, co ví všechno nejlépe, ale po společné domluvě je více či méně ochoten přistoupit na vaše přání nebo naopak je váš požadavek zamítnut, protože z pohledu psa nedává smysl.
Ale na druhou stranu třeba oproti vám a vašim psům mám v jistém ohledu doma...a teď použiju můj oblíbený výraz...chráněnou dílnu.

assil napsal(a):
Tak ta komunikace je asi podobná, ale z mojí zkušenosti třeba když na zavolání přijde se zhnuseným ksichtem a nevezme si za odměnu ani párek nebo kus masa, jo a když je strčenej přímo pod nos k tlamě, tak odvrátí hlavu, protože prostě jede v modu Já si chci čuchat támhle, ale protože jsem vychovanej, tak jsem přišel, když to teda muselo bejt, ale nemysli si, že mě uplatíš nějakým žrádlem a já za chvíli zas přiletím jak magor a příště už radši nevolej, to se ti na to vyprdnu rovnou. Tohle ti třeba bordera nikdy neudělá. Nebo to jak vždycky píšeš Když pes nepřijde na zavolání tak si pro něj dojdu, jako to je pro mě naprostý scifi, to udělám jednou a odpříště už mě ten pes nenechá k sobě ani dojít. Jsou to prostě takový celkový drobnosti čím je to jiný.

Ale jo, já beru, já pán-ty pán. Ale teď momentálně mluvíme podle mě teda o něčem úplně jiným o tý komunikaci běžný, neposlušnostní, ale v rámci života- že pes něco chce sdělit a tam prostě nevidím ze svýho úhlu pohledu, že by měl být rozdíl mezi způsobem či hloubkou toho, jak komunikuje pastevec a jak komunikuje jiný plemeno vemeno. Sednu do kotce je pro mě stejný, jako přinesu si misku. Stejně tak jako každej pes dá najevo jinak to, že potřebuje ven a některý to umí naprosto čitelně a jinej třeba jde a signalizuje to tak, že čučí do vany (což je prekérka, páč to pánik logicky zpravidla nezjistí hned) .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já si myslím, že normální psi můžou být často v komunikaci s člověkem daleko lepší, obratnější, čitelnější, navíc mohou mít podstatně větší snahu o to svému člověku porozumět.

Rozdíl je dle mého celkově ve způsobu myšlení.
Někdo výše psal, že přemýšlí v souvislostech, jo tak toho už si taky začínám všímat.

Ve své podstatě žijete s géniem, co ví všechno nejlépe, ale po společné domluvě je více či méně ochoten přistoupit na vaše přání nebo naopak je váš požadavek zamítnut, protože z pohledu psa nedává smysl.
Ale na druhou stranu třeba oproti vám a vašim psům mám v jistém ohledu doma...a teď použiju můj oblíbený výraz...chráněnou dílnu.

Porozumět nám lidem jo, ale když komunikují oni s námi? Teď fakt nemám na mysli o tom, že je více-či méně ochoten pristoupit na naše požadavky, to je o něčem jiným. Já pořád jsem u tohodle

a naopak z charakteristického chování psů myslím dobře poznáme, co by oni rádi od nás. Například když má fena hlad, tak se běží posadit do kotce, protože tam se servíruje jídlo. Když jsme z nějakého důvodu žádáni venku, tak se prostě postaví předníma packama na parapet a za oknem se objeví hlava s patřičným výrazem a případně se přidají zvukové projevy.

to je pro mě normální psí komunikační kanál. Rumouš ví, že pánik čas od času přinese od paní z kůchně housky. Vzhledem k charakteru Flekatý je nutno housky ubytovat nahoře na starý kredenci. A tak Herr Rumenige jde, významně usedne pod kredenc a významně tam čučí s vyvrácenou hlavou-dělá čápa v toku, aby bylo jasně čitelný o co jde. Když dělám tupou (žádný drámo, to mi jde snadno), změní se čáp v toku v zoufalýho sýce, kterej tam dole pod kredencí zapadl a zoufale volá o pomoc.

Mně to přijde úplně stejný s tím kotcem. Že prostě to je normální psí chování bez ohledu na vemenoplemenou příslušnost

molok napsal(a):
Náš buldok má patřit mezi nejhloupější plemena, přesto si desítky komunikačních prostředků také najde.
Hlava do klína znamená, chce se mi čurat nebo ještě něco horšího. Sednout prckou směrem k člověku znamená tohleto tělo ti stojí za dlouhé drbání, ne? Jedenkrát pisklavý štěk, pusťte mně dovnitř. Stojím nad prázdnou miskou s jídlem a usínám = už jsou 4 hodiny a je čas, ne? Při zdravotních a čistících procedurách doma nebo u veterináře nastává předstírané chrápání v sedě se zavřenými víčky = já spím, to se pejskům nic nedělá, když spí ne? Venku je počasí, že by ani psa nevyhnal, beru vodítko, protože musíme, leží na zádech před dveřmi, nohy natažené a ani nedutá = už ani nespím, jsem mrtvý, takže se nikam nejde. Když spolu sledujeme horory, tak upozorňuje oběti, že právě za nimi stojí příšera, podívá se na mne a říká ty to taky vidíš ne?

Náš buldok má patřit mezi nejhloupější plemena, přesto si desítky komunikačních prostředků také najde.

nemyslim si, ze buldog patri mezi nejhloupejsi plemena.
Jeho pomalost - ve vsem, nejen v reakcich na pokyny - je nasledek neustaleho nedostatku kysliku a prehrivani se
Aspon ja jich znam par, co jsou relativne v poradku - a to pak rozhodne pomali psi bez reakce na pokyny - nejsou.

Zrzavci napsal(a):
Ale jo, já beru, já pán-ty pán. Ale teď momentálně mluvíme podle mě teda o něčem úplně jiným o tý komunikaci běžný, neposlušnostní, ale v rámci života- že pes něco chce sdělit a tam prostě nevidím ze svýho úhlu pohledu, že by měl být rozdíl mezi způsobem či hloubkou toho, jak komunikuje pastevec a jak komunikuje jiný plemeno vemeno. Sednu do kotce je pro mě stejný, jako přinesu si misku. Stejně tak jako každej pes dá najevo jinak to, že potřebuje ven a některý to umí naprosto čitelně a jinej třeba jde a signalizuje to tak, že čučí do vany (což je prekérka, páč to pánik logicky zpravidla nezjistí hned) .

Jo, ta komunikace ve směru pes - člověk bude asi spíš jedinec od jedince než až tak v závislosti na plemeni. Jen mám dojem, že tahle samostaná plemena maj tu potřebu komunikace s člověkem větší, protože mají větší potřebu vznášet požadavky a dotazovat se, což maj fakt v bublině nad hlavou.

Připomíná mi to jednu diskuzi, co se kdysi vedla na koních. Z Arabů se tam dělali "nadkoně", přesněji to z nich dělali jejich majitelé. No a pak tam byli tací, co měli ČT či A1 (ano, já mezi nimi) a trochu nám tohle vyzdvihování té superspeciálnosti arabášů vadilo. Pročež jsme se většinou shodli, že kůň je pořád kůň. Každý jiný, jinak citlivý, spolupracující, s jiným ajfrem atd. Ale pořád prostě jen kůň.

A podobně to cítím tady, omlouvám se.

A podobně to cítím tady, omlouvám se.

i ja

assil napsal(a):
Jo, ta komunikace ve směru pes - člověk bude asi spíš jedinec od jedince než až tak v závislosti na plemeni. Jen mám dojem, že tahle samostaná plemena maj tu potřebu komunikace s člověkem větší, protože mají větší potřebu vznášet požadavky a dotazovat se, což maj fakt v bublině nad hlavou.

já se tady nechci prát za vižlu, ale ...... možná Odetta (pokud se tu vyskytne) potvrdí, to o čem jsme se spolu nedávno bavily, že na vižle milujeme tu komunikativnost a to, že prostě na nich člověk právě vidí tu bublinu. Rumouš teď s tou haxnou má omezený procházení, ale o ranní procházku s delší trasou už si vyloženě řekl, že jako nene tady někde placatit se kolem domu, chce jít s ostatníma. To mi prostě přijde fakt normální, že pes takhle komunikuje - jde jen o to je číst.

Zrzavci napsal(a):
Porozumět nám lidem jo, ale když komunikují oni s námi? Teď fakt nemám na mysli o tom, že je více-či méně ochoten pristoupit na naše požadavky, to je o něčem jiným. Já pořád jsem u tohodle

a naopak z charakteristického chování psů myslím dobře poznáme, co by oni rádi od nás. Například když má fena hlad, tak se běží posadit do kotce, protože tam se servíruje jídlo. Když jsme z nějakého důvodu žádáni venku, tak se prostě postaví předníma packama na parapet a za oknem se objeví hlava s patřičným výrazem a případně se přidají zvukové projevy.

to je pro mě normální psí komunikační kanál. Rumouš ví, že pánik čas od času přinese od paní z kůchně housky. Vzhledem k charakteru Flekatý je nutno housky ubytovat nahoře na starý kredenci. A tak Herr Rumenige jde, významně usedne pod kredenc a významně tam čučí s vyvrácenou hlavou-dělá čápa v toku, aby bylo jasně čitelný o co jde. Když dělám tupou (žádný drámo, to mi jde snadno), změní se čáp v toku v zoufalýho sýce, kterej tam dole pod kredencí zapadl a zoufale volá o pomoc.

Mně to přijde úplně stejný s tím kotcem. Že prostě to je normální psí chování bez ohledu na vemenoplemenou příslušnost

O tu komunikaci se já konkrétně nepřu......tam si opravdu myslím, že spíš záleží jedinec od jedince než plemeno od plemene.
Naopak nebylo nic, co bych mojí Sáře nerozumněla a když jsem nevěděla, tak jsem řekla "já nevim, co chceš" a ona mi to sdělila....cokoliv, mluvila "česky"
Naopak Gina přijde a udělá zvuk "hmmmm" takové vyšší kňournutí a já jí říkám "co chceš" a ona zase "hmmmmm", takže momentálně, co se týče mluvení je Gina na štýru nebo minimálně na tři mínus.

Já opravdu vidím ten hlavní rozdíl mezi psem a psem pastevcem v něčem jiném.
A jak bylo psáno výše...to se musí zažít.

Souhlas se Zrzavci, jsou to bublináči. U maďarů hraje velkou roli jejich bezmezná empatie a schopnost napojení se, nacítění na svého člověka (a naopak i otevření se komunikaci směrem od člověka). S ohaříkem jsme měli komunikaci tak vyladěnou, že ani manžel kolikrát nepoznal, že spolu “mluvíme”. Typicky když on po něm něco chtěl, ptal se mě ohařík, jestli to má udělat, a stačilo trochu pomaleji mrknout, aby věděl, že jo. Nebo stačilo zvednout obočí, když dělal nějaké nepatřičnosti, a on šel sám na místo. Kromě toho měl slušně rozvinutou slovní zásobu, jak jsem na něj hodně mluvila, takže rozuměl slušně česky - třeba tohle jsem u jiného psa do téhle míry nezažila. Tohle mi bude se štěňátkem hodně chybět, ale tak… uděláme si kurzy češtiny pro cizince, a taky se naučí.

Pro mě je zvláštní i to rovnítko mezi pastevcem a “partnerským” vztahem - to je s vizslou taky velice kompatibilní, ale možná jsem jen zrozená pro vlastnictví pastevce. :-)) Dělám si z toho trochu legraci, ale nemyslím si, že s nepastevcem nelze mít respektující vztah. Nemyslím si, že toho jsou zcela výstižné charakteristiky, viděla bych rozdíl spíš v tom mechanismu, jakým pastevci dělají rozhodnutí a přijímají za ně zodpovědnost, ale pastevce jsem nikdy neměla, takže mě berte s rezervou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Připomíná mi to jednu diskuzi, co se kdysi vedla na koních. Z Arabů se tam dělali "nadkoně", přesněji to z nich dělali jejich majitelé. No a pak tam byli tací, co měli ČT či A1 (ano, já mezi nimi) a trochu nám tohle vyzdvihování té superspeciálnosti arabášů vadilo. Pročež jsme se většinou shodli, že kůň je pořád kůň. Každý jiný, jinak citlivý, spolupracující, s jiným ajfrem atd. Ale pořád prostě jen kůň.

A podobně to cítím tady, omlouvám se.

Ale tady se z těch psů nedělají nadpsi, naopak myslím, že pro většinu lidí je takový samostatný pes noční můra a nechtěli by ho ani zadarmo.

Zrzavci napsal(a):
já se tady nechci prát za vižlu, ale ...... možná Odetta (pokud se tu vyskytne) potvrdí, to o čem jsme se spolu nedávno bavily, že na vižle milujeme tu komunikativnost a to, že prostě na nich člověk právě vidí tu bublinu. Rumouš teď s tou haxnou má omezený procházení, ale o ranní procházku s delší trasou už si vyloženě řekl, že jako nene tady někde placatit se kolem domu, chce jít s ostatníma. To mi prostě přijde fakt normální, že pes takhle komunikuje - jde jen o to je číst.

Já to asi neumím vysvětlit. Jako větší zkušenost mám ještě s borderama, ty taky umějí pěkně komunikovat, ale je to prostě jiný. A tipuju, že ten ohař bude spíš jak bordera. A pastevec, to už je vysokej level i pro mě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
O tu komunikaci se já konkrétně nepřu......tam si opravdu myslím, že spíš záleží jedinec od jedince než plemeno od plemene.
Naopak nebylo nic, co bych mojí Sáře nerozumněla a když jsem nevěděla, tak jsem řekla "já nevim, co chceš" a ona mi to sdělila....cokoliv, mluvila "česky"
Naopak Gina přijde a udělá zvuk "hmmmm" takové vyšší kňournutí a já jí říkám "co chceš" a ona zase "hmmmmm", takže momentálně, co se týče mluvení je Gina na štýru nebo minimálně na tři mínus.

Já opravdu vidím ten hlavní rozdíl mezi psem a psem pastevcem v něčem jiném.
A jak bylo psáno výše...to se musí zažít.

Tak jo to nejsme potom vepři - páč já mluvím celou dobu o tý komunikaci jejich směrem k nám, kdy to prostě nevidím rozdílně mezi plemeny. Možná jen třebas ten chrt bude v komunikaci naopak úspornější - mi tak vždycky přišlo, nicméně nebyli v mém životě natěsno, jen jako dítě jsem je chodila venčit- afghány a barzoje. Vycházím z toho, co jsem zažila já a že je považuju za takový šlechtice, který spoustu věcí nemají zapotřebí, ale je to jen dojem.

Že je v jiných ohledech pastevec zcela jiný, to popřít nelze.

Edit - ta komunikace s Ginou prostě teprve přijde, je to mladý tele, to se vybrousí časem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Souhlas se Zrzavci, jsou to bublináči. U maďarů hraje velkou roli jejich bezmezná empatie a schopnost napojení se, nacítění na svého člověka (a naopak i otevření se komunikaci směrem od člověka). S ohaříkem jsme měli komunikaci tak vyladěnou, že ani manžel kolikrát nepoznal, že spolu “mluvíme”. Typicky když on po něm něco chtěl, ptal se mě ohařík, jestli to má udělat, a stačilo trochu pomaleji mrknout, aby věděl, že jo. Nebo stačilo zvednout obočí, když dělal nějaké nepatřičnosti, a on šel sám na místo. Kromě toho měl slušně rozvinutou slovní zásobu, jak jsem na něj hodně mluvila, takže rozuměl slušně česky - třeba tohle jsem u jiného psa do téhle míry nezažila. Tohle mi bude se štěňátkem hodně chybět, ale tak… uděláme si kurzy češtiny pro cizince, a taky se naučí.

Pro mě je zvláštní i to rovnítko mezi pastevcem a “partnerským” vztahem - to je s vizslou taky velice kompatibilní, ale možná jsem jen zrozená pro vlastnictví pastevce. :-)) Dělám si z toho trochu legraci, ale nemyslím si, že s nepastevcem nelze mít respektující vztah. Nemyslím si, že toho jsou zcela výstižné charakteristiky, viděla bych rozdíl spíš v tom mechanismu, jakým pastevci dělají rozhodnutí a přijímají za ně zodpovědnost, ale pastevce jsem nikdy neměla, takže mě berte s rezervou.

viděla bych rozdíl spíš v tom mechanismu, jakým pastevci dělají rozhodnutí
ale pastevce jsem nikdy neměla, takže mě berte s rezervou.

Naopak tohle mi přijde docela výstižné.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Souhlas se Zrzavci, jsou to bublináči. U maďarů hraje velkou roli jejich bezmezná empatie a schopnost napojení se, nacítění na svého člověka (a naopak i otevření se komunikaci směrem od člověka). S ohaříkem jsme měli komunikaci tak vyladěnou, že ani manžel kolikrát nepoznal, že spolu “mluvíme”. Typicky když on po něm něco chtěl, ptal se mě ohařík, jestli to má udělat, a stačilo trochu pomaleji mrknout, aby věděl, že jo. Nebo stačilo zvednout obočí, když dělal nějaké nepatřičnosti, a on šel sám na místo. Kromě toho měl slušně rozvinutou slovní zásobu, jak jsem na něj hodně mluvila, takže rozuměl slušně česky - třeba tohle jsem u jiného psa do téhle míry nezažila. Tohle mi bude se štěňátkem hodně chybět, ale tak… uděláme si kurzy češtiny pro cizince, a taky se naučí.

Pro mě je zvláštní i to rovnítko mezi pastevcem a “partnerským” vztahem - to je s vizslou taky velice kompatibilní, ale možná jsem jen zrozená pro vlastnictví pastevce. :-)) Dělám si z toho trochu legraci, ale nemyslím si, že s nepastevcem nelze mít respektující vztah. Nemyslím si, že toho jsou zcela výstižné charakteristiky, viděla bych rozdíl spíš v tom mechanismu, jakým pastevci dělají rozhodnutí a přijímají za ně zodpovědnost, ale pastevce jsem nikdy neměla, takže mě berte s rezervou.

JO! Miluju když můj pes umí česky - značně to zjednoduší komunikaci a protože se všema psama mluvím jak do rádia, tak mají neskutečnou slovní zásobu a moc je za to obdivuju, páč mi jim rozumíme - možná tak jen z poloviny??

Ešátor to dotáhnul do dokonalosti se svou schopností vyslovit slovo Rum a zabít tak polovinu číšníků, který kdy ve svým životě potkal.

Já myslím, že je jen otázka času, kdy vižlí houska pochápne první slovo a rozjede se celej ten komunikační kanál. Takže se bát nemusíš. pak bude stačit říct: "Ešivá mě chceš naštvat, udělej to ještě jednou a uvidíš!" a ...........vono to udělá, protože to bude chtít vidět

Já si zase na našem minivzorku = BŠO a něm.ohařka všimla zajímavého rozdílu:
BŠO bude dělat kdykoliv cokoliv bez změny spolehlivosti na plnění povelů nebo naopak dodržení odpočinku.
Naopak ohařka funguje nejlépe, když má vše pravidla a režim, nejlépe i časový.

Snad jsem se vyjádřila srozumitelně. Jsou to pouze 2 psi, schválně, jestli by mi to někdo potvrdil na jiných.

lenocka napsal(a):
Já si zase na našem minivzorku = BŠO a něm.ohařka všimla zajímavého rozdílu:
BŠO bude dělat kdykoliv cokoliv bez změny spolehlivosti na plnění povelů nebo naopak dodržení odpočinku.
Naopak ohařka funguje nejlépe, když má vše pravidla a režim, nejlépe i časový.

Snad jsem se vyjádřila srozumitelně. Jsou to pouze 2 psi, schválně, jestli by mi to někdo potvrdil na jiných.

ano, ten germán prostě potřebuje řád a pravidlo,mají to v krvi - bez toho funguje , že jako nefunguje

Je opravdu velký rozdíl mezi germánem a vižlou, v projevu, chápání, fungování. Obojí ohař ale velmi rozdílný.

A není to spíše v "nekomunikaci" těch pastevců? Oni si sice řeknou, co po Vás chcou, ale co chcete Vy, je zajímá jen v případě, že to zajímá je samé.
Člověk by řek´, že jsou neposlušní, nevychovaní, tvrdohlaví, ale oni jsou stavění na samostatnou práci; samostatně se rozhodovat. Takže oni sice pokyny vysílají a Vy plníte, ale obráceně se na to občas to.. :-)
Jinak je to pes jako každý jiný, není to chráněná dílna, sardullah :-) :-) ale takovou podobnou vlastnost má každý pes, tento se hodí na pastvu, tento na...
A Akita? Důstojnost sama, přítel pro samotáře, obranář, společník, který zbytečně nemluví, nechce skoro nic, ale dává vše, podle mě by byl skvělý na filozofické rozmluvy.

bože ten ošklivej překlep a nejde to opravit ... MY JIM ROZUMÍME, MY, tvrdý tam má bejt kurnik.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A není to spíše v "nekomunikaci" těch pastevců? Oni si sice řeknou, co po Vás chcou, ale co chcete Vy, je zajímá jen v případě, že to zajímá je samé.
Člověk by řek´, že jsou neposlušní, nevychovaní, tvrdohlaví, ale oni jsou stavění na samostatnou práci; samostatně se rozhodovat. Takže oni sice pokyny vysílají a Vy plníte, ale obráceně se na to občas to.. :-)
Jinak je to pes jako každý jiný, není to chráněná dílna, sardullah :-) :-) ale takovou podobnou vlastnost má každý pes, tento se hodí na pastvu, tento na...
A Akita? Důstojnost sama, přítel pro samotáře, obranář, společník, který zbytečně nemluví, nechce skoro nic, ale dává vše, podle mě by byl skvělý na filozofické rozmluvy.

No tohle je docela hezkej akití popis. Já měla čest být přítelkyní jedný akití dámy a hodně jsme si rozumněly. Byl to pes jak žiletka ale měla v sobě takový tichý tlumený světýlko, možná proto, že jí přes veškerou péči a lásku doma úplně neporozuměli.

Zrzavci napsal(a):
bože ten ošklivej překlep a nejde to opravit ... MY JIM ROZUMÍME, MY, tvrdý tam má bejt kurnik.

To neřešte, my rozumíme.

Dokonce .... Při vzýkmuu na Uinvreztiě v Cmabrigdi zijsitli, že k tmou, aby byl čolěvk sochepn peřčíst psnaý txet, nmesuí být znkay ve solevch zapasné ve srpávénm přodaí. Stčaí, kydž josu na sývch msíetch jen pvrní a psolendí psínema. Lisdký mzoek tak je sochepn bez věštích prbloémů čsít i txet, ketrý zdnálviě ndáevá smsyl.

molok napsal(a):
To neřešte, my rozumíme.

Dokonce .... Při vzýkmuu na Uinvreztiě v Cmabrigdi zijsitli, že k tmou, aby byl čolěvk sochepn peřčíst psnaý txet, nmesuí být znkay ve solevch zapasné ve srpávénm přodaí. Stčaí, kydž josu na sývch msíetch jen pvrní a psolendí psínema. Lisdký mzoek tak je sochepn bez věštích prbloémů čsít i txet, ketrý zdnálviě ndáevá smsyl.

Pecka

Asi záleží, který člověk Nemusí být sečtělý? Zkusili jste to dát přečíst svým puberťákům, jestli to dají? Mám trošénku pochybnosti Ale třeba je podceňuju, protože někdy ten jejich písemný projev vypadá podobně, tak těm šifrám třeba rozumí

Sardullah - když popisuješ Sáru...myslím si, že byla taková, protože měla rozum berňuchy. Oni jsou neuvěřitelně chytří, o tom jsme se přesvědčili x krát. Kamarádky berňáci si myslím, že byli na úrovni žáků základní školy. Měli prostě to ,,vzdělání" ona je úča, má matfyz a ti psi byli neuvěřitelní.

Co se týče komunikace...s Workou není snad jiná, neřekla bych, jiná je v tom, že jsem se musela přizpůsobit já jemu. Ale to, že mi četl myšlenky je fakt, několikrát se mi to stalo a byla jsem z toho dost paf. Ale neříkám, že je to vyjímečné, plemenem, myslím, že psi toto prostě umí.

lesnížínka napsal(a):
Sardullah - když popisuješ Sáru...myslím si, že byla taková, protože měla rozum berňuchy. Oni jsou neuvěřitelně chytří, o tom jsme se přesvědčili x krát. Kamarádky berňáci si myslím, že byli na úrovni žáků základní školy. Měli prostě to ,,vzdělání" ona je úča, má matfyz a ti psi byli neuvěřitelní.

Co se týče komunikace...s Workou není snad jiná, neřekla bych, jiná je v tom, že jsem se musela přizpůsobit já jemu. Ale to, že mi četl myšlenky je fakt, několikrát se mi to stalo a byla jsem z toho dost paf. Ale neříkám, že je to vyjímečné, plemenem, myslím, že psi toto prostě umí.

myslím si, že byla taková, protože měla rozum berňuchy. Oni jsou neuvěřitelně chytří, o tom jsme se přesvědčili x krát.

Tak to potom nevím, kde u Jacka soudruzi z NDR udělali chybu...

Ale normálně zjišťuju, že teda pořád platí, že mi vyhovuje víc fenka, ale co odešel Jack tak mi doma troubelínek a tupouneček a mamáneček a to moje trdlo makový chybí.
Berbeři byli jako dvojka nepřekonatelní i jako mix povah...úžasná, inteligentní, radikální, samostatná Sára s vlastním názorem na věc v kombinaci se svým bráškou, nesamostatným bojínkem, který není žádný myslitel, ale za to naprosto příkladný maminčin chlapeček.

lesnížínka napsal(a):
Sardullah - když popisuješ Sáru...myslím si, že byla taková, protože měla rozum berňuchy. Oni jsou neuvěřitelně chytří, o tom jsme se přesvědčili x krát. Kamarádky berňáci si myslím, že byli na úrovni žáků základní školy. Měli prostě to ,,vzdělání" ona je úča, má matfyz a ti psi byli neuvěřitelní.

Co se týče komunikace...s Workou není snad jiná, neřekla bych, jiná je v tom, že jsem se musela přizpůsobit já jemu. Ale to, že mi četl myšlenky je fakt, několikrát se mi to stalo a byla jsem z toho dost paf. Ale neříkám, že je to vyjímečné, plemenem, myslím, že psi toto prostě umí.

U pubošů bych si nebyl jistý, tam jiné výzkumy naopak zjistily, že generace odkojené na youtube, tiktocích atd. násobně lépe zpracovávají a ukládají do mozečků informace z videa než z psaného textu, kde mají naopak výrazné problémy proti generacím předchozím. Každopádně on ten text s přeházenými písmenky je tak trochu k tématu té vzájemné komunikace se psy. Často to obě strany více čí méně musí luštit, ale nakonec se s těmi čtyřnohými parťáky nějak pochopíme.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
myslím si, že byla taková, protože měla rozum berňuchy. Oni jsou neuvěřitelně chytří, o tom jsme se přesvědčili x krát.

Tak to potom nevím, kde u Jacka soudruzi z NDR udělali chybu...

Ale normálně zjišťuju, že teda pořád platí, že mi vyhovuje víc fenka, ale co odešel Jack tak mi doma troubelínek a tupouneček a mamáneček a to moje trdlo makový chybí.
Berbeři byli jako dvojka nepřekonatelní i jako mix povah...úžasná, inteligentní, radikální, samostatná Sára s vlastním názorem na věc v kombinaci se svým bráškou, nesamostatným bojínkem, který není žádný myslitel, ale za to naprosto příkladný maminčin chlapeček.

Sardullah však to známe, ono se to někdy stane i dvojčat, nechci se nikoho dotknout, ale že jedno se občas narodí nějak postižené. Tak asi Sárinka sebrala Jackovi všechen rozum

lesnížínka napsal(a):
Sardullah však to známe, ono se to někdy stane i dvojčat, nechci se nikoho dotknout, ale že jedno se občas narodí nějak postižené. Tak asi Sárinka sebrala Jackovi všechen rozum

Nikoho jsi se nedotkla, však i my doma jsme mu s velkou láskou říkali, že je holt momentálně mentálně mimo.
A já jak jsem nebyla nadčená, že mě manžel přemluvil, abychom si ho vzali, tak na druhou stranu jsem strašně ráda, že se dostal právě k nám a že jsem mu mohla doživotně dělat tu hodnou, milující a ochraňující a chápající a já neím co všechno...maminku.
Při představě, že by si ho někdo koupil jako "normálního" psa na ven, tak z toho je mi dodnes upřímně mdlo.
Navíc měl to štěstí, že zlůstal celoživotním spolubydlou se Sárou a tudíž tu svojí kebulku nemusel používat skoro vůbec, Sára myslela za oba dva. A on mohl být celý život šťastným a bezstarostným chlapečkem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nikoho jsi se nedotkla, však i my doma jsme mu s velkou láskou říkali, že je holt momentálně mentálně mimo.
A já jak jsem nebyla nadčená, že mě manžel přemluvil, abychom si ho vzali, tak na druhou stranu jsem strašně ráda, že se dostal právě k nám a že jsem mu mohla doživotně dělat tu hodnou, milující a ochraňující a chápající a já neím co všechno...maminku.
Při představě, že by si ho někdo koupil jako "normálního" psa na ven, tak z toho je mi dodnes upřímně mdlo.
Navíc měl to štěstí, že zlůstal celoživotním spolubydlou se Sárou a tudíž tu svojí kebulku nemusel používat skoro vůbec, Sára myslela za oba dva. A on mohl být celý život šťastným a bezstarostným chlapečkem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Potvrzuji. U nás podobně. Má hlad? Lehne si k verandě. Chce, abychom šli ven z chaty na něco se podívat? Škrábne na dveře a po otevření udělá pár kroků pryč, směrem kam nás chce odvést. Chce jít dovnitř? Škrábne na dveře a po otevření vejde a lehne si na připravenou deku v obýváku. Má chuť na něco mimo hlavní krmení? Škrábne na dveře, vejde a jde k ledničce. Atd...

Tak přesně takto se chová můj nejstarší kocour (ten, co chodí na noc ven), teď už i se škrábáním na dveře!